II.ÚS 2499/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2499/14 ze dne 10. 3. 2015 N 55/76 SbNU 761 Restriktivní interpretace při poskytnutí zdravotní dokumentace pro účely trestního řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka - ze dne 10. března 2015 sp. zn. II. ÚS 2499/14 ve věci ústavní stížnosti E. V., zastoupené Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou, se sídlem Šumavská 35, Brno, proti udělení předchozího souhlasu soudce Okresního soudu v Kroměříži ze dne 18. 12. 2013 č. j. 1 Nt 1340/2013 k poskytnutí veškeré stěžovatelčiny dokumentace, kterou měl poskytovatel zdravotních služeb k dispozici, pro účely trestního řízení, za účasti Okresního soudu v Kroměříži jako účastníka řízení a Okresního státního zastupitelství v Kroměříži jako vedlejšího účastníka řízení. I. Předchozím souhlasem soudce Okresního soudu v Kroměříži ze dne 18. 12. 2013 č. j. 1 Nt 1340/2013 bylo porušeno právo stěžovatelky na nedotknutelnost soukromí podle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, před neoprávněným shromažďováním údajů o své osobě podle čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o svém zdraví podle čl. 10 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně. II. Předchozí souhlas soudce Okresního soudu v Kroměříži ze dne 18. 12. 2013 č. j. 1 Nt 1340/2013 se proto ruší. Odůvodnění I. Předmět řízení a podstatný obsah ústavní stížnosti 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 25. 7. 2014, stěžovatelka napadá v záhlaví označený předchozí souhlas soudce vydaný podle ustanovení § 8 odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Jeho obsahem bylo udělení souhlasu k poskytnutí informací, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti. Konkrétně se jednalo o poskytnutí veškeré dokumentace stěžovatelky, kterou má k dispozici poskytovatel zdravotních služeb - klinika Reprofit International, spol. s r. o. Tento souhlas byl udělen ve věci podezřelého K. J. 2. Stěžovatelka uvádí, že je občankou Ruské federace a je matkou dvou dětí, jejichž otcem je státní občan České republiky K. J., se kterým se seznámila již v Rusku, kde společně žili a usilovali o početí dítěte. Ze zdravotních důvodů však nebylo spontánní těhotenství možné, a proto se rozhodli pro umělé oplodnění. V roce 2008 přicestovali do České republiky a od té doby stěžovatelka podstoupila několik neúspěšných zákroků asistované reprodukce. S K. J. sice i nadále udržovala partnerský vztah, nicméně nežili ve společné domácnosti. K. J. byl odsouzen pro trestný čin krácení daně, poplatku a jiné povinné platby, k výkonu trestu však nenastoupil. Úspěšný zákrok asistované reprodukce byl proveden v listopadu 2011 a na jeho základě se narodila dne 23. 7. 2012 dvojčata V. a M. Z důvodu dlouhodobě neúspěšné léčby neplodnosti však byly tyto děti počaty z vajíček jiné ženy a spermií jiného muže. Tato informace je velmi citlivá, a proto si oba rodiče přáli, aby zůstala utajena. Ještě před narozením dětí učinila stěžovatelka se svým partnerem dne 15. 6. 2012 souhlasné prohlášení o určení otcovství na Honorárním konzulátu České republiky v Basileji. 3. V rámci řízení o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu začal správní orgán prověřovat rodinné poměry stěžovatelky a požadoval též sdělení, jak došlo k oplodnění, k čemuž stěžovatelka uvedla, že k početí došlo na klinice, a doložila písemný souhlas s asistovanou reprodukcí, kde začernila údaje ohledně darování embryí a spermií. Tuto listinu však správní orgán postoupil policii a po zjištění, že k početí došlo za použití darovaných spermií, podal správní orgán dne 17. 6. 2013 trestní oznámení pro podezření z přečinu napomáhání k neoprávněnému pobytu a ohrožování výchovy dítěte. Policie začala prověřovat rovněž podezření z přečinu padělání veřejné listiny (zápisu o určení otcovství k nenarozenému dítěti). Z tohoto důvodu požádalo Okresní státní zastupitelství v Kroměříži o udělení souhlasu s poskytnutím informací, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti, a této žádosti vyhověl Okresní soud v Kroměříži rozhodnutím napadeným nyní projednávanou ústavní stížností. 4. Protiústavnost napadeného udělení souhlasu Okresním soudem v Kroměříži spatřuje stěžovatelka v porušení čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina") a čl. 10 Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluva o lidských právech a biomedicíně (č. 96/2001 Sb. m. s.). Stěžovatelka tvrdí, že ustanovení § 8 odst. 5 trestního řádu se uplatní pouze tehdy, pokud zákon, který obsahuje státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, současně nestanoví podmínky, za nichž lze pro účely trestního řízení sdělovat skutečnosti, na něž se tato povinnost mlčenlivosti vztahuje. V takovémto případě je nutno dbát zásad přiměřenosti, zdrženlivosti a subsidiarity obsažených v ustanovení § 2 odst. 4 trestního řádu. Tyto zásady však v případě stěžovatelky nebyly dodrženy, jelikož prý se okresní soud neseznámil s obsahem trestního spisu, nezkoumal nutnost poskytnutí zdravotnické dokumentace pro potřeby trestního řízení a pouze automaticky udělil neomezený souhlas k celé dokumentaci, a to zkopírováním části žádosti státního zastupitelství. Přitom již z této žádosti je zřejmé, že se týká celé dokumentace, ačkoliv odůvodněn je pouze požadavek na listinu souhlasu s asistovanou reprodukcí. Tato listina byla navíc od počátku prověřování založena v trestním spise. II. Vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení 5. Okresní soud v Kroměříži ve vyjádření k ústavní stížnosti pouze odkázal na souhlas, který v dané věci udělil, a uvedl, že žádost státního zástupce byla jasná a logicky zdůvodněná. Proto jí bylo vyhověno a do práv stěžovatelky zasaženo nebylo. 6. Okresní státní zastupitelství ve svém vyjádření uvedlo, že trestní řízení je vedeno proti stěžovatelce i K. J. V době, kdy byla podána žádost podle ustanovení § 8 odst. 5 trestního řádu, byla zajištěna pouze jedna a ještě pozměněná kopie listiny "Prohlášení příjemkyně darovaných embryí a jejího partnera ze dne 26. 11. 2011" (dále též "prohlášení"), kterou stěžovatelka předložila během správního řízení o povolení k pobytu, a to bez identity a podpisu pracovníka reprodukční kliniky, který měl stvrdit, že k tomuto podpisu skutečně došlo. Již tehdy však existovalo podezření, že souhlas s umělým oplodněním stěžovatelky pan K. J. před zdravotníkem nepodepsal, a to proto, že se nejméně od 8. 1. 2007 skrýval v zahraničí (zřejmě ve Švýcarsku) z důvodu vyhýbání se nástupu trestu odnětí svobody. Navíc, v daném případě nelze ani určit, jak vlastně a na základě čeho ověřil lékař totožnost obou obviněných, když v textu prohlášení není uveden žádný jejich osobní doklad. Podle ustanovení § 54 odst. 3 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, v tehdy platném znění, (dále "zákon o rodině") přitom platilo, že je-li dítě počato umělým oplodněním ženy z asistované reprodukce podle zvláštního právního předpisu, považuje se za otce muž, který dal k umělému oplodnění ženy souhlas, pokud by se neprokázalo, že žena otěhotněla jinak. Otcem proto není muž, který se k otcovství přihlásí jinak - třeba právě souhlasným prohlášením rodičů. Obvinění prý tedy místo toho, aby postupovali v souladu se zákonem o rodině a matrice předložili prohlášení příjemkyně darovaných embryí a jejího partnera ze dne 26. 11. 2011, který obsahuje informovaný souhlas K. J. udělený podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, zvolili z neznámého důvodu odlišný postup, patrně ve snaze utajit, že šlo o asistovanou reprodukci. Tato snaha je zřejmá ze začernění některých údajů v tomto prohlášení a také z protokolu o výslechu stěžovatelky ze dne 10. 5. 2013 jako žadatelky o vydání povolení k přechodnému pobytu, kdy odmítla odpovědět na otázky spojené s asistovanou reprodukcí. Přitom se nejedná o čistě soukromou věc, nýbrž o právní skutečnost, se kterou zákon o rodině spojoval zcela konkrétní právní následky. 7. Stěžovatelka v replice k uvedeným vyjádřením sdělila, že předmětné trestní řízení bylo vedeno toliko ohledně toho, jak byl vyhotoven zápis o určení otcovství k nenarozenému dítěti na Honorárním konzulátu v Bazileji, a že matričnímu úřadu nemělo být předkládáno souhlasné prohlášení, nýbrž listina obsahující souhlas rodičů s asistovanou reprodukcí. Pro tyto dva skutky je však zdravotní dokumentace stěžovatelky týkající se samotného umělého oplodnění zcela nevypovídající. Pokud tedy okresní státní zastupitelství ve svém vyjádření uvedlo, že zdravotnická dokumentace byla potřebná ke zjištění, zda a jak J. podepsal souhlas s umělým oplodn