III.ÚS 1722/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1722/21 ze dne 31. 5. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka, o ústavní stížnosti obce Hracholusky, sídlem Hracholusky 8, zastoupené JUDr. Václavem Kaskou, advokátem, sídlem Žižkova třída 1914/1a, České Budějovice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. dubna 2021 č. j. 1 Afs 132/2019-76 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. února 2019 č. j. 57 Af 13/2018-42, a o návrhu s ní spojeném na zrušení § 42 odst. 2 věty druhé zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podanou podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na soudní ochranu a přezkum zákonnosti rozhodnutí orgánů veřejné správy podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, jakož i čl. 2 odst. 2 Listiny. Spolu s ústavní stížností se stěžovatelka podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení § 42 odst. 2 věty druhé zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. 2. Ústavní soud si za účelem posouzení opodstatněnosti a důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal soudní spis vedený Krajským soudem v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") sp. zn. 57 Af 13/2018 a soudní spis vedený Nejvyšším správním soudem sp. zn. 1 Afs 132/2019. Z ústavní stížnosti a vyžádaných soudních spisů se podává, že stěžovatelce byla na základě dvou rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 24. 7. 2015 poskytnuta dotace z podprogramu Obnova obecního a krajského majetku po živelních pohromách v roce 2013, a to na realizaci akce "Obnova místních komunikací v obci Hracholusky - osada Žitná - po přívalových deštích v roce 2013", a akce "Obnova místních komunikací v obci Hracholusky po přívalových deštích v roce 2013". Finanční úřad pro Jihočeský kraj (dále jen "správce daně") následně při daňové kontrole zjistil, že stěžovatelka zadala v rámci každé z akcí samostatnou veřejnou zakázku malého rozsahu na stavební práce, a to mimo režim zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v tehdy účinném znění (dále jen "zákon o veřejných zakázkách"), pročež vydal dne 24. 1. 2018 platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 1 674 336 Kč. Vedlejší účastník na základě odvolání stěžovatelky správním rozhodnutím ze dne 24. 9. 2018 č. j. 40269/18/5000-10480-712342 změnil platební výměr tak, že snížil výši odvodu z 25 % částky použité na financování veřejných zakázek na 15 % této částky, tedy z původně stanovené výše odvodu 1 674 336 Kč na 1 004 602 Kč. 3. Proti správnímu rozhodnutí vedlejšího účastníka podala stěžovatelka správní žalobu, kterou krajský soud zamítl jako nedůvodnou. Zdůraznil, že odvod za porušení rozpočtové kázně byl stanoven na základě zjištění, že stěžovatelka neprovedla jedno zadávací řízení na obě veřejné zakázky, ale rozdělila je do dvou samostatných zadávacích řízení, čímž porušila § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách, což naplňuje skutkovou podstatu neoprávněného použití peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu. Při posuzování, zda zadavatel rozdělil předmět jediné veřejné zakázky na více veřejných zakázek v rozporu se zákonem, je potřeba podle krajského soudu přihlížet ke všem místním, časovým, věcným, funkčním a technologickým souvislostem předmětů případných jednotlivých veřejných zakázek, kdy za jednu veřejnou zakázku je možné považovat i relativně samostatná plnění. Poptává-li zadavatel plnění svou povahou totožné či obdobné v témže časovém období a za týchž podmínek, pak je nutno takové plnění zadávat jako jedinou veřejnou zakázku. Krajský soud dospěl k závěru, že obě veřejné zakázky byly vypsány za účelem opravy místních komunikací postižených živelní pohromou; šlo o práce s obdobným charakterem na obdobném místě a v obdobném čase provedené pro stěžovatelku (body 30 a 31 odůvodnění). 4. Skutečnost, že stěžovatelka požádala o dotaci na každou z akcí zvlášť, podle krajského soudu neznamená, že předmět zakázek neplní stejnou funkci. V obou případech byl rovněž osloven obdobný okruh dodavatelů (místní stavební firmy) a byl stěžovatelkou vybrán stejný zhotovitel. Krajský soud se proto ztotožnil se závěrem vedlejšího účastníka, podle něhož měly být obě veřejné zakázky zadány jako jedna podlimitní veřejná zakázka a v případě dílčích technologických odlišností mohla stěžovatelka uzavřít více smluv o dílo s několika zhotoviteli. Uvedla-li stěžovatelka ve správní žalobě jako důvod pro stanovení odvodu pouze porušení poskytovatelem taxativně stanovených podmínek, pomíjí skutečnost, že odvod lze stanovit rovněž za porušení právního předpisu, včetně porušení rozpočtové kázně spočívající v neoprávněném použití peněžních prostředků ze státního rozpočtu podle § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. 5. Nejvyšší správní soud v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Filipa Dienstbiera, Ph.D. soudce JUDr. Tomáše Langáška, LL.M. a soudkyně Mgr. Veroniky Bartoňové (viz dále) kasační stížnost zamítl. Ztotožnil se přitom s názorem krajského soudu, že u zkoumaných veřejných zakázek byla naplněna kritéria jejich souvislosti (bod 38 odůvodnění). Nejvyšší správní soud zdůraznil, že "výčet podmínek ... jednoznačně není taxativním výčtem veškerých právních povinností stěžovatelky, nýbrž jde pouze o podmínky, které stanovuje poskytovatel dotace. Právní předpisy ... je však třeba rovněž dodržovat. Výklad, že by měl poskytovatel v podmínkách vypočítat všechny povinnosti vyplývající pro stěžovatelku z právních předpisů, by byl absurdní. Neoprávněnost použití peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu tedy byla zapříčiněna porušením povinnosti stanovené právním předpisem, nikoli porušením podmínek, za kterých byly peněžní prostředky poskytnuty" (bod 44 odůvodnění). Podotkl zároveň, že vedlejší účastník při vydání správního rozhodnutí postupoval v souladu se zásadou proporcionality, když mezi závažností porušení rozpočtové kázně a výší odvodu předepsaného za porušení rozpočtové kázně, byl rozumný poměr. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka v prvé řadě namítá porušení práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny v řízení o její kasační stížnosti. Uvádí, že "v souladu s rozvrhem práce Nejvyššího správního soudu platným v době nápadu kasační stížnosti, tj. rozvrhem práce pro rok 2019, došlo k vymezení okruhu zákonných soudců tak, že věcí se bude zabývat, projedná ji a rozhodne první senát ve složení JUDr. Josef Baxa, JUDr. Lenka Kainová a JUDr. Filip Dienstbier ... Následně však byli účastníci řízení informováni přípisem ze dne 1. 6. 2020 o tom, že ... se podle páté změny rozvrhu práce na rok 2019 ze dne 27. 8. 2019 a ve spojení s rozvrhem práce na rok 2020 předmětnou věcí zabývá, projedná ji a rozhodne šestý senát ve složení JUDr. Filip Dienstbier, JUDr. Tomáš Langášek a Mgr. Sylva Šiškeová... Nakonec, až v dubnu 2021, rozhodl o kasační stížnosti senát č. 6 opět v jiném složení, a to JUDr. Filip Dienstbier, JUDr. Tomáš Langášek a Mgr. Veronika Baroňová." Nahlédnutím do páté změny rozvrhu práce z roku 2019 měla stěžovatelka zjistit, že soudce JUDr. Ing. Filip Dienstbier byl s účinností od 1. 9. 2019 skutečně přeřazen do šestého senátu. Důvody tohoto přeřazení však nebyly podle stěžovatelky ve změně rozvrhu práce "dostatečně transparentně objasněny - když v úvodu opatření bylo pouze obecně uvedeno, že se tak děje s ohledem na potřebu nového rozdělení prací u soudu". V důsledku přeřazení soudce zpravodaje do jiného senátu, byť provedeného formou změny rozvrhu práce, nemohou být podle stěžovatelky účastníkům odňati ostatní zákonní soudci původního senátu, působí-li i nadále u téhož soudu. Dále stěžovatelka upozorňuje na to, že soudce prof. JUDr. Petra Průchu, CSc. nahradila Mgr. Sylva Šiškeová a ještě později Mgr. Baroňová, která v dané věci nakonec spolurozhodovala. 7. V další části ústavní stížnosti stěžovatelka zpochybňuje správnost závěrů správních soudů, které přisvědčily p