III.ÚS 1499/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1499/25 ze dne 18. 8. 2025 Právo rodiče odmítnout soudem zvažovanou osobu příbuznou jako opatrovníka pro správu jmění dítěte   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti 1) A. B. a 2) C. B. (jedná se o pseudonymy), obou zastoupených Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou, se sídlem Jaselská 197/14, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. února 2025, č. j. 37 Co 2/2025-568, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a nezletilého D. E. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlem Kounicova 683/14, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. února 2025, č. j. 37 Co 2/2025-568, bylo porušeno právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Toto rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Ústavní soud v tomto nálezu řeší otázky spojené s právem rodiče odmítnout soudem zvažovanou osobu příbuznou či blízkou k dítěti nebo rodině jakožto opatrovníka pro správu jmění jeho dítěte. II. Skutkové okolnosti a obsah napadeného rozhodnutí 2. Nezletilý vedlejší účastník (dále jen "nezletilý") je v pěstounské péči svých prarodičů ze strany matky - stěžovatelů. Matka nezletilého zemřela v lednu 2018, otec je od září 2023 ve výkonu trestu. Stěžovatelé požádali soud, aby je jmenoval opatrovníky pro správu jmění nezletilého. Svůj návrh odůvodnili tím, že nezletilý zdědil po matce pozemky, bytovou jednotku s vybavením, motorové vozidlo a zůstatek na bankovním účtu. Otec nezletilého tento majetek řádně nespravuje. Otec s jejich návrhem nesouhlasil. Podle něj není pro jmenování opatrovníka pro správu jmění nezletilého dán důvod. Pokud by snad tento důvod byl, navrhl jmenovat opatrovníkem některé z jeho zletilých dětí. Se jmenováním stěžovatelů nesouhlasil, neboť jej stěžovatelé viní ze smrti své dcery a zpronevěry majetku nezletilého. Kolizní opatrovník nezletilého se přiklonil k názoru otce, že pro jmenování opatrovníka pro správu jmění není dán důvod. 3. Městský soud v Brně vyhověl návrhu stěžovatelů a jmenoval nezletilému opatrovníka pro správu jmění, avšak tímto opatrovníkem nejmenoval stěžovatele, ale kolizního opatrovníka nezletilého - statutární město Brno. Vyšel ze zjištění, že nezletilý po své matce zdědil podíl v obchodní společnost v hodnotě 500 000 Kč, pozemky v hodnotě 110 000 Kč, bytovou jednotku v hodnotě 2 600 000 Kč, movitý majetek v hodnotě 30 000 Kč, motorové vozidlo v hodnotě 50 000 Kč a prostředky na účtech ve výši 50 000 Kč. Otec není schopen pro svůj pobyt ve vězení jmění nezletilého spravovat. V důsledku jeho nečinnosti vznikl nezletilému dluh na zálohách na energie za byt a poplatek za pozdní úhradu. Otec neví, komu je pronajímán byt nezletilého a co se děje s pozemky nezletilého a jeho bankovními účty. Příjmy z pronájmu bytu předává cizí osobě. Na základě těchto skutečností městský soud uzavřel, že je třeba nezletilému jmenovat opatrovníka pro správu jmění. Při výběru osoby opatrovníka postupoval přiměřeně (§ 944 občanského zákoníku) podle ustanovení pro výběr poručníka (§ 931 občanského zákoníku). Jako první zvažoval jmenovat opatrovníkem otcem navržené jeho zletilé děti. Ty však opatrovnictví odmítly. Dále proto zvažoval jmenovat opatrovníkem stěžovatele coby prarodiče nezletilého, a tedy osoby příbuzné. Ty otec výslovně vyloučil. Protože městský soud nenalezl žádného jiného vhodného člověka, jmenoval opatrovníkem pro správu jmění orgán sociálně právní ochrany dětí - statutární město Brno (§ 930 odst. 3 občanského zákoníku). 4. K odvolání stěžovatelů a statutárního města Brna krajský soud napadeným usnesením rozsudek městského soudu potvrdil. Ztotožnil se s výběrem opatrovníka pro správu jmění nezletilého městským soudem a dodal, že jiný postup není možný. Statutární město Brno musí zajistit řádnou správu jmění nezletilého. III. Argumentace stěžovatelů 5. Stěžovatelé podávají proti usnesení krajského soudu ústavní stížnost, neboť podle nich porušuje jejich základní práva podle čl. 10 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 6. Uvádí, že otec o majetek nezletilého řádně nepečoval (stěžovatelé na něj z toho důvodu podali trestní oznámení), byl několikrát odsouzen za majetkovou trestnou činnost a je na něj vedena řada exekucí. Na tyto skutečnosti stěžovatelé upozornili orgán sociálně právní ochrany dětí, který však věc nijak neřešil. Stěžovatelům proto nezbylo než se domáhat toho, aby je soud ustanovil opatrovníky pro správu jmění nezletilého. Soud namísto nich ustanovil opatrovníkem statutární město Brno, které se doposud správy neujalo. U dodavatelů energie jsou nadále nedoplatky, byt je pronajatý za nepřiměřeně nízké nájemné, není hrazeno nájemné za pozemky a s účtem nezletilého nadále nakládá otec. Stěžovatelé by rádi v zájmu nezletilého tyto záležitosti za něj vyřídili, ale nejsou k tomu oprávněni. 7. Stěžovatelé nesouhlasí s tím, jak obecné soudy vyložily a aplikovaly § 931 a 944 občanského zákoníku. Zatímco v případě poručníka je možné, aby rodič odmítl jmenování navržené osoby, u opatrovníka by tomu tak být nemělo, neboť jeho postavení je oproti poručníkovi odlišné. Zatímco účelem poručnictví je všeobecná právní ochrana dítěte, účelem opatrovnictví je právní ochrana dítěte v konkrétní věci, jde tedy o užší zaměření. Smyslem opatrovnictví je mimo jiné zamezit konfliktu zájmů mezi rodičem a dítětem. Proti tomuto smyslu opatrovnictví je ustanovit opatrovníkem pouze takovou osobu, se kterou rodič souhlasí. I pokud by ale byl správný závěr obecných soudů, že se na věc měl použít § 931 občanského zákoníku o výběru osoby poručníka, který umožňuje rodiči odmítnout navrženou osobu, měly obecné soudy zkoumat, zda je negativní volba zvažované osoby učiněná rodičem v nejlepším zájmu dítěte. V zájmu dítěte přitom je, aby mu byl ustanoven opatrovníkem člověk, nikoliv veřejný opatrovník. To plyne i z dočasnosti výkonu funkce veřejného poručníka vyjádřené v § 929 občanského zákoníku. Naopak v zájmu dítěte není, aby funkci opatrovníka vykonával někdo, kdo není schopen či ochoten ji vykonávat řádně, z čehož může rodiči plynout ten prospěch, že po něm opatrovník pro správu jmění nebude vymáhat zpronevěřené finanční prostředky. Provede-li rodič takovou negativní volbu s uvedeným cílem, jde o zneužití práva, kterému soudy nemohou poskytnout ochranu. 8. V souladu s uvedeným obecné soudy nepostupovaly. Namísto stěžovatelů, kteří sledují nejlepší zájem nezletilého, jmenovaly opatrovníkem statutární město Brno, které o výkon funkce nemá zájem. 9. Pro srovnání stěžovatelé uvádějí, že německá právní úprava dává rodičům možnost negativní volby poručníka pouze pro případ jejich smrti, nikoliv v situaci, kdy rodiče nevykonávají svá rodičovská práva řádně. Polská ani slovenská právní úprava možnost negativní volby nezná. Dále stěžovatelé srovnávají úpravu poručenství a pěstounství. U pěstounství nemá rodič právo negativní volby. Poručnictví přichází v úvahu mimo jiné tehdy, kdy jsou rodiče zbaveni svých rodičovských práv. Nedává smysl, aby tito rodiče měli možnost negativní volby poručníka, zatímco rodiče, kteří pouze nejsou schopni o dítě pečovat, nemají možnost negativní volby pěstouna. IV. Procesní předpoklady řízení a průběh řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. 11. Ústavní soud nenařídil ústní jednání, neboť od jednání nebylo možné očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu). V. Vyjádření ostatních účastníků řízení a replika stěžovatelů 12. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Úřad pro mezinárodní ochranu dětí jakožto opatrovník nezletilého vedlejšího účastníka, který navrhl usnesení krajského soudu zrušit. Uvedl, že obecné soudy aplikovaly § 931 občanského zákoníku mechanicky, aniž by se zabývaly zájmem nezletilého. Zájem nezletilého měly obecné soudy zkoumat i s ohledem na konflikt zájmů otce a nezletilého. Negativní volba otce je totiž motivována snahou zabránit kontrole nad majetkem nezletilého. Rodič by neměl mít absolutní právo veta v případě volby opatrovníka. Ustanovení o poručenství je nutné v tomto ohledu aplikovat pouze přiměřeně, nikoliv obdobně. Ačkoliv si byly obecné soudy vědomy toho, že otec s majetkem nezletilého nehospodaři