I.ÚS 3705/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3705/19 ze dne 14. 7. 2020 N 149/101 SbNU 48 Ochrana vlastnického práva a ručení členů SVJ za závazky společenství   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti Evžena Lévaie a Marie Lévaiové, zastoupených Mgr. Antonínem Stanislavem, Ph.D., Bulharská 66, Trutnov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019 č. j. 26 Cdo 1432/2019-215, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 11. 2018 č. j. 47 Co 186/2018-160 a rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. 5. 2018 č. j. 108 C 30/2014- -107, za účastenství Okresního soudu v Trutnově, Krajského soudu v Hradci Králové a Nejvyššího soudu, takto: I. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. 5. 2018 č. j. 108 C 30/2014-107, rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 11. 2018 č. j. 47 Co 186/2018-160 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019 č. j. 26 Cdo 1432/2019-215 bylo porušeno právo stěžovatelů vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavnímu soudu byl dne 17. 11. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů. 2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. 3. V projednávané věci uzavřela dne 16. 11. 2011 Česká spořitelna, a. s., (vedlejší účastnice) se Společenstvím vlastníků bytových jednotek X (dále jen "SVJ") úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byl SVJ poskytnut úvěr ve výši 1 760 176 Kč. Jménem SVJ tuto smlouvu uzavřela K. T., která vedlejší účastnici předložila zápis ze shromáždění vlastníků konaného dne 29. 9. 2011, v němž členové SVJ schválili přijetí úvěru, a to na opravu bytového domu. Dle prezenční listiny se schůze zúčastnili manželé L., M. M. a K. T. Na základě předložených faktur, kterými společnost A vyúčtovala SVJ cenu za provedené práce, došlo v období listopad až prosinec 2011 k výplatě úvěru. Pro prodlení SVJ se splácením byl úvěr dne 15. 10. 2013 zesplatněn. Společenství vlastníků bylo vyzváno k úhradě částky 1 725 365,28 Kč. 4. Stěžovatelé jsou spoluvlastníky bytové jednotky č. X, přičemž s vlastnictvím jednotky je spojen spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku. Vzhledem k tomu, že SVJ nedostálo svým závazkům, obrátila se vedlejší účastnice na stěžovatele jako na ručitele za poskytnutý úvěr a posléze se v řízení před soudem domáhala úhrady poměrné části připadající na jejich jednotku ve výši 251 135,86 Kč. 5. V souvislosti s projednáváním tohoto případu zjistily obecné soudy ze spisu Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 4 T 215/2016, že pravomocným rozsudkem ze dne 4. 12. 2017 byli K. T. a S. M. uznáni vinnými, že dne 10. 10. 2011 v T. K. T. z pozice pověřeného vlastníka SVJ s úmyslem získat finanční prostředky zažádala jménem SVJ o poskytnutí úvěru ve výši 1 760 176 Kč na rekonstrukci bytového domu, přičemž k žádosti doložila nepravdivý zápis ze shromáždění SVJ ze dne 29. 9. 2011 se souhlasem dalších členů společenství. Odsouzená použila poskytnuté úvěrové prostředky ke splácení svých předchozích závazků. Rekonstrukci domu měla provést společnost A na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi SVJ a uvedenou společností, zastoupenou jednatelem S. M. Odsouzení věděli, že práce deklarované v krycím listu rozpočtu již byly z větší části provedeny, když bylo některými fakturami vystavenými společností A dokladováno provedení prací, které byly provedeny již v období let 2008 a 2009. Jednání K. T. bylo kvalifikováno jako zločin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1 a odst. 5 písm. c) trestního zákoníku a přečin poškozování cizích práv dle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. 6. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3620/2010 posoudil Okresní soud v Trutnově shora uvedenou úvěrovou smlouvu jako platně uzavřenou a ústavní stížností napadeným rozsudkem zavázal stěžovatele k úhradě částky 251 135, 86 Kč. Jak bylo shora naznačeno, důvodem pro tento postup soudu byla aplikace ustanovení § 13 odst. 7 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění zákona č. 103/2000 Sb., podle něhož vlastníci jednotky ručí za závazky společenství v poměru, který odpovídá velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech domu. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Hradci Králové ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Následně podané dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. 7. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že výkon práva je v rozporu s dobrými mravy, přičemž poukázali na specifičnost daného ručitelského vztahu a zdůraznili, že se na spáchaném úvěrovém podvodu nijak nepodíleli a neměli z něho žádný prospěch. Finanční prostředky získané z úvěru nebyly použity na opravu, popř. rekonstrukci společných částí domu. Podle stěžovatelů to byla vedlejší účastnice, která nejednala při sjednávání a poskytování úvěru s náležitou péčí. Společenství vlastníků vzniklo těsně před uzavřením úvěrové smlouvy a samo nemělo žádný majetek a všechny byty ve vlastnictví jeho členů byly zatíženy zástavními právy. Při čerpání úvěru vedlejší účastnice nezkoumala ani to, jak je možné, že stavební práce, které měly být podle smlouvy o dílo provedeny do 31. 5. 2012, byly provedeny už cca do jednoho měsíce od uzavření zmíněné smlouvy. Charakter některých prací, např. fasáda domu, jejich provedení v příslušném ročním období fakticky téměř vylučuje. Stejně tak nebyl vedlejší účastnici společně s fakturami předložen ani soupis provedených prací odsouhlasený společenstvím vlastníků. 8. Stěžovatelé mají za to, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími obecných soudů došlo k zásahu do jejich základních práv a svobod, jež jsou jim garantovány čl. 4, 11 a 36 Listiny základních práv a svobod. III. 9. Nejvyšší soud ve svém vyjádření uvedl, že se odvolací soud řádně vypořádal s otázkou dobrých mravů a přihlédl též ke specifickým okolnostem případu. Jejich závěry považuje za logické a přesvědčivé. Obecné soudy ve svých rozhodnutích správně uvedly, že podle § 308 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, jsou stěžovatelé oprávněni domáhat se po SVJ toho, co plnili z titulu zákonného ručení vedlejší účastnici, případně mohou uplatnit právo na náhradu škody vůči pověřené vlastnici či dalším osobám, jež SVJ škodu způsobily. 10. Okresní soud v Trutnově a Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření odkázaly na ústavní stížností napadené odůvodnění. 11. Stěžovatelé svého práva repliky nevyužili. IV. 12. Ústavní soud úvodem připomíná, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a 90 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Řečené znamená, že Ústavní soud zpravidla neposuzuje ani interpretaci a aplikaci podústavního práva provedenou obecnými soudy. Výjimku z této zásady tvoří případy, kdy interpretace podústavního práva, již obecné soudy zvolily, založila porušení některého základního práva stěžovatele, případně ve střetu dvou výkladových alternativ byl pominut možný výklad jiný, ústavně konformní, anebo je výrazem flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli, resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (viz teze "přepjatého formalismu"). V mezích takto limitovaného přezkumu Ústavní soud zvážil obsah napadeného rozhodnutí i průběh řízení jemu předcházejícího a dospěl k závěru, že návrh je důvodný. 13. Z ustanovení § 13 odst. 7 zákona 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění zákona č. 103/2000 Sb., vyplývá, že "vlastníci jednotek ručí za závazky společenství v poměru, který odpovídá velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech domu". Prakticky totožná právní úprava je pak v souvislosti s odpovědností členů SVJ za závazky SVJ použita i ve stávající právní úpravě podle § 1194 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Obecným soudům tak nelze vytknout, že při aplikaci jak jazykového, tak i teleol