I.ÚS 3514/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3514/19 ze dne 26. 5. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti MORAVIA INVESTING, s.r.o., se sídlem Sokolská třída 1944/51, Ostrava - Moravská Ostrava, zastoupené JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem, se sídlem Sokolská třída 936/21, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2019 č. j. 66 Co 389/2012-410 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2019 sp. zn. 20 Cdo 2963/2019, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Předchozí průběh řízení a vymezení věci 1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 1. 11. 2019, stěžovatelka podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Podle tvrzení stěžovatelky byla napadenými rozhodnutími porušena její ústavně zaručená základní práva, a to právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývá, že usnesením Mgr. Reného Mohyly, exekutorského kandidáta pověřeného soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 25. 1. 2012 č. j. 103 EX 01532/06-113, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 2. 2012 č. j. 103 EX 01532/06-117, byl udělen příklep vydražiteli Statutárnímu městu Ostrava na vydražené nemovitosti za nejvyšší podání v částce 1 330 333 Kč a bylo rozhodnuto o tom, že lhůta k zaplacení nejvyššího podání se stanovuje do 15 dnů ode dne doručení vyrozumění o právní moci usnesení o příklepu s tím, že na nejvyšší podání se započítává vydražitelem složená jistota ve výši 80 000 Kč. 3. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání s tím, že rozhodnutí o příklepu nevychází z řádně provedené elektronické dražby, když dražba nebyla provedena v souladu s dražební vyhláškou. Stěžovatelka tvrdila, že neměla možnost reagovat na poslední příhoz vydražitele, neboť tento se jí nezobrazil na monitoru počítače, ze kterého činila úkony v rámci elektronické dražby. Stěžovatelka v průběhu dražebního jednání podala i námitky, které však byly, podle jejího názoru, vypořádány nedostatečně. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 28. 5. 2013 č. j. 66 Co 389/2012-146 napadené usnesení potvrdil. 4. K dovolání stěžovatelky, podanému proti rozhodnutí krajského soudu ze dne 28. 5. 2013 č. j. 66 Co 389/2012-146, Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2972/2013 napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud znovu rozhodl usnesením ze dne 30. 4. 2019 č. j. 66 Co 389/2012-410 a napadené usnesení opět potvrdil. 5. Stěžovatelka proti rozhodnutí krajského soudu podala dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 12. 9. 2019 sp. zn. 20 Cdo 2963/2019 odmítl, neboť směřovalo proti usnesení odvolacího soudu vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahující napadený výrok peněžité plnění ve výši 19 550 Kč, které nepřevyšuje 50 000 Kč [§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. 6. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak napadená rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že Nejvyšší soud se podle jejího názoru jejím dovoláním měl zabývat, protože předmětem exekučního řízení oprávněné České kanceláře pojistitelů proti povinnému Günteru Steuerovi nebylo v době vydání rozhodnutí peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Je pravdou, že předmětem exekuce samotné je vymožení částky 19 550 Kč s příslušenstvím, nicméně řízení o příklepu je do jisté míry samostatným řízením v rámci exekučního řízení a příklep byl udělen za nejvyšší podání v částce 1 330 333 Kč, tedy v částce převyšující 50 000 Kč. Pro účastníky řízení příklepu "je totiž ve hře" částka mnohonásobně vyšší, a to právě zmíněných 1 330 333 Kč. Z pohledu oprávněných zájmů těchto subjektů se tedy v žádném případě nejedná o bagatelní spor a bylo proto na místě, aby Nejvyšší soud podané dovolání posoudil věcně. 8. Pokud se jedná o napadené rozhodnutí krajského soudu, stěžovatelka má za to, že odvolací soud se odchýlil od konstantní judikatury dovolacího soudu týkající se posouzení toho, zda protokol o elektronicky provedené dražbě má náležitosti veřejné listiny. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2972/2013, které bylo vydáno v předmětném řízení, na základě předchozího dovolání stěžovatelky platí, že: "Protokol o jednání, který obsahuje zákonem stanovené náležitosti, je podle ustanovení § 134 o. s. ř. veřejnou listinou. Účastník, který tvrdí opak oproti údajům uvedeným ve veřejné listině je proto povinen svá tvrzení prokázat a na něm tedy spočívá důkazní břemeno. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 336o odst. 3 o. s. ř. pro elektronickou dražbu platí ustanovení § 336b až 336n o. s. ř. obdobně, je třeba za protokolu "obdobný", který nahrazuje jak (soudní) protokol o jednání, tak i protokol ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, ve znění účinném do 31. 12. 2012, považovat elektronický záznam o dražbě (jejím průběhu), opatřený takovými prvky ochrany, které znemožňují jakoukoliv manipulaci (zásah do elektronických dat) s tímto záznamem (protokolem), a to jak v průběhu, tak po dokončení dražebního jednání tak, aby i dodatečně mohlo být věrohodně zjištěno (ověřeno), jaký byl skutečný průběh dražby. Má-li takový protokol i ostatní náležitosti, které jsou jinak pro protokol o jednání vyžadovány, je i on veřejnou listinou a lze podle něj průběh dražby posoudit; nesplňuje-li uvedené požadavky, nelze jej za veřejnou listinu považovat a v takovém případě nemůže být elektronická dražba ani podkladem pro přechod vlastnického práva k draženým nemovitostem." 9. Stěžovatelka má za to, že krajský soud se s požadavkem na posouzení, zda protokol o elektronicky provedené dražbě má náležitosti veřejné listiny, nevypořádal dostatečně a tím porušil povinnost vázanosti právním názorem dovolacího soudu. Krajský soud se zaměřil toliko na posouzení toho, zda protokol má stanovené náležitosti, ale nezabýval se tím, zda je "elektronický záznam o dražbě (o jejím průběhu), opatřený takovými prvky ochrany, které znemožňují jakoukoli manipulaci (zásah do elektronických dat) s tímto záznamem (protokolem) a to jak v průběhu, tak po dokončení dražebního jednání tak, aby i dodatečně mohlo být věrohodně zjištěno (ověřeno), jaký byl skutečný průběh dražby". 10. Stěžovatelka nezpochybňuje závěr krajského soudu, že protokol elektronické dražby je generovaný dražebním portálem, ale namítá, že tento protokol ani protokol o dražbě nemovitých věcí nejsou elektronicky podepsány a nejsou opatřeny žádným prvkem ochrany, které znemožňují manipulaci s těmito protokoly. Tímto se však podle názoru stěžovatelky odvolací soud vůbec nezabýval a nezkoumal způsob zabezpečení a opatření ochrannými prvky, ačkoli mu to přikázal Nejvyšší soud ve výše uvedeném usnesení ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2972/2013. 11. Stěžovatelka tvrdila, že je na soudním exekutorovi a případně na provozovateli systému elektronických dražeb, společnosti APALEX s. r. o., aby v případě pochybností prokázali, že systém neměl výpadky, že servery byly řádně zabezpečené příslušnými certifikáty, když po dražiteli se požaduje, aby prokazoval něco, co evidentně není v jeho silách. Stěžovatelka má za to, že když poukázala na technické problémy (výpadek na straně provozovatele systému elektronických dražeb), měl soudní exekutor - jak tomu obvykle bývá v takových případech (což je stěžovatelce známo z vlastních zkušeností) dražbu přerušit a po ověření situace a případném odstranění technické závady v dražbě pokračovat nebo dražbu zrušit a nařídit dražbu novou. 12. Stěžovatelka dále poukázala na to, že také usnesení zastupitelstva Statutárního města Ostrava neobsahuje údaje o tom, kdo jmenovitě bude dražit a hlavně limitní částku, do jaké ceny je tato osoba oprávněna činit příhozy, což je podle jejího názoru další porušení zákona (konkrétně zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění účinném ke dni konání dražby), které mělo vést ke změně usnesení o příklepu, když podle § 336k odst. 4 o. s. ř. odvolací soud změní usnesení o příklepu tak, že se příklep neuděluje, mimo jiné tehdy, jestliže byl příklep udělen proto, že při provedení dražby došlo k porušení zákona. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 13. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost a shled