III.ÚS 150/25 – Ústavní soud

III.ÚS 150/25 ze dne 22. 8. 2025 Právo dítěte se zdravotním postižením na náhradu nemajetkové újmy Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti nezletilé A. B. (jedná se o pseudonym), zastoupené opatrovnicí JUDr. Veronikou Navrátilovou, advokátkou, se sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. října 2024, č. j. 4 To 179/2024-943, a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. května 2024, č. j. 13 T 5/2022-910, v rozsahu výroku, kterým odkázal stěžovatelku s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a B. C. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Radimem Miketou, advokátem, se sídlem Jaklovecká 1249/18, Slezská Ostrava, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. května 2024, č. j. 13 T 5/2022-910 v rozsahu výroku, kterým okresní soud odkázal stěžovatelku s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních v části týkající se náhrady další nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč, a usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. října 2024, č. j. 4 To 179/2024-943, kterým krajský soud zamítl odvolání stěžovatelky směřující proti uvedené části výroku rozsudku okresního soudu, byla porušena práva stěžovatelky zaručená v čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. října 2024, č. j. 4 To 179/2024-943 se ruší v rozsahu, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti výroku, kterým okresní soud odkázal stěžovatelku s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních v části týkající se náhrady další nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. IV. Ustanovené opatrovnici stěžovatelky advokátce JUDr. Veronice Navrátilové se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 16 141,40 Kč. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Ústavní soud se v tomto nálezu zabýval rozhodnutím soudů o adhezním nároku zvlášť zranitelné oběti přečinu ohrožování výchovy dítěte. Soudy odkázaly nezletilou stěžovatelku s nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, a to především z důvodu, že obžalovanému nelze přičítat vznik postižení v podobě atrofie mozku u stěžovatelky, neboť by vzniklo i v případě jeho řádné péče. II. Skutkové okolnosti a obsah napadeného rozhodnutí 2. Okresní soud napadeným rozsudkem uznal obžalovaného B. C., otce poškozené nezletilé stěžovatelky, (dále též "vedlejší účastník"), vinným ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Toho se vedlejší účastník dopustil, stručně řečeno, tím, že v době od 5. 4. 2018, tj. od třetího dne po narození stěžovatelky, do 13. 9. 2019 společně s matkou stěžovatelky o stěžovatelku nepečovali, nezajistili jí potřebnou lékařskou péči, nevyhledali odbornou pomoc z důvodu neprospívání dítěte, nevěnovali jí dostatečnou pozornost, nerehabilitovali s ní, nevytvořili stimulující prostředí pro psychomotorický vývoj, nezajistili pro ni vyhovující prostředí a nezajistili jí adekvátní výživu, což mělo za následek podvýživu stěžovatelky a její hospitalizaci na dětském oddělení městské nemocnice v zanedbaném stavu, s hmotností 5,150 g a s výrazně opožděným psychomotorickým vývojem. 3. Za uvedený trestný čin okresní soud vedlejšího účastníka napadeným rozsudkem odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 let. Uložil mu povinnost zaplatit poškozené pojišťovně částku 46 931,88 Kč coby náhradu škody a se zbytkem nároku poškozenou pojišťovnu odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Na stejné řízení odkázal okresní soud i poškozenou stěžovatelku s jejím nárokem na náhradu nemajetkové újmy (stěžovatelka v trestním řízení uplatnila nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění ve výši 26 000 000 Kč a na náhradu další nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč). 4. Okresní soud provedl v řízení dokazování k vývoji stěžovatelky a jejímu zdravotnímu stavu. Zjistil, že stěžovatelka trpí atrofií mozku a epilepsií. Tento stav je u ní dán pravděpodobně v důsledku přítomnosti genové mutace SOGA3 genu, kterou má pouze 11 pacientů na světě, u kterých se objevují problémy s výživou a těžká mentální retardace. Zdravotní problémy stěžovatelky proto pravděpodobně nebyly zapříčiněny zanedbáním péče rodičů. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že vývoj stěžovatelky se ani po předání do péče pěstounů výrazně nezlepšil. Stěžovatelka sice začala přibírat na váze, ale nadále se vyvíjela v pomalém tempu. 5. Z uvedených zjištění okresní soud dovodil, že vedlejšího účastníka nelze vinit ze způsobení atrofie mozku stěžovatelky a dalších s tím souvisejících zdravotních potíží. Vedlejšímu účastníku však lze přičíst, že v důsledku zanedbání své péče ohrozil stěžovatelku na vývoji. Neprospívání stěžovatelky bylo možné odvrátit lékařskou péčí a odbornou rehabilitací. S uvedeným souvisí i nároky stěžovatelky. Vzhledem k raritnímu postižení stěžovatelky a nedostatku lékařské péče v minulosti již zpětně nelze bez pochybností určit, jaký vliv by na život stěžovatelky mělo, kdyby dostávala potřebnou lékařskou péči od narození. Bylo by pouhou spekulací určovat míru ovlivnění společenského uplatnění stěžovatelky jednáním vedlejšího účastníka, jehož jednání nebylo pravděpodobnou příčinou nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky. Nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění tudíž stěžovatelce přiznat nelze. Podle okresního soudu nebylo možno přiznat ani nárok na náhradu další nemajetkové újmy. U stěžovatelky nedocházelo k týrání, prokázáno nebylo ani trápení hladem. Nebyl zjištěn vznik negativního následku, který by mohl být kompenzován náhradou nemajetkové újmy. U podvýživy nelze stanovit, zda její primární příčinou bylo zdravotní postižení stěžovatelky nebo nedostatečné stravování zapříčiněné rodiči. Nelze zjistit, jak stěžovatelka vnímala prostředí a nedostatek péče, neboť nelze použít hledisko vnímání zdravého dítěte. Ani nárok na další nemajetkovou újmu proto okresní soud stěžovatelce nepřiznal. 6. Odvolání poškozené stěžovatelky proti rozsudku okresního soudu v rozsahu, kterým byla s nárokem na náhradu újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, krajský soud napadeným usnesením zamítl. Odkázal na skutková zjištění okresního soudu, z nichž bylo prokázáno, že vedlejší účastník spolu s matkou stěžovatelky o ni záměrně a dlouhodobě nepečovali, prokázaným následkem byla podvýživa poškozené. Krajský soud považoval též za prokázané, že pokud by stěžovatelka měla zajištěnou lékařskou péči dříve, nemuselo dojít k tak těžkému neprospívání. Nebylo však možno postavit najisto míru neprospívání, kterou by bylo možno přičítat vedlejšímu účastníkovi. Příčinou nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky je nejpravděpodobněji vzácná genová mutace, za kterou obžalovaný neodpovídá. I v případě řádné péče rodičů by ke ztížení společenského uplatnění stěžovatelky došlo, o čemž svědčí fakt, že ani v péči pěstounů se její stav zásadně nezlepšil. Krajský soud dále dodal, že ač byla stěžovatelka v péči odborníků od září 2019, ke zjištění její diagnózy došlo až v srpnu 2023, do té doby nebylo možné stěžovatelku adekvátně léčit. U ztížení společenského uplatnění tedy nelze dovodit příčinnou souvislost mezi jednáním vedlejšího účastníka a primárním zdravotním postižením stěžovatelky. Krajský soud se dále ztotožnil s okresním soudem v tom, že stěžovatelce nelze přiznat ani nárok na náhradu další nemajetkové újmy. Na podvýživě stěžovatelky se podílela genetická porucha, nedostatečné stravování bylo zapříčiněno oběma rodiči, není též zřejmé, jak dlouho trvalo. K výraznému zlepšení u stěžovatelky nedošlo ani po změně prostředí. Judikaturu Ústavního soudu, na kterou stěžovatelka odkazovala, krajský soud odmítl mimo jiné s tím, že v daných případech šlo o zdravé poškozené, kteří byli schopni své nároky specifikovat. 7. Trestní stíhání stěžovatelčiny matky bylo zastaveno pro její nepříčetnost. III. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka podává proti shora označenému výroku rozsudku okresního soudu a proti usnesení krajského soudu ústavní stížnost, neboť podle ní porušují její základní práva podle čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zástupkyně stěžovatelky požádala o přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem, jako opatrovnice, zastupovala stěžovatelku v trestním řízení bezplatně. 9. Nesouhlasí s tím, že ji obecné soudy odkázaly s jejími nároky na řízení ve věcech občanskoprávních. Odůvodnění napadených rozhodnutí považuje za nedostatečná. Stěžovatelka je zvlášť zranitelnou obětí tres