III.ÚS 1902/24 – Ústavní soud

III.ÚS 1902/24 ze dne 17. 7. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce zpravodaje Jiřího Přibáně a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Dufkové, zastoupené Ing. Mgr. Bc. Petrem Molnárem, advokátem, se sídlem Vrchlického 19, Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2024, č. j. 3 As 101/2022-73, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a 1) Zeměměřického a katastrálního inspektorátu Pardubice, 2) Marie Čápkové, 3) Ing. Stanislava Hlavatého, 4) Mgr. Martina Vrby a 5) Martiny Vrbové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávaném případě bylo klíčové posoudit, zda stěžovatelka mohla (účinně) využít institutu opravy chyby v katastrálním operátu podle § 36 katastrálního zákona, nebo zda bylo na místě bránit majetková práva stěžovatelky žalobou v civilním řízení soudním. 2. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že jím bylo odepřeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a práva na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny. II. Skutkový stav a řízení před správními soudy 3. V projednávaném případě se před Ústavní soud dostal případ s bohatou procesní historií. V minulosti totiž došlo k několika řízením o opravě chyby v katastrálním operátu. Stěžovatelka se v nynější fázi fakticky domáhala opravy opravy chyby v katastrálním operátu. 4. Katastrální úřad vydal podle § 36 odst. 3 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) dne 6. 5. 2020 oznámení, jímž opravil chybu v údajích katastru nemovitostí a rozdělil pozemek p. č. 1 o výměře 132 m2 v k. ú. R. na dva pozemky: i) pozemek p. č. X1 o výměře 95 m2 a na nově zaevidovaný pozemek p. č. X2 o výměře 38 m2. Opravu provedl na základě návrhu stěžovatelky, podle kterého jsou stěžovatelka a vedlejší účastnice 2) právními nástupkyněmi pana Františka Pleskota, vlastníka původního pozemku p. č. X, a paní Růženy Pleskotové, právní předchůdkyně pana Františka Pleskota. Katastrální úřad zaevidoval k nově vzniklému pozemku p. č. X2 duplicitní zápis vlastnického práva pro vlastníka původního pozemku p. č. X a pro vedlejší účastníky 4) a 5), jakožto vlastníky pozemku p. č. X1 podle kupní smlouvy z roku 1997. Vedlejší účastník 3) je vlastníkem pozemku p. č. X1 na základě kupní smlouvy z roku 1990. 5. Stěžovatelka a výše zmínění vedlejší účastníci jako osoby zúčastněné na řízení s provedenou opravou ve smyslu § 36 odst. 4 katastrálního zákona nesouhlasili. Katastrální úřad ve věci posléze rozhodoval opakovaně. 6. Nejprve dne 31. 8. 2020 vydal rozhodnutí, jímž podle § 36 odst. 4 katastrálního zákona nesouhlasům vyhověl a v souladu s neměřickým záznamem č. 1838 navrátil pozemek p. č. X1 do původního stavu - tj. zrušil duplicitní zápis vlastnického práva k pozemku p. č. X2, zaevidoval výměru 132 m2 k pozemku p. č. X1 a pozemek p. č. X2 zanikl začleněním do pozemku p. č. X1. Pozemek tak byl nadále evidován ve vlastnictví stěžovatelky a vedlejších účastníků. 7. Stěžovatelka a vedlejší účastnice 2) se proti tomuto rozhodnutí odvolaly k Zeměměřickému a katastrální inspektorátu Pardubice, který pro zjištěnou vadu řízení odvolání vyhověl a rozhodnutím ze dne 23. 11. 2020, rozhodnutí katastrálního úřadu zrušil a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí. 8. Katastrální úřad novým rozhodnutím ze dne 24. 2. 2021 nesouhlasům vedlejších účastníků opětovně vyhověl s týmž výsledkem, jako ve svém prvním rozhodnutí ve věci. Postupné změny katastrálního operátu v letech 1990 a 1997 jsou podrobně rozvedeny v bodech 4 a 5 napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jakož i v bodě 3 a násl. rozhodnutí krajského soudu. Jelikož jsou všechna rozhodnutí správních soudů veřejně dostupná (v databázi rozhodnutí správních soudů na webu www.nssoud.cz), Ústavní soud tímto na jejich obsah ve stručnosti odkazuje. Postačí proto shrnout, že podle oznámení katastrálního úřadu došlo v roce 2020 k opravě chyby v katastrálním operátu podle § 36 odst. 3 katastrálního zákona, v jejímž důsledku katastrální úřad vydělil z pozemku p. č. X1 nový pozemek p. č. X2, a to v hranicích původního pozemku p. č. X3. Katastrální úřad v důsledku nesouhlasu stěžovatelky a vedlejších účastníků s obsahem daného oznámení zahájil správní řízení o opravě chyby v katastrálním operátu a dospěl k závěru, že pozemková parcela p. č. X2 bude zrušena, neboť z geometrického plánu z roku 1990 nelze usoudit, zda měly správní orgány chybu ve výměře pozemkové parcely č. X PK (později p. č. X3 a X2) opravit, anebo ne. Z toho důvodu nelze jednoznačně prokázat, že jde v tomto případě o zřejmý omyl ve smyslu § 36 odst. 1 katastrálního zákona. 9. Stěžovatelka se proti rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 24. 2. 2021 bránila odvoláním. Zeměměřický a katastrální inspektorát Pardubice rozhodnutím ze dne 13. 5. 2021 odstranil formální vady týkající se označení účastníků řízení, a ve zbytku rozhodnutí potvrdil. Proti těmto rozhodnutím se stěžovatelka bránila před správními soudy. 10. Krajský soud v Hradci v Králové - pobočka v Pardubicích argumentaci stěžovatelky nevyhověl a žalobu zamítl. Na základě kupní smlouvy a geometrického plánu z roku 1990 nelze na první pohled učinit závěr, že nedošlo k vyčerpání celkové výměry pozemku p. č. X (přinejmenším nelze tento závěr učinit v mezích jednoduché právní úvahy a základního posouzení listiny, bez dalšího dokazování ohledně projevu vůle prodávajícího a nabyvatelů). Zkoumání tohoto projevu vůle - ve všech jeho historických souvislostech - je v rozporu s pravomocí katastrálního úřadu v řízení podle § 36 katastrálního zákona. V kauze jde o typický spor o vlastnické právo, který však nemá původ v nesprávné katastrální evidenci, ale v občanském právu hmotném. Katastrální úřad nerozhoduje o vzniku, změně či zániku práv k nemovitostem. Stejně tak rozhodnutím o opravě chyby nelze deklarovat existenci právního vztahu či práv k nemovitostem. K rozhodování těchto otázek jsou povolány výlučně civilní soudy. Řízení o opravě chyby ani navazující žaloba ve správním soudnictví nemohou řešit vlastnické vztahy stěžovatelky a vedlejších účastníků. 11. Nejvyšší správní soud posléze kasační stížnost stěžovatelky v záhlaví uvedeným rozhodnutím odmítl. Potvrdil závěr krajského soudu, že stěžovatelce zůstává otevřena možnost nápravy cestou civilní žaloby. Řízení o opravě chyby slouží k uvedení údajů katastru nemovitostí do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Katastrální úřad je oprávněn (a povinen) opravit pouze takové údaje katastru nemovitostí, které jsou chybné v důsledku zřejmého omylu. Chyby v katastru nemovitostí, při jejichž zjištění se katastrální úřad neobejde bez podrobného zkoumání právní a skutkové stránky případu, nejsou způsobeny zřejmým omylem a katastrální úřad je daným postupem nemůže opravit. Stejně tak úřad nemůže přistoupit k opravě chyby, je-li její podstata nejasná nebo sporná. Postupem v daném řízení tak nelze napravit jakýkoliv nesoulad mezi evidovanými údaji a skutečností. S ohledem na to stěžovatelka nemohla uspět. Rozhodnutí krajského soudu považoval Nejvyšší správní soud za plně přezkoumatelné. III. Argumentace v ústavní stížnosti 12. V ústavní stížnosti stěžovatelka nesouhlasí se závěrem Nejvyššího správního soudu, podle něhož katastrální úřad není příslušný ke zjednání nápravy podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, jelikož k chybě v evidenci katastru nemovitostí nedošlo "zřejmým omylem". Podle stěžovatelky ve skutečnosti šlo o zřejmý omyl a Nejvyšší správní soud se svým výkladem dopustil přepjatého formalismu. 13. Stěžovatelka dále namítala podstatné okolnosti nutné k posouzení případu, které se týkají oddělení pozemku z funkčního celku a nutnosti zohlednění rozsahu výměry prodávaného pozemku. Zejména upozornila, že rozdělením pozemku parc. č. X nebyla celá výměra pozemku č. X zcela vyčerpána a záměrně byl ponechán pruh sousedící s parcelou č. X4, tak aby byl zajištěn nezbytný přístup k pozemku parc. č. XY, který se nachází na jižní hranici původního pozemku parc. č. X. V kupní smlouvě pořízené formou notářského zápisu ze dne 28. 5. 1990, jejíž součástí je i geometrický plán, bylo postaveno najisto, že se nově vzniklé pozemkové parcely č. X5, X6, X7 a parc. č. X4 pouze "oddělují" od původního pozemku parc. č. X, proto nelze v záměru prodávajícího spatřovat jakýkoliv úmysl převést celý pozemek parc. č. X. Zbylou část výměry z původního pozemku parc. č. X si logicky ponechal prodávající jako historickou příjezdovou komunikaci k vedlejšímu pozemku parc. č. XY. Tyto okolnosti mohou být předmětem jednoduchého právního uvážení, které je legitimní po katastrálním úřadu požadovat. Navíc výměra pozemku byla podle tehdejších předpisů (§ 8 vyhlášky č. 23/1964 Sb.) závazným úd