I.ÚS 3707/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3707/25 ze dne 28. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelů Milana Jirky a Evy Jirkové, zastoupených JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. září 2025 č. j. 22 Cdo 2225/2025-594, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. listopadu 2024 č. j. 21 Co 229/2024-508 a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. ledna 2024 č. j. 8 C 188/2018-463, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení, a Mgr. Michaely Bartošové a města Lysá nad Labem, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro tvrzené porušení svých ústavně zaručených práv podle čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Okresní soud v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem stěžovatelům uložil povinnost odstranit zděné oplocení postavené na pozemku vedlejší účastnice. Vyšel přitom ze znaleckého posudku a výslechu znalce a dospěl k závěru, že část zděného oplocení leží na pozemku vedlejší účastnice. Stěžovatelé jsou podle něj vlastníky zděného oplocení a zřídili je částečně na cizím pozemku bez občanskoprávního oprávnění. Okresní soud proto posoudil možnosti vypořádání. Vyloučil jak možnost přikázání oplocení do vlastnictví vedlejší účastnice, tak zřízení věcného břemene. Za jediný vhodný způsob vypořádání tak považoval odstranění oplocení, a proto žalobě vyhověl. 3. Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu potvrdil a změnil pouze délku lhůty k odstranění oplocení. Ztotožnil se nejen s právním hodnocením věci, ale i skutkovými zjištěními a jejich hodnocením. 4. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání jako nepřípustné odmítl. Podle něj se krajský soud při řešení otázky účelnosti odstranění oplocení ani otázky splnění podmínek pro užití korektivního ustanovení o zjevném zneužití práv neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe. Na stavby zřízené před 1. 1. 2014 nejsou použitelná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o vypořádání neoprávněné stavby (s výjimkou § 1087 občanského zákoníku), neboť vycházejí z opačného přístupu. Podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, byl vlastníkem stavby stavebník. Za účinnosti současného zákoníku se vlastníkem neoprávněné stavby stává vlastník pozemku. Vypořádání se tak řídilo § 135c zákona č. 40/1964 Sb. Pro klasifikaci neoprávněné stavby není rozhodující, zda stavebník měl stavební povolení. Vypořádání neoprávněné stavby nebrání ani to, že oplocení tvoří umělou rozhradu mezi sousedními pozemky. II. Argumentace stěžovatelů 5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti nejprve vylíčili skutkové okolnosti věci. V roce 2011 obnovili oplocení na původních základech (patkách). V roce 2012 bylo stěžovatelům doručeno oznámení Magistrátu města Hradec Králové o zahájení řízení o odstranění stavby. Po zdlouhavém procesu obdrželi v roce 2019 rozhodnutí o dodatečném povolení, které se týkalo oplocení jako celku. Nemůže se tak jednat o nepovolenou a neoprávněnou stavbu. Obecné soudy se nevypořádaly s veškerou argumentací stěžovatelů. Stěžovatelé totiž zpochybnili obsazení soudu. Obecné soudy se s jejich námitkou vypořádaly pouze tak, že věc byla přidělena soudkyni elektronickým systémem ISAS. Nevyložily, jaká pravidla rozvrhu práce byla v dané věci použita. Zároveň soudy nezohlednily účelnost odstranění oplocení vzhledem k jeho praktické nevyužitelnosti a možnostem jiného vypořádání. Neaplikovaly ani test proporcionality. Stěžovatelům nadto bylo uloženo odstranit i betonové základy sloupků zbudované vedlejší účastnicí. Obecné soudy ani neporovnaly hospodářskou i jinou ztrátu, která by odstraněním stavby vznikla, se zájmem na dalším využití stavby a se zájmem vlastníka pozemku na odstranění stavby. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. V právě posuzované věci jsou naplněny procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem. Proto Ústavní soud přistoupil k posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti. 7. Podle stěžovatelů se obecné soudy dostatečně nevypořádaly s jejich argumentací ohledně námitky týkající se přidělení věci soudkyni v řízení před okresním soudem. Jakkoliv stěžovatelé v ústavní stížnosti nezpochybňují samotné základní právo na zákonného soudce, je třeba připomenout, že požadavky na předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu samy o sobě nebrání využití výpočetní techniky při rozdělování soudní agendy, jakož i využití matematických metod, jež představují základ algoritmu přidělování věcí (srov. nález ze dne 20. 4. 2011 sp. zn. IV. ÚS 1302/10). Aby Ústavní soud přistoupil ke zrušení rozhodnutí obecných soudů, v zásadě by si měl být jist, že o věci rozhodoval nezákonný soudce. Samo řešení otázky správnosti přidělování věcí dle rozvrhu práce je přitom doménou především obecných soudů. 8. Stěžovatelé mají za to, že jejich námitky v tomto ohledu nebyly dostatečně vypořádány. Je třeba připomenout, že není porušením práva na soudní ochranu, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68, nebo ze dne 15. 4. 2014 sp. zn. II. ÚS 3076/13, bod 19). Z tohoto pohledu napadená rozhodnutí obstojí. Především krajský soud námitky stěžovatelů podrobně vypořádal. Uvedl zejména, že při přidělení věci byl použit elektronický systém ISAS způsobem souladným s rozvrhem práce. Nebyl přitom zjištěn žádný manipulativní zásah do tohoto systému (srov. body 10-12 napadeného rozsudku krajského soudu). Stěžovatelé na jeho argumentaci nijak nereagují a zjevně opakují pouze námitky uplatněné před obecnými soudy. 9. Stěžovatelé dále zpochybňují i výklad podústavního práva. Ten je přitom zásadně úkolem obecných soudů. Ústavní soud do jejich činnosti zasahuje až v případě kvalifikovaných vad. K tomu může dojít zejména, dopustí-li se soudy při tomto procesu neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp., který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů (srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 nebo nález ze dne 14. 5. 2018 sp. zn. I. ÚS 2502/17). Z napadených rozhodnutí přítomnost kvalifikované vady nevyplývá. Obecné soudy srozumitelně vysvětlily, z jakých důvodů rozhodly o odstranění oplocení. Stěžovatelé pouze předkládají alternativní právní posouzení, aniž by z jejich argumentace vyplývala některá z výše uvedených kvalifikovaných vad. 10. S tím souvisí i námitky ohledně údajného neaplikování testu proporcionality. Lze však plně odkázat na napadené usnesení Nejvyššího soudu (srov. body 20-21). Nejvyšší soud vysvětlil, že ze stanoveného pořadí způsobů vyřešení vztahů vlastníka pozemku a vlastníka na něm neoprávněně umístěné stavby vyplývá výzva k provedení testu proporcionality ze znění § 135c odst. 1 až 3 zákona č. 40/1964 Sb. Obecné soudy tento test provedly sice implicitně, nicméně z jejich úvah je zřejmé zvažování vhodnosti jednotlivých způsobů řešení, potřebnosti odstranění oplocení, jakož i poměřování dotčených zájmů (srov. např. body 36 a 37 napadeného rozsudku okresního soudu). Jakkoliv stěžovatelé zpochybňují zejména účelnost odstranění oplocení, záměrně bagatelizují zájmy vedlejší účastnice, které byly pro zvolené řešení rozhodující. Nijak ve své argumentaci nereflektují, že vybudováním oplocení část pozemku vedlejší účastnice zcela znehodnotili (ponecháním pruhu o šířce několika centimetrů). Tím jí brání, aby vlastní oplocení ze strany k pozemku vedlejších účastníků udržovala a opravovala, nebo mohla vlastní pozemek využít až k hranici pozemku stěžovatelů, pokud by se v budoucnu rozhodla pro jiné oplocení či využití daného prostoru u hranice sousedících pozemků (srov. bod 27 napadeného usnesení Nejvyššího soudu). 11. Jde-li pak o námitku, že stěžovatelé byli zavázáni k odstranění i základů postavených vedlejší účastnicí, jde o námitku materiálně nepřípustnou. Z vyžádaného dovolání a jeho doplněních Ústavní soud zjistil, že před Nejvyšším soudem takovou námitku neuplatn