III.ÚS 1538/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1538/23 ze dne 24. 9. 2024 Nepřiměřená délka trvání předběžného opatření   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky BOHEMIA ENERGY entity, s. r. o., se sídlem 28. října 767/12, Praha 1, zastoupené Mgr. Rostislavem Pekařem, LL.M., advokátem, se sídlem Václavské náměstí 813/57, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2023, č. j. 14 Cmo 24/2023-855, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a JUDr. Jaroslava Brože, MJur, se sídlem Marie Steyskalové 767/62, Brno, insolvenčního správce dlužníka Tomáše Bárty, MR COMMUNICATIONS, s. r. o., se sídlem 28. října 767/12, Praha 1, zastoupené Mgr. Ing. Jiřím Rahmem, advokátem, se sídlem Tuchorazská 1354, Český Brod, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění: I. Vymezení podstaty případu 1. Předběžné opatření vydané ve sporném civilním řízení nařídilo stěžovatelce omezit dispozice s majetkem. Jejímu návrhu na zrušení tohoto opatření soudy nevyhověly, protože důvody pro jeho nařízení podle nich ani po několika letech nepominuly. Ústavní soud se v tomto nálezu zabývá otázkou, zda je poslední z jimi vydaných rozhodnutí řádně odůvodněné a zda je nezrušení přes šest let trvajícího předběžného opatření v daném případě ústavně souladné. II. Dosavadní průběh řízení 2. Tomáš Bárta se od roku 2014 soudně domáhá určení, že je společníkem stěžovatelky s 10% obchodním podílem. V roce 2018 bylo v tomto řízení na jeho návrh nařízeno předběžné opatření, kterým byly stanoveny následující povinnosti: a) společnosti BOHEMIA ENERGY entity, s. r. o. (stěžovatelce), jím byla uložena povinnost "zdržet se dispozice s obchodním závodem či jeho částmi" a "zdržet se nad rámec obvyklý běžnému hospodaření dispozic s veškerým hmotným i nehmotným majetkem" a b) společnosti BOHEMIA ENERGY Group, a. s. (dnes již zaniklé společnosti, jejíž jedinou akcionářkou byla vždy jen stěžovatelka), jím byl zakázán "výkon konkurenční činnosti ve vztahu k činnosti" stěžovatelky, tedy "výkon činnosti v předmětu podnikání obchod s elektřinou a obchod s plynem". 3. Nařízení předběžného opatření soud odůvodnil potřebou zatímně upravit poměry mezi účastníky řízení. Stěžovatelka a další žalovaní neuznávají Tomáše Bártu jako společníka, vyvíjejí snahu jeho sporná práva eliminovat a činí účelové kroky, které by mohly ztížit jeho postavení a vytvořit nevratný právní stav. V brzké době přitom nelze očekávat rozhodnutí ve věci v některém z jejich sporů, čímž je vytvářen prostor k uskutečnění nevratných kroků, které mohou Tomáše Bártu poškodit (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2017, č. j. 73 Cm 218/2014-346, ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2018, č. j. 14 Cmo 426/2017-363). 4. Stěžovatelka napadla poslední z těchto rozhodnutí ústavní stížností. Tu však Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Napadené rozhodnutí, jímž bylo předběžné opatření nařízeno, je podle něj "z ústavněprávního pohledu zcela akceptovatelné a stěžovatelce nelze přisvědčit [...], že by v její věci byly porušeny její základní práva a svobody" (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 2142/18). 5. Stěžovatelka následně podala k soudu návrh na to, aby bylo předběžné opatření zrušeno. Městský soud jej však zamítl a vrchní soud toto rozhodnutí potvrdil. Důvody, kvůli nimž bylo opatření nařízeno, podle soudů nepominuly, a návrhu na jeho zrušení proto nelze vyhovět (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, č. j. 73 Cm 218/2014-566, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, č. j. 14 Cmo 24/2023-855). Proti rozhodnutí vrchního soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost. III. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka tvrdí, že rozhodnutí vrchního soudu ve spojení s předběžným opatřením porušuje její právo na soudní ochranu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod), právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny) a právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny). 7. Stěžovatelka proto v ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud zrušil rozhodnutí vrchního soudu a konstatoval protiústavnost omisivního jednání soudů v řízení o zrušení předběžného opatření. Jeho trvání označuje za neproporcionální (viz část III.1 nálezu) a odůvodnění napadeného rozhodnutí za nepřezkoumatelné (viz část III.2 nálezu). III.1 Neproporcionalita napadeného rozhodnutí 8. Omezení stěžovatelky není vhodné. Důvody pro trvání předběžného opatření pominuly, protože po jeho nařízení došlo k likvidaci Bohemia Energy Group, a. s., jejíž činnost byla důvodem jeho nařízení. Toto opatření navíc nesplňuje svůj cíl, protože nepomáhá zachovat stěžovatelčinu hodnotu. Opatření ji naopak poškodilo a zásadně přispělo k ukončení její činnosti, protože jí zabránilo reagovat na mimořádné zvýšení cen elektrické energie a plynu a omezit tyto nepříznivé důsledky pomocí mimořádných nástrojů, jak mohli učinit její konkurenti (viz část V.1.1 nálezu). 9. Omezení stěžovatelky není nezbytné, neboť existují vhodnější prostředky pro ochranu Tomáše Bárty. Pokud by se prokázalo, že stěžovatelčini jednatelé záměrně utlumovali její činnost nebo ji poškozovali (což stěžovatelka odmítá), byli by povinni nahradit případnou škodu kvůli porušení povinnosti péče řádného hospodáře. Napadené rozhodnutí tak pomíjí, že předběžné opatření omezuje stěžovatelčina práva více, než by mohl Tomáš Bárta, kdyby se stal společníkem (viz část V.1.2 nálezu). 10. Omezení stěžovatelky není přiměřené, a to ze dvou důvodů: a) Předběžné opatření trvá přes 5 let, což je doba, která je v oblasti energetiky neúměrně omezující a která zcela zásadně přispěla k ukončení její činnosti. Řízení ve věci trvá přes 9 let, zřejmě ještě bude delší dobu trvat a stěžovatelka ho nijak neprodloužila. Podle nálezu sp. zn. III. ÚS 208/20 je nežádoucí, aby předběžné opatření trvalo nepřiměřeně dlouho, a 10 let trvající řízení v něm bylo označeno za neúnosně dlouhé a zjevně nepřiměřené (viz část V.1.3a nálezu). b) Od podání návrhu na zrušení předběžného opatření (19. 7. 2018) do pravomocného rozhodnutí o tomto návrhu (23. 3. 2023) uběhlo téměř pět let. Ačkoli zákon nestanoví lhůtu pro rozhodnutí o návrhu na zrušení předběžného opatření, v souladu se zásadou rovnosti účastníků by o něm mělo být rozhodnuto stejně rychle jako o návrhu na jeho nařízení - tedy "bezodkladně", případně do 7 dnů (viz Jirsa, J. a kolektiv: Občanské soudní řízení. Kniha I. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer. 2016, s. 500). Ostatně i Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 504/05 uvedl, že principy pro nařízení předběžného opatření se v zásadě uplatní i při zkoumání předpokladů jeho zrušení (viz část V.1.3b nálezu). III.2 Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 11. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Soudy opomněly zohlednit dvě stěžovatelčina doplnění návrhu na zrušení předběžného opatření (viz část V.2.1 nálezu) a napadené rozhodnutí se nevypořádalo s jejími následujícími argumenty: a) doba trvání předběžného opatření prohlubuje nerovnováhu mezi zásahem do jejích práv a ochranou žalobce (viz část V.2.2 nálezu), b) nic nenasvědčuje útlumu stěžovatelky (viz část V.2.3 nálezu), c) je ohroženo vyhovění jejímu návrhu na složení doplatku jistoty k zajištění náhrady újmy vzniklé předběžným opatřením (viz část V.2.4 nálezu) a d) před rozhodnutím vrchního soudu zanikla společnost Bohemia Energy Group, a. s. (viz část V.2.5 nálezu). IV. Vyjádření ostatních účastníků řízení, replika a duplika stěžovatelky 12. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření ostatním účastníkům řízení (viz část IV.1 nálezu). Stěžovatel podal k těmto vyjádřením repliku (viz část IV.2 nálezu). Jeden z vedlejších účastníků své vyjádření později doplnil (viz část IV.3 nálezu), na což stěžovatelka již nereagovala (viz část IV.4 nálezu). IV.1 Vyjádření ostatních účastníků řízení 13. Vrchní soud navrhl ústavní stížnosti nevyhovět. Napadené rozhodnutí se podle něj vypořádává s veškerou stěžovatelčinou argumentací a řádně vysvětluje, proč je trvání předběžného opatření opodstatněné. 14. Městský soud se k důvodnosti ústavní stížnosti nevyjádřil. Soudkyně, která rozhodnutí městského soudu vydala, totiž podle jeho vyjádření rezignovala, a věc byla přidělena novému soudci. Ten ve vyjádření popsal své aktuální i chystané procesní kroky a dodal, že na délku řízení má vliv i to, že účastníci podávají řadu různých procesních návrhů, kterými se soudy musely zabývat mimo rozhodování ve věci samé (viz bod 20 napadeného rozhodnutí vrchního soudu a jeho usnesení č. j. UL 15/2023-895 o zamítnutí návrhu na určení lhůty k nařízení jednání ve věci). 15. Hana Písaříková a Jiří Písařík, kteří jsou jednateli stěžovatelky, se k ústavní stížnosti nevyjádřili. Protože byli dříve poučeni, že pokud se ke stížnosti nevyjádří