II.ÚS 741/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 741/16 ze dne 15. 9. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti UNIMEX-INVEST, s.r.o., se sídlem Svojsíkova 2/1596, 708 00 Ostrava-Poruba, zastoupené Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou se sídlem Foersterova 712, 738 01 Frýdek - Místek, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 57 Co 511/2015 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2015 sp. zn. 39 C 117/2008, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Řízení před obecnými soudy Stěžovatelka vystupovala jako žalovaná v řízení vedeném před Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 39 C 117/2008 a před Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 57Co 404/2013. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2012 č. j. 39 C 117/2008 - 315 bylo rozhodnuto tak, že žalovaná (stěžovatelka) byla povinna zaplatit žalobci částku 29 314 Kč s příslušenstvím, přičemž co do částky 22 789,33 Kč byla žaloba zamítnuta. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 9. 2013 č. j. 57 Co 404/2013 - 377 jako soud odvolací rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. Stěžovatelka podala proti oběma rozsudkům žalobu pro zmatečnost z důvodů uvedených v § 229 odst. 1 písm. b), c), h), odst. 3, odst. 4 občanského soudního řádu (dále "o. s. ř.") s tvrzením, že v řízení nebyla řádně zastoupena a že jí měl být ustanoven opatrovník. Důvod zmatečnosti spatřovala stěžovatelka v tom, že v době vydání shora uvedených rozhodnutí neměla zapsaného jednatele v obchodním rejstříku, a to v důsledku pravomocného odsouzení jednatele v trestním řízení, čímž pozbyl jednu z podmínek způsobilosti pro výkon funkce jednatele. Stěžovatelka tvrdila, že nedostatek procesní způsobilosti právnické osoby jako strany sporu může nastat, pokud zde není žádná osoba jednající za právnickou osobu, tj. když právnická osoba nemá statutární orgán. Tato situace u stěžovatelky nastala, přičemž soud na tuto skutečnost nijak nereagoval. Soud prvého stupně žalobu pro zmatečnost zamítl jako opožděnou. Soud vyšel z toho, že u důvodu zmatečnosti dle § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je možno žalobu podat v subjektivní lhůtě tří měsíců, která počíná běžet dnem, kdy účastníku byl ustanoven zástupce, nebo kdy odpadla překážka, pro kterou by nemohl před soudem samostatně jednat nebo před soudem vystupovat, nejpozději pak do tří let od napadeného rozhodnutí. V době od 25. 4. 2008 do 3. 5. 2013 stěžovatelka neměla jednatele (statutární orgán), neboť jednatelství stávajícího jednatele Petra Nevluda bylo přerušeno. Subjektivní lhůta běží ode dne, kdy odpadla překážka, pro kterou stěžovatelka nemohla před soudem vystupovat, což dle názoru soudu nastalo dne 3. 5. 2013, kdy v souvislosti s nabytím právní moci usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2013 sp. zn. C 23764-RD56/KSOS, byla do obchodního rejstříku opětovně zapsána funkce jednatele Petra Nevluda s dobou vzniku k 8. 1. 2001. Soud tedy uzavřel, že dnem 3. 5. 2013 (zapsáním jednatele do obchodního rejstříku) odpadla překážka, pro kterou stěžovatelka jakožto právnická osoba nemohla před soudem vystupovat, neboť od tohoto okamžiku měla jednatele, přičemž konec tříměsíční lhůty tak připadl na 3. 8. 2013. Žaloba pro zmatečnost však byla stěžovatelkou podána až dne 16. 12. 2013. Ačkoli byla dodržena objektivní tříletá lhůta, byla žaloba podána opožděně pro nesplnění subjektivní tříměsíční lhůty. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvého stupně v části týkající se zamítnutí žaloby pro zmatečnost z důvodů dle § 229 odst. 1 písm. b), c) a h) o. s. ř. potvrdil. Postup dokazování i závěry soudu prvého stupně shledal správnými, přičemž opět zdůraznil význam zápisu do obchodního rejstříku a princip materiální a formální publicity rejstříku jakožto veřejné listiny. V části týkající se zamítnutí žaloby pro zmatečnost z důvodů dle § 229 odst. 3 a 4 o. s. ř. rozhodnutí zrušil a postoupil k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě, neboť dospěl k závěru, že ve vztahu k posouzení důvodů pro zmatečnost daných dle § 229 odst. 3 a 4 o. s. ř. není dána věcná příslušnost okresního soudu, nýbrž soudu, jehož rozhodnutí bylo napadeno. II. Tvrzení stěžovatelky Stěžovatelka tvrdí, že oběma napadenými rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, a to procesních práv zaručených v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 38 Listiny. Konkrétně pak stěžovatelka tvrdí, že ve shora zmíněném právním sporu nastala situace spočívající v tom, že jednatel stěžovatelky jakožto právnické osoby nemohl před soudem vystupovat. Jestliže soud neustanovil stěžovatelce podle § 29 odst. 2 o. s. ř. opatrovníka, jde o zmatečnost řízení. Stěžovatelka dále s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu namítá, že soudy jsou povinny z moci úřední zkoumat, zda jsou splněny všechny podmínky řízení, a to kdykoliv za řízení. Stěžovatelka dále citacemi ze soudních rozhodnutí dokládá, že důvody zmatečnosti spočívající v nemožnosti stěžovatelky jednat před soudem jsou v jejím případě dány. Stěžovatelka dále tvrdí, že žaloba pro zmatečnost byla podána včas, když jednatel stěžovatelky se o opětovném zapsání své osoby do obchodního rejstříku dozvěděl až po dni 27. 11. 2013 po zpřístupnění datové schránky jeho osobě. Stěžovatelka dále včasnost žaloby dokládá tím, že od právní moci rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2012 sp. zn. 39 C 117/2008 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2013 sp. zn. 57 Co 404/2013 v době podání žaloby pro zmatečnost neuplynuly tři měsíce, tudíž by lhůta měla být zachována, resp. počítána až od právní moci rozhodnutí. Stěžovatelka má za to, že není možné brát v úvahu, kdy bylo rozhodnuto o opětovném zápisu jednatele stěžovatelky do obchodního rejstříku. Toto rozhodnutí sice bylo doručováno datovou zprávou stěžovatelce, přičemž pro posouzení skutečnosti, zda žaloba pro zmatečnost byla podána včas, je podle stěžovatelky rozhodující, kdy se o této skutečnosti dozvěděl jednatel. Stejně tak pro možnost podat žalobu pro zmatečnost musí být splněna podmínka, že se musel jednatel stěžovatelky dozvědět o probíhajícím sporu, v rámci kterého ke zmatečnostní vadě mělo dojít. Stěžovatelka rozporuje závěry soudů o tom, že jednatel stěžovatelky měl o zápisu do obchodního rejstříku vědět s ohledem na skutečnost, že obchodní rejstřík je veřejným, resp. veřejně přístupným rejstříkem a platí princip materiální i formální publicity. Žádné ustanovení právního předpisu podle stěžovatelky jednateli obchodní společnosti neukládá, že by měl sledovat obchodní rejstřík na internetu. Podle stěžovatelky je také "nutno posoudit ústavnost ustanovení o lhůtě pro podání žaloby pro zmatečnost, když důvody pro podání žaloby o zmatečnosti jsou natolik zásadní, že nemohou být vázány na nějakou lhůtu". Stěžovatelka dodává, že stanovovat lhůty pro podání žaloby pro zmatečnost "není v souladu se základními lidskými právy, neboť se jedná o natolik zásadní zásah do spravedlnosti, že spravedlnosti tak nemůže být stanovena lhůta". V doplnění ústavní stížnosti pak stěžovatelka výslovně navrhuje zrušení § 234 a 235 občanského soudního řádu zakotvující lhůty pro podání žaloby pro zmatečnost, resp. zakotvující nemožnost prominutí zmeškání lhůty, neboť má za to, že tříměsíční lhůta je nepřiměřeně krátká. V uvedeném kontextu dále stěžovatelka též zpochybňuje zákonnou konstrukci počátku lhůty podle § 229 odst. 1 písm. c) a uvádí, že by lhůta měla být počítána od právní moci rozhodnutí, nikoli od odpadnutí překážky, pro kterou nemohl účastník před soudem jednat. Stěžovatelka v tomto kontextu tvrdí, že žaloba pro zmatečnost má být chápána jako mimořádný opravný prostředek, přičemž je "nelogické napadat mimořádnými opravnými prostředky nepravomocné rozhodnutí soudu". Stěžovatelka dále bez bližší argumentace "ponechává na zvážení soudu, zda o žalobě o zmatečnosti rozhodoval příslušný soudce určený rozvrhem práce". Stěžovatelka také napadá výroky o nákladech řízení, pokud se týče nákladů řízení vedlejšího účastníka (žalobce v řízení před obecnými soudy - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových) a uvádí, že vedlejší účastník je financován z veřejných zdrojů a za přiměřené je možné přiznat pouze náklady na veřejnou dopravu a nikoliv náklady na osobní motorové vozidlo. Pokud se soud konal v Ostravě, pak měl být k soudu vyslán pracovník vedlejšího účastníka z Ostravy. Ve vztahu k výroku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvého stupně částečně zrušeno a věc postoupena k rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě pak stěžovatelka uvádí, že je minimálně nelogické, aby o některých důvodech pro podání žaloby pro zmatečnost a to u téhož rozhodnutí měl rozhodovat jiný věcně příslušný soud, stejně jako to, že by to měl být stejný soud, u kterého mohlo dojít k vadá