II.ÚS 3169/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3169/16 ze dne 23. 1. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelů a) Š. W., zastoupeného opatrovníkem J. W., b) M. Z., zastoupeného zákonnými zástupci S. Z. a M. Z. a c) D. H., zastoupeného opatrovnicí I. H., všech zastoupených Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem, sídlem Bolzanova 461/5, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. ledna 2016 č. j. 4 Ads 85/2015-57 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. března 2015 č. j. 10 A 57/2014-64, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení a Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, zastoupeného Mgr. Michalem Syllou, advokátem, sídlem Jáchymova 26/2, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. 9. 2016, navrhli stěžovatelé zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejich základních práv podle čl. 3 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 30 odst. 2 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 8 a 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 2 odst. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4, čl. 16 odst. 1, čl. 23 odst. 1, 2 a 3 a čl. 26 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, vyhlášené pod č. 104/1991 Sb., a čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 5, 19 a čl. 23 odst. 5 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, vyhlášené pod č. 10/2010 Sb. m. s. II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Rodiče stěžovatele a) se dne 29. 7. 2013, kdy mu bylo šestnáct let, obrátili dopisem na ředitele Krajského úřadu Jihočeského kraje (dále jen "krajský úřad") se žádostí o pomoc při zajištění potřebné péče o jejich syna s mentálním postižením, jemuž byl v šesti letech diagnostikován dětský autismus. V tomto dopisu uvedli, že jejich syn vyžaduje neustálou velmi náročnou péči s naprosto individuálním přístupem, kterou sami nejsou schopni zajistit. Ve všední dny sice využívají služeb týdenního stacionáře Centrum Bazalka, o.p.s. v Českých Budějovicích, tuto službu by však podle okolností potřebovali příležitostně využít i v nepracovních dnech. Nyní je jim zařízení umožňující takovou péči k dispozici až v jiném kraji s dojezdovou vzdáleností 120 km. Pokud by jejich syn byl v tomto zařízení umístěn, znamenalo by to pro něj úplné zpřetrhání rodinných vazeb a ztrátu kontaktu s rodiči, prarodiči a sourozencem, což by všichni těžce nesli. Ředitel krajského úřadu ve své odpovědi ze dne 6. 8. 2013 sdělil, že Jihočeský kraj zatím zajišťuje pomoc osobám s obdobným postižením, jakým trpí jejich syn, formou příspěvků poskytovaných různým zařízením provozujícím pouze službu týdenního stacionáře. Do budoucna připravuje možnost využití služby sociální péče s celoročním pobytem v Domově pro osoby se zdravotním postižením Osek (dále jen "Domov Osek"), který je příspěvkovou organizací kraje. Zatím lze o víkendech využívat terénní sociální služby - osobní asistence. 3. Obdobným způsobem, tentokrát dopisem zaslaným hejtmanovi Jihočeského kraje (dále jen "hejtman"), požádali dne 2. 8. 2013 o pomoc rodiče stěžovatele b), jemuž tou dobou bylo čtrnáct let. Z uvedeného dopisu vyplývá, že jejich syn byl ve dvou letech diagnostikován jako autista a později byla zjištěna jeho středně těžká mentální retardace. Postupně se u něj začaly projevovat nezvladatelné záchvaty zuřivosti, vzteku a lítosti, a to i přes dodržování předepsané medikace. Jeho záchvaty mají často ničivé důsledky a vzhledem k jeho rostoucí fyzické síle jejich překonání vyžaduje značné vypětí. Také stěžovatel b) navštěvuje týdenní stacionář provozovaný Centrem Bazalka, o.p.s., přes víkend však jeho péči zajišťují pouze rodiče, což pro ně přestává být únosné. Rodiče proto uvítali záměr tohoto centra na výstavbu domova pro osoby se zdravotním postižením, ve kterém by byla zajištěna péče o jejich syna i v nepracovní dny za současného zachování možnosti jeho každodenního kontaktu s rodinou. Mají za to, že spolufinancování jeho provozu by měl zajistit vedlejší účastník. Hejtman ve své odpovědi ze dne 21. 8. 2013 uvedl, že o financování provozu domova pro osoby se zdravotním postižením bude jednáno až poté, co jeho provozovatel ukončí výstavbu objektu a zaregistruje se jako poskytovatel příslušné sociální služby. Možnost příspěvku na provoz tohoto zařízení ze strany vedlejšího účastníka v tuto chvíli nelze předjímat. 4. Dne 15. 10. 2013 zaslala matka stěžovatele c), jemuž bylo tou dobou sedmnáct let, dopis řediteli krajského úřadu, v němž požádala o zajištění potřebné sociální péče pro svého syna po dobu celého týdne v přiměřené vzdálenosti od jejího bydliště. Stěžovatel c) trpí středně těžkou mentální retardací a byly mu diagnostikovány dětský autismus a epilepsie. Tento stav vyžaduje, aby byl pod neustálým dohledem a aby mu byla poskytována náročná péče. V minulosti navštěvoval Základní školu praktickou v Českém Krumlově, po zbytek času pak byl doma, kde péči o něj zajišťovaly matka a babička. Jeho otec již zemřel a jiné příbuzné nemá. Matka stěžovatele c) vyjádřila obavy, zda bude schopna nadále zajišťovat péči o syna, neboť má roztroušenou sklerózu. Jeho babička je zas ve vysokém věku. Ředitel krajského úřadu v dopisu ze dne 25. 11. 2013 uvedl, že požádal odbor sociálních věcí o provedení místního šetření v bydlišti stěžovatele c), při němž bylo zjištěno, že dosud je péče o něj uspokojivě zajištěna jeho matkou. Doporučil jí využívat služby osobní asistence některým z poskytovatelů sociálních služeb v místě bydliště. 5. Zástupce všech tří stěžovatelů zaslal jejich jménem dne 23. 12. 2013 vedlejšímu účastníkovi žádost o společnou schůzku k otázce sociálních služeb, na které by byly řešeny potřeby jeho klientů. V ní upozornil na to, že rodiny jeho klientů čelí problému neexistence adekvátních pobytových sociálních služeb pro děti s poruchou autistického spektra, které by naplňovaly podmínky pro tzv. komunitní péči a byly v rozumné vzdálenosti od místa bydliště. Zástupci vedlejšího účastníka si na navazujícím jednání, jež se uskutečnilo dne 28. 2. 2014, byli vědomi odpovědnosti za zajištění péče o děti a mladistvé s poruchou autistického spektra, dodali však, že k věci museli přistupovat racionálně s ohledem na finanční možnosti. Právě z tohoto důvodu bylo rozhodnuto, že Domov Osek bude adaptován i pro potřeby celoročního stacionáře. Jde o velké zařízení, v jehož rámci lze efektivněji minimalizovat provozní náklady. Zástupci kraje naopak nemohli přislíbit podporu projektu Centra Bazalka, o.p.s., jehož provoz by byl nepřiměřeně finančně náročný. 6. Stěžovatelé podali proti postupu vedlejšího účastníka tzv. zásahovou žalobu podle § 82 a násl. soudního řádu správního, jež byla doručena Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") dne 28. 4. 2014. Touto žalobou se domáhali, aby bylo vedlejšímu účastníkovi zakázáno pokračovat v provádění kroků vedoucích k vytvoření míst pro osoby s poruchou autistického spektra a mentálním postižením ve velkokapacitním pobytovém zařízení sociálních služeb Domov Osek. Zároveň mu měla být uložena povinnost, aby do 30 dnů od právní moci rozhodnutí učinil konkrétní a cílené kroky vedoucí k tomu, že stěžovatelům bude zajištěna pobytová celoroční sociální služba v komunitě, tj. v nejméně omezujícím prostředí ve smyslu § 38 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a čl. 19 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Pro případ, že namítaný zásah v mezidobí skončí, stěžovatelé navrhli, aby krajský soud určil, že tento zásah je nezákonný. 7. Krajský soud usnesením ze dne 6. 6. 2014 č. j. 10 A 57/2014-20 žalobu odmítl, neboť podle jeho názoru stěžovatelé nemohli jejím prostřednictvím uplatňovat právo na zajištění sociální péče. Nejvyšší správní soud se však s tímto hodnocením neztotožnil a rozsudkem ze dne 30. 10. 2014 č. j. 4 Ads 134/2014-29 uvedené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Upozornil, že právo osob se zdravotním postižením na pomoc veřejné moci v situacích, kdy si samy nejsou s to zajistit základní životní podmínky, je součástí jejich základního práva na pomoc v hmotné nouzi podle čl. 30 odst. 2 Listiny, jemuž nelze odepřít soudní ochranu. Jde o závazek veřejné moci k určitému plnění. Orgány veřejné moci mají širokou míru uvážení ohledně způsobu jeho zajištění, přičemž jejich volba je determinována disponibilními prostředky, vědeckým poznáním, technickým pokrokem i politickým rozhodnutím. Jejich uvážení ale musí respektovat esenciální podstatu tohoto sociálního práva, jakož i požadavky na rovnost lidí v jejich důstojnosti, nediskriminace a rozumnosti. V případě práva podle § 38 zákona o sociálních služb