III.ÚS 1609/24 – Ústavní soud

III.ÚS 1609/24 ze dne 18. 7. 2024 Zamítnutí blanketní stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby bez předchozího doručení písemného vyhotovení Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele A. T., t. č. ve Vazební věznici Praha Pankrác, zastoupeného Mgr. Jiřím Mašlejem, advokátem, se sídlem Říční 456/10, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2024 č. j. 61 To 319/2024-68, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2024 č. j. 61 To 319/2024-68 bylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na obhajobu podle článku 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2024 č. j. 61 To 319/2024-68 se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle článku 36 odst. 1 a článku 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i podle článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a přiložených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je trestně stíhán pro zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"), ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. 3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") ze dne 6. 4. 2024 č. j. 4 Nt 11012/2024-27 byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů stanovených v § 67 písm. a) a c) trestního řádu. Obvodní soud současně rozhodl o tom, že se vazba nenahrazuje přijetím písemného slibu a kauce. 4. Po vyhlášení usnesení o vzetí do vazby ve vazebním zasedání stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí blanketní stížnost (viz protokol o vazebním zasedání ze dne 6. 4. 2024, č. l. 20 spisu obvodního soudu). 5. Dne 29. 4. 2024 podal stěžovatel prostřednicím soudu prvního stupně doplnění stížnosti, v němž podrobně odůvodnil, proč podle něj nejsou dány podmínky pro jeho vzetí do vazby. Doručení tohoto doplnění obvodnímu soudu, k němuž došlo téhož dne, stěžovatel dokládá doručenkou datové zprávy, kterou předložil Ústavnímu soudu společně s ústavní stížností. 6. Nyní napadeným usnesením ze dne 2. 5. 2024 č. j. 61 To 319/2024-68 rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") tak, že stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí městský soud mimo jiné uvedl, že stěžovatel až do doby rozhodování tohoto soudu svoji stížnost "nijak blíže písemně neodůvodnil". II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel má za to, že k porušení jeho ústavně zaručených práv došlo postupem městského soudu, který nijak nereagoval na jím podané doplnění stížnosti proti rozhodnutí o vzetí do vazby. Stěžovatel zdůrazňuje, že ihned v soudní síni po vyhlášení rozhodnutí o vzetí do vazby podal proti tomuto rozhodnutí blanketní stížnost, kterou řádně a včas doplnil a odůvodnil prostřednictvím ustanoveného obhájce před vydáním usnesení stížnostního soudu. Tak učinil navzdory tomu, že jemu ani jeho obhájci nebylo do té doby (a to ani do dne podání ústavní stížnosti) doručeno písemné vyhotovení rozhodnutí soudu prvního stupně. Aniž by obdržel písemné vyhotovení prvostupňového rozhodnutí, stěžovatel svou blanketní stížnost doplnil a odůvodnil, přičemž obsáhle zpochybnil důvodnost vzetí do vazby. Doplnění stížnosti městský soud obdržel před vydáním napadeného usnesení, přesto na něj v napadeném rozhodnutí nijak nereagoval. 8. Stěžovatel namítá, že městský soud postupoval v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, ale také v rozporu s kogentními ustanoveními podústavního práva. Rozhodnutí stížnostního soudu vydané dříve, než bylo obviněnému doručeno písemné vyhotovení rozhodnutí o uvalení vazby, představuje podle jeho názoru porušení jeho základních práv. Podle stěžovatele je obecně vyloučeno, aby stížnostní soud upřel obviněnému možnost doplnění blanketní stížnosti tím, že o blanketní stížnosti rozhodne dříve, než je usnesení soudu prvního stupně obviněnému vůbec doručeno. 9. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá požadavek, aby soud, který obdržel blanketní stížnost s avizovaným doplněním jejího odůvodnění v konkrétně stanovené lhůtě, buď vyčkal na takové doplnění, anebo účastníka vyzval k doplnění stížnosti ve lhůtě kratší. Lhůtu k podání stížnosti proti usnesení, jímž byl obviněný vzat do vazby, je nutno odvozovat až od doručení písemného vyhotovení usnesení. Usnesení o vzetí obviněného do vazby je tím usnesením, jehož účinky lze spojovat až s doručením jeho opisu jednak obviněnému, ale i jeho obhájci, a to bez ohledu na to, že se obviněný i jeho obhájce osobně účastnili vyhlášení usnesení před soudem. III. Průběh řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníka řízení a Městského státní zastupitelství v Praze. Seznámil se také s obsahem spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 4 Nt 11012/2024. 11. Městský soud v Praze ve svém přípise uvedl, že nemá k uvedené věci žádné další vyjádření a v plném rozsahu odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 12. Městské státní zastupitelství v Praze se ve stanovené lhůtě nevyjádřilo, a vzdalo se tak postavení vedlejšího účastníka řízení. 13. Vyjádření účastníka řízení neobsahovalo žádné nové skutečnosti, které by stěžovateli nebyly známy z průběhu předchozího řízení, proto je Ústavní soud nezasílal k replice. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 14. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 15. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí i průběh řízení, které mu předcházelo, vzal přitom do úvahy obsah vyžádaného spisu a vyjádření účastníka řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 16. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí; směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručené práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. 17. Porušení svých základních práv spatřuje stěžovatel v zamítnutí stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby za situace, kdy jemu, ani jeho obhájci nebylo doručeno písemné vyhotovení uvedeného prvostupňového usnesení, a kdy navíc stížnostní soud nepřihlédl k doplnění stížnosti, které stěžovatel soudu předložil. Ústavní soud proto musel ústavní stížnost posoudit zejména z hlediska práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny a práva na obhajobu podle článku 40 odst. 3 Listiny, a to s ohledem na zachování pravidel řádně vedeného řízení o stížnosti podle trestního řádu. 18. Ústavní soud ve své judikatuře konstatoval, že usnesení je všeobecnou formou rozhodnutí v trestním řízení, přičemž trestní řád upravuje postup jeho vzniku, způsob zachycení a sdělení jeho obsahu navenek. Způsob oznámení usnesení osobě, které se přímo týká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět, je upraven v § 137 odst. 1 věta druhá trestního řádu. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti uvedených osob, anebo doručením opisu usnesení. Je zřejmé, že první forma oznámení se týká především těch usnesení, jež není třeba písemně vyhotovit (viz § 136 odst. 1, 2 trestního řádu). Bylo-li naopak třeba usnesení písemně vyhotovit s obsahovými náležitostmi dle § 134 odst. 1, 2