I.ÚS 3241/23 – Ústavní soud

I.ÚS 3241/23 ze dne 9. 10. 2024 Určení odměny advokáta při zastupování různých žalobců s podobnými nároky totožným advokátem Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatele Romana Pavuka, zastoupeného JUDr. Robertem Jehne, advokátem, sídlem Washingtonova 1567/25, Praha 1 - Nové Město, proti výroku II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 27 C 161/2021-64 ze dne 5. října 2023, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Smartwings, a. s., sídlem K Letišti 1068/30, Praha 6 - Ruzyně, zastoupené Mgr. Evou Reimarovou, advokátkou, sídlem Jeseniova 1151/55, Praha 3 - Žižkov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Výrokem II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 27 C 161/2021-64 ze dne 5. října 2023 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na právní pomoc zakotvené v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 27 C 161/2021-64 ze dne 5. října 2023 se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení výroku II v záhlaví uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále též "obvodní soud") s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu vyplývá, že stěžovatel se žalobou domáhal proti vedlejší účastnici zaplacení 400 EUR s příslušenstvím s odůvodněním, že se dne 4. 10. 2019 účastnil letu vedlejší účastnice z Djerby do Prahy, který byl na svém příletu opožděn o více jak tři hodiny. Uvedenou částku požadoval na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen "nařízení č. 261/2004"), a na základě rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 19. 11. 2009 ve spojených věcech Christopher Sturgeon a další proti Condor Flugdienst GmbH (C-402/07) a Stefan Böck a další proti Air France SA (C-432/07). 3. Rozsudkem obvodního soudu č. j. 27 C 161/2021-30 ze dne 17. 5. 2022 byla stěžovatelova žaloba zamítnuta a vedlejší účastnici byly přiznány náklady řízení ve výši 900 Kč, tj. 300 Kč za každý z učiněných úkonů právní služby. Obvodní soud vzal za prokázané, že se dveře umožňující výstup pasažérů z letadla otevřely v čase 2 hodiny a 58 minut po plánovaném času příletu, a nebyly tedy splněny podmínky pro aplikaci nařízení č. 261/2004 (zpoždění letu minimálně 3 hodiny). K uvedenému závěru dospěl na základě výpisu z elektronického evidenčního datového systému AIMS, který předložila vedlejší účastnice; k potvrzení letiště o času přistání předloženému stěžovatelem obvodní soud nepřihlédl. 4. V ústavní stížnosti proti rozsudku obvodního soudu ze dne 17. 5. 2022 stěžovatel namítal, že obvodní soud i v řadě jiných řízení považoval za věrohodný důkaz potvrzení o letu předložené vedlejší účastnicí, avšak v případech, kdy byla proti jeho rozhodnutím přípustná odvolání, korigoval jeho názor Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") tak, že potvrzení letiště ohledně času příletu je nutné považovat za věrohodný důkaz a upřednostnit jej před důkazem vytvořeným jednou ze stran sporu. Stěžovatel upozornil i na skutečnost, že v době vydání rozsudku musel být obvodnímu soudu znám nález sp. zn. II. ÚS 2226/21 ze dne 7. 2. 2022, který upřednostňování záznamu o provedení letu vypracovaného leteckou společností označil za postup odporující smyslu nařízení č. 261/2004; obvodní soud přesto ve stěžovatelově věci rozhodl na základě takového záznamu. Nálezem sp. zn. III. ÚS 1847/22 ze dne 31. 10. 2022 byl rozsudek obvodního soudu ze dne 17. 5. 2022 zrušen, neboť jej Ústavní soud shledal v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud zavázal obvodní soud k opětovnému posouzení věrohodnosti listiny předložené vedlejší účastnicí a zhodnocení důkazů předložených stěžovatelem s ohledem na nález sp. zn. II. ÚS 2226/21. 5. Rozsudkem č. j. 27 C 161/2021-64 ze dne 5. října 2023 obvodní soud stěžovatelově žalobě vyhověl (výrok I) a vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení 6 445 Kč (výrok II). Oprávněnost stěžovatelova nároku stručně odůvodnil odkazem na jím předloženou potvrzenou rezervaci s uvedeným časem příletu (22:40) a konstatoval, že s ohledem na skutečný čas příletu (1:47) byl let opožděn o 3 hodiny a 7 minut. 6. Velmi podrobně se obvodní soud věnoval odůvodnění výroku II o nákladech řízení (dále též "napadený výrok"). Za první tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby) přiznal stěžovateli 200 Kč za každý z úkonů právní služby s odkazem na § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Odkázal na rozhodnutí městského soudu sp. zn. 18 Co 7/2015, 70 Co 44/2021 a 28 Co 200/2020, podle nichž má být předpokladem pro určení snížené sazby v řízeních zahájených po 1. 7. 2014 skutečnost, že se jedná o tzv. formulářové žaloby, což jsou podle advokátního tarifu návrhy podané na ustáleném vzoru uplatněné opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Dále odkázal na nález sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 (N 68/64 SbNU 767), ve kterém Ústavní soud definoval formulářové žaloby tak, že se jimi uplatňuje nárok vůči spotřebiteli, liší se jen v údajích o žalovaných a žalované částce a je pro ně typická jednota v osobě žalobce, jejího právního předchůdce nebo jejího advokáta. Uvedený závěr pak podle obvodního soudu potvrdil Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 (116/2013 Sb., N 59/69 SbNU 123). S odkazem na rozhodnutí městského soudu sp. zn. 17 Co 158/2022 a sp. zn. 68 Co 24/2023 konstatoval, že při úvaze o formulářové žalobě nehraje zásadní roli skutečnost, že v daném případě tento typ žalob opakovaně nepodává stěžovatel, nýbrž jeho právní zástupce. Jedná se o "desítky a desítky" návrhů na zahájení řízení, jimiž právní zástupce stěžovatele uplatňuje (nejen) proti vedlejší účastnici totožné náhrady za zpožděné lety a které mají podobu využitého vzoru, odlišují se v minimální míře, základ právní argumentace je totožný a dosazení proměnných veličin je převážně otázkou administrativního zpracování výchozích údajů bez specifického skutkového či právního rozboru věci. 7. Obvodní soud přiznal dále stěžovateli náhradu nákladů řízení za dva úkony právní služby po podání žaloby (dvě účasti při jednání) a sazbu za jeden úkon stanovil podle § 7 bodu 4 advokátního tarifu ve výši 1 500 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. II. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel namítá, že obvodní soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení ignoroval veškerá jeho vyjádření a nesdělil, v čem shledal jejich neúčelnost. Přiznané náklady řízení jsou podle stěžovatele v naprostém nepoměru k počtu učiněných úkonů právní služby jeho zástupce. Tvrdí, že mu měly být přiznány náklady za osm účelně vynaložených úkonů právní služby, celkem tedy 18 424 Kč, včetně uhrazeného soudního poplatku. 9. Stěžovatel zejména nesouhlasí s aplikací § 14b advokátního tarifu na první tři úkony právní služby a namítá, že uvedené ustanovení má sloužit k ochraně spotřebitelů, nikoliv k ochraně nekale jednajících leteckých dopravců. Je si vědom, že v usnesení sp. zn. III. ÚS 935/15 ze dne 25. 6. 2015 Ústavní soud uvedl, že soudy mohou formulářovou žalobu odhalit i díky jednotě v osobě advokáta. Obecné soudy však podle stěžovatele nerozlišují mezi případy, kdy je předmětem žalob nárok na zaplacení (často překoupených) pohledávek vůči spotřebiteli a kdy se naopak spotřebitel domáhá svého nároku proti silnějšímu subjektu. Stěžovatel tvrdí, že předmětné ustanovení nebylo zamýšleno tak, aby dopadalo na obdobná podání ze strany advokáta, neboť by tak byli diskriminováni advokáti, kteří se na danou problematiku specializují. Nezastoupený žalobce by za použití této absurdní interpretace § 14b advokátního tarifu obdržel na nákladech řízení za první tři úkony 900 Kč, tedy totožnou částku jako účastník řízení zastoupený advokátem, jehož služby musí hradit. 10. Výše popsaná interpretace advokátního tarifu obecnými soudy vede podle stěžovatele k situac