II.ÚS 2540/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2540/20 ze dne 16. 8. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů S. R. a B. R., zastoupených JUDr. Alešem Zemanem, advokátem, sídlem Svobodova 137/7, Praha 2 - Vyšehrad, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2020 č. j. 32 Co 22/2020-508 a rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 5. 11. 2019 č. j. 0 P 98/2017-465, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce, jako účastníků řízení, a 1) R. J. R. a 2) J. I. E., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 9. 2020 stěžovatelé navrhli zrušení v záhlaví specifikovaných rozsudků Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Nymburce (dále jen "okresní soud") z důvodu tvrzeného porušení jejich základních práv podle čl. 10 a čl. 32 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Vedlejší účastník 2) podal okresnímu soudu návrh, kterým se domáhal vydání rozhodnutí o svém styku s vedlejší účastnicí 1) (dále také jen "nezletilá") z titulu blízkého vztahu příbuzenského. O tomto návrhu rozhodl okresní soud napadeným rozsudkem tak, že vedlejší účastník 2) je oprávněn stýkat se s vedlejší účastnicí 1) vždy v úterý od 15:00 do 16:00 hodin, a to nejprve třikrát po šesti týdnech a poté jednou za měsíc, přičemž styky budou realizovány v prostorách Farní charity Kolín, Rodinného centra sv. Zdislavy, a za asistence pracovníků tohoto zařízení (výrok I.). Dále okresní soud rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.). Okresní soud zrekapituloval návrh vedlejšího účastníka 2), který tvrdí, že je otcem nezletilé, avšak v dřívějším řízení nebylo vyhověno jeho návrhu na určení otcovství, neboť stěžovatelka (matka nezletilé) je v manželství se stěžovatelem, tudíž se stěžovatel stal podle tzv. první zákonné domněnky otcovství otcem nezletilé a žádný ze stěžovatelů jeho otcovství nepopřel. Vedlejší účastník 2) poukázal v návrhu na nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2017 sp. zn. II. ÚS 3122/16 (N 80/85 SbNU 363; všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), vydaný v jeho věci, v němž Ústavní soud formuloval jakýsi návod, jak by se mohl domoci svých práv na styk s nezletilou, tj. zejména § 927 občanského zákoníku, o který lze opřít možnost domnělého biologického otce stýkat se s dítětem, o němž tvrdí, že je jeho. Stěžovatelka téměř po celou dobu řízení s návrhem vedlejšího účastníka 2) nesouhlasila. Okresní soud v průběhu řízení ustanovil soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví genetika, kterému bylo uloženo vypracování znaleckého posudku, ve kterém měl pomocí DNA určit, zda je vedlejší účastník 2) v příbuzenském poměru s nezletilou. Stěžovatelka však poté ztěžovala postup v řízení, nedostavovala se k soudnímu znalci, stěžovatelé sdělili, že nedávají souhlas s odebráním vzorku DNA nezletilé. Okresní soud nepovažoval za vhodné předvedení nezletilé ke znalci za asistence Policie České republiky, pročež nařídil další jednání, při němž účastníkům řízení sdělil, že bude vycházet z dosud provedených důkazů. Stěžovatelka poté uznala příbuzenství vedlejšího účastníka 2) k nezletilé a souhlasila s úpravou asistovaného styku. Okresní soud vzal za prokázané, že se nezletilá narodila v průběhu manželství stěžovatelů, nezletilá považuje stěžovatele za svého otce. Stěžovatelka měla v průběhu manželství s vedlejším účastníkem 2) intimní styky a v počátku s ním jednala ohledně jeho styku s nezletilou, přijímala od něj finanční částky na výživu nezletilé. Stěžovatelka v průběh řízení někdy o vedlejším účastníkovi 2) hovořila jako o otci nezletilé. O tom, že je vedlejší účastník 2) příbuzným nezletilé svědčí i jednání stěžovatelky, která se snažila zabránit vypracování znaleckého posudku. Stěžovatelka nezletilé o vedlejším účastníkovi 2) řekla pouze to, že je to muž, který se s ní soudí a připravuje ji o peníze. Nezletilá tak neměla možnost se s navrhovatelem seznámit, neví, kdo je. Okresní soud rozhodl o asistovaném styku vedlejšího účastníka 2) s nezletilou zejména s ohledem na to, že stěžovatelka sama v průběhu řízení změnila své stanovisko k otázce příbuzenství a úpravě styku. Vztah mezi nezletilou a vedlejším účastníkem 2) bude třeba budovat postupně, aby nebylo negativním způsobem zasaženo do dětské psychiky. 3. K odvolání stěžovatelů krajský soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu ve výroku I. tak, že jasněji jazykově vyjádřil termíny, v nichž má být styk realizován, aby nevznikaly o jednotlivých termínech styku pochybnosti. Krajský soud uvedl, že ve shodě s okresním soudem zjistil, že jsou splněny podmínky pro úpravu styku vedlejšího účastníka 2) s nezletilou. Nezletilá se narodila za trvání manželství stěžovatelů, pročež vedlejší účastník 2) nebyl úspěšný se svým návrhem na určení otcovství. Ústavní soud však v nálezu sp. zn. II. ÚS 3122/16 s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") a čl. 8 Úmluvy uvedl: "Návrh na určení příbuzenství podle ustanovení § 771 občanského zákoníku, na který by v případě úspěchu mohl navazovat návrh na určení styku podle § 927, by i podle Ústavního soudu byl vhodnou cestou pro domnělé biologické otce dětí, u nichž otcovství určila ve prospěch jiného muže první domněnka. Navíc by tím byly splněny i "tvrdší" požadavky judikatury ESLP, který již styk biologického otce se svým dítětem bere v těchto případech jako zásadu, ze které mohou existovat výjimky motivované nejlepším zájmem dítěte. (...) pro splnění požadavků plynoucích z judikatury ESLP musí mít domnělí biologičtí otcové možnost dosáhnout alespoň styku s dítětem, o němž tvrdí, že je jejich. Mohou proto podat návrh na určení příbuzenství (§ 771 občanského zákoníku) a po určení příbuzenství se mohou obrátit na soud s návrhem podle § 927 občanského zákoníku za účelem realizace stykových práv příbuzného. Druhou možností řešení postavení domnělých otců je i přímé podání návrhu podle § 927 občanského zákoníku. Otázka příbuzenství by se v takovém případě mohla řešit přímo v tomto řízení, které by díky tomu bylo hospodárnější." V souladu s právě uvedeným vedlejší účastník 2) podal návrh na úpravu styku s nezletilou. Bylo nutné zabývat se příbuzenstvím vedlejšího účastníka 2), a to nikoli obecně, ale i stupněm příbuzenství, který může výrazně ovlivnit úspěšnost návrhu. Stěžovatelka zmařila vypracování znaleckého posudku, nakonec bylo však příbuzenství učiněno nesporným právě stěžovatelkou. S ohledem na námitky stěžovatelky proti vypracování znaleckého posudku a na námitky obou stěžovatelů uplatněné v odvolání je mimo jakoukoli pochybnost, že vedlejší účastník 2), je-li příbuzným nezletilé, musí být jejím biologickým otcem. Krajský soud posuzoval požadavek vedlejšího účastníka 2) na úpravu styku s nezletilou z hlediska jejího nejlepšího zájmu. Jak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3122/16, úprava styku biologického otce, který není zapsán v rodném listě dítěte, s jeho dítětem je namístě, pokud nejsou v konkrétním případě dány takové skutečnosti, v důsledku kterých by úprava styku byla v rozporu s nejlepším zájmem dítěte. Takové skutečnosti krajský soud nezjistil. Dítě má podle čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte právo znát své biologické rodiče. I když vyrůstá v úplné rodině, je v jeho zájmu, aby poznalo své kořeny, aby kvůli pochopení sebe sama vědělo, po kom má určité vnější znaky, případně zájmy, aby mělo možnost zjistit zděděná zdravotní rizika. Je proto v zájmu nezletilé, aby svého biologického otce poznala. II. Argumentace stěžovatelů 4. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že vedlejší účastník 2) se o nezletilou od jejího narození až do podání ústavní stížnosti nijak nezajímá, nesnaží se navázat jakýkoli styk. Závěr krajského soudu, že je vedlejší účastník 2) biologickým otcem nezletilé proto, že se stěžovatelka brání stanovení jejich styku, je nepřezkoumatelný a ničím nepodložený. Najisto je postaveno toliko to, že jde o příbuzného bez uvedení, zda jde o příbuzného blízkého či vzdáleného. 5. Četnost styku, který odpovídá styku dítěte s otcem, je naprosto nepřiměřeným zásahem do rodinného života a práv nezletilé. Když není postaveno najisto, že je vedlejší účastník 2) biologickým otcem nezletilé, je naprosto nepřijatelné, aby úprava styku odpovídala styku dítěte a rodiče. Obecné soudy se nevypořádaly s tím, že nezletilá je sedmiletou dívkou, která má svůj život, zájmy a přání, přičemž své kořeny a identifikaci v tuto chvíli neřeší. Obecné soudy se nevypořádaly s případným šokem ze setkání s cizím člověkem. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a