II.ÚS 22/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 22/17 ze dne 8. 8. 2017 N 145/86 SbNU 455 Styk rodiče ve výkonu trestu odnětí svobody s nezletilými dětmi   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Ludvíka Davida a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka - ze dne 8. srpna 2017 sp. zn. II. ÚS 22/17 ve věci ústavní stížnosti P. S., zastoupeného Mgr. Martou Ptáčkovou, advokátkou, se sídlem Moravské náměstí 15, Brno, proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. 3. 2015 č. j. Nc 121/2013-242 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2016 č. j. 13 Co 165/2015-330 vydaným v řízení o péči a výživném nezletilých dětí, za účasti Okresního soudu Brno-venkov a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, J. R., matky nezletilých dětí, zastoupené JUDr. Jiřím Rafajem, advokátem, se sídlem Vlhká 25, Brno, jako vedlejší účastnice řízení a nezletilých dětí F. S. a Š. S., obou zastoupených opatrovníkem Městským úřadem Šlapanice, jako vedlejších účastníků řízení. I. Výrokem V rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2016 č. j. 13 Co 165/2015-330 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Výrok V rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2016 č. j. 13 Co 165/2015-330 se proto ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. 1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. 3. 2015 č. j. Nc 121/2013-242 bylo ve výroku I rozhodnuto o svěření nezletilého F. s účinností od 1. 9. 2011 do výchovy matky, výrokem II rozsudku bylo stěžovateli uloženo hradit na jeho výživu počínaje dnem 1. 9. 2011 částku 1 600 Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 3. 2013 částku 1 000 Kč měsíčně. Výrokem III soud určil dluh stěžovatele na výživném pro nezletilého F. za dobu od 1. 9. 2011 do 28. 2. 2013 částkou 28 800 Kč a za dobu od 1. 3. 2013 do 28. 2. 2015 částkou 18 785 Kč a stěžovateli uložil povinnost zaplatit tyto částky do tří měsíců od právní moci rozsudku. Výrokem IV rozsudku soud zamítl návrh stěžovatele, kterým se domáhal změny výchovy u nezletilé Š., a výrokem V rozhodl o snížení výživného stěžovateli na tuto nezletilou stanoveného rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2013 č. j. 23 Nc 20/2012-88 částkou 2 500 Kč měsíčně od 1. 6. 2014 na částku 1 000 Kč měsíčně. Styk stěžovatele s oběma nezletilými dětmi upravil soud výrokem VI rozsudku tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nimi každý sudý víkend v roce od pátku 15 hodin do pondělí 8 hodin a dále každé úterý a čtvrtek od 15 hodin do 8 hodin následujícího dne. Jako místo, kde si má stěžovatel nezletilé vyzvedávat a předávat, byla výrokem VII stanovena mateřská škola, kterou obě děti navštěvují. Konečně výrokem VIII soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2016 č. j. 13 Co 165/2015-330 bylo ve výroku I zastaveno odvolací řízení o odvolání stěžovatele směřujícího proti výroku I rozsudku okresního soudu o úpravě výchovy nezletilého F. a proti výroku IV tohoto rozsudku, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na změnu výchovy nezletilé Š. Výrokem II krajský soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že stěžovatel je povinen přispívat na výživu nezletilého F. počínaje dnem 1. 9. 2011 částkou 1 650 Kč měsíčně. Výrokem III krajský soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III tak, že dlužné výživné na nezletilého F. za dobu od 1. 9. 2011 do 30. 9. 2016 v částce 66 522 Kč je stěžovatel povinen zaplatit do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem IV krajský soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V tak, že výživné stanovené stěžovateli na nezletilou Š. naposledy rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2013 č. j. 23 Nc 20/2012-88 částkou 2 500 Kč měsíčně se počínaje dnem 10. 4. 2013 snižuje na částku 1 650 Kč měsíčně. Výrokem V krajský soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích VI a VII tak, že styk stěžovatele s nezletilými Š. a F. se neupravuje. Výrokem VI krajský soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. II. 3. Jak soud prvního stupně, tak především soud odvolací podle přesvědčení stěžovatele porušily jeho základní práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. V době od vyhlášení rozsudku okresního soudu do chvíle, kdy se věcí zabýval soud odvolací, stěžovatel nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody. Na tuto skutečnost musel odvolací soud ve svém rozhodnutí reagovat, podle stěžovatele tak však z velké části učinil chybně. Pochybení stěžovatel shledává v rozhodnutí o styku s dětmi a o vyživovací povinnosti. 4. Stěžovatel namítá, že odvolací soud ve výroku V rozhodl tak, že jeho styk s dětmi se neupravuje, a tento výrok odůvodnil pouze tím, že děti nevědí, že je ve výkonu trestu odnětí svobody a návštěva ve věznici by pro ně mohla znamenat trauma, což není z hlediska perspektivy jejich vztahu žádoucí. Stěžovatel si je vědom toho, že jeho aktuální situace možnost styku s dětmi komplikuje, nicméně ani pobyt ve vězení by podle něj neměl vést k naprostému zamezení styku mezi rodičem a dětmi. Stěžovatel upozorňuje, že odvolací soud jeho styk s dětmi neomezil ani nezakázal, pouze přistoupil k tomu, že jej neupravil. Podle stěžovatele je nicméně z postoje matky dětí zřejmé, že je mu jakýkoliv kontakt s dětmi reálně odepřen, a svým rozhodnutím proto odvolací soud jeho styk s dětmi v podstatě zcela vyloučil. V této souvislosti stěžovatel poukazuje na to, že před nástupem k výkonu trestu jeho styk s dětmi řádně probíhal a původně usiloval i o svěření dětí do své péče. Výkonem trestu se okolnosti změnily, čemuž měl podle něj soud úpravu styku přizpůsobit, nikoliv styk neupravit vůbec. Stěžovatel navíc v průběhu řízení navrhoval možnosti, jak styk s dětmi realizovat. I pokud by totiž byl podmíněně propuštěn, jeho styk s dětmi by za současného stavu neprobíhal téměř tři roky, což s ohledem na jejich věk a možnost následné obnovy vzájemného vztahu stěžovatel považuje za zcela nepřijatelné řešení. 5. Pokud jde o otázku vyživovací povinnosti, odvolací soud výživné oproti rozsudku okresního soudu navýšil. Dle mínění stěžovatele tak učinil bez podstatných důvodů, aniž by se dostatečným způsobem zabýval příjmy matky dětí a jejího partnera. Za nesprávný pak stěžovatel považuje také závěr soudu, že lhůta tří měsíců na zaplacení dlužného výživného ve výši 66 522 Kč je přiměřená, neboť má za to, že soud nezohlednil jeho aktuální schopnost dlužné výživné uhradit. III. 6. K posouzení důvodnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Okresního soudu Brno-venkov a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a vyjádření matky nezletilých dětí J. R. jako vedlejší účastnice řízení. Ústavní soud usnesením ze dne 9. 2. 2017 sp. zn. II. ÚS 22/17 vedlejším účastníkům - nezletilému F. S. a nezletilé Š. S. ustanovil jako opatrovníka pro zastupování v řízení před Ústavním soudem Městský úřad Šlapanice, který byl taktéž vyzván, aby se k ústavní stížnosti vyjádřil. 7. Okresní soud Brno-venkov odkázal na odůvodnění svého rozsudku ze dne 3. 3. 2015 č. j. Nc 121/2013-242 s tím, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou. Upozornil přitom, že v době, kdy ve věci rozhodoval, byly poměry na straně stěžovatele jiné, než když rozhodoval Krajský soud v Brně, vzhledem k tomu, že stěžovatel v mezidobí nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody. 8. Krajský soud v Brně plně odkázal na rozsudek ze dne 6. 10. 2016 č. j. 13 Co 165/2015-330, jeho důvody a průběh řízení předcházející jeho vydání. Dále krajský soud uvedl, že pokud stěžovatel rozhodnutí vytýká, že nerespektuje jeho právo na rodinný život, soudní ochranu a právo vlastnit majetek, pak výkonu těchto práv se zbavil svým opakujícím se protiprávním jednáním, přičemž z průběhu řízení nevyplynulo, že by měl zájem udržovat kontakt s dětmi alespoň způsobem odpovídajícím jeho postavení. Porušení práv stěžovatele si krajský soud není vědom, a proto navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta. 9. Městský úřad Šlapanice jako opatrovník nezletilých dětí v rámci svého vyjádření informoval, že dne 16. 2. 2016 mu byl doručen dopis stěžovatele, ve kterém žádal o návrh řešení realizace styku s dětmi ve věznici. K tomu matka nezletilých sdělila, že o otcově odsouzení a pobytu ve vězení děti neinformovala, aby udržela jejich příznivé mínění o něm. S návštěvami dětí ve věznici z tohoto důvodu a i vzhledem k věku dětí nesouhlasila. Pracovníci orgánu sociálně-právní ochrany dětí s matkou nezletilých naposledy jednali dne 18. 4. 2016, kdy mimo jiné uvedla, že do doby nástupu do věznice se stěžovatel s dětmi vídal pravidelně, na jejich výživu však nepřispíval a od prosince 2015 zasílá přítelkyně stěžovatele k rukám matky vý