III.ÚS 2106/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2106/23 ze dne 27. 9. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudce Radovana Suchánka a soudkyně Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Colonnade Insurance S.A., se sídlem rue Jean Piret 1, L-2350, Lucemburk, Lucemburské velkovévodství, jednající prostřednictvím Colonnade Insurance S.A., organizační složky se sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, právně zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Kejlou, advokátem se sídlem Washingtonova 1624/5, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. dubna 2023 č. j. 8 Co 82/2022-124, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a 1) FAMAT S.A., se sídlem 40 Chemin des Jordils, 1025 Saint-Sulpice, Švýcarsko, a 2) ARMATURY Group a. s., se sídlem Nádražní 129, Dolní Benešov, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, jakož i z přiloženého usnesení prvostupňového soudu, se podává, že předmětem nyní posuzovaného řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně - společnost FARMAT S.A. (dále jen "žalobkyně") dne 15. 3. 2021 domáhala po žalované - společnosti ARMATURY Group a. s. (dále jen "žalovaná") zaplacení částky 70 000 000 USD s příslušenstvím. Stěžovatelka v řízení vystupovala jako vedlejší účastník na straně žalované. 3. Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 7. 3. 2022, č. j. 7 C 65/2021-87, řízení zastavil (výrok I.). Soud dále výrokem II. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 2 481 322,80 Kč, k rukám právního zástupce žalované. Ve výroku III. usnesení soud rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 3 309 847,66 Kč, k rukám zástupce stěžovatelky. Ve výroku IV. usnesení soud rozhodl, že žalobkyni se vrací soudní poplatek ve výši 1 640 000 Kč. Soud v odůvodnění usnesení popsal, že žalovaná podáním ze dne 2. 7. 2021 namítla existenci rozhodčí smlouvy a navrhla zastavení řízení podle § 106 odst. 1 občanského soudního řádu. Uvedené dle žalované vyplynulo již z podané žaloby. Stěžovatelka v podání ze dne 23. 7. 2021 akcentovala zastavení řízení z důvodu překážky litispendence, a to s ohledem na podání žaloby k Rozhodčímu soudu. Vzhledem k uvedenému proto soudu nezbylo, než řízení zastavit pro nedostatek pravomoci, neboť nebyla naplněna žádná podmínka pro pokračování v řízení. Pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu ke stěžovatelce, soud vycházel ze zjištění, že zavinění zastavení řízení je výlučně na straně žalobkyně, která žalobu podala přesto, že k rozhodnutí věci byl příslušný Rozhodčí soud. K tomu soud dále dodal, že stěžovatelka učinila v průběhu řízení čtyři úkony právní služby (převzetí věci, nahlédnutí do spisu dne 13. 5. 2021, písemné vyjádření k žalobě ze dne 23. 7. 2021, písemné vyjádření ve věci ze dne 29. 10. 2021) po 683 260 Kč; stěžovatelka rovněž uplatnila čtyři režijní paušály, cestovné a ztrátu času, celkem tedy náklady činily 3 309 847,66 Kč. 4. Odvolací Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně zejména změnil nákladové výroky II. a III. usnesení soudu prvního stupně. Ve výroku I. odvolací soud rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 580 961,80 Kč a ve výroku II. soud rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 1 578 095,70 Kč. Ve výroku IV. soud dále rozhodl, že žalobkyně a stěžovatelka nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Jakkoliv se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně stran míry zavinění účastníků řízení na jeho zastavení, odlišný názor vyjádřil ve vztahu k výši přiznaných nákladů řízení. Jako účelně vynaložené náklady stěžovatelky označil odměnu za zastupování advokátem, paušální částku jako náhradu hotových výdajů přináležejících k těmto úkonům, cestovné za cestu za účelem studia spisu dne 13. 5. 2021 a náhradu za promeškaný čas strávený cestou. Odvolací soud uzavřel, že zástupce stěžovatelky vykonal ve věci tři úkony právní služby sestávající z převzetí a přípravy zastoupení, sepisu vyjádření ze dne 23. 7. 2021 a sepisu repliky ze dne 29. 10. 2021 k vyjádření ohledně rozhodčího řízení a jejího návrhu na přerušení řízení. Pokud jde o nahlédnutí do spisu, toto podle soudu nebylo možné hodnotit jako účelně vynaložený samostatný úkon právní služby, nýbrž jako součást přípravy a převzetí věci. Následně odvolací soud přešel k výpočtu výše odměny, kdy za přípravu a převzetí věci náleží právnímu zástupci stěžovatelky odměna ve výši 643 780 Kč, avšak za sepis vyjádření ze dne 23. 7. 2021 mu dle soudu náleží odměna ve výši jedné poloviny, tj. částka 327 290 Kč, jelikož účelnost úkonu je zapotřebí vztáhnout pouze k procesní námitce nedostatku pravomoci soudu z důvodu existence rozhodčí smlouvy, tj. nikoliv k vyjádření ve věci samé [§ 7 bod 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2, písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen "advokátní tarif")]. Obdobně soud postupoval, i pokud jde o vyjádření stěžovatelky ze dne 29. 10. 2021, za které přiznal právnímu zástupci stěžovatelky "poloviční" odměnu ve výši 331 070 Kč, jelikož se nejednalo o vyjádření ve věci samé. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení soud zdůvodnil § 224 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalobkyně byla úspěšná jen z části a odvolací soud pouze redukoval výši přiznaných nákladů řízení. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti závěrům odvolacího soudu stran krácení nákladů uplatněných v řízení před soudem prvního stupně. Namítá, že odvolací soud svým postupem porušil základní právo na spravedlivý proces. Podle stěžovatelky odvolací soud nedodržel meze stanované Ústavním soudem pro náležité odůvodnění. Odvolací soud dostatečně nevysvětlil, proč podle něj nelze v daném řízení považovat nahlédnutí do spisu za právní úkon. Rovněž podle stěžovatelky neodůvodnil, proč by písemná vyjádření stěžovatele měla být oceněna pouze v poloviční sazbě, ačkoliv se jednalo o plnohodnotná vyjádření k podání žalobkyně (tj. obsahovala jak procesní argumentaci, tak i argumenty k věci samé). Stěžovatelka přitom zdůrazňuje významnost řízení z pohledu plnění, které bylo "ve hře" a složitost věci samé. Soud podle stěžovatelky nereflektoval podstatné okolnosti případu a do svých úvah nepromítl skutečnosti, na které v rámci podání poukazovala; tímto jednáním soud bezdůvodně zvýhodnil žalobkyni. Obdobně stěžovatelka nechápe poukaz soudu na § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny přípustné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. 8. Ústavní soud se opakovaně ve své rozhodovací činností staví rezervovaně k problematice nákladů řízení a podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Na druhé straně je však třeba mít na zřeteli, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí celého so