II.ÚS 1164/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1164/17 ze dne 6. 6. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelky I. M. S., zastoupené JUDr. Lenkou Burgetovou, advokátkou, se sídlem Poděbradovo nám. 1374/8a, Prostějov, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2017, č. j. 17 Co 247/2016-390, a proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 9. 2016, č. j. 0 P 211/2013-312, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Prostějově, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 4. 2017, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadla stěžovatelka v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v článku 3, 32 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a v článku 4 a 96 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava". 2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje svůj nesouhlas se závěry soudu prvního stupně i soudu odvolacího, které nevyhověly jejímu návrhu na zvýšení výživného na nezletilé děti na částku 3 400 Kč, respektive 3 200 Kč. Stěžovatelka namítá, že předmětné rozhodnutí bylo vydáno samosoudkyní, která nebyla nestranná a nezávislá. Podjatost soudkyně spatřuje stěžovatelka v tom, že jí nebyl určen právní zástupce, nebyly vyslýchány nezletilé děti, pokud jde o finanční situaci otce a jeho životní úroveň, a nebylo přihlédnuto ke zdravotnímu stavu stěžovatelky, která je v současné době v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Stěžovatelka uvádí, že pobírá dávky nemocenského pojištění ve výši 7 600 Kč měsíčně a výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně, měsíční výdaje stěžovatelky přitom činí částku 8 114 Kč, tedy částka zbývající činí 3 706 Kč. Stěžovatelka poukazuje na to, že se ani soud prvního stupně, ani soud odvolací nezabývaly skutečnou výší mzdy otce nezletilých, který vykazuje příjem ve výši cca 10 000 Kč měsíčně, přičemž náklady, které uvádí (nájemné ve výši 10 000 Kč, výživné ve 3 000 Kč), převyšují jeho příjem. Stěžovatelka upozorňuje, že otec neuvedl, že si hradí životní pojištění měsíčně ve výši 1 500 Kč, že mu byly vyplaceny úspory z důvodu ukončení smlouvy o důchodovém pojištění ve výši 12 929 Kč, ani že je majitelem investičního účtu vedeného u společnosti Conseq Investment Management, a. s., v částce 42 162,99 Kč. Dle stěžovatelky je tedy zřejmé, že otec neuvedl veškeré pravdivé údaje o svých poměrech. Otec žije ve společné domácnosti s přítelkyní L. K., která má tři nezletilé děti, na které však jejich otec neplatí stanové výživné 3 900 Kč. Stěžovatelka se domnívá, že otec tak přispívá nezletilým dětem své přítelkyně namísto svých vlastních dětí. Závěrem stěžovatelka vyslovuje přesvědčení, že byla soudní mocí diskriminována z důvodu své národnosti a zdravotního stavu. 3. Z obsahu napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 9. 2016, č. j. 0 P 211/2013-312, bylo výživné stanovené otci rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. 3. 2013, č. j. 0 Nc 2220/2013-48, zvýšeno počínaje dnem 1. 9. 2016 pro nezletilého P. z částky 1 600 Kč na částku 1 900 Kč měsíčně a pro nezletilou N. z částky 1 400 Kč na částku 1 700 Kč měsíčné. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2017, č. j. 17 Co 247/2016-390, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. 4. Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že státní moc může být uplatňována jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Ústavní soud, s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí (čl. 87 Ústavy České republiky), zejména respektuje skutečnost - což vyslovil v řadě svých rozhodnutí - že není součástí soustavy obecných soudů, a že mu proto zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" dokazování před nimi prováděné a také mu nepřísluší právo přezkumného dohledu nad činností soudů. Na straně druhé však Ústavnímu soudu náleží posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele zaručená ústavním pořádkem a v rámci toho uvážit, zda řízení před nimi bylo jako celek spravedlivé. 5. Po přezkoumání předložených listinných důkazů, vyžádaného spisového materiálu a posouzení právního stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný, neboť je zřejmé, že k tvrzenému porušení jejích ústavně zaručených práv postupem Krajského soudu v Brně ani Okresního soudu v Prostějově nedošlo. 6. Ústavní soud na tomto místě zdůrazňuje, že v rodinně-právních záležitostech upravených zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník"), přistupuje k přezkumu soudních rozhodnutí zvláště restriktivně. Důvodem je skutečnost, že v těchto věcech je třeba upřednostnit princip právní jistoty, jak vyvěrá z příslušných ustanovení ústavního pořádku, před ochranou práv jednotlivce. Plnění vyživovací povinnosti rodičů vůči nezletilým dětem je základní povinností plynoucí z rodičovství (čl. 32 odst. 4 věta prvá Listiny; viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1916/10 ze dne 23. 11. 2010, usnesení sp. zn. I. ÚS 3535/13 ze dne 10. 12. 2013). Prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak v řečených případech poměrně zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje jen na posouzení toho, zda se v napadeném rozhodnutí nejedná o extrémní vybočení z mezí ústavnosti, kterým je negováno právo účastníka řízení na spravedlivý proces. 7. Ústavní soud obecně ve vztahu k určení výše výživného ustáleně judikuje, že oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů, přičemž dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů (srov. též ustanovení § 913 či § 915 občanského zákoníku). Při určení rozsahu vyživovací povinnosti přitom přihlíží soud k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje, a při posouzení majetkových poměrů rodičů vždy bere ohled nejen na fakticky dosahované příjmy rodiče, ale i na celkovou hodnotu jeho movitého a nemovitého majetku a způsob života, resp. životní úroveň [srov. nález sp. zn. III. ÚS 511/05 ze dne 16. 3. 2006 (N 61/40 SbNU 593)]. Při rozhodování soudu o určení výživného je pak soud povinen obstarat a posoudit všechny relevantní podklady pro správné určení výše výživného a z moci úřední objasnit skutkový stav (shromáždit důkazy podle ustanovení § 120 občanského soudního řádu). Ústavní soud zároveň ve své judikatuře opakovaně vyzdvihl, že otázka posouzení návrhu na určení výživného pro nezletilé děti je sice věcí volné úvahy soudu závislé na posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a odůvodněných potřeb osoby oprávněné, obecný soud je však povinen jasným a přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se pohybuje jeho volná úvaha, na základě níž dospěl k závěru o určení výše výživného [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 299/06 ze dne 12. 9. 2006 (N 158/42 SbNU 297)]. 8. Ústavní soud v projednávané věci dospěl k závěru, že výše předestřené zásady, na nichž je založeno řízení o určení výživného, soudy respektovaly, svá rozhodnutí dostatečně a přiléhavě odůvodnily, přičemž se při řešení otázky přiměřenosti výše stanoveného výživného řádně zabývaly jak potřebami nezletilých, tak majetkovou situací jejich rodičů. Soud prvního stupně provedl v této souvislosti dokazování výslechem účastníků řízení a listinnými důkazy, zejména výpisy z centrální evidence obyvatel, rozsudky Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. 3. 2013, č. j. 0 Nc 2220/2013-48, ze dne 30. 9. 2013, č. j. OP 211/2013-116 a ze dne 27. 10. 2014, č. j. OP 211/2013-209, usnesením Policie ČR o odložení věci, zprávami Úřadu práce ČR - krajská pobočka v Olomouci, kontaktní pracoviště Prostějov, OSSZ Prostějov, Bernhardt Fashion CZ, s.r.o., Jaroslava Hámora, mzdovými listy, doklady o výdajích stěžovatelky zejména pokud jde o úhradu zájmové činnosti a obědů nezletilých, nákladů na bydlení apod. Soud vzal v úvahu příjmy stěžovatelky i otce, i jejich bytové poměry. Soud přihlédnul také k tomu, že otec žije ve společné domácnosti s přítelkyní L. K., jejími dvěma dětmi a společnou dcerou T., ke které má další vyživovací povinnost, a s níž je přítelkyně otce na rodičovské dovolené. Ústavní soud má za to, že skutkový stav byl soudem prvního stupně podrobně a precizně zjištěn, a nelze soudu prvního stupně v tomto směru ničeho vytknout. 9. Shora zjištěný skutkový stav doplnil odvolací soud zprávou Úřadu práce ČR, Krajské pobočky v Olomouci, Kontaktního pracoviště Prostějov, zprávou Okresní správy sociálního zabezpečení Prostějov ze dne 10. 1. 2017, č. j. 48009/000668/17/201 O/NOV, sdělením Úřadu práce ČR - Krajské pobočky v Olomouci, Kontaktního pra