II.ÚS 78/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 78/19 ze dne 24. 1. 2020 N 14/98 SbNU 108 Ochrana spotřebitele u smluv uzavíraných na dálku   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Bc. Pavla Martiníka, zastoupeného Mgr. Filipem Horákem, advokátem, se sídlem Pobřežní 648/1, Praha 8, proti rozsudku Okresního soudu v Kladně č. j. 213 C 47/2017-130 ze dne 10. 10. 2018, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Okresního soudu v Kladně jako účastníka řízení a Trustia Czech Republic, s. r. o., jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně č. j. 213 C 47/2017-130 ze dne 10. 10. 2018 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Toto rozhodnutí se proto ruší. III. Návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. Ústavní soud zjistil z napadeného rozsudku a spisu, který si vyžádal, následující skutečnosti. Vedlejší účastnice se zabývá mimo jiné korekturami textů a tuto službu nabízí na svých webových stránkách. Na začátku dubna 2017 se na ni e-mailem obrátil stěžovatel a objednal si u ní jazykovou korekturu své diplomové práce. Vedlejší účastnice zaslala e-mailem stěžovateli upravený text diplomové práce. Podle stěžovatele však nebyla korektura provedena řádně. Proto stěžovatel nezaplatil sjednanou cenu a vady reklamoval. Vedlejší účastnice mu poskytla slevu, stěžovatel nicméně na konci dubna 2017 od smlouvy odstoupil, aniž by vedlejší účastnici za korekturu cokoliv uhradil. 2. Vedlejší účastnice se poté domáhala žalobou zaplacení 2 399 Kč s příslušenstvím. Stěžovatel argumentoval, že není naplněn žádný z důvodů dle § 1837 občanského zákoníku, pro který by jako spotřebitel nemohl odstoupit od smlouvy. 3. Okresní soud v Kladně napadeným rozsudkem vyhověl žalobě vedlejší účastnice a uložil stěžovateli povinnost zaplatit jí 2 399 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 15 308,22 Kč. Podle okresního soudu byla mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí uzavřena smlouva o dílo, které stěžovatel převzal, avšak nezaplatil za něj. Stěžovatel podle okresního soudu neprokázal, že by dílo - tedy provedená jazyková korektura stěžovatelova textu - mělo vady. Tvrzení vedoucího diplomové práce o jazykových nedostatcích diplomové práce nepovažoval okresní soud za věrohodný důkaz. Odstoupení od smlouvy bylo podle okresního soudu neplatné, "neboť nelze logicky odstoupit od smlouvy, když si strany smlouvy již nemohou vzájemně vrátit plnění". Obdobně by podle okresního soudu nemohl objednatel odstoupit od smlouvy o dílo, jejímž předmětem bylo upečení dortu, poté, co by dort snědl. Nakonec okresní soud poučil stěžovatele, že proti jeho rozhodnutí není podle § 202 odst. 2 občanského soudního řádu přípustné odvolání. II. Argumentace účastníků řízení 4. Podle stěžovatele bylo napadeným rozsudkem porušeno právo na ochranu spotřebitele podle čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie (dále též jen "Listina EU") a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"). Stěžovatel namítá, že okresní soud nepřihlédl k platné právní úpravě, která transponuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "směrnice 2011/83"). Stěžovatel uvádí, že podle této úpravy měl právo odstoupit od distanční smlouvy, a že ho navíc vedlejší účastnice o tomto právu nepoučila, takže lhůta pro odstoupení se prodloužila o jeden rok. Namísto aplikace relevantních ustanovení však podle stěžovatele okresní soud jeho věc nepatřičně přirovnal k situaci se snědeným dortem. Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v tom, že okresní soud navrhl ustanovení znalce ad hoc k posouzení jazykové správnosti diplomové práce, ačkoliv takový institut český právní řád dle stěžovatele nezná. Namítá, že gramatickou správnost textu musí být vysokoškolsky vzdělaný člověk, například soudce okresního soudu, schopen posoudit sám bez delegování této otázky na znalce. 5. Stěžovatel dále navrhuje zrušení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu. Uvádí, že po zahrnutí nákladů řízení, které činily 15 308,22 Kč, jeho věc přesahuje hranici 10 000 Kč pro bagatelní spory. Navzdory tomu se však stěžovatel nemohl bránit proti rozhodnutí okresního soudu žádným opravným prostředkem. 6. Okresní soud ve svém vyjádření odkázal na napadené rozhodnutí a dále poukázal na to, že stěžovatel využil služeb vedlejší účastnice k provedení jazykové korektury a přitom v ústavní stížnosti argumentuje, že jazykovou správnost textu musí být schopen vysokoškolsky vzdělaný člověk posoudit sám. Vedlejší účastnice nevyužila možnosti se k ústavní stížnosti vyjádřit. 7. Stěžovatel v doplnění ústavní stížnosti odkázal na nález sp. zn. IV. ÚS 3859/17 ze dne 27. 11. 2018 ve znění opravného usnesení ze dne 29. 1. 2019 (N 193/91 SbNU 395), z něhož podle něj vyplývá, že v bagatelních sporech nesmí výše náhrady nákladů přesáhnout žalovanou částku. Namítl, že k tomu v projednávané věci došlo, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Ústavní soud nezasílal okresnímu soudu ani vedlejší účastnici doplnění ústavní stížnosti k vyjádření, neboť vznesené argumenty nebyly podstatné pro rozhodnutí věci z důvodů vyložených v bodě 20 níže. III. Hodnocení Ústavního soudu 8. Ústavní soud se zabýval tím, zda jsou splněny všechny předpoklady pro meritorní posouzení ústavní stížnosti. V této souvislosti se musel vypořádat se skutečností, že předmětem řízení před obecnými soudy byl spor o zaplacení 2 399 Kč s příslušenstvím, tedy částky, kterou lze označit za bagatelní. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně uvedl, že často již bagatelní výše částky, která byla předmětem řízení, svědčí o tom, že věc postrádá ústavněprávní rozměr, přičemž zásah Ústavního soudu by byl namístě jen ve výjimečných případech [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 157/16 ze dne 9. 8. 2016 (N 150/82 SbNU 379), bod 11; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Současně ovšem platí, že bagatelnost sporu nelze hodnotit pouze podle výše částky, které se spor týkal. Vedle kvantitativního hlediska se totiž při posuzování bagatelnosti uplatňuje i hledisko kvalitativní. Dle nálezu sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89), bod 33, se v rámci tohoto posuzování hodnotí kromě intenzity porušení základních práv i to, nakolik má ústavněprávní otázka, která v daném případě vyvstala, relevanci pro další rozhodovací činnost obecných soudů. Obrazně to lze vyjádřit i tak, že se zkoumá "hodnota ústavního principu, který byl v řízení před obecným soudem narušen" [nález sp. zn. III. ÚS 2018/15 ze dne 19. 1. 2016 (N 11/80 SbNU 139), bod 20]. Jelikož v projednávaném případě vyvstávají důležité otázky týkající se ústavněprávního rozměru ochrany spotřebitele, jejichž řešení má navíc význam pro další rozhodovací činnost obecných soudů, je třeba o něm meritorně rozhodnout (srov. shodně nález sp. zn. II. ÚS 2778/19 ze dne 5. 11. 2019 (N 186/97 SbNU 31), k problematice bagatelnosti viz bod 30). 9. Jádro projednávaného případu se týká otázky, zda okresní soud náležitě zohlednil zvláštní úpravu přijatou za účelem ochrany spotřebitele. Stěžovatel namítá, že v postavení spotřebitele řádně odstoupil od smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu, která se týkala provedení jazykové korektury jeho diplomové práce. Ústavní soud se problematikou ochrany spotřebitele v kontextu smluv uzavíraných na dálku a práva spotřebitele odstoupit od smlouvy zabýval v nálezu sp. zn. II. ÚS 2778/19 ze dne 5. 11. 2019. Ačkoliv v odkazovaném nálezu šlo o odstoupení od kupní smlouvy, principy, z nichž nález vychází, se plně uplatní i v projednávané věci. Ústavní soud podotýká, že spor před obecnými soudy se týká výlučně vztahu mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí, a není tak důvod se vyjadřovat k otázce vhodnosti využívání služeb, jako byla v projednávané věci jazyková korektura, při zpracování diplomových prací. A. Obecně k ochraně spotřebitele 10. Ochrana spotřebitele není v ústavním pořádku České republiky zakotvena v podobě samostatného ústavně zaručeného práva [viz podrobněji nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89), bod 44; nález sp. zn. III. ÚS 1996/13 ze dne 16. 7. 2015 (N 130/78 SbNU 57), bod 50]. Ústavní soud ovšem ve své judikatuře vychází z toho, že se spotřebitelé ve