III.ÚS 2236/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2236/23 ze dne 29. 10. 2024 Náhrada nákladů řízení v diskriminačních sporech   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti Ing. Marie Čaušević, zastoupené Mgr. Markem Nemethem, advokátem, se sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2023, č. j. 21 Cdo 3338/2022-1156 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2022, č. j. 54 Co 64/2022-1098, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní korporace X, zastoupené Mgr. Jiřím Sixtou, advokátem, se sídlem Husova 240/5, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Výroky II, III a IV rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2022, č. j. 54 Co 64/2022-1098 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výroky II, III a IV rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2022, č. j. 54 Co 64/2022-1098 se ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 3 odst. 1, čl. 10 odst. 3, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatelka v řízení před obecnými soudy tvrdila, že byla diskriminována z důvodu pohlaví, neboť nebyla v roce 2005 přijata na funkci finanční ředitelky vedlejší účastnice, přestože se zúčastnila výběrového řízení na tuto funkci, uspěla v něm a byla hodnocena jako vhodná kandidátka na uvedenou funkci. Do dalšího kola výběrového řízení již nebyla stěžovatelka přizvána, tohoto kola se účastnili jiní kandidáti a podmínky výběrového řízení v tomto kole byly zmírněny. Na obsazovanou funkci byl následně vybrán jiný kandidát. Stěžovatelka tvrdila, že důvodem postupu vedlejší účastnice bylo pohlaví stěžovatelky. 3. Stěžovatelka se domáhala po vedlejší účastnici (žalované) 1) odstranění následků diskriminačního jednání nahrazením projevu vůle vedlejší účastnice (uzavřením pracovní smlouvy se žalobkyní na druh práce finanční ředitel), 2) vyslovení toho, že je oprávněna na náklady vedlejší účastnice uveřejnit v deníku Mladá fronta Dnes v jeho čtvrtečním celostátním vydání v sešitu A v rozsahu placené inzerce o velikosti 1/8 strany omluvu a 3) zaplacení náhrady nemajetkové újmy v penězích ve výši 1 000 000 Kč. 4. Věc byla posuzována ještě podle zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2006. Obecné soud ve věci rozhodovaly opakovaně, včetně Nejvyššího soudu. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 15. 12. 2017, č. j. 26 C 25/2006-684, zamítl žalobu, aby byly odstraněny následky diskriminace nahrazením projevu vůle vedlejší účastnice, přiznal stěžovatelce nárok na omluvu a zamítl žalobu o náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 24. 10. 2018, č. j. 54 Co 286/2018-737, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích (ohledně projevu vůle uzavřít se stěžovatelkou pracovní smlouvu a ohledně náhrady nemajetkové újmy) potvrdil. Ve výroku o přiznání práva na omluvu nebyl prvostupňový rozsudek odvoláním dotčen a nabyl právní moci. 5. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 21. 1. 2020, č. j. 21 Cdo 2770/2019-795, odmítl dovolání stěžovatelky v části týkající se nahrazení projevu vůle vedlejší účastnice s uzavřením pracovní smlouvy. V části týkající se náhrady nemajetkové újmy v penězích a ve výrocích o nákladech řízení rozsudky obvodního i městského soudu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ústavní stížnost stěžovatelky proti rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se pravomocně ukončené části sporu o nahrazení projevu vůle vedlejší účastnice byla odmítnuta usnesením ze dne 19. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1148/20. 6. Obvodní soud následně uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce částku 150 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy v penězích a co do částky 850 000 Kč žalobu zamítl (výrok I). Dále uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit na náklady řízení stěžovatelce 178 588,50 Kč (výrok II) a státu 74 030,05 (výrok IV). Stěžovatelce uložil povinnost zaplatit na nákladech řízení vedlejší účastnici 50 600 Kč (výrok III) a státu 37 015 Kč (výrok V). Vyšel z toho, že stěžovatelka byla ve sporu úspěšná ze dvou třetin (s nárokem na omluvu a nárokem na zadostiučinění v penězích, nikoli s nárokem na odstranění následků diskriminace). 7. Městský soud ústavní stížností napadeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu v zamítavé části výroku I. tak, že stěžovatelce přiznal dalších 150 000 Kč a ohledně částky 700 000 Kč zamítavý výrok potvrdil (výrok I). O nákladech řízení před soudy všech stupňů rozhodl tak, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovatelce 8 228 Kč (výrok II) a stěžovatelka i vedlejší účastnice jsou povinny zaplatit náklady řízení státu každá 55 522,50 Kč (výrok III a IV). Vyšel z toho, že předmětem řízení byly dva nároky, stěžovatelka byla ve sporu úspěšná z jedné poloviny (s nárokem na peněžní satisfakci, nikoli s nárokem na odstranění následků diskriminace), takže si obě strany sporu nesou své náklady, kromě odvolacího řízení, v němž byla stěžovatelka úspěšná. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka připomíná, že soudy dospěly k závěru, že byla v pracovněprávním vztahu přímo diskriminovaná z důvodu pohlaví. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem městského soudu o nákladech řízení a dané posouzení považuje za nespravedlivé a rozporné s čl. 36 Listiny, neboť degraduje veškeré výsledky uvedeného řízení, ve kterém vyšla najevo diskriminace stěžovatelky. Fakticky totiž šlo o jeden právní titul – odstranění následků diskriminace a bylo pouze na úvaze nalézacího a odvolacího soudu, pokud by se diskriminace prokázala (což se stalo), který z uplatněných nároků z uvedeného titulu přizná. Tentýž senát městského soudu navíc ve svém předchozím rozsudku č. j. 54 Co 286/2018-737 stěžovatelce náklady řízení přiznal a zavázal vedlejší účastnici zaplatit náklady státu. Vyšel z toho, že stěžovatelka uplatnila z jednoho titulu tři nároky, přičemž relevantní skutečností bylo to, že v řízení nebylo vyvráceno tvrzení stěžovatelky o její diskriminaci z důvodu pohlaví, stěžovatelka měla ve věci co do základu úspěch, a proto má právo na plnou náhradu nákladů řízení. V nyní napadeném rozhodnutí se však městský soud vlastním předchozím právním názorem neřídil. Stěžovatelce tak měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení ve výši vyčíslené soudem prvního stupně, tedy 267 882,75 Kč a dále 8 228 Kč za náklady odvolacího řízení, celkem 276 110,75 Kč. 9. Stěžovatelka dále zpochybňuje samotnou výši přiznané náhrady zadostiučinění v penězích v celkové výši 300 000 Kč. Tvrdí, že tato částka neodpovídá způsobené újmě ani spravedlivému uspořádání věcí, nezohledňuje, že byla ve značné míře snížena její důstojnost, což dokládá citacemi ze svědeckých výpovědí někdejších zaměstnanců vedlejšího účastníka. Tvrdí, že daná částka "s ohledem na svou výši, uplynutí času a inflaci", není přiměřenou, neodpovídá kritériím vymezeným Nejvyšším soudem v předchozím rozhodnutí. Mezi odškodněním diskriminovaného částkou 300 000 Kč v roce 2006 a 2022 je zásadní rozdíl, neboť v roce 2022 má uvedená částka mnohem nižší reálnou hodnotu než v roce 2006. 10. Tvrdí dále, že přiznaná částka nemůže plnit funkci preventivní, nemá odrazující účinek, je pouze symbolická a neodpovídá útrapám stěžovatelky. Vedlejší účastnici "s miliardovými obraty" od diskriminačního jednání přisouzená částka neodradí. Cituje z judikatury Soudního dvora EU, z níž plyne, že odškodnění musí zajistit efektivní a reálnou ochranu před diskriminací. Stěžovatelka tvrdí, že nepřiznáním zbylých 700 000 Kč došlo k porušení jejího práva na zákaz diskriminace v pracovněprávních vztazích (čl. 3 odst. 1 Listiny), k porušení do práva na zachování cti a lidské důstojnosti (čl. 10 Listiny) a k porušení vlastnického práva (čl. 11 Listiny), neboť přiznaná výše nemajetkové újmy je nepřiměřeně nízká. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva