I.ÚS 3592/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3592/22 ze dne 13. 2. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaj) a Pavla Šámala o ústavních stížnostech stěžovatele JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha 5, sídlem Evropská 663/132, Praha 6 - Dejvice, zastoupeného JUDr. Janou Grygerovou, advokátkou, sídlem Dlažánky 310/6, Holešov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2022 č. j. 21 Co 356/2022-79, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2022 sp. zn. 23 Co 359/2022, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2022 č. j. 53 Co 401/2022-89, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2022 č. j. 53 Co 377/2022-112, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2022 č. j. 19 Co 349/2022-83 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2022 č. j. 28 Co 427/2022-133, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky ? Obvodního soudu pro Prahu 5 a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ,,Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 3, čl. 4, čl. 10 a čl. 90 Ústavy a čl. 11 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnosti byly vedeny pod sp. zn. I. ÚS 3592/22, IV. ÚS 3593/22, I. ÚS 3595/22, II. ÚS 3596/22, I. ÚS 3597/22 a IV. ÚS 3598/22. Usnesením ze dne 14. 3. 2023 rozhodl Ústavní soud o spojení prvních pěti uvedených stížností ke společnému řízení s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. I. ÚS 3592/22. Usnesením ze dne 18. 10. 2023 pak Ústavní soud spojil ke společnému řízení další ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 3592/22 a IV. ÚS 3598/22, ústavní stížnosti jsou nadále vedeny pod sp. zn. I. ÚS 3592/22. 2. Z ústavních stížností a jejich příloh se podává, že stěžovatel, který je soudním exekutorem, byl Obvodním soudem pro Prahu 5 a Obvodním soudem pro Prahu 6 (dále jen ,,obvodní soudy") pověřen provedením exekucí (34 EXE 29/2014-28, 38 EXE 45/2014-88, 39 EXE 1198/2014-42, 39 EXE 1245/2014-32, 33 EXE 956/2014-74 a 57 EXE 1551/2015-24) k uspokojení pohledávek oprávněných proti povinným na základě několika vykonatelných rozhodnutí specifikovaných v jednotlivých pověřeních. 3. Stěžovatel následně exekuce podle bodů 18 - 24 čl. IV zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen ,,zákon č. 286/2021 Sb.") zastavil (usnesení 067 EX 41927/13-69, 067 EX 42130/13-131, 067 EX 5081/14-75, 067 EX 5092/14-101, 067 EX 3474/14-72 a 067 EX 23909/15-118), a to samostatně ve vztahu ke každému exekučnímu titulu. Na základě bodu 22 čl. IV zákona č. 286/2021 Sb. si stěžovatel přiznal paušální náhradu nákladů exekuce ve výši 1 270,50 Kč, a to podle počtu exekucí spojených ke společnému řízení, k proplacení prostřednictvím obvodních soudů. Dále rozhodl o náhradě nákladů oprávněného a nákladech řízení mezi účastníky navzájem. 4. Proti částem výroků usnesení stěžovatele, kterými mu byla přiznána paušální náhrada nákladů exekuce, podala Česká republika prostřednictvím obvodních soudů odvolání. Městský soud v Praze (dále jen ,,městský soud") napadené části usnesení změnil tak, že se stěžovateli paušální náhrada nákladů exekuce nepřiznává (nenáleží mu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 5. Městský soud nejprve zkoumal aktivní legitimaci České republiky k podání odvolání. Poté, co dospěl k závěru, že Česká republika je v těchto případech oprávněná k podání odvolání, se zabýval otázkou možného zastavení exekucí a přiznání paušální náhrady nákladů exekucí podle bodů 18 - 24 čl. IV zákona č. 286/2021 Sb. 6. V napadených rozhodnutích ze dne 24. října 2022 č. j. 21 Co 356/2022-79, ze dne 24. října 2022 sp. zn. 23 Co 359/2022, ze dne 25. listopadu 2022 č. j. 53 Co 401/2022-89, ze dne 4. listopadu 2022 č. j. 53 Co 377/2022-112 a ze dne 28. listopadu 2022 č. j. 19 Co 349/2022-83 k tomu městský soud konstatoval, že předmětem jednotlivých exekucí sice byly pohledávky oprávněných přiznané několika exekučními tituly a oprávnění podali několik exekučních návrhů, ty však byly vedeny pod jednou spisovou značkou. Ke spojení exekucí ke společnému řízení v posuzovaných věcech nedošlo a nelze tedy aplikovat poslední větu bodu 18 čl. IV zákona č. 286/2021 Sb. Pověření k vedení exekuce exekuční soud vydal k vymáhání částek v celkové výši přesahující 1 500 Kč, a nebyl tedy splněn jeden ze zákonných předpokladů pro zastavení exekuce podle bodu 18 čl. IV zákona č. 286/2021 Sb. Naplněním zbylých předpokladů se již soud v těchto případech nezabýval. Protože stěžovatel neměl exekuce zastavit, nenáleží mu paušální náhrada nákladů exekuce podle bodu 22 čl. IV tohoto zákona. 7. Z odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení městského soudu ze dne 20. října 2022 č. j. 28 Co 427/2022-133 vyplývá odlišný důvod pro změnu usnesení stěžovatele v části týkající se paušální náhrady nákladů exekuce. Podle městského soudu stěžovatel nedoložil, že by oprávněné zaslal výzvu ke složení zálohy na pokračování exekuce, resp. všech tří exekucí, a že by oprávněná na tuto výzvu nereagovala. Stěžovatel tak nepostupoval v souladu s body 18 a 22 čl. IV zákona č. 286/2021 Sb. O částečné nemožnosti aplikace těchto ustanovení také svědčí to, že u jedné z exekucí její předmět přesahoval zákonem předpokládanou hranici 1 500 Kč. II. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel v ústavních stížnostech uvádí, že soudní praxe není v posuzování aktivní legitimace České republiky k podání odvolání v těchto případech ustálená, jiné krajské soudy (i samotný městský soud) zastávají v obdobných věcech odlišný názor. 9. K zastavení exekuce a přiznání paušální odměny stěžovatel namítá, že i v tomto ohledu jsou napadená rozhodnutí v rozporu se zákonem i s jinými rozhodnutími městského soudu a dalších krajských soudů v obdobných věcech. Ač byla v jednotlivých věcech vedena jedna exekuce, původně se jednalo o více samostatných exekucí vedených pro vymožení částek nižších 1 500 Kč. Ke spojení došlo ze zákona [podle § 37 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění do 31. 12. 2021]. Podle bodu 18 čl. IV zákona č. 286/2021 Sb. se přitom ke spojení při zkoumání splnění předpokladů pro zastavení bagatelních exekucí nepřihlíží a hledí se na každou exekuci zvlášť, jako by ke spojení nedošlo. 10. Výklad soudu je v rozporu s legislativním záměrem zákona č. 286/2021 Sb. zastavit co největší množství tzv. marných bagatelních exekucí. Je tedy vhodné zaujmout výklad largo sensu (tzv. rozšiřující). Podstatou je zkoumání splnění podmínek předmětu řízení podle jednotlivých exekučních návrhů, byť byl exekutor pověřen vedením exekuce jediné, neboť před pověřením byly sloučeny do jediného řízení. 11. Napadenému rozhodnutí městského soudu ze dne 20. října 2022 č. j. 28 Co 427/2022-133 stěžovatel navíc vytýká, že soud nesprávně k pohledávkám připočítal i příslušenství, tedy náklady nalézacího řízení, které jsou podle něj vždy příslušenstvím pohledávky (jistiny), i když jsou vymáhány samostatně. Dále uvádí, že oprávněnou vyzval tzv. hromadnou výzvou ke složení zálohy a oprávněná zálohu nesložila. Tento postup je podle něj v souladu se zákonem i rozhodnutím městského soudu ze dne 13. 10. 2022 sp. zn. 72 Co 278/2022. 12. Stěžovatel shrnuje, že v dané věci byly splněny zákonné podmínky podle čl. 18 - 24 zákona č. 286/2021 Sb. pro zastavení exekucí a soudnímu exekutorovi tak přísluší paušální náhrada nákladů exekucí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 13. Ústavní stížnosti mají náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a Ústavní soud je příslušný k jejich projednání. Jsou přípustné (stěžovatel neměl k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a byly podány oprávněným navrhovatelem a včas. Stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavních stížnosti 14. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, postihují-li chybná interpretace nebo aplikace podústavního práva nepřípustně některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo jsou v rozporu s požadavky řádného procesu či s