II.ÚS 1061/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1061/10 ze dne 17. 8. 2010 N 164/58 SbNU 409 K výši odměny exekutora při dobrovolném plnění povinným   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Jiřího Nykodýma a Stanislava Balíka - ze dne 17. srpna 2010 sp. zn. II. ÚS 1061/10 ve věci ústavní stížnosti F. Z. proti usnesení Okresního soudu Praha-západ č. j. 13 Nc 7762/2009-126 ze dne 10. března 2010, kterým byly zamítnuty stěžovatelčiny námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, a návrhu na odklad vykonatelnosti usnesení Okresního soudu Praha-západ č. j. 13 Nc 7762/2009-6 ze dne 4. srpna 2009, kterým byla nařízena exekuce na stěžovatelčin majetek, za účasti Okresního soudu Praha-západ jako účastníka řízení a soudního exekutora JUDr. V. P. jako vedlejšího účastníka řízení I. Postupem porušujícím právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod bylo usnesením Okresního soudu Praha-západ č. j. 13 Nc 7762/2009-126 ze dne 10. března 2010 zasaženo do vlastnického práva stěžovatelky zakotveného v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Okresního soudu Praha-západ č. j. 13 Nc 7762/2009-126 ze dne 10. března 2010 se proto ruší. III. Návrh na odklad vykonatelnosti usnesení Okresního soudu Praha-západ č. j. 13 Nc 7762/2009-6 ze dne 4. srpna 2009 se odmítá. Odůvodnění Ústavnímu soudu byl dne 12. dubna 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Okresního soudu Praha-západ s odůvodněním, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na ochranu majetku zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny a další práva garantovaná čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 Listiny a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). K ústavní stížnosti stěžovatelka připojila návrh, v němž Ústavní soud žádá o odložení vykonatelnosti usnesení Okresního soudu Praha-západ č. j. 13 Nc 7762/2009-6 ze dne 4. srpna 2009, kterým byla nařízena exekuce na její majetek. Uvedené odůvodňuje bezprostřední hrozbou vzniku vážné majetkové újmy, bude-li provedena exekuce prodejem majetku, některého z dvou bytů v jejím vlastnictví, v dražbě, neboť hrozí, že s ohledem na zatížení bytů radonem jejich cena nedosáhne tržní hodnoty. Pro stěžovatelku by proto výkon rozhodnutí znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout soudnímu exekutorovi, jehož právo, respektive realizace tohoto práva bude nadále zajištěna ve věci vydanými exekučními příkazy. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas a splňuje i veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možné přistoupit k jejímu věcnému přezkumu. Za tímto účelem byl připojen spis Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") sp. zn. 13 Nc 7762/2009, z něhož vyplynuly následující skutečnosti. Usnesením okresního soudu č. j. 13 Nc 7762/2009-6 ze dne 4. srpna 2009 byla na návrh oprávněného K. Z. (dále jen "oprávněný") podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu Praha-západ č. j. 5 C 470/2004-215 ze dne 11. února 2009 k uspokojení nároku oprávněného ve výši 835 977 Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, nařízena exekuce na majetek povinné - stěžovatelky (výrok I). Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. V. P., Exekutorský úřad Praha 7 (výrok II). Usnesení o nařízení exekuce bylo stěžovatelce doručeno dne 22. října 2009 spolu s exekučním příkazem č. j. 063 EX 2592/09-42 ze dne 13. října 2009 na nařízení exekuce přikázáním jiné pohledávky, a to pohledávky ze smlouvy o penzijním připojištění, exekučním příkazem č. j. 063 EX 2592/09-2 ze dne 13. října 2009 na nařízení exekuce prodejem nemovitostí ve vlastnictví stěžovatelky blíže označených v exekučním příkazu a příkazem k úhradě nákladů exekuce č. j. 063 EX 2592/09-45 ze dne 20. října 2009, vše vydáno JUDr. V. P., soudním exekutorem. Dne 19. října 2009 došel okresnímu soudu návrh oprávněného na zastavení exekuce s tím, že stěžovatelka dlužnou částku ve výši 835 977 Kč uhradila na jeho účet dne 13. října 2009. Usnesením okresního soudu č. j. 13 Nc 7762/2009-13 ze dne 21. října 2009 byla posléze exekuce částečně zastavena, a to pro tuto částku. Již zmíněným příkazem k úhradě nákladů exekuce č. j. 063 EX 2592/09-45 ze dne 20. října 2009 bylo stěžovatelce uloženo zaplatit náklady právního zastoupení oprávněného v exekučním řízení ve výši 32 855,90 Kč a náklady exekuce, zahrnující odměnu exekutora ve výši 65 170 Kč podle § 5 a 6 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů, paušální náhradu nákladů ve výši 3 500 Kč podle § 13 citované vyhlášky, DPH 19 % z vypočtených částek ve výši 13 047,30 Kč, celkem tedy 114 573,20 Kč. Proti tomuto příkazu podala stěžovatelka námitky, ve kterých zdůraznila, že plnila dobrovolně a vykonávanou pohledávku zaplatila dříve, nežli jí bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, přičemž podle jejího názoru soudnímu exekutorovi právo na odměnu a na náhradu hotových nákladů nevzniklo. Okresní soud rozhodl o podaných námitkách usnesením č. j. 13 Nc 7762/2009-81 ze dne 17. listopadu 2009, jímž zrušil napadený příkaz ve výroku o náhradě nákladů exekutora, v dalším námitky stěžovatelky zamítl. V odůvodnění usnesení okresní soud označil příkaz k úhradě nákladů exekutora za neurčitý a zcela nepřezkoumatelný, neboť z něj nebylo možné zjistit, jaká částka byla základem pro výpočet odměny, tedy v jaké výši byla pohledávka exekutorem vymožena. Soud dále vyslovil domněnku, že exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce předčasně, když doposud nedošlo k vymožení žádného plnění, neboť pohledávka byla po nařízení exekuce splněna dobrovolně, chyběl tak samotný základ pro výpočet odměny exekutora. Dne 8. prosince 2009 soudní exekutor JUDr. V. P. vydal pod č. j. 063 EX 2592/09-48 nový příkaz k úhradě nákladů exekuce, sestávající z odměny soudního exekutora krácené na polovinu, účelně vynaložených nákladů exekučního řízení a DPH 19 % v částkách totožných jako shora, celkem ve výši 81 717,30 Kč. K námitkám stěžovatelky byl tento zrušen usnesením okresního soudu č. j. 13 Nc 7762/2009-107 ze dne 25. ledna 2010, a to pro předčasnost, neboť, jak vyslovil v odůvodnění rozhodnutí soud, stěžovatelka jako povinná zaplatila pouze vlastní pohledávku, nikoliv již náklady oprávněného v exekučním řízení a náklady exekutora, nebyl tudíž dán důvod k postupu podle § 46 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "exekuční řád") ani k postupu podle § 11 vyhlášky č. 330/2001 Sb. V pořadí třetím příkazem k úhradě nákladů exekuce č. j. 063 EX 2592/09-57 ze dne 13. února 2010 soudní exekutor JUDr. V. P. rozhodl o povinnosti stěžovatelky uhradit mu odměnu v plné výši, neboť stěžovatelka nesplnila podmínky shora citovaných ustanovení, protože ve stanovené lhůtě neuhradila náklady oprávněného a náklady exekuce. Odměna exekutora byla přitom vypočtena z plnění, které stěžovatelka poskytla po nařízení exekuce oprávněnému (835 977 Kč) a z nákladů právního zastoupení, které stěžovatelka uhradila dne 10. února 2010. Náklady exekuce tak sestávaly z odměny soudního exekutora v částce 130 380 Kč, účelně vynaložených nákladů exekučního řízení ve výši 3 500 Kč a DPH 20 %, celkem ve výši 160 656 Kč. Stěžovatelkou podané námitky okresní soud usnesením č. j. 13 Nc 7762/2009-126 ze dne 10. března 2010 zamítl. Náklady vynaložené exekutorem soud posoudil jako náklady účelně vynaložené, když stěžovatelka do dne podání návrhu na nařízení exekuce a pověření exekutora vykonávanou pohledávku oprávněnému nezaplatila a učinila tak až v souvislosti s prováděním exekuce, navíc za situace, kdy o nařízení exekuce evidentně věděla. Exekutor podle okresního soudu tedy náklady exekuce vyúčtoval správně. Závěrem dodal, že "rozhodujícím okamžikem není doručení usnesení o nařízení exekuce povinnému, ale podání návrhu na nařízení exekuce". S projeveným názorem okresního soudu stěžovatelka nesouhlasí a vytýká mu, že se nezabýval jejími argumenty, opakovaně uváděnými ve všech námitkách proti postupně vydávaným exekučním příkazům k úhradě nákladů exekuce. Ve světle judikatury Ústavního soudu se takový postup soudu jeví jako svévolný, porušující právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny a zakládá se jím nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí. Z odůvodnění napadeného usnesení okresního soudu není