II.ÚS 823/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 823/10 ze dne 19. 1. 2012   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti D. S., zastoupenou JUDr. Zdeňkou Polákovou, advokátkou se sídlem Opletalova 608/2, 736 01 Havířov - Šumbark, proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále č. j. 0 P 148/2008-217 (6 P a Nc 102/2009) ze dne 22. 7. 2009, rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 56 Co 320/2009-249 ze dne 5. 1. 2010, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), usiluje stěžovatelka o zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s odůvodněním, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva vyplývající z čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a z čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Z přiloženého listinného materiálu vyplývá, že z podnětu Dětského centra Čtyřlístek, příspěvkové organizace v Opavě (dále jen "dětské zařízení") bylo z úřední povinnosti Okresním soudem v Bruntále (dále jen "soud prvního stupně") dne 16. 6. 2009 zahájeno řízení o vyslovení nezájmu matky D. S. (dále jen "stěžovatelka") a otce dítěte S. N. o nezl. syna Jana /jedná se o pseudonym/ (dále také jako "vedlejší účastník"). Městský úřad v Bruntále jako orgán sociálně právní ochrany dětí na základě plné moci Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně jako kolizního opatrovníka navrhl, aby byl určen nezájem rodičů o nezletilého Jana v době od 16. 12. 2008 do 16. 6. 2009. Nezletilý Jan se dostal do péče dětského zařízení na základě předběžného opatření Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově dne 10. 9. 2007, pod sp. zn. 0 Nc 1466/2007, dne 11. 9. 2007. Důvodem pro vydání předběžného opatření byla skutečnost, že stěžovatelka nebyla schopna dítěti poskytnout ani základní výživu, když v bytě, ve kterém přebývala, nebyly ani základní potraviny, stěžovatelka neměla žádný prokazatelný příjem, podmínky, ve kterých nezletilý Jan žil, ohrožovaly jeho další vývoj. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. 1. 2009, pod č. j. 0 P 148/2008-191 bylo rozhodnuto o odevzdání nezletilého Jana do péče ústavního zařízení ČR. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 2. 2009. Soudem prvního stupně bylo zjištěno, že stěžovatelka v době rozhodování neměla zajištěné podmínky pro převzetí do své péče. V říjnu 2007 nastoupila detoxikační léčbu v Psychiatrické léčebně v Opavě, svého syna v dětském zařízení navštívila dne 9. 10. 2007, 13. 10. 2007, 17. 10. 2007. Poté z léčebny odešla, syna navštívila až dne 9. 5. 2008 se svojí matkou paní A. Dále bylo soudem prvního stupně zjištěno, že Janovi ústavní výchova od počátku vůbec nevyhovuje, není schopen se zde plnohodnotně rozvíjet. Jeho základní vývojové potřeby, zejména potřeba intenzivního, individuálního vztahu k vlastní pečující osobě nebyla dlouhodobě uspokojována. Dětskou psycholožkou bylo doporučeno urgentní řešení sociální situace dítěte, zájem rodičů zhodnotila jako nulový, jako vhodné se jí jevilo rozhodnutí o poručenské nebo osvojitelské péči. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že ani jeden z rodičů neprojevil o nezletilého Jana v období od 16. 12. 2008 do 16. 6. 2009 žádný zájem, žádný z rodičů nezletilého syna v dětském zařízení nenavštívil a žádný z rodičů se o syna nezajímal prostřednictvím telefonických či písemných zpráv. Žádný z rodičů neplnil dobrovolně svoji vyživovací povinnost. Žádný z rodičů si také nevytvořil podmínky pro převzetí syna do péče. Po provedeném dokazování soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 7. 2009, č. j. 0 P 148/2008 - 217 určil, že matka a otec neprojevili o nezletilého Jana opravdový zájem nejméně v období od 16. 12. 2008 do 16. 6. 2009. Rozsudek soudu prvního stupně napadla stěžovatelka odvoláním. Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") rozsudkem č. j. 56 Co 320/2009-249 ze dne 5. 1. 2010 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud shledal odvolání stěžovatelky jako nedůvodné, neboť v řízení bylo prokázáno, že stěžovatelka o syna dlouhodobě neprojevila zájem, nenavštěvovala syna, ani se o něj písemně či telefonicky nezajímala, neopatřila si zprávy o dítěti v dětském zařízení, nehradila na syna výživné a neposkytovala mu žádné dary. Stěžovatelka v době rozhodování odvolacího soudu nezajistila pro dítě vhodné prostředí, byt, v němž žila, nebyl pro péči o malé dítě uzpůsoben, chybělo základní bytové zařízení. Výslechem stěžovatelky bylo vyvráceno její tvrzení o tom, že návštěvám nezletilého Jana v rozhodném období bránily matce sociální důvody, stěžovatelka totiž byla v roce 2009 výdělečně činná, odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že zájem babičky ze strany stěžovatelky o syna je bez významu, neboť předmětem řízení je posouzení zájmu či nezájmu vlastních rodičů. Jako irelevantní shledal odvolací soud také tvrzení stěžovatelky, že v současné době je stěžovatelce ze strany dětského zařízení bráněno v návštěvě nezletilého syna, jelikož předmětem přezkumu zájmu rodičů bylo období od 16. 12. 2008 do 16. 6. 2009. Dle odvolacího soudu námitka stěžovatelky o faktickém zastoupení dítěte Městským úřadem v Bruntále neobstojí, jelikož sociálně-právní ochranu dětí vykonává Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí i obecní úřady obcí s rozšířenou působností nebo obce se samostatnou působností (viz § 4 odst. 1 zákona č. 359/99 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí). Stěžovatelka v projednávané ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv, a to v důsledku postupu obecných soudů, jmenovitě soudu prvního stupně a soudu odvolacího. Stěžovatelka namítá, že se obecné soudy nezabývaly vážnými důvody ze strany stěžovatelky a při rozhodování zcela pominuly její zdravotní stav, značnou vzdálenost od místa pobytu nezletilého syna, špatnou ekonomickou situaci a také to, že se jedná o občanku jiného státu, pro kterou není snadné se v místních poměrech orientovat. Kontakt s dítětem dle tvrzení stěžovatelky zprostředkovávala babička nezletilého Jana. Stěžovatelka obecným soudům vytýká, že neprovedly důkazy, které navrhovala. Stěžovatelka dále namítá, že faktickým vystupováním Městského úřadu v Bruntále, jako orgánu sociálně právní ochrany dětí na základě plné moci, došlo ke kolizi. Dále uvádí, že úřady (Krajský úřad Moravskoslezského kraje nebo Orgán sociálně právní ochrany dětí) poskytly rodný list nezletilého Jana a informovaly třetí osoby o údajích nezletilého a jeho rodičů. Ústavní soud si vyžádal vyjádření soudu prvního stupně i soudu odvolacího k podané ústavní stížnosti. Dále svým usnesením ze dne 30. 6. 2010 ustanovil Prof. JUDr. M. H., CSc., advokátku, kolizní opatrovnicí vedlejšího účastníka nezletilého Jana pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti a požádal ji o vyjádření v projednávané věci. Odvolací soud ve svém vyjádření uvádí, že se vypořádal se všemi odvolacími námitkami. Ohledně námitky týkající se kolizního opatrovníka zopakoval argumentaci ze svého napadeného rozhodnutí a dále uvedl, že volbu kolizního opatrovníka provádí soud prvního stupně a proti jeho procesnímu rozhodnutí mohla stěžovatelka podat odvolání, což neučinila. Ohledně ostatních námitek stěžovatelky odvolací soud uvedl, že v rozhodném období žádný z rodičů dítě nenavštívil a neprojevil zájem o dítě ani prostřednictvím telefonických či písemných zpráv. Stěžovatelka při výslechu u odvolacího soudu dne 5. 1. 2010 potvrdila, že je již rok zaměstnána. Přes tuto skutečnost výživné neplnila a dítěti neposkytla žádný dar. Návštěvy dětského zařízení se odehrály v průběhu roku 2007, dále dne 9. 5. 2008 a naposledy 1. 10. 2009, to je mimo rámec rozhodného období. Byt, který stěžovatelka obývala se svým přítelem, nebyl uzpůsoben ke sdílení s nezletilým dítětem. Pokud je zájem stěžovatelky o dítě nahrazován zájmem babičky ze strany matky, měla stejná osoba možnost požádat o svěření do náhradní péče. Soud prvního stupně ve svém vyjádření odkazuje na zdůvodnění svého rozhodnutí a dále uvádí, že zachovával zásadu rovnosti stran účastníků řízení a provedl veškeré důkazy potřebné k rozhodnutí ve věci samé. Soud se při rozhodování zabýval rozhodným obdobím a dalšími obdobími se ani zabývat nemohl, a pokud byl později nějaký zájem ze strany stěžovatelky učiněn, nemá to z hlediska hmotněprávního na posouzení splnění podmínek dle § 68 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona o rodině, žádný vliv a právní význam. Soud sleduje blaho dítěte a rozhodnutí musí směřovat k úpravě poměrů nezletilého dítěte, které mu zajistí nejlepší právní postavení, které vzhledem k okolnostem každého konkrétního případu, lze nastavit. Babička nezletilého není ze zákona účastnicí řízení pro určení nezájmu rodičů o nezletilé dítě - těmito jsou pouze rodiče a nezl