III.ÚS 1996/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1996/13 ze dne 16. 7. 2015 N 130/78 SbNU 57 K povinnosti soudu interpretovat a aplikovat vnitrostátní právo „eurokonformním“ způsobem; povinnost pojišťovny vyplatit spotřebiteli v případě úpadku cestovní kanceláře pojistné plnění v plné výši   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaj) a Vladimíra Kůrky - ze dne 16. července 2015 sp. zn. III. ÚS 1996/13 ve věci ústavní stížnosti Generali Pojišťovny, a. s., IČO 61859869, se sídlem Bělehradská 132, Praha 2, zastoupené Mgr. Josefem Veverkou, advokátem advokátní kanceláře Veverka-Kohoutová, se sídlem nám. Kinských 76/7, Praha 5, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. března 2013 č. j. 22 C 68/2012-90, jímž bylo rozhodnuto o stěžovatelčině povinnosti zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 9 596 Kč s příslušenstvím jakožto plnění z uzavřeného pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře z důvodu neuskutečněného zájezdu, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníka řízení a Jiřího Málka, zastoupeného JUDr. Klárou Havlíčkovou, advokátkou advokátní kanceláře Holubová advokáti, s. r. o., se sídlem Za Poříčskou bránou 21/365, Praha 8, jako vedlejšího účastníka řízení. Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností ze dne 24. 6. 2013, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 6. 2013 a doplněnou podáními ze dne 29. 4. 2014 a 28. 8. 2014, stěžovatelka napadla shora označené soudní rozhodnutí, přičemž tvrdila, že jím byla porušena její ústavně zaručená základní práva, konkrétně pak právo vlastnit majetek [čl. 11 odst. 1, 3 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")], resp. právo na pokojné užívání majetku [čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")], a dále právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a na soudní ochranu podle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), právo na zákonného soudce zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny, porušen měl být rovněž čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny, jakož i princip právní jistoty a tím i čl. 1 a čl. 95 odst. 1 Ústavy. 2. Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") bylo ve věci žaloby Jiřího Málka na zaplacení 9 596 Kč s příslušenstvím rozhodnuto, že vstup vedlejšího účastníka Jiřího Kotrby do řízení na straně žalované se nepřipouští (výrok I), že stěžovatelka jako žalovaná je povinna zaplatit žalobci výše uvedenou částku se zákonnými úroky z prodlení (výrok II), že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení 11 164 Kč (výrok III) a že mezi účastníky a vedlejším účastníkem nikdo nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). Jde-li o rozhodnutí o věci samé, obvodní soud vyšel z toho, že žalobce si u cestovní kanceláře zakoupil zájezd za cenu 23 384 Kč, na tuto cestovní kancelář však byl prohlášen konkurs a zájezd se neuskutečnil, načež stěžovatelka z titulu uzavřeného pojištění záruky pro případ úpadku žalobci uhradila jen částku 13 788 Kč, ve zbývající části odmítla zaplatit s tím, že sjednaná výše pojistného plnění k uspokojení všech uplatněných nároků v plné výši nepostačuje. Tuto argumentaci, opírající se o ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, však obvodní soud odmítl s tím, že s ohledem na ustanovení § 6 odst. 1, § 7 odst. 3 téhož zákona je cestovní kancelář povinna sjednat takové pojištění záruky, na jehož základě vzniká zákazníkovi (mj.) právo na vrácení celé ceny zájezdu. II. Argumentace stěžovatelky 3. Stěžovatelka napadla toto rozhodnutí ústavní stížností, ve které poukázala na to, že zatím jde o ojedinělý případ, lze však prý s jistotou předpokládat, že obecné soudy budou i ve vztahu k jiným subjektům projednávat skutkově obdobné případy, a to s nejistým právním hodnocením, a že napadené rozhodnutí představuje zásadní průlom do principů pojišťovnictví, protože "znemožňuje plnění souvisejících povinností" z její strany, a má na její činnost i činnost všech dalších pojišťoven zásadní dopad. V souvislosti s blížící se sezónou letních dovolených a s tím, že je třeba nastolit právní jistotu, "nabouranou" napadeným rozhodnutím, pro všechny dotčené subjekty, dala stěžovatelka Ústavnímu soudu na zvážení, zda nepřistoupit k přednostnímu projednání věci ve smyslu § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). 4. Dále stěžovatelka uvedla, že napadeným rozhodnutím jí byla stanovena povinnost, kterou jí zákon ani smlouva neukládá, a že úvahy obvodního soudu jsou vnitřně rozporné, založené na obecných, nikterak konkrétně - z hlediska stávající právní úpravy - odůvodněných závěrech. Argumentuje tím, že zákonodárce - v rámci implementace směrnice Rady 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy (dále jen "Směrnice") - jako prostředek ochrany zákazníků cestovní kanceláře zvolil pojištění záruky, pro které stanovil v § 8 odst. 2 zákona č. 159/1999 Sb. minimální částku. To svědčí o tom, že pojištění záruky (jako každé jiné pojištění) plně počítá s ujednáním o výši pojistného plnění (pojistné částky) a pro důraznější ochranu ukládá cestovní kanceláři zákonem stanovené minimální limity. Pokud by měl být v daném případě popírán jeden ze základních principů pojišťovnictví, tedy pojistný limit předpokládaný zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), ve znění do 31. 12. 2013, jistě by se zákon k jeho výši nevyjadřoval, neboť by zmíněné ustanovení zcela postrádalo opodstatnění. V souvislosti s tím stěžovatelka obvodnímu soudu vytkla, že "neaplikaci" tohoto ustanovení řádně neodůvodnil, neboť není zřejmé, jakou ochranu pojišťovny měl na mysli, resp. v čem jím zmíněné "nepoškozování pojišťovny" spatřuje, jestliže pak tato musí v každém jednotlivém případě - bez ohledu na výši pojistné částky - plnit neomezeně. Podle jejího názoru zákonná úprava, a to jak obecná, vyplývající ze zákona č. 37/2004 Sb., tak speciální, vyplývající ze zákona č. 159/1999 Sb., vymezila rámec pro smluvní ujednání s cestovní kanceláří, mezi nějž patří stanovení minimální pojistné částky, pouze v tomto rozsahu uzavřela s cestovní kanceláří pojistnou smlouvu, která žádným z ujednání nepřekračuje meze dané zákonem, a také v souladu s ní své závazky plnila. 5. Současně stěžovatelka poukázala na skutečnost, že limit pojistné částky je jedním z kritérií pro udělení koncese, pokud by však sjednaná pojistná částka byla bez významu, neměla by tato podmínka žádný význam. A jestliže bylo žádosti cestovní kanceláře vyhověno, musel příslušný orgán dospět k závěru, že uzavřená pojistná smlouva požadavky dané zákonem splňuje. Zavádějící má být dle stěžovatelky výklad obvodního soudu, jde-li o ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb., neboť není pravda, že je stanoveno právo na vrácení ceny zájezdu, ale že je zakotveno právo na plnění z pojistné smlouvy. 6. Nedostatečné a neopodstatněné má být odůvodnění obvodního soudu vylučující aplikaci § 28 odst. 1 a 3 zákona č. 37/2004 Sb., protože obecným odkazem na § 6 odst. 2 zákona č. 159/1999 Sb. se nijak nevypořádává s faktem, že posledně uvedený zákon nic ohledně pojistné částky neuvádí, a tudíž aplikace subsidiárního právního předpisu, konkrétně ustanovení § 28 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., nemůže být vyloučena. Nelze zde opomíjet obecnou zásadu limitu pojistného plnění zakotvenou zákonem a respektovanou v každém povinném pojištění (např. v případě pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, u kterého nikdo limity nezpochybňuje), přičemž stav, kdy by pojišťovna měla vyplatit více, je zcela v rozporu s požadavky obezřetnosti, odborné péče pojišťovny i zákonem č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, vezme-li se v úvahu otázka hodnocení rizik, trvalé splnitelnosti závazků, resp. požadavku finanční stability. 7. Stěžovatelka rovněž upozornila, že obvodní soud sice povinnost plnění vyvodil na základě logického, systematického i teleologického výkladu, ty však lze použít tam, kde základní metody výkladu, zejména výklad jazykový, nepostačují. Také cíl a účel samotného zákona není stanoven tak úzce, jak vyvodil obvodní soud, tedy pouze v rovině vymezení práv jediného subjektu - spotřebitele, ale je jím úprava provázanosti a obsahu všech vztahů souvisejících s povinným pojištěním záruky, přinejmenším také postavení cestovní kanceláře a pojišťovny. Zákonná norma obsahuje výslovnou úpravu výše poskytované