III.ÚS 1916/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1916/21 ze dne 30. 11. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele D. P., zastoupeného Mgr. Patrikem Šorfem, advokátem se sídlem Polská 1282/16, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. dubna 2021 č. j. 7 To 100/2021-293 a usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 10. února 2021 č. j. 4 T 158/2002-286, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň - město, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Plzni a Okresního státního zastupitelství Plzeň - město, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město (dále jen "okresní soud") ze dne 4. 11. 2005, sp. zn. 4 T 158/2002, uznán vinným trestným činem pomluvy podle § 206 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon") a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho dne, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 trestního zákona podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Trestného jednání se stěžovatel dopustil stručně řečeno tím, že dne 10. 10. 2001 jako místopředseda občanského sdružení "X" v Plzni na tiskové konferenci v hotelu Continental v souvislosti s případem výstavby továrny X v P. přítomným novinářům rozdal tiskovou zprávu sdružení, pod kterou uvedl i své jméno a ve které bylo uvedeno: "Máme dost důvodů k přesvědčení, že v obou případech byli a jsou nejvyšší městští politici a úředníci zkorumpováni. Za co jiného než za úplatek například vydal J. B. stanovisko, že projekt je v souladu s územním plánem?". Tato zpráva byla následně dne 18. 1. 2002 otištěna v regionální příloze "Plzeňsko" Plzeňského deníku a odvysílána regionální televizí ZAK TV. Tohoto jednání se stěžovatel dle okresního soudu dopustil, ačkoli věděl, že se jedná o nepravdivé údaje, neboť byl vedením technického úřadu Magistrátu města Plzně informován o postupu odboru stavebně-správního a o rozsahu stanovisek tohoto odboru k plánované výstavbě závodu X. Proti rozsudku okresního soudu podali stěžovatel a státní zástupce odvolání. Následně Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 21. 2. 2005, sp. zn. 9 To 9/2006, k odvolání státního zástupce napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušil a při nezměněném výroku o vině znovu rozhodl tak, že stěžovatele odsoudil k peněžitému trestu ve výměře 5000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání čtrnácti dnů. Odvolání stěžovatele krajský soud zamítl. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1450/2006, odmítl. 3. Stěžovatel následně podal dne 23. 11. 2020 návrh na obnovu řízení. Okresní soud napadeným usnesením sp. zn. 4 T 158/2002 stěžovatelův návrh zamítl s odkazem na § 283 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), když uvedl, že stěžovatelem předložené články nelze považovat za relevantní důkazy, které by mohly zvrátit rozhodnutí ve stěžovatelově věci. Stěžovatel proti napadenému usnesení podal stížnost, kterou krajský soud usnesením sp. zn. 7 To 100/2021 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti a jejím doplnění namítá, že obecné soudy v trestní věci vedené proti stěžovateli náležitě neuvážily a nezohlednily zásadu subsidiarity trestní represe, respektive princip ultima ratio. Tvrdí, že v jeho věci měla být povolena obnova řízení, odkazuje přitom na nálezy Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2018 sp. zn. II. ÚS 1152/17 (N 107/89 SbNU 579) a ze dne 5. 11. 2019 sp. zn. II. ÚS 474/19 (N 134/97 SBNU 15). Stěžovatel je přesvědčen, že jeho návrh na obnovu řízení podle § 278 odst. 1 tr. řádu, je zcela důvodný, protože z obou uvedených nálezů Ústavního soudu vyšla najevo skutečnost okresnímu soudu i krajskému soudu dříve neznámá, která sama o sobě odůvodňuje jiné rozhodnutí o vině stěžovatele. Zdůrazňuje, že prostředky trestního práva se mají a musejí užívat tehdy a jen tehdy, pokud užití jiných prostředků právního řádu nepřichází v úvahu, a že trestní právo v zásadě nemůže sloužit jako prostředek nahrazující ochranu práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti soukromoprávních vztahů. Stěžovatel namítá porušení práva na spravedlivý proces a uvádí, že uplatnění trestní odpovědnosti v trestním řízení vedeném proti němu nebylo přípustné, ale naopak rozporné s čl. 39 Listiny. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Obnova řízení podle § 277 a násl. tr. řádu představuje mimořádný opravný prostředek sloužící k odstranění nedostatků ve skutkových zjištěních, na nichž je založeno pravomocné soudní rozhodnutí, vyšly-li tyto nedostatky najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Jejím účelem je odstranění případného justičního omylu. Představuje tedy vyjádření zásady, že veřejný zájem na správném, a proto i spravedlivém trestněprávním rozhodnutí stojí nad veřejným zájmem na právní jistotě, ztotožněné s pravomocným, a proto zásadně nenapadnutelným původním rozhodnutím [srov. nálezy ze dne 30. 7. 2009 sp. zn. II. ÚS 2445/08 (N 174/54 SbNU 193), ze dne 15. 9. 2015 sp. zn. III. ÚS 2288/15 (N 168/78 SbNU 513), usnesení ze dne 5. 11. 2015 sp. zn. III. ÚS 1735/15 NALUS]. 7. V řízení o povolení obnovy řízení není úkolem ústavního soudnictví hodnotit věcnou správnost původních rozhodnutí vydaných v trestním řízení, nýbrž pouze zodpovědět otázku, zda existovaly relevantní důvody pro povolení obnovy řízení, resp. zda soudy ústavně konformním způsobem odůvodnily, proč odsouzeným předestřené nové skutečnosti takovými neshledaly. Přezkumem rozhodnutí vydaných v trestní věci vedené proti stěžovateli (v níž byl odsouzen k peněžitému trestu) se Ústavní soud zabýval již v usnesení sp. zn. II. ÚS 870/07 ze dne 30. 1. 2008, kterým odmítl stěžovatelovu ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost. Nelze bez dalšího spatřovat důvod obnovy řízení v jakékoli nové skutečnosti nebo důkazu, ale musí jít vždy i o splnění druhé podmínky podle § 278 odst. 1 tr. řádu, tj. zda tyto skutečnosti nebo důkazy mohou samy o sobě nebo ve spojení s jinými skutečnostmi a důkazy již dříve známými odůvodnit jiné rozhodnutí ve věci. Z hlediska ústavněprávního přezkumu je proto především významné, zda soudy návrh řádně projednaly, zda vydaná rozhodnutí adekvátně odůvodnily a zda jejich právní závěry nejsou výrazem libovůle či excesu [srov. nález ze dne 14. 4. 2011 sp. zn. III. ÚS 2959/10 (N 70/61 SbNU 89), usnesení ze dne 14. 5. 2013 sp. zn. III. ÚS 2850/12]. Napadená usnesení v konfrontaci s uvedenými hledisky obstojí. 8. Z odůvodnění obou rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se návrhem stěžovatele na povolení obnovy řízení řádně zabývaly a svá rozhodnutí logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnily. Okresní soud velmi podrobně zdůvodnil, proč předložené články (týkající se výroků Andreje Babiše k organizaci Transparency International, soudního sporu Jany Filipové s Andrejem Babišem kvůli jeho nařčení, že demonstranti na protivládních demonstracích z roku 2019 byli zaplacení, a článek o odložení trestního oznámení prezidenta Miloše Zemana směřující proti Svatopluku Bartíkovi, který měl před prezidentskými volbami zveřejnit nepravdivé informace o Zemanově zdravotním stavu) nelze považovat za relevantní důkazy, které by mohly zvrátit rozhodnutí ve stěžovatelově věci. Dodal, že ani jeden z předložených článků se nezabýval soudním rozhodnutím, kterým by soud věcně rozhodoval o výroku, jehož podstatou by bylo nařčení, že určitá osoba jednala nějakým konkrétním způsobem na základě přijetí úplatku. Stěžovatelův návrh obsahoval dle okresního soudu primárně upozornění, že v