I.ÚS 391/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 391/23 ze dne 20. 6. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele I. T., zastoupeného JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Španělská 742/6, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2022 č. j. 13 Co 207/2022-670 a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16. června 2022 č. j. P 281/2016-380, ve znění opravného usnesení ze dne 24. srpna 2022 č. j. P 281/2016-452, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a J. K. a nezletilé I. K., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva, zejména čl. 90 Ústavy, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, 4 a 5, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 3, čl. 5, čl. 9, čl. 12, čl. 18 Úmluvy o právech dítěte a čl. 4 Úmluvy o styku s dětmi a čl. 5 Protokolu č. 7 k Úmluvě. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel (dále též "otec") se domáhal soudní úpravy styku s nezletilou dcerou I., neboť styk není řádně realizován. Vedlejší účastnice řízení (dále jen "matka") uvedla, že rozsah styku požadovaný stěžovatelem je rozporný s přáním nezletilé. Navrhla, aby bylo zvýšeno výživné, neboť se u stěžovatele zásadně zvýšily příjmy a nezletilá je výrazně starší od poslední úpravy stanovené rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov (dále jen "okresní soud") ze dne 9. 3. 2021 č. j. P 281/2016-182. 3. Okresní soud rozsudkem z 16. 6. 2022 č. j. P 281/2016-380 ve znění opravného usnesení ze dne 24. 8. 2022 č. j. P 281/2016-452 upravil běžný styk stěžovatele s nezletilou dcerou (každý sudý týden v roce od pátku 17:30 hodin do následující neděle do 17:30 hodin, každý rok dne 26. 12. od 9:30 hodin do 17:30 hodin, každý sudý rok v době jarních prázdnin od pátku prázdninám předcházejícího od 17:30 hodin do neděle, kterou prázdniny končí, do 17:30 hodin, v době hlavních letních prázdnin vždy každý první ucelený týden daného měsíce od pondělí 17:30 hodin do neděle 17:30 hodin). Dále rozhodl, že otec nezletilou převezme a předá matce v místě jejího bydliště, v době konání školní docházky převezme nezletilou v místě jejího konání. Matce uložil povinnost nezletilou na styk s otcem řádně a včas připravit. V době všech školních prázdnin neplatí obecná úprava styku (výrok I.). Otci zvýšil výživné na nezletilou z dosavadní částky 5 000 Kč měsíčně na částku 16 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2020, a dále počínaje 1. 1. 2021 na částku 20 000 Kč měsíčně, to vše splatné vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám matky (výrok II.), nedoplatek výživného za dobu od 1. 9. 2019 do 16. 6. 2022 v celkové výši 392 000 Kč uložil uhradit stěžovateli ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku (výrok III.); současně zamítl návrh na předběžnou vykonavatelnost rozsudku (výrok IV.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). 4. Oba rodiče napadli rozsudek okresního soudu. Matka nesouhlasila se soudem upraveným stykem a chce, aby probíhal dle domluvy nezletilé s otcem na bázi dobrovolnosti. Uvedla, že se snaží nezletilou motivovat ke styku s otcem, ale je to obtížné vzhledem k jeho striktnímu přístupu a neochotě ke kompromisům. S nezletilou se otec snaží navázat styk až od jejích 12 let, přičemž dříve se o ni zajímal jen okrajově. Otec v odvolání namítal, že okresní soud nedostatečně zjistil skutkový stav, nevyhověl jeho návrhu na úpravu rozsahu styku, stanovil zcela nepřiměřenou výši vyživovací povinnosti a rozhodnutí řádně neodůvodnil. V důsledku toho považuje rozsudek za odporující judikatuře Ústavního soudu. Rovněž upozornil na obtížnou komunikaci mezi rodiči, a proto navrhl předběžnou vykonatelnost rozsudku. 5. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že ve výroku I. schválil dohodu rodičů, dle které se styk otce s nezletilou neupravuje. Změnil výrok II. o určení výživného tak, že stěžovateli uložil povinnost s účinností od 1. 5. 2022 platit zvýšené výživné 20 000 Kč, splatné vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce, v době od 1. 5. 2022 do 31. 12. 2022 v plné výši k rukám matky, s účinností od 1. 1. 2023 částku 15 000 Kč měsíčně k rukám matky, částku 5 000Kč měsíčně na účet nezletilé. Matce uložil povinnost zřídit účet pro nezletilou u banky a otci písemně sdělit číslo účtu do 5 dnů, pravidelně doručovat měsíční výpis z účtu nezletilé otci vždy do posledního dne v měsíci, jehož se výpis týká. Dále změnil výrok III. a dlužné výživné pro nezletilou za dobu 1. 5. 2022 do 31. 10. 2022 v částce 26 000 Kč uložil otci zaplatit k rukám matky do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Potvrdil výrok IV., kterým byl zamítnut návrh na předběžnou vykonatelnost rozsudku, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel po obšírném popisu soudního řízení před obecnými soudy uvádí, že došlo k porušení jeho práv garantovaných ústavním pořádkem České republiky. Dle jeho tvrzení nebyl v řízení řádně zjištěn skutkový stav ohledně styku s nezletilou, nebylo vyhověno jeho důkazním návrhům na znalecké zkoumání výchovných způsobilostí matky. Stěžovatel v podstatě nezletilou nevídá, ale musí hradit nepřiměřeně vysoké výživné, které ani není schopna nezletilá spotřebovat a je využíváno její matkou. Uvádí, že soudní řízení probíhalo v rozporu s procesními předpisy, rozhodnutí je nepřezkoumatelné, vnitřně rozporné pro absenci řádného odůvodnění. V řízení před krajským soudem dohoda o neupravení styku s nezletilou nebyla uzavřena svobodně a vážně, protože na stěžovatele bylo apelováno v přítomnosti nezletilé u jednání krajského soudu (věk 13 let) a tím byla porušena rovnost účastníků řízení. Nadto stěžovatel upozornil, že obecné soudy ignorovaly dlouhodobé bránění realizaci styku matkou, neinformování stěžovatele o podstatných záležitostech týkajících se nezletilé (očkování, výběr střední školy), návrh stěžovatele na předběžnou vykonatelnost zamítly, protože jej neshledaly naléhavým, a to přestože se OSPOD k tomuto návrhu připojil. Obecné soudy navíc nedostatečně odůvodnily nejlepší zájem dítěte, zejména výjimku z pravidla, aby dítě bylo v péči obou rodičů, resp. že nerespektovaly kritéria, která musí být při rozhodování o péči posouzena. V ústavní stížnosti poukázal na nahrávku ze soudního jednání u krajského soudu a doslovného přepisu, z nichž vyplynul zjevný zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele. Stěžovatel argumentoval judikaturou Ústavního soudu a navrhl, aby nálezem byly zrušeny rozsudky napadené ústavní stížností. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. l Listiny je porušeno, je-li komukoli upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich použití jsou záležitostí obecných soudů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996 sp. zn. II. ÚS 81/95 U 22/6 SbNU 575); všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádném možném výkladu odůvodnění nevyplývají, nebo zakládá-li porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpr