III.ÚS 101/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 101/20 ze dne 21. 4. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti Města Březová nad Svitavou, sídlem Moravské náměstí 1, Březová nad Svitavou, zastoupeného Mgr. Janem Šmídem, advokátem, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. listopadu 2019 č. j. 6 Afs 142/2019-53, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 5. června 2019 č. j. 52 Af 47/2017-236, rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství ze dne 4. července 2017 č. j. 29736/17/5000-10480-712262 a č. j. 29737/17/5000-10480-712262 a platebním výměrům Finančního úřadu pro Pardubický kraj ze dne 9. prosince 2016 č. j. 1763927/16/2800-31472-602819 a č. j. 1763929/16/2800-31472-602819, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno a Finančního úřadu pro Pardubický kraj, sídlem Boženy Němcové 2625, Pardubice, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená ústavním zákonem, zejména čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Rozhodnutím Finančního úřadu pro Pardubický kraj (dále jen "správce daně") ze dne 9. 12. 2016 č. j. 1763927/16/2800-31472-602819 byl stěžovateli vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do Státního fondu životního prostředí ve výši 498 822 Kč. Správce daně dospěl k závěru, že stěžovatel při zadání veřejné zakázky na projekt "Splašková kanalizace a ČOV Březová nad Svitavou" porušil postup stanovený v § 61 odst. 4 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění do 31. 3. 2012 (dále jen "zákon o veřejných zakázkách"), tím, že při losování z důvodu omezení počtu zájemců o účast v užším řízení nedodržel zásadu transparentnosti, když před zahájením losování prostřednictvím elektronického zařízení, kterým mělo být provedeno omezení počtu zájemců, neumožnil přečíslování zájemců o účast v užším řízení, přestože o to jeden z přítomných zástupců požádal, čímž se dopustil porušení rozpočtové kázně. S ohledem na další okolnosti (použití elektronického losovacího zařízení znemožňujícího z povahy věci účinnou kontrolu samotného procesu losování na místě samém), vznikly pochybnosti o řádném průběhu losování, když právě vyhovění navrhovanému přečíslování zájemců bylo nezbytnou podmínkou zachování předpokladu transparentnosti losování, neboť tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Proti rozhodnutí správce daně podal stěžovatel odvolání, které bylo rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství (dále jen "finanční ředitelství") ze dne 4. 7. 2017 č. j. 29736/17/5000-10480-712262 zamítnuto a rozhodnutí správce daně bylo potvrzeno. Finanční ředitelství v odůvodnění svého rozhodnutí uvedlo, že k naplnění zásady transparentnosti je zapotřebí, aby celý postup losování nevzbuzoval pochybnosti o jeho průběhu, použitém zařízení či splnění povinností ze strany zadavatele; v situaci, kdy správce daně konstatoval netransparentnost předmětného losování, došlo k přenesení důkazního břemene zpět na stěžovatele, který tak byl povinen prokázat své tvrzení tak, aby odstranil pochybnosti správce daně. Stěžovatelem navrhované důkazní prostředky by přitom nemohly prokázat stav losovacího zařízení v okamžiku samotného losování. Finanční ředitelství mělo za to, že správce daně v projednávané věci rozhodl v souladu s rozhodovací praxí správních soudů stran předmětné sporné otázky. 3. Rozhodnutím správce daně ze dne 9. 12. 2016, č. j. 1763929/16/2800-31472-602819 byl stěžovateli vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 8 479 960 Kč. Proti rozhodnutí správce daně podal stěžovatel odvolání, které bylo rozhodnutím finančního ředitelství ze dne 4. 7. 2017 č. j. 29737/17/5000-10480-712262 zamítnuto a rozhodnutí správce daně bylo potvrzeno. V odůvodnění tohoto rozhodnutí finanční ředitelství dospělo k týmž závěrům jako v odůvodnění svého rozhodnutí z téhož dne č. j. 29736/17/5000-10480-712262. 4. Obě citovaná rozhodnutí finančního ředitelství napadl stěžovatel žalobou ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud"), který žalobu rozsudkem ze dne 5. 6. 2019 č. j. 52 Af 47/2017-236 zamítl, neboť souhlasil se závěry finančních orgánů o porušení zásady transparentnosti. Krajský soud předně odmítl, že by finanční ředitelství považovalo za porušení § 6 zákona o veřejných zakázkách existenci pouhé jedné skutečnosti. Finanční ředitelství shledalo porušení zásady transparentnosti v kombinaci vícero prvků, a to zejména v charakteru losovacího zařízení, jež ze své podstaty neumožňovalo kontrolu zařízení na místě samém, a dále ve skutečnosti, že stěžovatel v pozici zadavatele neumožnil změnu pořadových čísel přidělených za účelem losování. Navíc předem připravené označení zájemců čísly, byť chronologické podle obdržení obálek, bylo pouze v dispozici stěžovatele a nebyla ověřitelná funkčnost a trvanlivost plomby losovacího přístroje. Jediným způsobem zaručujícím transparentnost losování tak byla alespoň kontrola losovacího postupu spočívající ve změně čísel přiřazených jednotlivým zájemcům bezprostředně před losováním, jak navrhoval zástupce jednoho ze zájemců, což však bylo ze strany stěžovatele odmítnuto. Soud měl proto za to, že stěžovatel nezabezpečil, aby losování probíhalo férově tak, aby jeho průběh nevyvolával žádné pochybnosti. Splnění formálních podmínek dle § 61 odst. 4 a 5 zákona o veřejných zakázkách na tom ničeho nemění. Soud rovněž nepřisvědčil stěžovateli, že mu v posuzované věci svědčilo legitimní očekávání, neboť poskytovatelé předmětné dotace nedali stěžovateli konkrétní ujištění, která by u něj mohla vzbudit legitimní očekávání zákonnosti jeho postupu. Stěžovatel rovněž nedostal žádné ujištění ani od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad"), jehož rozhodnutí byla nadto vydána až poté, co stěžovatel rozhodl o zadání veřejné zakázky; tato rozhodnutí přitom neobstála v soudním přezkumu. K námitce stěžovatele, že mu byl uložen pouze odvod za porušení rozpočtové kázně, avšak Úřad s ním nezahájil řízení o správním deliktu, soud uvedl, že tato situace je vcelku běžná, přičemž nenaplnění všech znaků správního deliktu ještě neznamená, že nedošlo k porušení zákona. 5. Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 14. 11. 2019 č. j. 6 Afs 142/2019-53 zamítl. Nejvyšší správní soud se v odůvodnění napadeného rozsudku s odkazem na svou judikaturu ztotožnil se shora uvedenými závěry krajského soudu, a jen ve stručnosti konstatoval, že finanční orgány nepochybily, pokud neprovedly další stěžovatelem navrhované dokazování, neboť v posuzované věci postačovalo, že vycházely z příslušného notářského zápisu, z něhož bez jakýchkoli pochyb vyplývá, že stěžovatel při omezení počtu zájemců o účast v užším řízení použil losování, během kterého neumožnil na žádost jednoho ze zájemců přečíslování jednotlivých zájemců oproti stěžovatelem původně přiřazeným číslům. Stěžovatel přitom sám v kasační stížnosti uznává, že samotnou správnost notářského zápisu nezpochybňuje, z čehož Nejvyšší správní soud dovozuje, že mezi účastníky řízení není faktický spor o skutkový stav věci důležitý pro rozhodování předmětné otázky. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel ve své obsáhlé ústavní stížnosti uvádí, že podstata sporu tkví ve způsobu výkladu § 61 odst. 4 a 5 zákona o veřejných zakázkách a jeho aplikace v praxi. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že dne 15. 9. 2010 nabyl účinnosti zákon č. 179/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, jímž došlo k úpravě § 61 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách, a to zavedení možnosti omezení počtu zájemců o účast prostřednictvím losování realizovaném na mechanických, elektronickomechanických, elektronických nebo obdobných zařízeních a za účasti notáře. Současně pak došlo k zakotvení nového § 61 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách posilujícího transparentnost průběhu tohoto losování. Dle důvodové zprávy mělo být smyslem novelizace kromě posílení záruky transparentnosti také zjednodušení procesu zadávání veřejných zakázek, odstranění výkladových nejasností a věcných chyb zákona o veřejných zakázkách. Tohoto cíle však p