I.ÚS 3362/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3362/22 ze dne 7. 8. 2024 Nesprávné použití tarifní hodnoty pro výpočet odměny advokáta v případě nemajetkové újmy na osobnostních právech (bolestné a ztížení společenského uplatnění)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., zastoupené Mgr. Magdalenou Dvořákovou Cilínkovou, advokátkou, sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1, proti výrokům II a IV rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 19 Co 95/2022-379 ze dne 15. 9. 2022, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto: I. V řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 3362/22 se pokračuje. II. Výroky II a IV rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 19 Co 95/2022-379 ze dne 15. 9. 2022 byla porušena práva stěžovatelky na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto se uvedené výroky ruší. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí řízení před obecnými soudy 1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení nákladových výroků II a IV v záhlaví uvedeného rozsudku; tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 26 odst. 1 a 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). 2. V nyní projednávané věci jde o posouzení, zda soud při rozhodování o povinnosti k náhradě nákladů řízení a výpočtu odměny za právní zastoupení stěžovatelky postupoval ústavně konformním způsobem - konkrétně je sporné stanovení tarifní hodnoty u dílčích nároků na náhradu nemajetkové újmy u bolestí a ztížení společenského uplatnění. 3. Okresní soud v Trutnově ("nalézací soud") uložil rozsudkem č. j. 30 C 206/2017-330 ze dne 16. 12. 2021 Městské nemocnici, a. s. (sídlem Vrchlického 1504, Dvůr Králové nad Labem; "nemocnice"), povinnost zaplatit stěžovatelce tam konkretizované částky jako náhrady za způsobené nemajetkové a majetkové újmy, neboť její lékaři nepostupovali v souladu s nejmodernějšími poznatky lékařské vědy (lege artis). Nalézací soud kromě jiného uložil výrokem X nemocnici a vedlejší účastnici na straně žalované nemocnice - Kooperativě pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group (sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8; "pojišťovna"), povinnost společně a nerozdílně nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 598 336 Kč. Nalézací soud při výpočtu výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby vyšel z § 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů ("advokátní tarif"), a jako tarifní hodnotu stanovil částku 2 727 040 Kč coby součet všech přisouzených majetkových i nemajetkových náhrad. Závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 ze dne 27. 5. 2021 [podle něhož se ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví pro stanovení mimosmluvní hodnoty advokáta použije paušální tarifní hodnota podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu] nepovažoval nalézací soud za přiléhavé, neboť výše plnění v době započetí jednotlivých úkonů právní služby byla jednoznačně určitelná. 4. K odvolání nemocnice a pojišťovny Krajský soud v Hradci Králové ("odvolací soud") potvrdil rozsudek nalézacího soudu v meritorní části a v náhradově nákladovém výroku X jej změnil tak, že nemocnice a pojišťovna jsou povinny nahradit stěžovatelce společně a nerozdílně náklady nalézacího řízení ve výši 426 766 Kč (napadený výrok II); dále uložil nemocnici a pojišťovně povinnost společně a nerozdílně nahradit stěžovatelce náklady odvolacího řízení ve výši 33 609 Kč (napadený výrok IV). Odvolací soud dospěl na rozdíl od nalézacího soudu k závěru, že při výpočtu odměny advokáta je třeba při ocenění nároků na náhradu nemajetkové újmy postupovat z nižší tarifní hodnoty (50 000 Kč) podle § 9 odst. 4 písm. a), nikoli § 8 odst. 1 advokátního tarifu (z přisouzených částek). Odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, na které navazuje další ustálená judikatura. Základ pro stanovení odměny advokáta proto podle odvolacího soudu činí 1 122 977 Kč jako součet majetkových náhrad a dvou paušálních tarifních hodnot ve výši 50 000 Kč za bolestné a ztížení společenského uplatnění. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka považuje postup odvolacího soudu při stanovení výše tarifní hodnoty a náhrady nákladů řízení za protiústavní. Rozsudek odvolacího soudu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 a "ustálenou judikaturu", nicméně neodůvodňuje, proč v tomto konkrétním případě při stanovení tarifní hodnoty postupoval podle nepřiléhavého § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Stěžovatelčina věc se primárně netýkala zásahu do osobnostních práv, ale tvrdila a prokazovala porušení povinnosti nemocnice postupovat při léčení stěžovatelky v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy (lege artis) a s tím související příčinnou souvislost. 6. Tarifní hodnota sporu jako výše peněžitého plnění podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu byla od počátku řízení s drobnými odchylkami daná. Konstantní judikaturou bylo ustáleno určení tarifní hodnoty odpovídající výši peněžitého plnění jako částky, která byla soudem přiznána (přisouzena) v konečném rozhodnutí; určení výše náhrady nákladů řízení tak nebylo pro soudy komplikované. V případě neúspěchu žalobce nelze postupovat podle § 9 odst. 4, ale je třeba aplikovat § 9 odst. 1 advokátního tarifu (tarifní hodnotu 10 000 Kč), neboť nejsou-li prokázány podmínky odpovědnosti žalovaného, nezjišťuje se ani hodnota újmy. 7. Výkladem advokátního tarifu plynoucím z napadeného rozsudku a současné judikatury vzniká podle stěžovatelky výrazný nepoměr mezi zastupováním ve věcech nahrazení materiální škody a nemateriální újmy, přestože samotný obsah práce - advokátní činnosti není v těchto věcech odlišný. Tento nepoměr odměny za práci právního zástupce je v rozporu s právem na spravedlivou odměnu v tom smyslu, že za srovnatelnou práci má být nárok na srovnatelnou odměnu. Z pohledu advokáta tato dvojkolejnost při stanovení odměny porušuje zásadu rovnosti v návaznosti na právo podnikat a právo získávat prostředky pro životní potřeby prací. III. Předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní stížnost byla oprávněnou osobou podána včas (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátkou (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. IV. Vyjádření účastníků 9. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval účastníka řízení a potenciální vedlejší účastnice řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. 10. Nemocnice a pojišťovna Ústavnímu soudu sdělily, že v řízení před Ústavním soudem nebudou uplatňovat práva vedlejších účastnic řízení. 11. Odvolací soud nepovažuje ústavní stížnost za důvodnou. Svůj postup při stanovení výše náhrady nákladů řízení řádně a pečlivě odůvodnil v bodě 37 odůvodnění napadeného rozsudku a znovu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020. 12. Vyjádření odvolacího soudu Ústavní soud nezaslal stěžovatelce k replice, neboť nepřesahuje rámec argumentace ústavní stížnosti a odůvodnění napadených výroků. V. Pokračování v řízení 13. První senát Ústavního soudu usnesením sp. zn. I. ÚS 3362/22 ze dne 6. 12. 2023 přerušil řízení o ústavní stížnosti a navrhl plénu Ústavního soudu zrušení § 151 odst. 2, věty první, občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2024, pro jeho rozpor s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Neústavnost napadeného ustanovení první senát Ústavního soudu spatřoval v jeho systémové nefunkčnosti a nevyhovující interpretační a aplikační praxi, kterou nelze překonat ústavně konformním výkladem. 14. Dne 24. 6. 2024 byl ve Sbírce zákonů v částce 180 vyhlášen zákon č. 180/2024 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o hromadném občanském řízení soudním ("zákon č. 180/2024 Sb."), jenž s účinností od 1. 7. 2024 podstatným způsobem změnil konstrukci § 151 odst. 2, věty první, občanského soudního řádu, čímž se stala argumentace obsažená v návrhu prvního senátu Ústavního soudu obsoletní. Protože napadené ustanovení zákonem č. 180/2024 Sb. pozbylo v podstatné části, proti níž směřovaly výhrady prvního senátu, účinnosti, Ústavní soud řízení o návrhu na jeho zrušení usnesením sp. zn. Pl. ÚS 51/23 ze dne 31. 7. 2024 zastavil. 15. Pokračování řízení o ústavní stížnosti již nic nebrání, a proto Ústavní soud rozhodl výrokem I tak, že se v řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 3362/22 pokračuje. VI. Věcné posouzení Ústavního soudu 16. Ústavní soud dospěl následně v pokračujícím řízení k závěru, že ústavní st