III.ÚS 2218/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2218/20 ze dne 20. 1. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti I. M., zastoupeného JUDr. Miroslavem Zamiškou, advokátem, sídlem Na Příkopě 23, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. června 2020 sp. zn. 9 To 219/2020 a usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 18. května 2020 č. j. 2 KZV 26/2017-914, za účasti Krajského soudu v Brně a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby byly zrušeny v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva zaručená Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel je trestně stíhán pro zločiny dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku, poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku a další trestné činy. 3. Napadeným usnesením Krajského státního zastupitelství v Brně (dále jen "krajské státní zastupitelství") bylo podle § 344a odst. 1 trestního řádu rozhodnuto, že stěžovateli mají být zajištěny peníze na účtu "do výše 3 000 000 Kč". Důvodem byla skutečnost, že stěžovatel je trestně stíhán pro trestný čin, za který je třeba vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu a poměrům obviněného očekávat uložení peněžitého trestu. 4. Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") byla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu stížnost stěžovatele proti usnesení krajského státního zastupitelství zamítnuta. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jeho vlastnického práva zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny, práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny, práva na právní pomoc zaručeného v čl. 37 odst. 2 Listiny a práva na obhajobu zaručeného v čl. 40 odst. 3 Listiny. 6. Stěžovatel připomíná, že rozhodnutí o zajištění věci nemůže být projevem svévole, zajištění musí být přiměřené sledovanému cíli a musí být též řádně odůvodněno. 7. Stěžovatel připomíná, že ačkoli státní zástupce v odůvodnění rozhodnutí uvádí, že na účtu stěžovatele má být 6,8 milionu Kč, v době zajištění bylo na účtu pouze 618 134 Kč. Stěžovateli tak byly zajištěny veškeré prostředky. Tyto prostředky navíc náleží do společného jmění manželů a slouží pro zajištění chodu domácnosti. 8. Podle stěžovatele nelze zajištění odůvodňovat skutečností, že stěžovatel má údajně vlastnit "řadu" nemovitých věcí, což navíc není nijak konkretizováno, není zřejmé, jaká je jejich hodnota. Nemovité věci nejsou disponibilními aktivy, ze kterých by stěžovatel a jeho manželka byli schopni zajišťovat své životní potřeby a náklady společné domácnosti. Státní zástupce vycházel z údajů o výši prostředků na účtu 6,8 milionů Kč ke dni 25. 4. 2020, v době rozhodnutí dne 18. 5. 2020 však již byly údaje neaktuální a dané prostředky na účtu nebyly. 9. Státní zástupce dostatečně neodůvodnil přiměřenost zajištění, při odůvodnění vycházel z nesprávného skutkového stavu, navíc nezohlednil výši čistého příjmu stěžovatele. Peněžitý trest se ukládá v denních sazbách, počet denních sazeb se určí s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, tyto úvahy však napadené rozhodnutí krajského státního zastupitelství neobsahuje. 10. Stěžovatel též připomíná předchozí zajištění prostředků společnosti X ve výši cca 55 milionů Kč jako náhradní hodnoty, které trvá již 4 roky. Stěžovatel je ředitelem společnosti X, tuto společnost založil a na její aktivitě je finančně závislý. Dle stěžovatele je nepřiměřené sledovanému cíli, aby státní zástupce nad rámec zajištění peněžních prostředků společnosti X přistupoval i k zajištění peněžních prostředků na osobním účtu stěžovatele. 11. Stěžovatel považuje zajištění za nepřiměřené též s ohledem na dosavadní délku trestního řízení, od zahájení trestního stíhání k okamžiku podání ústavní stížnosti uplynuly tři roky. Na skutkovém stavu a právní kvalifikaci se od počátku trestního řízení nic nezměnilo a tvrzená škoda i právní kvalifikace skutku zůstává stále stejná. Není tedy logické ani důvodné, aby státní zástupce po třech letech od zahájení trestního stíhání zajistil stěžovateli peněžní prostředky na osobním účtu, když ve věci nedošlo k žádné skutkové ani právní "novotě". 12. Usnesení o zajištění není dostatečně zdůvodněno konkrétními okolnostmi, ze kterých vyplývá důvodnost využití institutu zajištění již v průběhu přípravného řízení, např. obava o výkon peněžitého trestu. 13. Zajištění všech finančních prostředků má v důsledku vliv též na možnost stěžovatele hradit náklady obhajoby, a je tak porušeno právo na obhajobu. 14. Porušení čl. 36 odst. 1 Listiny pak stěžovatel spatřuje v nedostatečném vypořádání jeho stížnostních námitek ze strany krajského soudu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 15. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Vyjádření účastníků řízení a replika stěžovatele 15. Ústavní soud si vyžádal vyjádření krajského státního zastupitelství i krajského soudu. 16. Státní zástupce krajského státního zastupitelství Mgr. Petr Mazálek ve vyjádření připomíná trestní stíhání stěžovatele a několika dalších fyzických osob, jakož i právnické osoby X, pro trestné činy shora rekapitulované. Z dosud opatřených důkazů podle něj vyplývá, že trestná činnost byla organizována a řízena právě stěžovatelem, stěžovatel úmyslnými trestnými činy získal pro sebe nebo pro společnost X, jejímž byl jediným statutárním orgánem a akcionářem, neoprávněný majetkový prospěch v částce převyšující 50 milionů Kč. Z provedeného finančního šetření vyplynulo, že stěžovatel má ve vlastnictví, případně ve společném jmění manželů, nemovitosti, zapsané na sedmi listech vlastnictví, v odhadované hodnotě přes 10 milionů Kč, byl majitelem pěti bankovních účtů, na nichž se v době aktualizace finančního šetření nacházely prostředky ve výši téměř 7 milionů Kč. K vyjádření jsou připojeny policejním orgánem zpracované tabulky. Státní zástupce dále ve vyjádření uvádí, že v případě potřeby je možno Ústavnímu soudu zaslat příslušné bankovní informace a listy vlastnictví. Podle státního zástupce osobní ani majetkové poměry stěžovatele uložení majetkového trestu rozhodně nevylučovaly. 17. Vzhledem k povaze a závažnosti stíhaných trestných činů a poměrům stěžovatele lze očekávat, že mu v případě uznání viny bude uložen též peněžitý trest. Na účtu stěžovatele byl v době před vydáním napadeného usnesení (ke dni 25. 4. 2020) zůstatek ve výši cca 6 891 018 Kč, přičemž při samotné realizaci zajištění byl zhruba desetkrát nižší. Na účtu docházelo k velkému množství pohybů a zůstatky se pohybovaly od zhruba 6 tisíc Kč po téměř 22 milionů Kč. Stěžovatel tedy krátce před rozhodnutím o zajištění běžně disponoval s částkami v řádech statisíců až milionů korun. 18. K argumentu zajištění náhradní hodnoty společnosti X státní zástupce uvádí, že smyslem peněžitého trestu není odčerpat majetkový prospěch z trestné činnosti, ale obviněného majetkově potrestat za nezákonné jednání, tedy zasáhnout nad rámec odčerpání výnosů z trestné činnosti do jeho legálně nabytého majetku. 19. Rozhodnutím o zajištění majetku až v závěru vyšetřování došlo podle názoru státního zástupce spíše k šetření práv stěžovatele, neboť mu peněžní prostředky nebyly zajištěny po celou dobu vyšetřování, ale až na jeho konci, a to pro účely návrhu na uložení majetkového trestu. Trestní řád nepožaduje, aby rozhodnutí podle § 344a trestního řádu bylo vydáno pouze v případě obavy o výkon peněžitého trestu nebo při zadokumentování kroků vedoucích ke snížení majetku obviněného. Pro vydání takového rozhodnutí postačí dostatečným způsobem prokázat, že lze očekávat uložení peněžitého trestu. 20. Soudkyně krajského soudu JUDr. Dana Kancírová uvádí, že stěžovatel nijak objektivně neprokazuje, že by se krajský soud dopustil svévole. Soud dal zamítnutím stížnos