III.ÚS 1318/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1318/22 ze dne 12. 6. 2023 N 92/118 SbNU 183 Svěření do péče s ohledem na přání dítěte   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. H., zastoupeného Mgr. Veronikou Klaškovou, advokátkou, sídlem Tyršova 2, Kostelec nad Orlicí, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. března 2022 č. j. 20 Co 264/2021-419 a rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 9. září 2021 č. j. 0 Nc 1488/2017-368, 5 P a Nc 48/2017, 5 P a Nc 177/2017, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou jako účastníků řízení a 1) E. B., zastoupené Mgr. Hanou Horákovou, advokátkou, sídlem Mánesova 1374/53, Praha 2 - Vinohrady, 2) nezletilé M. H. a 3) nezletilé M. H., zastoupených opatrovníkem městem X, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud") z důvodu porušení základních práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 3 a 18 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu vedeného okresním soudem pod sp. zn. 0 Nc 1488/2017 učinil Ústavní soud následující zjištění. 3. Vedlejší účastnice E. B. (dále jen "matka") a stěžovatel (dále i jako "otec") jsou rodiči nezletilých dětí - vedlejší účastnice M. H. a vedlejší účastnice M. H. (dále jen "dcery" nebo "děti"). Matka podala dne 25. 1. 2017 u okresního soudu návrh na úpravu poměrů nezletilých dětí, které žádala svěřit do své výlučné péče. Stěžovatel naproti tomu navrhoval, aby byly dcery svěřeny do střídavé péče obou rodičů. 4. Rozsudkem ze dne 29. 3. 2018 č. j. 0 Nc 1488/2017-155, 5 P a Nc 48/2017, 5 P a Nc 177/2017 okresní soud svěřil obě děti do péče matky (výrok I) a uložil otci povinnost platit výživné (výroky II a III). Pravidelný styk otce s dcerami stanovil v sudém kalendářním týdnu od pátku od 14:00 do neděle do 18:00 hod. a dále každou středu a čtvrtek od 15:00 do 17:30 hod.; určil i styk v období prázdnin (výrok IV). Konečně rozhodl o nákladech řízení (výroky V až VII). Na základě stěžovatelova odvolání krajský soud rozsudkem ze dne 2. 10. 2018 č. j. 20 Co 173/2018-183 potvrdil rozsudek okresního soudu ve výrocích I a IV, tj. co do péče o děti a jejich styku s otcem (výrok I), změnil ve výrocích II a III, tj. ohledně výživného (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV). 5. Stěžovatel podal proti oběma výše uvedeným rozsudkům ústavní stížnost, o níž Ústavní soud rozhodl nálezem ze dne 2. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 4189/18 (N 202/97 SbNU 165) (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) tak, že rozsudky zrušil. Obecným soudům vytknul, že svá rozhodnutí řádně neodůvodnily a že nezjišťovaly ani neposoudily nejlepší zájem dětí v souvislosti s navrhovaným rozsahem styku s otcem, kdy toliko odkázaly na zažitý režim, aniž zkoumaly dopad jeho změny. Soudy v rozhodnutích argumentovaly stanoviskem dcer, přestože je nevyslechly. Ignorovaly stěžovatelovo právo na co nejvyrovnanější péči o děti a nezabývaly se jeho argumentací k rozsahu styku s dcerami a k důležitosti přespávání v jeho bydlišti během pracovního týdne; nijak relevantně neodůvodnily, proč by mělo být v rozporu s nejlepším zájmem dcer trávit s otcem více času a zažívat s ním režim všedních dnů. V této souvislosti zdůraznil Ústavní soud premisu, že v nejlepším zájmu dítěte zpravidla je péče a výchova oběma rodiči. 6. Okresní soud v posuzované věci znovu rozhodl napadeným rozsudkem, jímž opět svěřil obě děti do péče matky (výrok I). Otci uložil povinnost hradit k rukám matky výživné na obě dcery, a to zpětně s účinností od 1. 9. 2015 v postupně rostoucí výši až na 7 000 Kč měsíčně pro starší dceru a 5 000 Kč měsíčně pro mladší dceru (výrok II); stěžovateli nařídil uhradit vzniklý dluh na výživném do 31. 12. 2021 (výrok III). Dále stanovil, že je otec oprávněn se s dcerami stýkat každý sudý kalendářní týden od pátku od 15:00 do neděle do 18:00 hod. a dále každou středu od 15:00 do 18:00 hod., a upravil režim styku v době prázdnin (výrok IV). Rozhodl i o náhradě nákladů řízení (výroky V až VII). 7. Dokazování bylo doplněno mimo jiné o výslech obou dcer při jednání dne 2. 9. 2021 (č. l. 354 až 355), zprávy psychologa o průběhu setkání s rodiči i dětmi v roce 2020 a 2021 (č. l. 272 a 326), zprávy opatrovníka dětí - města X, orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD"). Ten během roku 2020 provedl s oběma dcerami dva pohovory (viz č. l. 229, 264) a závěrem navrhl, aby soud k jejich postoji přihlédl (viz bod 17 rozsudku okresního soudu; viz též č. l. 361). Okresní soud vyšel i z dříve zpracovaného posudku znalce z oboru psychologie ze dne 2. 11. 2017 (č. l. 56). 8. Na základě zjištěných skutečností okresní soud dovodil, že je v zájmu dětí, aby byly svěřeny do výlučné péče matky. Vyjádřil, že nemá pochyb o schopnostech obou rodičů se o dcery postarat a o jejich vhodném zázemí. Poukázal, že je však v rámci posuzování nejlepšího zájmu dítěte povinen zjišťovat názor nezletilého, je-li schopen své přání vyjádřit a nebrání-li tomu jiné okolnosti; v té souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2014 sp. zn. I. ÚS 3304/13 (N 18/72 SbNU 217). Dcery - jimž bylo v době vydání rozsudku 12 a 10 let a které vykazovaly vyspělost nezbytnou pro vyjádření svého vlastního stanoviska - podle soudu konstantně a přesvědčivě uváděly, že si výslovně nepřejí střídavou péči (a to ani asymetrickou), nýbrž chtějí zůstat v péči matky a u otce pobývat každý druhý víkend, popřípadě podle domluvy jej navštěvovat i v týdnu. Okresní soud považoval takto vyjádřený názor dětí v konkrétní posuzované věci za určující aspekt kritéria nejlepšího zájmu dítěte. Ze závěrů znaleckého posudku, zpráv psychologa, zpráv OSPOD ani z výslechu obou dcer nevyvstala podle něj žádná pochybnost ohledně ovlivnění názoru dětí. Přiklonil se ke stanovisku, že nucení dcer trávit s otcem více času by mohlo mít "zchlazující" účinek na jejich vztahy, které dle vyjádření rodiny zaznamenaly v posledním roce určité zlepšení vlivem nárůstu vzájemné důvěry. O stejné důvody opřel okresní soud i svůj závěr o rozsahu styku. Dcery se shodně a dlouhodobě vyjadřovaly, že se s otcem chtějí stýkat jednou za dva týdny o víkendu a v některý všední den bez přespání; delší pobyt u otce jsou si schopny užít během prázdnin s vědomím, že se nejedná o pravidlo. Dle názoru soudu by mohl být širší rozsah styku pro děti skličující. Shrnul, že dcery mají oba rodiče velice rády, komfortněji se však cítí u matky, u níž je dle jejich slov "vše v pohodě"; u otce jim nevyhovuje jeho určité pedantství. Vyjádřil taktéž, že je si vědom, kolik otec "obětoval" pro to, aby mohl s dcerami trávit co nejvíce času (jak dokládá i nákup domu v blízkosti bydliště matky - R.), a že určený rozsah styku je z jeho pohledu nedostatečný a pro něj zraňující; soud však v řízení hájí zejména zájem dětí a ten je v nejvyšší míře zachován přijatou úpravou styku. Prázdninový styk pak stanovil v souladu s návrhem otce. Uzavřel, že oba rodiče mají vhodné výchovné schopnosti, i přesto však nezvolil variantu střídavé péče s ohledem na konstantní dlouhodobý názor nezletilých, který je podporován i skutečnostmi vyplývajícími ze zpráv OSPOD a psychologa. 9. Rozsudek okresního soudu napadli oba rodiče odvoláním. Otec trval na svěření dětí do nerovnoměrné střídavé péče (v poměru pět dní u otce ku devíti dnům u matky), žádal upravit výši výživného a změnit způsob jeho placení tak, že bude část prostředků hrazena na účet stavebního spoření dcer. Argumentoval, že je schopen o děti pečovat v nově koupeném a zrekonstruovaném domě ve V., kam pravidelně dojíždí, byť má jinak své zázemí a přátele stále v O. (jež byla původním bydlištěm rodiny). V řízení podle něj nevyšel najevo žádný důvod, jenž by měl střídavé péči bránit. Navrhoval aktualizovat znalecký posudek ohledně výchovných kompetencí rodičů, neboť původní byl vyhotoven již v roce 2017. Matka požadovala změnit termín pravidelného styku dětí s otcem ze sudého kalendářního týdne na lichý, snížit rozsah prázdninového styku, zvýšit výživné a zkrátit lhůtu pro úhradu dluhu na výživném. Uvedla, že se děti u otce necítí dobře, mají strach s ním hovořit o svých přáních a chování otce popisují jako "divné" a "dusné ticho". 10. OSPOD navrhl napadený rozsudek okresního soudu potvrdit. Při posledním pohovoru, který s dětmi uskutečnil dne 12. 1. 2022, starší dcera uvedla, že si širší styk nepřeje, současné uspořádání