III.ÚS 1178/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1178/10 ze dne 20. 5. 2010   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. M., zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem v Novém Boru, Sloupská 135, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2010, č.j. 11 To 150/2010-26, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, jež splňuje formální i obsahové náležitosti zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby bylo zrušeno v záhlaví označené usnesení stížnostního soudu, neboť je toho názoru, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 a čl. 8 odst. 2 až 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"). Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel je stíhán pro účastenství na zločinu úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. a) a odst. 6 písm. a) tr. zákoníku spáchaného ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a účastenství na trestném činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 a odst. 4 písm. a) a b) tr. zákona, dílem nedokonaného ukončeného ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona spáchaného ve formě organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zákona, kterých se měl dopustit "jako člen organizované skupiny, kdy řídil páchání trestných činů úvěrových podvodů". Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2010, č. j. 0 Nt 777/2010-10, byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů podle § 67 písm. a), b) a c) tr. řádu; jeho stížnost proti tomuto rozhodnutí byla napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu (jako nedůvodná) zamítnuta. V jednotlivostech stěžovatel v ústavní stížnosti poukázal na to, že: 1. Oba soudy rozhodující o vazbě se dostatečně nevypořádaly s povinnostmi, jež na ně kladou rozhodná ustanovení § 67 písm. a), b) a c) tr. řádu, přičemž výše uvedené usnesení Okresního soudu v Hradci Králové "neuvádí žádný konkrétní důvod" vzetí do vazby, resp. "pouze v obecné rovině odkazuje na paragrafované znění ustanovení, která upravují důvody vazby". S vazebními důvody tudíž po svém zadržení nebyl seznámen a nebyl s nimi seznámen dosud. 2. Ve vztahu k vazebnímu důvodu podle § 67 písm. a) tr. řádu namítá, že je nerozhodné, že "nebydlí v místě trvalého bydliště", jelikož je policejnímu orgánu známo, že bydlí "v Novém Kníně", kde jej "delší dobu" sledoval, přičemž mu bylo známo, že "je středem zájmu policejních orgánů", a přesto "se nikde neskrýval a nesnažil se uprchnout". Obdobně nelze existenci tohoto vazebního důvodu dovodit z existence jeho dluhů, neboť mu též "náleží pohledávky". Hrozbu vysokého trestu nepokládá za "důvodnou"; jelikož je osoba bezúhonná, bylo by namístě nahradit vazbu "ať již přijetím slibu, či dohledem probačního úředníka nebo kaucí". 3. Důvody koluzní vazby [§ 67 písm. b) tr. řádu] dány podle jeho názoru nejsou rovněž, neboť "již měl možnost ovlivnit svědkyni M. V., ale je zřejmé, že tak dosud neučinil", a nepokusil se ovlivnit ani svědka jiného. Jelikož je "v podstatě jedinou" vazebně stíhanou osobou, "případní svědci mohou být ovlivňováni jinými osobami"; kupříkladu "obv. M." je ve výkonu trestu "bez zvláštního režimu", který by zamezil "jeho styku a domluvě s jinými osobami", a "obv. P." sice "ve zvláštním režimu" je, avšak v jiné věci, přičemž "trestní řád ani zákon" v době sdělení obvinění (7. 5. 2009) pojem "zvláštní režim" ... "neznal a v podstatě ho nezná ani novela trestního zákona", přičemž je tu podezření, že "právě on ovlivňoval a ovlivňuje svědky i další osoby v jeho neprospěch". 4. Zpochybnitelné jsou též důvody předstižné vazby [§ 67 písm. c) tr. řádu], a to námitkou, že podle policejního orgánu měla trestná činnost probíhat "v období od 7. 12. 2007 do 7. 2. 2009", přičemž do období následujícího nespadá žádný skutek, který by byl "předmětem šetření", natožpak "sdělení obvinění". Úvahy orgánů činných v trestním řízení o splácení závazků peněžními prostředky získanými od dalších věřitelů jsou pouhými "spekulacemi" a "faktickou kriminalizací legální činnosti realitního makléře", resp. "pořizování nemovitostí na úvěr". 5. Usnesení o zahájení trestního stíhání nadto stojí v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, a tudíž je "právně neúčinné"; obecné soudy nevzaly v potaz, že z tohoto usnesení "konkrétní činnost v rámci údajné organizované skupiny, ... "úmysl či pohnutka" na straně jeho osoby "nevyplývá" a právně nepřípustně se "směšuje starý trestní zákon i nový trestní zákoník". Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. V dané věci, vzhledem k obsahu ústavní stížnosti, jde o to, zda podaný výklad a aplikace trestněprávních ustanovení upravujících rozhodování o omezení stěžovatelovy svobody vazbou, jmenovitě rozhodování podle § 67 a § 68 tr. řádu, nezakládá nepřijatelné ústavněprávní konsekvence, tj. zda nepředstavuje nepřípustný zásah do právního postavení stěžovatele v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy, zejména Listinou základních práv a svobod, včetně práva na soudní ochranu (spravedlivý proces) ve smyslu její hlavy páté. Výklad a aplikace předpisů obecného práva je protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Ačkoli, jak bylo řečeno, kategorie "správnosti" sama o sobě není referenčním kriteriem ústavněprávního přezkumu, požadavek respektu k principům, zakotveným ve stěžovatelem namítaném čl. 8 odst. 5 Listiny, je zde úzce spjat s dodržením pravidel, jež jsou právě k jejich ochraně stanoveny v citovaných ustanoveních trestního řádu. Ustanovení § 67 písm. a), b) a c) tr. řádu poskytují soudu relativně široký prostor pro individuální uvážení; vyložit klíčové pojmy (viz jmenovitě pojem "důvodné obavy") nelze zpravidla zcela abstraktně a úplně, resp. objektivně verifikovatelně. Příznačné je pak vymezení pomocí demonstrativního výčtu konkrétních znaků, nebo i znaků obecných, leč v neuzavřeném výčtu, apod. (jak ostatně dokládají stěžovatelem předestřené judikatorní interpretace). Pro úsudek o nesprávnosti odtud vycházejícího právního závěru (ve smyslu stanovení, zda se obviněný bere do vazby či nikoli) je pak mimo jiné určující, zda pro něj coby rozhodné nebyly použity znaky, jež mu jsou objektivně irelevantní nebo mu dokonce obsahem či účelem protiřečí, anebo že ty, jež byly použity, jsou ve svém souhrnu neúplné, a jiné, rovněž relevantní, byly opomenuty, případně že byl jejich význam zjevně vadně poměřen. Z obsahu odůvodnění obou usnesení se podává, že rozhodující orgány právní názory, vyslovené v pramenech, jichž se stěžovatel dovolával, znaly a nepominuly; spor proto může být veden toliko o to, zda je uplatnily přiléhavě. Stěžovatel tvrdí, že některé okolnosti, jež v kontextu jednotlivých ustanovení § 67 tr. řádu pokládaly za relevantní, jsou ve skutečnosti nevýznamné (odlišnost skutečného bydliště oproti adrese, na níž je přihlášen k trvalému pobytu), další by měly být prověřeny z hlediska jejich existence (nedostatek peněžních prostředků pro úhradu dluhů), uvažovaného obsahu (odhadu výše hrozícího trestu) nebo významu, jenž k nim byl dosud připínán (důsledků skutečnosti, že je jedinou vazebně stíhanou osobou, resp. že údajná trestná činnost měla být skončena dne 7. 2. 2009). Obecně platí, že posoudit konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží obecným soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy), a totéž platí ohledně hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení pod ustanov