CS · EN DE FR brzy

III.ÚS 1560/21 — Ústavní soud

ECLI: nalus:3-1560-21_1
Datum: 2022-02-08
Z rozhodnutí: Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Czech Airlines Technics, a. s., sídlem Jana Kašpara 1069/1, Praha 6 - Ruzyně, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze d…
NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1560/21 ze dne 8. 2. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Czech Airlines Technics, a. s., sídlem Jana Kašpara 1069/1, Praha 6 - Ruzyně, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2021 č. j. 55 Co 114, 115/2021-112 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. února 2021 č. j. 6 Nc 5001/2021-20, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti České aerolinie, a. s., sídlem K Letišti 1068/30, Praha 6 - Ruzyně, zastoupené JUDr. Petrem Kališem, advokátem, sídlem Týn 639/1, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro jejich rozpor s čl. 11 odst. 1, čl. 26, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 6 Nc 5001/2021 se podává, že napadeným usnesením tohoto soudu bylo k návrhu vedlejší účastnice jako navrhovatelky nařízeno předběžné opatření, jímž byla stěžovatelce jako odpůrkyni uložena povinnost zdržet se zásahu do držby užívacího a nájemního práva vedlejší účastnice ke dvěma tam blíže specifikovaným letadlům (I. výrok). Stejná povinnost byla uložena i obchodní společnosti Letiště Praha, a. s., jako třetí osobě (II. výrok), a bylo rozhodnuto, že předběžné opatření se nařizuje na dobu do pravomocného skončení věci samé, přičemž vedlejší účastnici byla uložena povinnost podat návrh na zahájení řízení ve věci samé, a to do třiceti dnů od doručení tohoto usnesení (III. výrok). 3. Obvodní soud vzal za osvědčené, že vedlejší účastnice se ke dni nařízení předběžného opatření nacházela v režimu tzv. mimořádného moratoria podle § 127a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), který byl do tohoto zákona vložen novelou, jejímž účelem bylo zmírnění dopadů epidemie onemocnění COVID-19. Mimořádné moratorium bylo na majetek vedlejší účastnice vyhlášeno dne 27. 8. 2020 na dobu tří měsíců a následně bylo prodlouženo o další tři měsíce, tedy do 27. 2. 2021. Stěžovatelka, která je ovládána obchodní společností Letiště Praha, a. s. vůči majetku vedlejší účastnice opakovaně uplatnila zadržovací právo, a to již v době, kdy se vedlejší účastnice nacházela v režimu mimořádného moratoria. Zadržovací právo stěžovatelka uplatnila nejprve k náhradním dílům a letadlovým celkům, proti čemuž se vedlejší účastnice bránila. Následně se stěžovatelka dne 2. 2. 2021 tohoto zadržovacího práva vzdala, nicméně je nově uplatnila vůči předmětným dvěma letadlům s tím, že se na daný případ nevztahují účinky insolvenčního zákona, neboť vedlejší účastnice není vlastníkem letadel. Uvedené jednání považovala vedlejší účastnice za protiprávní, šikanózní a odporující dobrým mravům. Bylo osvědčeno, že popsané zadržovací právo bylo uplatněno ke dvěma z celkového počtu pěti provozuschopných letadel z flotily vedlejší účastnice, pročež byla nucena zrušit linky, které zadržená letadla obvykle obsluhovala, v důsledku čehož musela též upravit celý letový řád. Popsaným jednáním stěžovatelky došlo dle obvodního soudu k více než citelnému zásahu do provozu vedlejší účastnice, který byl již tak omezený v důsledku pandemie, a to až do té míry, že je ohrožena samotná existence vedlejší účastnice. Soud zvažoval, zda ochrana vedlejší účastnice poskytnutá nařízením předběžného opatření nedosáhne takové míry, aby prakticky znemožnila ochranu oprávněných zájmů stěžovatelky, přičemž dospěl k závěru, že navrhované předběžné opatření je přiměřené, neboť nezhoršuje postavení stěžovatelky v situaci, kdy se vedlejší účastnice nachází v režimu mimořádného moratoria; nařízením předběžného opatření vznikne méně škod, než kdyby nařízeno nebylo, neboť kdyby návrhu nebylo vyhověno, mohla by tato skutečnost přispět k faktické likvidaci vedlejší účastnice. Zároveň soud nedospěl k tomu, že by následkem předběžného opatření byl vznik takové škody, která by byla ve zjevném nepoměru k prospěchu, který nařízením předběžného opatření získává vedlejší účastnice. Cílem předběžného opatření je přiznání časově omezené ochrany vedlejší účastnici za účelem poskytnutí prostoru k překonání finančních problémů při zachování a udržení stávajícího provozu. Ochrana se dle obvodního soudu poskytuje do doby, než bude v řízení ve věci samé vyřešeno, zda jsou pohledávky stěžovatelky za vedlejší účastnicí po právu, resp. zda k předmětným letadlům mohlo platně vzniknout zadržovací právo v situaci, kdy je vedlejší účastnice v režimu mimořádného moratoria, s nímž je spojen účinek nemožnosti platně uplatnit a nově nabýt právo ze zajištění, když už nyní soudu nebylo zřejmé, na základě čeho stěžovatelka dovodila své oprávnění ke zřízení zadržovacího práva k letadlům, která má vedlejší účastnice pouze v nájmu. Za dané situace bylo dle soudu minimálně pochybné, zda k uplatnění zadržovacího práva nedošlo neprávem. Nad rámec uvedeného zde byla navíc dle soudu obava, že by budoucí výkon rozhodnutí byl ohrožen, neboť nenařízení předběžného opatření by mohlo přispět k likvidaci vedlejší účastnice, což by vedlo mimo jiné k tomu, že by její věřitelé nebyli uspokojeni v takové míře jako v situaci, kdy jí bude umožněno zachování jejího provozu. 4. Proti usnesení obvodního soudu podaly stěžovatelka a obchodní společnost Letiště Praha, a. s., odvolání k Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud"); stěžovatelka a vedlejší účastnice pak podaly odvolání rovněž proti usnesení obvodního soudu ze dne 25. 2. 2021 č. j. 6 Nc 5001/2021-62, kterým byla na základě návrhu stěžovatelky vedlejší účastnici uložena povinnost doplatit jistotu ve výši 5 000 000 Kč (I. výrok), v rozsahu návrhu na složení jistoty ve výši 95 000 000 Kč byl návrh zamítnut (II. výrok). Městský soud nyní napadeným usnesením napadené usnesení obvodního soudu změnil tak, že vůči obchodní společnosti Letiště Praha, a. s., návrh zamítl, jinak usnesení potvrdil (I. výrok); dále rozhodl, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit obchodní společnosti Letiště Praha, a. s. náklady odvolacího řízení (II. výrok). Usnesení obvodního soudu ze dne 25. 2. 2021 městský soud v I. výroku změnil tak, že vedlejší účastnice se k doplacení jistoty nevyzývá, v II. výroku ho potvrdil (III. výrok). 5. Městský soud korigoval některé závěry obvodního soudu, přičemž rekapituloval, že § 109 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, zakazující uplatnit a nově nabýt práva na uspokojení ze zajištění, dopadá jednak na majetek ve vlastnictví dlužníka, jednak na majetek náležející do majetkové podstaty. Zadržená letadla majetkem vedlejší účastnice (dlužníka) nejsou, zmíněné ustanovení by tak bylo možno použít pouze v případě, že by šlo o majetek náležející do majetkové podstaty. K tomu soud uvedl, že jelikož v době vyhlášení moratoria letadla zadržena nebyla, nestaly se jako věci cizí, nezajištěné, součástí majetkové podstaty. Jakmile však došlo k uplatnění zadržovacího práva, součástí majetkové podstaty se staly. Uspokojení z takto získaného zajištění však bylo vyloučeno zmíněným § 109 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, neboť zadržovací právo mělo v daném případě povahu nově nabývaného práva k majetkové podstatě, které však bylo možno za trvání účinků moratoria nabýt jen za podmínek insolvenčního zákona, jejichž splnění nebylo tvrzeno ani zjištěno. Městský soud proto uzavřel, že ke zřízení zadržovacího práva stěžovatelkou došlo neoprávněně a současně tím došlo k zásahu do práv vedlejší účastnice; nařízení předběžného opatření obvodním soudem vůči stěžovatelce tak bylo namístě. Městský soud však neshledal splnění podmínek pro nařízení předběžného opatření vůči třetí osobě, kterou byla obchodní společnost Letiště Praha, a. s., neboť pouhá tvrzení o propojení této osoby se stěžovatelkou a obava, že by snad v budoucnu tato osoba mohla zasáhnout do práv vedlejší účastnice, k vyhovění návrhu nestačila. Jde-li o usnesení obvodního soudu ze dne 25. 2. 2021 o zvýšení jistoty, městský soud ho neshledal správným, neboť stěžovatelka nedoložila riziko žádných významnějších možných škod, které by jí mohly vzniknout v důsledku trvání účinků předběžného opatření. K tvrzenému zmaření možnosti uspokojení pohledávek za vedlejší účastnicí ze zajištění v podobě zadržovacího práva městský soud s ohledem

Citovaná ustanovení

§ 72 (182/1993 Sb.)§ 109 (182/2006 Sb.)§ 127a (182/2006 Sb.)§ 205 (182/2006 Sb.)§ 217 (182/2006 Sb.)
DomůŽivotní situaceOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.