II.ÚS 482/04 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 482/04 ze dne 6. 9. 2007   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma, o ústavní stížnosti I. H., zastoupené Mgr. Timmem Šmehlíkem, advokátem, se sídlem Veleslavínova 9, Plzeň, směřující proti rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, ze dne 3. června 2004, č. j. SCPP-1869-1/C-246-2004, a č. j. SCPP-1869-2/C-246-2004, a rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství cizinecké a pohraniční policie Ostrava, oddělení cizinecké policie Bruntál, ze dne 29. prosince 2003, č. j. SCPP-1066/OV-II-2003, za účasti Policie České republiky, jako účastníka řízení, a J. H., jako vedlejšího účastníka řízení, zastoupeného Mgr. Timmem Šmehlíkem, advokátem, se sídlem Veleslavínova 9, Plzeň, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností podanou telefaxem a k poštovní přepravě dne 6. srpna 2004 se stěžovatelka domáhá zrušení rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství cizinecké a pohraniční policie Ostrava, oddělení cizinecké policie Bruntál, ze dne 29. prosince 2003, č. j. SCPP-1066/OV-II-2003, kterým jí bylo uloženo správní vyhoštění s dobou platnosti deset let, dále rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, ze dne 3. června 2004, č. j. SCPP-1869-1/C-246-2004, kterým nebylo vyhověno její žádosti o prominutí zmeškání lhůty, a rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, ze dne 3. června 2004, č. j. SCPP-1869-2/C-246-2004, kterým bylo její odvolání pro opožděnost zamítnuto. Tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 14 odst. 5, čl. 32 odst. 1, a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě (dále jen "Protokol"), a čl. 10 odst. 1 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (dále jen "Pakt"). Z části vyžádaného spisu účastníka řízení, č. j. SCPP-1869-246-2004, zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. Rozhodnutím Policie České republiky, Oblastní ředitelství cizinecké a pohraniční policie Plzeň, odboru pátrání kontroly pobytu, oddělení kontroly pobytu, ze dne 13. května 2002, č. j. SCPP-286/PL-OPK-1-2002, bylo stěžovatelce uloženo správní vyhoštění s dobou platnosti 3 roky, tj. do 13. května 2005. Stěžovatelka je v tomto rozhodnutí označena jako I. K. Správní orgán rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelka při zadržení dne 11. května 2002 nepředložila cestovní doklad a v té době pobývala, po vypršení platnosti jí uděleného víza, na území České republiky neoprávněně. Rozhodnutím Policie České republiky, Oblastní ředitelství cizinecké a pohraniční policie Ostrava, oddělení cizinecké policie Bruntál, ze dne 29. prosince 2003, č. j. SCPP-1066/OV-II-2003, bylo stěžovatelce uloženo správní vyhoštění s dobou platnosti deset let, tj. do 29. prosince 2003. Stěžovatelka je v tomto rozhodnutí označena jako I. G. Bylo to odůvodněno tím, že si stěžovatelka po vydání shora uvedeného správního rozhodnutí nechala změnit své příjmení K. na G., a poté požádala na zastupitelském úřadě České republiky v Kyjevě o vízum za účelem pozvání, a po uplynutí jeho platnosti o vízum za účelem podnikání, a na jeho základě pobývala v tuzemsku od 21. října 2003. Tímto jednáním měla stěžovatelka opakovaně porušit právní předpisy a mařit výkon správního rozhodnutí. Přitom správní orgán nezjistil žádné závazky a pohledávky v tuzemsku, pro něž by toto rozhodnutí nepřiměřeně zasahovalo do jejího soukromého nebo rodinného života. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelka odvolala. Potvrdila všechny skutečnosti, které vedly k vydání napadeného správního rozhodnutí. Namítala však, že již od ledna 2002 udržovala vážnou známost s vedlejším účastníkem řízení, a po rozvodu se svým bývalým manželem V. V. K. přicestovala na území České republiky s cílem uzavřít s vedlejším účastníkem řízení sňatek. K uzavření sňatku došlo v předem plánovaném termínu dne 31. prosince 2003. Z toho vyvozovala ve správním vyhoštění nepřiměřený zásah do jejího soukromého a rodinného života. Zároveň stěžovatelka požádala o prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání, která marně uplynula 5. ledna 2004 s tím, že se jí ve lhůtě pro podání odvolání nepodařilo spojit s žádným advokátem, a po vycestování dne 2. ledna 2004 se podstatně zhoršil zdravotní stav, který vyústil v hospitalizaci a následné domácí léčení. Proto nebyla schopna vyhledat právní pomoc ani na Ukrajině. Rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, ze dne 3. června 2004, č. j. SCPP-1869-1/C-246-2004, nebylo žádosti o prominutí zmeškání lhůty vyhověno s tím, že k podání odvolání zastoupení advokátem není nutné, přičemž je možné být zastoupen kýmkoliv. Dále bylo poukázáno na to, že léčba stěžovatelky začala až 18 dnů po skončení lhůty pro podání odvolání. Rozhodnutím, č. j. SCPP-1869-2/C-246-2004, pak bylo odvolání jako opožděné zamítnuto, neboť nebyly shledány důvody pro obnovu řízení nebo pro zrušení rozhodnutí mimo odvolací řízení, poněvadž se stěžovatelka o svém sňatku s vedlejším účastníkem řízení při svém výslechu před správním orgánem vůbec nezmínila a skutkový stav byl tedy spolehlivě zjištěn. Závěrem odvolací správní orgán stěžovatelku poučil o možnosti podání žádosti o zrušení rozhodnutí k odstranění tvrdosti správního vyhoštění. Stěžovatelka v ústavní stížnosti považuje rozhodnutí o nevyhovění žádosti o prominutí zmeškání lhůty za značně necitlivé, formalistické a bez dostatečného zvážení důsledků, které nevyhovění žádosti má, tedy zásah do práva uzavřít manželství se svobodně zvoleným partnerem a založení rodiny s ním. Nesouhlasí s hodnocením překážek, pro které nemohla odvolání podat včas, neboť byla v té době rizikově těhotná. Byla proto v důsledku vydání rozhodnutí o správním vyhoštění a následných událostí ve velmi špatném zdravotním i psychickém stavu. To ovlivňovalo její racionalitu při neúspěšných pokusech opatřit si právní pomoc, a po příjezdu na Ukrajinu nejprve řešila svoje elementární existenční zajištění. Odvolací správní orgán nepřihlédl k tomu, že nevyhovění žádosti má pro stěžovatelku fatální důsledky, zatímco vyhovění má za následek pouze možnost řádného posouzení odvolání. Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně stěžovatelka vytýká, že nerozhodl na základě všech zjištěných skutečností, protože při jejím výslechu byl přítomen i vedlejší účastník řízení (označený jako druh), který shodně se stěžovatelkou správní orgán o nastávajícím sňatku informoval. V protokolu tato skutečnost není uvedena, protože úředník provádějící výslech tuto skutečnost označil za irelevantní. Ke správnímu orgánu se přitom dostavila bez vyzvání a sama, protože pro nastávající sňatek potřebovala jako cizinka potvrzení o svém pobytu v tuzemsku. Proto rozhodnutí o vyhoštění, vydané krátce před plánovaným uzavřením sňatku s vedlejším účastníkem řízení, s nímž navíc očekávala narození dítěte, považuje za rozporné s jejími právy obsaženými v ústavním pořádku. Ústavní soud vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, odkázalo na odůvodnění svých rozhodnutí. Bylo zdůrazněno, že i přes opožděnost odvolání byl odvolací správní orgán povinen rozhodnutí správního orgánu prvního stupně přezkoumat. K okolnostem sepisu protokolu o vyjádření účastníka správního řízení, sepsaného dne 29. 12. 2003, byl předložen úřední záznam, který o průběhu řízení sepsali přítomní policisté. Zásah do rodinných vazeb nelze považovat za nepřiměřený vzhledem k závažnosti protiprávního jednání stěžovatelky, možnosti uskutečňovat tyto vazby v zahraničí, a skutečnosti, že syn stěžovatelky pobývá také v zahraničí. Z úředních záznamů vypracovaných inspektory Policie České republiky, Oblastní ředitelství cizinecké a pohraniční policie Ostrava, oddělení cizinecké policie Bruntál, dne 10. a 13.září 2004, Ústavní soud zjistil, že správním orgánem bylo již od začátku listopadu 2003 prováděno šetření ve věci pohybu a pobytu stěžovatelky v Moravském Berouně, a to za účelem zahájení řízení ve věci jejího správního vyhoštění. V průběhu řízení před tímto správním orgánem, kterému byl přítomen i vedlejší účastník řízení, stěžovatelka neuvedla, že hodlá uzavřít sňatek, ani nepožádala o vydání potvrzení o oprávněnosti pobytu v tuzemsku. Posledně uvedenou žádost podala až dne 31. prosince 2003 na oddělení cizinecké policie v Olomouci. Stěžovatelka ve svém podání rovněž uvedla, že proti oběma rozhodnutím, která jsou předmětem této ústavní stížnosti, z procesní opatrnosti podala správní žalobu k Městskému soudu v Praze. Ústavní soud proto vyčkal, jak bude o žalobě rozhodnuto. Prvotní rozhodnutí Městského soudu v Praze