I.ÚS 3490/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3490/16 ze dne 22. 5. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti společnosti FVE 45 s.r.o. se sídlem Vídeňská 546/55 Brno, zastoupené Mgr. Romanem Klimusem, advokátem se sídlem Vídeňská 188/119d Brno, proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2016, č. j. 62 A 78/2013-738, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2016, č. j. 9 As 74/2016-249, a návrhu na vyslovení protiústavnosti ustanovení § 9 písm. a) až d) vyhlášky Energetického regulačního úřadu č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, ve znění účinném od 31. 10. 2009 do 26. 12. 2011, a to vždy v části znějící: "a dále dokladem prokazujícím splnění požadavků k zajištění bezpečnosti práce (zpráva o revizi) stanovené zvláštním právním předpisem" eventuálně pouze v části "(zpráva o revizi)", takto: Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají. Odůvodnění: I. 1. Ústavnímu soudu byl dne 21. 10. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala vyslovení protiústavnosti v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů. 2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. 3. Stěžovatelka od roku 2010 provozuje solární elektrárnu Stálky, přičemž licenci k jejímu provozování nabyla v roce 2015 poté, co zanikli její právní předchůdci společnost FVE 1 s.r.o. a FVE 9 s.r.o. Žadateli o licenci společnosti FVE 9 s.r.o. byla licence vydána rozhodnutími Energetického regulačního úřadu (dále jen "ERU") ze dne 29. 9. 2010, č. j. 11280-7/2010-ERU (dále jen "rozhodnutí o vydání licence", pokud jde o část A a změněna (rozšířena), pokud jde o celkový povolený instalovaný výkon rozhodnutím ze dne 10. 12. 2010, č. j. 14146-9/2010/ERU (dále jen "rozhodnutí o změně licence"), a část B. 4. Nejvyšší státní zástupce tato rozhodnutí ERÚ dne 30. 9. 2013 u Krajského soudu v Brně napadl žalobou podle § 66 odst. 2 s. ř. s., a to s poukazem na jejich nezákonnost, která měla být důvodem jejich zrušení. Věc byla vedena před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 62 A 78/2013 a stěžovatelka v tomto řízení vystupovala jako osoba na řízení zúčastněná. 5. Krajský soud v Brně vydal dne 18. 2. 2016 rozsudek, č. j. 62 A 78/2013-738, kterým zrušil rozhodnutí o změně licence. Ve zbývající části (tj. pokud jde o rozhodnutí o vydání licence) žalobu Nejvyššího státního zástupce zamítl. Následně podaná kasační stížnost byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2016, č. j. 9 As 74/2016-249, zamítnuta. 6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti poukázala na skutečnost, že oba její právní předchůdci zanikli fúzí sloučením. Již důsledkem v pořadí první fúze společnosti FVE 9 a společnosti FVE 1 a FVE 8 nastal v souladu s ustanovením § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále jen "EZ"), zánik žalobou napadených rozhodnutí ERÚ, na jejichž podkladě původní žadatel o licenci (FVE 9) získal licenci k provozování FVE Stálky. Obecné soudy vyložily shora citované ustanovení tak, že zánikem licence zůstalo žalobou napadené rozhodnutí ERÚ zachováno. V ústavní stížnosti stěžovatelka podrobně rozvedla porušení práv související s pokračováním v řízení i po zániku žalobou napadené licence. Své právo k výkonu licencované činnosti - výrobě elektrické energie na FVE Stálky, neodvíjí stěžovatelka od napadených rozhodnutí ERÚ. Oprávnění k provozování FVE Stálky (v obou částech, tj. A i B), získala na základě nijak nenapadeného a nezpochybněného rozhodnutí ERÚ ze dne 10. 8. 2015, č. j. 06435-46/2015-ERU. O licenci pro výrobu elektřiny na dotčeném energetickém zařízení požádala stěžovatelka jako právní nástupce společnosti FVE 9 a FVE 1 po zániku těchto původních provozovatelů. Přesto, že žalobou napadená rozhodnutí ERÚ v průběhu soudního řízení podle stěžovatelky zanikla, čímž zanikl i předmět řízení před soudem, v řízení o podané žalobě bylo soudy pokračováno. V důsledku zrušení předchozího rozhodnutí ERÚ se stěžovatelka nachází v situaci, kdy má sice právo vyrábět na FVE Stálky elektřinu, nicméně jí není vyplácena podpora na výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobně rozvedla porušení práv související s pokračováním v řízení i po zániku žalobou napadené licence. 7. Stěžovatelka je toho názoru, že na podání žaloby Nejvyššího státního zástupce podle § 66 odst. 2 s. ř. s. nebyl dán zákonem předvídaný právní zájem. Žaloba byla navíc podána dne 30. 9. 2013, tedy na samém konci tříleté lhůty pro její podání. Veřejný zájem na podání žaloby musí být orgánem veřejné moci řádně odůvodněn, aby bylo zřejmé, proč převážil veřejný zájem nad řadou jiných partikulárních zájmů. Přitom nestačí, aby licence byla vydána v rozporu se zákonem, ale je nutné posuzovat také to, zda její držitel vykonává činnost řádně na základě takto vydané licence. Veřejný zájem není naplněn tehdy, pokud byla licence vydána sice v rozporu se zákonem, avšak její držitel podle této licence řádně vykonával činnost na podkladě nezákonně vydané licence. Uvedené pak vyplývá z principu ochrany dobré víry a legitimního očekávání. Stěžovatelka poukázala na to, že žaloba byla podána na základě podnětu ERÚ, čímž správní řízení ztratilo kontradiktorní charakter. Podle stěžovatelky měl ERÚ z úřední povinnosti postupovat tak, že měl zahájit přezkumné řízení o vydaných rozhodnutích, resp. měl zahájit řízení o obnově z moci úřední. 8. Stěžovatelka rovněž poukázala na vady řízení před soudy, které měly podle ní vliv na zákonnost napadených rozsudků a její základní práva. Obecné soudy nepostupovaly podle stěžovatelky v souladu s pravidly spravedlivého procesu, nezohlednily námitky stěžovatelky ani její důkazní návrhy. Stejně tak nezohlednily v řízení učiněná skutková zjištění a věc stěžovatelky nesprávně právně posoudily. Soudy si až do konce řízení neujasnily, jaký závěr vyplývající ze skutkových zjištění soudů je rozhodný pro zrušení napadeného rozhodnutí ERÚ o změně licence. Soudy v řízení nerespektovaly Nejvyšším státním zástupcem vymezený rozsah soudního přezkumu ve vztahu ke zpochybňovaným technickým předpokladům vydání rozhodnutí o změně licence a značně překročily přezkoumatelné žalobní body. Důvodem pro zrušení rozhodnutí o změně licence byly pochybnosti o obsahu zprávy o výchozí revizi č. 45/F/10 ze dne 23. 11. 2010 revizního technika Pavla Fanty. Nejvyšší státní zástupce však dotčenou revizní zprávu a technické předpoklady ve lhůtě pro podání žaloby podle § 66 odst. 2 s. ř. s. nikdy nezpochybnil. Jedinou v žalobě uplatněnou námitkou ve vztahu k revizní zprávě bylo tvrzení, že oproti této zprávě některé další dokumenty mají dokládat jiné osazení panelů a podobně a tedy že mělo mezi vyhotovením zmíněné revizní zprávy a dobou vydání rozhodnutí o změně licence (10. 12. 2010) dojít k podstatné faktické změně na výrobně Stálky B. Soudy se tak vadami revizní zprávy technika Fanty neměly vůbec zabývat. Stěžovatelka v souvislosti s uvedeným odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž nemůže být líčení skutkových okolností toliko typovou charakteristikou určitých "obvyklých" nezákonností. 9. Stěžovatelka dále obecným soudům vytýká, že na ni přenášely důkazní břemeno a břemeno tvrzení stran zákonnosti vydaného rozhodnutí o změně licence. Obecné soudy vyšly podle stěžovatelky nepřípustně též z úředních záznamů o podaných vysvětlení osob z trestního řízení, které v řízení jako důkaz navrhl a založil Nejvyšší státní zástupce. Související trestní spis nebyl připojen ke správnímu spisu a stěžovatelce tak nebyla dána možnost, stejně jako státnímu zástupci, čerpat z něj důkazy na její podporu. Stěžovatelka se nemohla účastnit výslechů osob podávajících vysvětlení, čímž byl porušen princip rovnosti. Obecné soudy rovněž neprovedly k návrhu stěžovatelky výslech osob, jež podaly vysvětlení v trestním řízení. 10. Předmětem hodnocení obecných soudů se staly též důkazy, které vznikly až dávno po vydání rozhodnutí o změně licence původní osobě zúčastněné na řízení, ale které i obsahově popisovaly období pozdější - většinou přelom roku 2010 a 2011. Uvedeným postupem mělo dojít k porušení ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s., podle něhož soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. 11. Krajský soud v Brně podle stěžovatelky rovněž pochybil, když odmítl provést část stěžovatelkou navržených důkazů prokazujících, že k okamžiku vyhotovení revizní zprá