II.ÚS 315/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 315/14 ze dne 27. 6. 2017 N 112/85 SbNU 837 Požadavek plného soudního přezkumu rozhodnutí o stanovení výše úhrady léčivých přípravků ze zdravotního pojištění aneb přesvědčivé odůvodnění soudního rozhodnutí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka - ze dne 27. června 2017 sp. zn. II. ÚS 315/14 ve věci ústavní stížnosti HARTMANN - RICO, a. s., se sídlem Masarykovo nám. 77, Veverská Bítýška, zastoupené JUDr. Jiřím Nykodýmem, advokátem, se sídlem Říčany, 17. listopadu 230, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2013 č. j. 4 Ads 60/2013-73, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina kasační stížnost proti rozsudku městského soudu o zamítnutí správní žaloby ve věci snížení úhrady zdravotnických prostředků z veřejného zdravotního pojištění, spojené s návrhem na zrušení § 15 odst. 11 věty druhé zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném k 1. 1. 2013, a přílohy č. 3 oddílu C tohoto zákona v částech, které specifikují jednotlivá úhradová omezení a limitace úhrady pro typy zdravotnických prostředků uvedené pod položkami 15, 21, 22, 23, 24 a 26 dané přílohy, a dále v části, která definuje symboly úhradových limitů "A" a "B", za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky, se sídlem Kodaňská 46, Praha 10, zastoupené JUDr. Petrem Šustkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Veleslavínova 3, Praha 1, Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, se sídlem Roškotova 1, Praha 4, zastoupené Štěpánem Holubem, advokátem, se sídlem Za Poříčskou bránou 365/21, Praha 8, České průmyslové zdravotní pojišťovny, se sídlem Jeremenkova 11, Ostrava, Revírní bratrské pokladny, zdravotní pojišťovny, se sídlem Michálkovická 108, Ostrava, Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem Drahobejlova 4, Praha 9, a Zaměstnanecké pojišťovny Škoda, se sídlem Husova 302, Mladá Boleslav, jako vedlejších účastníků řízení. I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2013 č. j. 4 Ads 60/2013-73 byla porušena základní práva stěžovatelky garantovaná článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2013 č. j. 4 Ads 60/2013-73 se proto ruší. III. Návrh na zrušení § 15 odst. 11 věty druhé zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném k 1. 1. 2013, a přílohy č. 3 oddílu C tohoto zákona v částech, které specifikují jednotlivá úhradová omezení a limitace úhrady pro typy zdravotnických prostředků uvedené pod položkami 15, 21, 22, 23, 24 a 26 dané přílohy, a dále v části, která definuje symboly úhradových limitů "A" a "B", se odmítá. Odůvodnění I. Argumentace stěžovatelky 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 1. 2014, doplněnou podáním ze dne 1. 7. 2014, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v článku 11 odst. 1, článku 26 odst. 1 a v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"). Svou ústavní stížnost spojila stěžovatelka s návrhem na zrušení § 15 odst. 11 věty druhé zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném k 1. 1. 2013, (dále též jen "zákon č. 48/1997 Sb.") a přílohy č. 3 oddílu C zákona č. 48/1997 Sb. v částech, které specifikují jednotlivá úhradová omezení a limitace úhrady pro typy zdravotnických prostředků uvedené pod položkami 15, 21, 22, 23, 24 a 26 dané přílohy, a dále v části, která definuje symboly úhradových limitů "A" a "B". 2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že na činnost zdravotní pojišťovny při stanovení úhrady zdravotnického prostředku je třeba hledět jako na rozhodování správního orgánu a že při této činnosti je zdravotní pojišťovna vázána základními procesními pravidly, která pro činnost správních orgánů vymezuje správní řád. Zdravotní pojišťovna naopak nemá zákonem č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů, stanovena žádná konkrétní pravidla pro identifikaci konkrétní výše úhrady nejméně ekonomicky náročného provedení zdravotnického prostředku. Z právního předpisu tak nejenže není vůbec zjistitelná konkrétní výše úhrady konkrétního produktu či skupiny produktů, ale nejsou zjistitelná ani kritéria či postup pro stanovení výše úhrady. Konkrétní úhrada zdravotnického prostředku je tak vygenerována zdravotní pojišťovnou, je zaznamenána v úhradovém katalogu Svazu zdravotních pojišťoven České republiky nebo v paralelním dokumentu veřejné zdravotní pojišťovny a ve vztahu k poskytovatelům zdravotních služeb také aplikována. Z uvedeného vyplývá, že proces stanovení konkrétní výše úhrady zdravotnického prostředku v sobě nutně zahrnuje akt rozhodnutí zdravotní pojišťovny, přičemž výsledkem tohoto procesu je (v rámci velmi vágních mantinelů stanovených pro jednotlivé položky v příloze č. 3 oddílu C zákona č. 48/1997 Sb.) autoritativní stanovení výše úhrady konkrétního zdravotnického prostředku ze zdravotního pojištění. Tomu odpovídá i současná praxe, kdy zdravotní pojišťovny při správě úhradového katalogu jednají s dodavateli tak, jako by se jednalo o výkon veřejné správy; současně vytvořily určitou proceduru zápisu zdravotnického prostředku do úhradového katalogu a dále v úhradovém katalogu již zapsané zdravotnické prostředky revidují a jejich úhradu zapsanou v daném katalogu snižují, případně dané produkty z úhradového katalogu zcela vyřazují. Nejvyšší správní soud tak nemá dle stěžovatelky pravdu, jestliže dovozuje, že zákon pravomoc rozhodovat o výši úhrady zdravotnických prostředků zdravotním pojišťovnám nedává, když zdravotní pojišťovna v procesu hrazení zdravotnických prostředků jako správní orgán nevystupuje a pravomoc takto vystupovat ani nemá. 3. V další části ústavní stížnosti stěžovatelka dovozuje, že v případě, že by úkon snížení úhrady dotčených zdravotnických prostředků z ledna 2013 nebylo možno považovat za rozhodnutí správního orgánu, pak se musí jednat o jiný úkon správního orgánu, proti kterému jí musí být umožněna soudní ochrana. V této souvislosti poukazuje stěžovatelka na nález sp. zn. Pl. ÚS 36/05 ze dne 16. 1. 2007 (N 8/44 SbNU 83; 57/2007 Sb.), ve kterém Ústavní soud konstatoval, že výrobci a distributoři léčivých přípravků jsou rozhodováním o zařazení léčivých přípravků do seznamu léčiv hrazených z prostředků veřejného zdravotního pojištění a o stanovení výše úhrady léčivých přípravků dotčeni na svých právech, a proto je třeba důsledně dbát na dodržování principů fair procesu. Zcela obdobně je pak tento závěr dle stěžovatelky možno vztáhnout na dodavatele zdravotnických prostředků. Jejich dotčení případnou netransparentní či nesprávně stanovenou úhradou zdravotnického prostředku je naprosto stejného charakteru jako dotčení dodavatele léčivého přípravku. Nejvyšší správní soud tak pochybil, jestliže dovodil, že stěžovatelka nemá žádné právo, které by snížením úhrady dotčených zdravotnických prostředků mohlo být dotčeno, a z toho důvodu nepřiznal stěžovatelce možnost soudní ochrany proti nezákonnému zásahu vedlejších účastníků. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že zákon neobsahuje jasná pravidla, na základě kterých by měla být úhrada zdravotnického prostředku zdravotní pojišťovnou stanovena, a tato činnost je v zásadě ponechána na libovůli zdravotní pojišťovny, porušuje ustanovení § 15 odst. 11 zákona č. 48/1997 Sb. dle názoru stěžovatelky základní princip transparentnosti a zákonnosti uplatňování státní moci zakotvený v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Proto se stěžovatelka domnívá, že § 15 odst. 11 věta druhá a dále příloha č. 3 oddíl C zákona č. 48/1997 Sb., která stanoví seznam zdravotnických prostředků hrazených z veřejného zdravotního pojištění při poskytování ambulantních zdravotních služeb, konkrétně jednotlivá omezení a limitace úhrady u zdravotnických prostředků specifikovaných pod položkami 15, 21, 22, 23, 24 a 26, včetně definicí symbolů úhradových limitů "A" a "B", jsou v rozporu s ústavními předpisy, a měly by být Ústavním soudem zrušeny. II. Vyjádření účastníků 5. Podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu umožnil Ústavní soud Městskému soudu v Praze, Nejvyššímu správnímu soudu a vedlejším účastníkům řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. 6. Městský soud v Praze ve svém vyjádření uvedl, že pokud jde o žalobu proti rozhodnutí, v tomto ohledu zdejší soud plně odkazuje na odůvodnění svého ro