III.ÚS 1988/24 – Ústavní soud

III.ÚS 1988/24 ze dne 31. 7. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele S. K., t. č. Vazební věznice Praha Pankrác, zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti výroku II usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2024, č. j. 7 T 4/2024-16228, a usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 27. 3. 2024, č. j. 0 Nt 809/2024-47, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 3, čl. 8, čl. 24, čl. 36, čl. 37 odst. 4, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 5, čl. 6 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů vyplývá, že stěžovatel je na základě usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Expozitury Hradec Králové, č. j. NCOZ-5939/TČ-2021-417501, stíhán společně s třinácti spoluobviněnými pro skutek kvalifikovaný jednak jako zločin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, na jehož spáchání se dle upozornění na změnu právní kvalifikace ze dne 15. 12. 2023 podílel jako pachatel trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku. Trestná činnost měla zkráceně řečeno spočívat v zajišťování tzv. nelegální migrace za úplatu. 3. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou vzal stěžovatele do vazby usnesením ze dne 15. 6. 2023 č. j. 0 Nt 708/2023-55. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Hradci Králové zamítl. Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud, který usnesením ze dne 13. 12. 2023 sp. zn. I. ÚS 2909/23 odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou. 4. Usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 30. 10. 2023 č. j. 0 Nt 807/2023-17 byl stěžovatel ponechán ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. a), c) trestního řádu. Usnesením ze dne 19. 12. 2023 č. j. 11 To 318/2023-67 Krajský soud v Hradci Králové zamítl jeho stížnost proti prvostupňovému rozhodnutí. Proti uvedeným rozhodnutím vazebních soudů podal stěžovatel ústavní stížnost, v níž namítal, že postupem soudu prvního stupně, který jemu ani jeho obhájci nedoručil návrh státního zástupce na rozhodnutí o dalším trvání vazby, došlo k porušení kontradiktornosti řízení. Nálezem ze dne 28. 2. 2024 sp. zn. I. ÚS 306/24 Ústavní soud konstatoval, že neshledal protiústavnost napadených rozhodnutí a ústavní stížnost zamítl. 5. Nyní napadeným usnesením Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou podle § 71a zákona č. 141/1961 Sb., zákona o trestním řízení soudním (trestní řád) zamítl stěžovatelův návrh na propuštění z vazby. Dále okresní soud rozhodl, že se stěžovatel podle § 72 odst. 1, odst. 2 trestního řádu ponechává i nadále ve vazbě, a to z důvodů § 67 písm. a), c) téhož zákona. 6. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Hradci Králové napadeným výrokem II usnesení zamítl podle § 148 odst. 1 trestního řádu. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel namítá, že se obecné soudy řádně nevypořádaly s jeho námitkami. Výhrady k postupu okresního soudu při vazebním zasedání spočívají v tom, že přibral tlumočníka do jazyka kurdského namísto tureckého. Učinil tak přesto, že stěžovatel výslovně uvedl, že ke svému výslechu žádá tlumočníka do tureckého jazyka s odůvodněním, že si s tlumočníky do kurdštiny nerozumí. Z důvodu své příslušnosti ke kurdské národnostní menšině v Turecku, tak byl soudem nucen k využití tlumočníka do jazyka kurdského, ačkoli tento jazyk neovládá na stejné úrovni jako tlumočník. Kurdština má totiž více podob, podle toho, v jakém státě se s ní hovoří. Stěžovatelově žádosti o odročení vazebního zasedání z důvodu obstarání tlumočníka do turečtiny soud nevyhověl. Své závěry, proč i přes stěžovatelův požadavek soud trval na tlumočení do turečtiny, soud nevysvětlil. 8. Stěžovatel namítá, že usnesení o zahájení trestního stíhání neobsahuje konkrétní skutečnosti, kdy přesně a jak se měl trestné činnosti dopustit. Nejsou uvedeny ani konkrétní osoby, které měl v konkrétní čas převážet. Soudy pouze odkazují na zajištěné odposlechy telefonních hovorů. Není však uvedeno, z jakých konkrétních dokumentů obsah telefonních rozhovorů soudy zjišťovaly. Stěžovatel proto navrhuje, aby Ústavní soud ověřil, zda se v něm v době, kdy soudy rozhodovaly, nacházely doslovné překlady z turecké kurdštiny a postavil tak tuto skutečnost najisto. Spis je navíc neočíslován a jsou do něj zařazeny materiály označené jako "překlady", které provedl tlumočník Ing. Rachid Khalil, u nichž však stěžovatel namítá, že tlumočník v převážné míře uvádí vlastní závěry o tom, co z hovorů vyplývá. Obecné soudy se podle stěžovatele nijak nevypořádaly s námitkou, že stěžejní důkazy nejsou zajištěny ve formě doslovných překladů. Dodává, že soud může o vazbě rozhodovat pouze na základě těch důkazů, se kterými se sám seznámí, které provede a které sám volně vyhodnotí. Podle stěžovatele takový stav dokazování neodpovídá fázi trestního stíhání, kdy stěžovatel je stíhán vazebně několik měsíců. 9. Stěžovatel má dále za to, že důvody vazby útěkové podle § 67 písm. a) trestního řádu a vazby předstižné podle § 67 písm. c) trestního řádu nejsou dány. Uvedl, že hrozba vysokým trestem není dostatečnou obavou pro útěk z České republiky. Nemůže ji odůvodnit ani pouhá možnost, že s manželkou odjede a bude své podnikání provozovat v zahraničí. Stěžovatel dodává, že formulace okresního soudu, že páchal trestnou činnost po určitou dobu a opatřoval si takto část příjmů, svědčí o porušení presumpce neviny. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost proti v záhlaví specifikovaným usnesením je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Podle článku 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a v řízení o ústavních stížnostech podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Ústavní soud není další instancí v systému trestního soudnictví a rozhodnutí trestních soudů je oprávněn přezkoumat výlučně z hlediska dodržení ústavněprávních principů. 12. Ústavní soud opakovaně judikuje, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Základní podmínkou zbavení osobní svobody je důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Předpokládá existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemusí být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pravděpodobnosti - nikoli jistoty - jde-li o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i další vývoj řízení (srov. např. usnesení ze dne 18. 10. 2023 sp. zn. I. ÚS 2663/23, usnesení ze dne 14. 11. 2019 sp. zn. II. ÚS 3301/19). 13. Stěžovatel nyní namítá, že obecné soudy nesprávně vyhodnotily existenci důvodného podezření ze spáchání stíhané trestné činnosti, na němž by bylo možno založit další trvání jeho vazby. Z odůvodnění napadených rozhodnutí však opodstatněnost této výtky nevyplývá. 14. Okresní soud dospěl k závěru, že důvodnost podezření ze spáchání stíhané trestné činnnosti stěžovatele s postupem trestního řízení zesílila. Především z odposlechů telefonních hovorů mezi ním a spoluobviněným I. K., které byly zachyceny v období května 2022 a července 2023, podle okresního soudu jednoznačně vyplývá zapojení stěž