I.ÚS 3253/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3253/13 ze dne 26. 8. 2015 N 157/78 SbNU 359 Hodnocení důkazů a jejich předložení znalci k posouzení v řízení o náhradě škody na zdraví   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudců Kateřiny Šimáčkové a Davida Uhlíře - ze dne 26. srpna 2015 sp. zn. I. ÚS 3253/13 ve věci ústavní stížnosti M. H., ze zákona zastoupené matkou L. H., právně zastoupené JUDr. Věrou Škvorovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Praha 2, Francouzská 4, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 4. 2013 č. j. 21 Co 80/2013-311, proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2012 č. j. 8 C 42/2011-283 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2013 č. j. 25 Cdo 1868/2013-330, jimiž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba o náhradu škody na zdraví, k níž mělo dojít při poporodní péči o stěžovatelku ve zdravotnickém zařízení, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, Okresního soudu v Hradci Králové a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a Fakultní nemocnice Hradec Králové, se sídlem Hradec Králové, Sokolská 581, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 4. 2013 č. j. 21 Co 80/2013-311, rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2012 č. j. 8 C 42/2011-283, jakož i usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2013 č. j. 25 Cdo 1868/2013-330 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Shrnutí obsahu ústavní stížnosti 1. Stěžovatelka napadla ústavní stížností podanou dne 25. 10. 2013 výše uvedená rozhodnutí obecných soudů, neboť měla za to, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Podle stěžovatelky, jež byla zastoupena svou matkou, která zastupováním v řízení o ústavní stížnosti zmocnila advokátku, vykazovala rozhodnutí obecných soudů prvky libovůle. V doplnění podání ze dne 6. 11. 2013 rozšířila petit ústavní stížnosti, vedle napadení rozsudků soudu prvního stupně i soudu odvolacího, i na odmítavé usnesení Nejvyššího soudu a vůči všem soudům vyslovila opakovaně tytéž námitky, které uvedla ve své shora označené ústavní stížnosti. 2. Dne XX. X. XXXX se stěžovatelka spolu s dvojčetem narodila paní L. H. ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové (dále též jen "nemocnice" nebo "žalovaná"). Vzhledem k předčasnosti porodu a nízké porodní váze byla stěžovatelka (dále též " žalobkyně", "dítě" či "poškozená") umístěna stejně jako její dvojče ihned po narození do inkubátoru. Pátého dne života se u poškozené objevily zánětlivé ukazatele a o den později byl při lumbální punkci shledán pozitivní nález hnisavé nitrolební infekce. Diagnóza byla stanovena jako infekce nozokomiální nákazou. 3. Podle lékařské zprávy Mgr. Lenky Stránské, klinické psycholožky, Sdružení léčeben a ozdravoven Trutnov, ze dne 11. 11. 2010 byl psychomotorický vývoj dítěte nerovnoměrný, v důsledku závažného organického poškození mozku celkově v pásmu těžké vývojové retardace (v oblasti hrubé motoriky retardace hluboké). Výsledná úroveň rozvoje schopností bude záviset mimo jiné na vnější stimulaci i na motorickém vývoji. 4. Rodiče poškozené poukazují opakovaně v ústavní stížnosti včetně jejího doplnění na jednání, které se uskutečnilo dne 2. 12. 2009 mezi nimi a vedoucími zaměstnanci žalované nemocnice. Při tomto jednání měli posledně jmenovaní připustit, že nemocniční personál nejedná vždy podle svých povinností vztahujících se k ošetřování dítěte v inkubátoru. Mělo být například doslova řečeno, že "personál je spíš námi pobízen, aby dělal správné věci. Třeba když sestra je unavená, zapomene si vydezinfikovat ruce". Z posledně řečeného se v ústavní stížnosti dovozuje, že poškozenou nakazila některá ze zdravotních sester, přičemž po poškozené nelze spravedlivě požadovat, aby prokázání konkrétního jednání zaměstnankyně nemocnice bylo učiněno se stoprocentní jistotou. V každém případě došlo k procesní situaci, za níž strany souhlasně učinily výše citované skutečnosti důkazně nespornými. Toto doznání příčiny zdravotního poškození stěžovatelky však sama nemocnice v průběhu sporu o náhradu škody na zdraví popřela a obecné soudy je řádně důkazně nezhodnotily, čímž zatížily své rozhodování prvkem libovůle. 5. V rámci hodnocení důkazů přitom postačilo zjištění podstatných okolností, které svědčily o takové míře pravděpodobnosti příčinné souvislosti mezi škodlivým následkem a jednáním škůdce, bez níž by k nepříznivému následku nedošlo. Není rozhodné, že existovaly jiné možné příčiny nákazy, které však nebyly prokázány. Samotná matka stěžovatelky nemohla být tzv. endogenním zdrojem nákazy (při porodu) a byla v řízení též vyloučena jako exogenní zdroj nákazy, neboť od porodu až do dne rozvoje nákazy nebyla s poškozenou dcerou v kontaktu; nekojila ji, první kontakt s ní měla až po třetím dni jejího života, který byl stanoven jako den nakažení poškozené bakteriální infekcí. Důkazní řízení se tak mělo omezit co do závěrů, včetně zjištění učiněných znaleckým ústavem, pouze na nepřímé zdroje nákazy, za jejichž vznik může nést odpovědnost žalovaná nemocnice. Jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací však nesprávně založily své zamítavé rozsudky také na úvahách o jiných hypotetických zdrojích nákazy včetně matky jako zdroje. I v této podobě vykazují napadená rozhodnutí prvky libovůle; jde tedy o vady rozhodnutí, jež tkví v nesprávném a nepřesvědčivém odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů vycházejícího z nedostatečně zhodnocených důkazů. Při hodnocení důkazů navíc nebylo náležitě přihlédnuto k přiznání odpovědnosti žalovanou nemocnicí. II. Průběh řízení před obecnými soudy 6. Ústavní soud vyzdvihl při rekapitulaci průběhu řízení, v němž strana žalující požadovala po žalované nemocnici zaplacení částky 7 548 000 Kč s příslušenstvím (48 000 Kč z titulu bolestného, 750 000 Kč základní výměry se zvýšením na desetinásobek z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění), ty skutečnosti, které byly při dokazování bezprostředním pramenem závěrečných důkazních zjištění obecných soudů jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. 7. Dne 2. 12. 2009 se uskutečnilo podle zápisu pořízeného právně-kontrolním odborem nemocnice jednání za účasti rodičů poškozené a celkem deseti zaměstnanců nemocnice, z nichž se k situaci vyjadřovali především lékařský náměstek MUDr. Petr Tilšer, vedoucí oddělení nemocniční hygieny MUDr. Eva Míčková a přednosta dětské kliniky prof. MUDr. Milan Bayer, CSc. Při jednání měl být prošetřen rozvoj septického stavu po porodu dcery rodičů M. H., hospitalizované na dětské klinice nemocnice. Jednání proběhlo tak, že matka poškozené pokládala lékařům písemně vypracované otázky (celkem osm), na něž dostávala odpovědi. Zápis nebyl, s výjimkou podpisu náměstka MUDr. Tilšera, opatřen doložkou společného schválení či podpisem kohokoli z účastníků jednání. 8. Z jednotlivých odpovědí lze vyjmout, že podle MUDr. Míčkové byla oddělením nemocniční hygieny nákaza řádně podle zákona hlášena epidemiologickému oddělení místně příslušné krajské hygienické stanice jako nozokomiální (nemocniční). Byla zjištěna jen u poškozené, nikdo další nakažen na klinice nebyl. Bylo konstatováno zachování standardního protiepidemického režimu podle interních nemocničních předpisů (Zdravotnický standard č. 10 - Prevence nozokomiálních nákaz, Pracovní postup zdravotnický č. 5 - Monitorování kvality prostředí ve FN HK). K dotazu matky poškozené uvedl dále MUDr. Tilšer, že "v konkrétní situaci nebylo zkoumáno znečištění vzduchu, protože k tomu nebyl racionální důvod". K následnému dotazu po prevenci výskytu infekce na oddělení odpověděl týž, že pokud se ojedinělé onemocnění tohoto druhu vyskytne, není prováděno plošné šetření. Vychází se z logiky, že mezi okamžikem infekce a klinickým projevem nemoci je určité časové prodlení (inkubační doba), během něhož se zevní prostředí mění vlivem úklidových a desinfekčních procedur i změn spektra ostatních nemocných. Přednosta dětské kliniky prof. Bayer k tomu dodal, že cest a možností nákazy je tolik, že je nelze vystopovat. Všechna hygienická a protiepidemická opatření riziko infekce pouze snižují, ale zcela odstranit riziko nákazy nelze. Lékařský náměstek MUDr. Tilšer současně poznamenal, že při nozokomiální nákaze dojde k interakci řady fenoménů, což nepřímo ukazuje skutečnost, že druhé miminko (dvojče), exponované stejnému prostředí, infekci nedostalo. Podle MUDr. Míčkové se bakterie Pseudomonas aeruginosa, jež byla u poškozené zjištěna, vyskytuje jako zdroj nákazy v nemocnici sporadicky. Pozitivní důkaz pochybení neexistuje a posledně jmenovaná i ostatní přítomní zaměstnanci vyjádřili přesvědčení, že nedošlo k zavinění nemocnice či jejímu nesprávnému postupu. Tito zaměstnanci (mj.