III.ÚS 1788/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1788/17 ze dne 17. 9. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti Mgr. Marie Haraštové, zastoupené JUDr. René Huškem, advokátem, sídlem Smetanova 1022/19, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2017 č. j. 27 Cdo 595/2017-287, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. března 2016 č. j. 8 Cmo 316/2014-212, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2015 č. j. 29 Cdo 646/2015-176 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. května 2014 č. j. 9 Cm 260/2010-109, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a družstva BD X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") stěžovatelka navrhuje zrušení výše označených soudních rozhodnutí, kterými měl být porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále je "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Stěžovatelka též navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem. 2. Stěžovatelčin bratr Milota Kuběnka (dále jen "zůstavitel" nebo "právní předchůdce stěžovatelky") byl ke dni 24. 6. 2009 nájemcem bytu č. X1 v domě na adrese XX, jehož vlastníkem bylo statutární město Brno. Plnou mocí ze dne 11. 6. 2009 zmocnil zůstavitel stěžovatelku k účasti na ustavující schůzi v té době zakládaného družstva, svolané na den 25. 6. 2009, a ke všem úkonům spojeným s touto schůzí, především k hlasování o všech bodech programu ustavující schůze, k předkládání návrhů a připomínek a k převzetí závazku ke splacení základního členského vkladu. Zůstavitel ovšem dne 24. 6. 2009 zemřel a následujícího dne se konala ustavující schůze družstva, které bylo založeno (mimo jiné) za účelem koupě domu od města Brna a následného převodu jednotlivých bytových jednotek do vlastnictví členů družstva. Stěžovatelka se zúčastnila ustavující členské schůze družstva, kde hlasovala o přijetí jeho stanov a zavázala se splatit základní členský vklad. Družstvo vzniklo zápisem do obchodního rejstříku dne 24. 8. 2009 a město Brno posléze převedlo na družstvo - vedlejšího účastníka vlastnictví domu, v němž se předmětný byt nachází. 3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rubrikovaným usnesením zamítl návrh stěžovatelky na určení jejího členství ve vedlejším účastníkovi s odůvodněním, že její právní předchůdce nesplnil podmínky pro vznik členství při založení vedlejšího účastníka, neboť primární vznik členství obchodní zákoník vázal na splnění podmínky vzniku družstva a na přijetí člena na základě přihlášky schválené orgánem družstva určeným ve stanovách. U stěžovatelky ani u jejího právního předchůdce přitom podle krajského soudu nemohla nastat a nenastala některá ze zákonem stanovených právních skutečností, se kterými zákon spojuje vznik členství, neboť stěžovatelčin právní předchůdce zemřel dva měsíce před vznikem vedlejší účastnice, a tedy mu členství v družstvu nemohlo podle § 227 odst. 2 písm. b) obchodního zákoníku vzniknout; chybějící předpoklad vzniku členství přitom podle krajského soudu nelze nahradit ani postupem podle § 33b odst. 6 občanského zákoníku, platného do 31. 12. 2013. 4. Proti usnesení krajského soudu podala stěžovatelka odvolání, na jehož základě Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 1. 10. 2014 č. j. 8 Cmo 316/2014-138 usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s právním názorem, že vznik členství v družstvu při vzniku družstva má povahu nároku, protože je vázán pouze na podmínky upravené v zákoně, popřípadě ve stanovách vznikajícího družstva, a splňuje-li tedy uchazeč tyto podmínky, stane se při vzniku družstva bez dalšího jeho členem. Samotné členství v družstvu pak má podle vrchního soudu jednak nemajetkovou složku spočívající zejména v právu člena zúčastnit se rozhodování o záležitostech družstva, a jednak majetkovou složku představující hodnotu práv spojených s nájmem, popřípadě vlastnictvím družstevního bytu. Jinak tomu přitom podle vrchního soudu není ani v případě práva na vznik členství v družstvu, a proto může být toto právo rovněž předmětem dědění. 5. K dovolání vedlejšího účastníka nicméně Nejvyšší soud shora označeným usnesením ze dne 23. 9. 2015 usnesení vrchního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s právním názorem, že právní předchůdce stěžovatelky nesplnil podmínku účasti na ustavující schůzi družstva a rozhodování na této schůzi, neboť den před konáním ustavující schůze zemřel. Současně Nejvyšší soud uvedl, že následná jednání stěžovatelky na základě zůstavitelovy plné moci nebyla neodkladnými úkony podle § 33b odst. 6 občanského zákoníku. 6. Vrchní soud v Olomouci po vrácení věci v záhlaví identifikovaným usnesením ze dne 16. 3. 2016, vázán právním názorem dovolacího soudu, usnesení krajského soudu potvrdil. 7. Následné stěžovatelčino dovolání odmítl Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 29. 3. 2017 jako nepřípustné, když dospěl k závěru, že usnesení vrchního soudu je v souladu s předchozím kasačním usnesením dovolacího soudu; pro úplnost a bez ohledu na přípustnost dovolání Nejvyšší soud dodal, že předpokladem neodkladnosti úkonu podle § 33b odst. 6 občanského zákoníku je újma na právech zemřelého zmocnitele či jeho právních nástupců v případě jeho neučinění, což promítnuto do poměrů dané věci znamená, že účast na ustavující schůzi a rozhodování na ní nemohou být posouzeny jako neodkladné úkony, a to už jen z toho důvodu, že i v případě, kdy by se (hypoteticky) ustavující schůze účastnil sám zmocnitel, členem družstva by se ke dni jeho vzniku přesto (v důsledku své smrti) nestal, a stěžovatelkou očekávané právní následky by tak ani za této situace nenastaly. Právní předchůdce stěžovatelky totiž, právě s ohledem na své úmrtí, nemohl podle Nejvyššího soudu splnit všechny podmínky stanovené zákonem a stanovami pro vznik členství v družstvu, čímž mu nemohl být založen ani stěžovatelkou tvrzený "nárok na vznik členství." II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka spatřuje porušení svých základních práv v tom, že v její věci obecné soudy svévolně vyložily použité právní normy [tedy v prvé řadě § 224 a § 227 odst. 2 písm. a) obchodního zákoníku a § 33b občanského zákoníku] způsobem, že zvolený výklad je ve zjevném a extrémním nesouladu s principy spravedlnosti. Podle mínění stěžovatelky totiž shora uvedené závěry Nejvyššího soudu jsou nejen nesprávné, ale taktéž rozporné se závěry, ke kterým dospěl Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 1. 2017 sp. zn. III. ÚS 3701/15 (N 8/84 SbNU 121), v němž jednoznačně zpochybnil premisu, že podmínkou vzniku členství v družstvu je účast na jeho ustavující schůzi. Obstát přitom nemůže podle stěžovatelky ani odkaz Nejvyššího soudu na rozsudek ze dne 20. 2. 2013 sp. zn. 26 Cdo 4306/2011, neboť skutkové okolnosti tamní věci jsou zcela odlišné od věci posuzované; stěžovatelka má proto stále za to, že její účast na ustavující schůzi vedlejšího účastníka je třeba považovat za neodkladný úkon podle § 33b odst. 6 občanského zákoníku, poněvadž toto jednání zjevně směřovalo k tomu, aby nevznikla škoda na zůstavitelově majetku v důsledku jeho smrti (jelikož pouze na základě vzniku členství v bytovém družstvu měl zůstavitel možnost získat předmětný byt do svého vlastnictví), respektive aby nevznikla újma na právech budoucích zůstavitelových dědiců. Jde-li o otázku vzniku členství ke dni vzniku družstva, poukazuje stěžovatelka na podle jejího názoru správný závěr, ke kterému dospěl vrchní soud ve shora uvedeném usnesení ze dne 1. 10. 2014, ve kterém dovodil, že vznik členství v družstvu má povahu - děditelného - nároku. Stěžovatelka se tak domnívá, že v první fázi procesu vzniku členství v družstvu zůstaviteli vznikl nárok na členství vedlejšího účastníka, a tento nárok následně stěžovatelka - z hlediska principu univerzální sukcese (stěžovatelka přitom cituje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010 sp. zn. 29 Cdo 1158/2009) - na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2010 č. j. 87 D 304/2009-54 zdědila, neboť vstoupila do práv a povinností zůstavitele ke dni jeho smrti. 9. Mimo výše uvedené stěžovatelka namítá, že napadené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017 je nepřezkoumatelné, neboť z něj není zřejmé, proč v předchozím usnesení přijaté závěry mají být správné, a proč naopak jí prezentovaná oponentura správná není. V odkazovaném rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 646/2015 přitom Nejvyšší soud podle mínění stěžovatelky řádně neodůvodnil, proč neodkladným úkonem podle § 33b odst. 6 občanského zákoníku nemůže být právní jednání, kterým by se dědicům zmocnitele založila účast