II.ÚS 2121/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2121/14 ze dne 30. 9. 2014 N 182/74 SbNU 591 Zákonná vyživovací povinnost rodičů vůči studujícímu dítěti (tzv. studium pro studium)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka - ze dne 30. září 2014 sp. zn. II. ÚS 2121/14 ve věci ústavní stížnosti Jiřího Fruncka, zastoupeného Mgr. Marianem Babicem, advokátem, se sídlem Dolní náměstí 13/13, Opava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2014 č. j. 13 Co 36/2014-83, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zvýšení výživného na zletilé dítě studující střední školu, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a Jiřího Fruncka, zastoupeného Tomášem Valíkem, advokátem, se sídlem Za Humny 1299/13, Opava, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2014 č. j. 13 Co 36/2014-83 bylo porušeno základní právo stěžovatele zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2014 č. j. 13 Co 36/2014-83 se proto ruší. Odůvodnění I. Podstatný obsah ústavní stížnosti 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 6. 2014, stěžovatel napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Tímto rozsudkem byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 23. 10. 2013 č. j. 17 C 37/2013-50, kterým bylo rozhodnuto o zvýšení výživného synovi stěžovatele J. Frunckovi ml. (dále též "vedlejší účastník"). 2. Protiústavnost napadeného rozsudku spatřuje stěžovatel v tom, že se krajský soud a stejně tak okresní soud vůbec nezabývaly jeho tvrzením, že vyživovací povinnost vůči vedlejšímu účastníkovi již netrvá, jelikož tento řádně nepokračuje ve studiu, když opakovaně studuje školu stejného stupně, jaký již v minulosti absolvoval. Stěžovatel sice uznává, že v řízení o zvýšení výživného soud zkoumá pouze skutečnosti, k nimž došlo od posledního rozhodnutí, tento princip však nelze vztahovat na zkoumání základních předpokladů pro existenci vyživovací povinnosti. Bylo totiž např. opakovaně judikováno, že za řádnou přípravu na zaměstnání nelze považovat opakované studium školy stejného stupně [viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1805/11 ze dne 15. 9. 2011 nebo usnesení sp. zn. IV. ÚS 1247/13 ze dne 25. 3. 2014 (v SbNU nepublikována); veškerá judikatura Ústavního soudu je dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Zjištění, jestli se vedlejší účastník svým studiem řádně připravuje na budoucí zaměstnání či nikoliv, je proto pro závěr o existenci vyživovací povinnosti naprosto klíčové. 3. Stěžovatel nesouhlasí rovněž s názorem krajského soudu, že pro posouzení trvání vyživovací povinnosti je nepodstatné, s jakými výsledky vedlejší účastník studuje. Pokud totiž student do školy řádně nedochází a nedosahuje ani průměrných studijních výsledků, není možno hovořit o řádné přípravě na povolání, která zakládá vyživovací povinnost rodiče. Obecné soudy proto nedůvodně neakceptovaly návrh stěžovatele, aby si od příslušné školy vyžádaly zprávu o docházce a prospěchu vedlejšího účastníka. 4. Závěrem stěžovatel uvádí, že napadeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě porušil jeho základní právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). II. Splnění podmínek řízení 5. Protože podaná ústavní stížnost je přípustná [§ 75 odst. 1 a contrario zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a splňuje též ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], mohl Ústavní soud přistoupit k jejímu věcnému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení 6. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Krajský soud v Ostravě a vedlejší účastník. 7. Krajský soud v Ostravě plně odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku a z něj zdůraznil, že naposledy bylo vedlejšímu účastníkovi pravomocně určeno výživné 15. 11. 2012, a pokud stěžovatel zjevně akceptoval, že jeho dítě (ačkoliv mělo již 21 let) studuje druhý ročník střední školy, a v březnu 2014 pokračuje ve studiu na stejné škole, nelze předcházející závěr přezkoumávat či napravovat, a tím v konečném důsledku odepřít dítěti právo na výživné od rodiče s tím, aby toto studium ve třetím ročníku z důvodu chybějících prostředků ukončilo. Krajský soud se i nadále domnívá, že předpokladem trvání vyživovací povinnosti rodiče je neschopnost dítěte se samo život, a nikoliv jeho studijní prospěch, neboť ne každý student je stejně nadaný, přičemž tato otázka by snad mohla mít svoje opodstatnění, pakliže by bylo tvrzeno, že dítě studia zneužívá a úmyslně jeho obvyklou dobu prodlužuje, což však není tento případ. 8. Vedlejší účastník považuje ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou a uvádí, že nestuduje školu stejného stupně jako v minulosti. Dříve totiž úspěšně dokončil učební obor bez maturity (obor nástrojař na střední škole technické) a nyní studuje Soukromou obchodní akademii Opava. Platí, že maturitní studium je vyšší formou studia než učební obor bez maturity a dává mu i větší šance na trhu práce. Ostatně, má osobní zkušenost, kdy se po ukončení učebního oboru marně snažil sehnat zaměstnání v oboru. Proto má vedlejší účastník za to, že obecné soudy rozhodly správně, když dovodily, že vyživovací povinnost i nadále trvá. 9. V replice k vyjádření vedlejšího účastníka stěžovatel sdělil, že k doplnění středoškolského studia slouží tzv. nástavbové studium, v rámci kterého student navazuje na již absolvovaný nematuritní učební obor a v rámci dvouletého studia si dokončuje úplné středoškolské vzdělání. Vedlejší účastník však zahájil zcela nové čtyřleté studium, čímž si dobu studia nedůvodně prodloužil minimálně o dva roky. K situaci na trhu práce stěžovatel uvádí, že tvrzení o tom, že vedlejší účastník ve vystudovaném oboru nemohl najít zaměstnání, by muselo být prokázáno, což se však nestalo. Stěžovatel navíc tvrdí, že v daném regionu je po absolventech učebního oboru nástrojař dlouhodobě vysoká poptávka, určitě vyšší, než po absolventech obchodní akademie. IV. Podstatný obsah spisového materiálu 10. Ze spisu Okresního soudu v Opavě zn. 17 C 37/2013 Ústavní soud konstatuje následující skutečnosti. 11. Dne 22. 2. 2013 podal vedlejší účastník návrh na zvýšení výživného na 4 000 Kč. Dosud totiž bylo stěžovateli uloženo platit na výživném 2 500 Kč, a to na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2012 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2012 č. j. 57 Co 430/2012. Důvodem tohoto návrhu byla skutečnost, že se matce vedlejšího účastníka snížil plat o 2 000 Kč a došlo ke zvýšení DPH. 12. Shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 23. 10. 2013 č. j. 17 C 37/2013-50 bylo původní výživné ve výši 2 500 Kč zvýšeno na částku 3 200 Kč měsíčně (od 1. 1. do 31. 8. 2013) a od 1. 9. 2013 se snižuje na 2 800 Kč. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Okresní soud vycházel z toho, že u zletilých dětí platí, že nejsou schopny se samy živit po dobu, po kterou se připravují soustavným studiem na své budoucí povolání. Tak je tomu i u vedlejšího účastníka, který řádně pokračuje ve studiu na střední škole. Tvrzení, že pro jeho četné absence, které si sám omlouvá, nelze očekávat řádné ukončení studia, soud považoval s ohledem na vyjádření školy za vyvrácená. Proto se soud zabýval tvrzenou změnou na straně žalobce za dobu od prosince 2012, neboť ve vztahu k období předchozímu se jedná již o věc rozsouzenou. Okresní soud odmítl přihlížet ke změně DPH, neboť tato se týkala všech účastníků řízení, a zohlednil proto jen pokles příjmů matky vedlejšího účastníka a zvýšení čistého průměrného výdělku stěžovatele o 1 200 Kč měsíčně s tím, že i nadále pobírá výsluhový příspěvek ve výši přibližně 12 000 Kč. Především však manželka stěžovatele obnovila provádění úklidových prací na základě dohody o provedení práce, takže kromě starobního důchodu disponuje i příjmy z této činnosti (od dubna 2014 cca 5 000 Kč měsíčně). Sice bylo prokázáno, že manželka stěžovatele prodělala v září 2013 operaci karpálního tunelu a ve své činnosti tak cca 6 týdnů bude omezena, nicméně v jejích výdělcích se tato skutečnost zatím nijak neprojevila. 13. Tento rozsudek napadl stěžovatel odvoláním. V něm zejména uvedl, že již samotná skutečnost, že vedlejší účastník je ve 22 letech teprve ve 3. ročníku střední školy, vypovídá o nestandardním způsobu studia. Tuto školu prý nenavštěvuje řádně, má hodně absencí, které si sám omlouvá. Soud prvního stupně pochybil v tom, že se omezil jen na potvrzení střední školy o řádném studiu, aniž by se blíže zabýval okolnostmi a historií tohoto studia. Pochybnosti o tom, že příprava vedlejšího účastníka na budoucí povo