III.ÚS 2241/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2241/18 ze dne 22. 1. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti obchodní společnosti XXX, zastoupené Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem, sídlem Leknínová 3033/7, Praha 10 - Záběhlice, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 27. dubna 2018 č. j. 1 KZV 215/2016-895, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť je názoru, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářského kriminality, 7. oddělení (dále jen "policejní orgán") usnesením ze dne 29. 3. 2018 č. j. KRPA-248023-670/TČ-2015-000097-REZ zamítla podle § 78 odst. 7 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), žádost obviněného M. M. (dále jen "obviněný") o zrušení zajištění 4 000 gramů investičního zlata a firemního razítka stěžovatelky. 3. Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") ústavní stížností napadeným usnesením rozhodlo k instanční stížnosti obviněného tak, že uvedené usnesení policejního orgánu zrušilo a podle § 79 odst. 4 za použití § 78 odst. 7 tr. řádu znovu rozhodlo o zamítnutí žádosti obviněného o vrácení uvedených věcí. Stejným usnesením byla podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítnuta stížnost stěžovatelky proti uvedenému usnesení policejního orgánu jako podaná osobou neoprávněnou. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že napadené usnesení městského státního zastupitelství nedůvodně vychází z předpokladu, že je osobou neoprávněnou k podání instanční stížnosti proti usnesení policejního orgánu. Uvádí, že zajištěné věci náleží nikoli obviněnému, ale právě jí samotné, přičemž podrobně popisuje důvody podporující tento závěr; odtud dovozuje, že byla k podání instanční stížnosti legitimována. Argumentace městského státního zastupitelství zdůrazňující, že věci, k nimž stěžovatelka uplatňuje svá (tvrzená) vlastnická práva, byly zajištěny v místě pobytu obviněného (tj. jejího jednatele), podle stěžovatelky neobstojí, neboť měla právo uschovat si svá aktiva u jednatele. Stěžovatelka uvádí, že policejnímu orgánu předala již v roce 2015 nabývací doklady k zajištěným věcem prokazující, že je jejich vlastníkem. Policejní orgán se nevypořádal ani s jejím návrhem na zrušení zajištění ze dne 21. 2. 2018. Městské státní zastupitelství podle stěžovatelky rovněž nepřezkoumalo důsledně řízení předcházející uvedenému usnesení policejního orgánu. Stěžovatelka má za to, že policejní orgán zákonným důvodem nepředestřel změnu důvodu zajištění věci, nevypořádal se s žádostí obviněného v plném rozsahu, neboť se nezabýval žádostí o zrušení zajištění peněžní hotovosti ve výši 16 000 euro, resp. nepřezkoumal dostatečně zákonnost úkonů policejního orgánu při provedení domovní prohlídky. Stěžovatelka poukazuje na to, že není registrována k dani z přidané hodnoty na území České republiky. Tyto vady nenapravilo ani městské státní zastupitelství ve svém usnesení, které se nevypořádalo s dalšími stěžovatelkou specifikovanými vadami. Napadené usnesení tudíž stěžovatelka považuje za nepřezkoumatelné, neboť nepředestřelo konkrétní skutkové okolnosti, o které lze nadále opírat zajištění předmětných věcí. Závěrem stěžovatelka policejnímu orgánu a městskému státnímu zastupitelství vytýká průtahy v řízení. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která tvrdí, že byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. 6. Posouzení přípustnosti ústavní stížnosti je třeba rozdělit do dvou částí, nejprve je nutné zabývat se její přípustností co do námitek týkajících se průtahů v řízení a následuje hodnocení přípustnosti proti námitkám ostatním. 7. K první části námitek Ústavní soud připomíná, že průtahy v řízení před obecnými soudy i jinými státními orgány lze z pohledu zákona o Ústavním soudu kvalifikovat toliko jako jiný zásah orgánu veřejné moci. Takovýto zásah může Ústavní soud v mezích svých pravomocí dle § 83 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu toliko příslušnému orgánu veřejné moci zakázat či mu nařídit, aby obnovil stav před porušením, což v době, kdy již takový zásah netrvá, není možné. Stěžovatelka navíc ani netvrdí, že využila dispozic § 174 odst. 2 písm. b) tr. řádu ("kromě oprávnění uvedených v § 157 odst. 2 je při výkonu dozoru státní zástupce oprávněn vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda policejní orgán včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje") a § 12 a 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (výkon dohledu vyššího státního zastupitelství); blíže viz odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (U 14/74 SbNU 623). Bylo na stěžovatelce právě tyto procesní prostředky vyčerpat a Ústavnímu soudu jejich uplatnění doložit. Za této situace nemůže Ústavní soud mít podmínku přípustnosti za splněnou. Ostatně samotné průtahy s vydáním rozhodnutí, které již v době podání ústavní stížnosti neexistují, nezakládají per se důvody pro zrušení takového rozhodnutí Ústavním soudem, je-li toto ústavněprávně konformní. V rozsahu těchto námitek je tedy ústavní stížnost nepřípustná. 8. Jde-li o ostatní námitky, ústavní stížnost je přípustná. IV. Posouzení opodstatněnosti zbývající části ústavní stížnosti 9. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná. 10. Ústavní soud předně zdůrazňuje, že v souladu s čl. 83 Ústavy je jeho posláním ochrana ústavnosti, především ochrana práv a svobod zaručených akty ústavního pořádku, zvláště pak Listinou. I když toto široce pojaté vymezení ochrany ústavnosti nevyčerpává úlohu a funkce, jimiž je Ústavní soud obdařen a které plní v rámci ústavního systému České republiky, znamená však, že při incidentní kontrole ústavnosti, tedy v procesu rozhodování o ústavních stížnostech dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, neposuzuje a ani posuzovat nemůže otázku možného porušení práv fyzických a právnických osob, která vyplývají z práva podústavního, neboť především k tomu jsou povolány obecné soudy (čl. 90 Ústavy). Do rozhodovací činnosti policejních orgánů, státního zastupitelství či obecných soudů je tudíž Ústavní soud oprávněn a povinen zasáhnout jen tehdy, došlo-li porušením podústavního práva současně i k porušení základního práva nebo svobody, například ústavně nesouladným použitím pramene práva nebo jeho ústavně nekonformním výkladem. Je tak oprávněn a povinen ověřit, zda v souvislosti s řízením, které předcházelo napadenému aktu státního orgánu, byly dodrženy ústavní meze, zejména jestli v důsledku svévole nedošlo k extrémnímu vybočení z nich [srov. nálezy ze dne 29. 3. 2001 sp. zn. III. ÚS 138/2000 (N 53/21 SbNU 451), ze dne 10. 3. 2005 sp. zn. III. ÚS 303/04 (N 52/36 SbNU 555), ze dne 24. 11. 2004 sp. zn. III. ÚS 351/04 (N 178/35 SbNU 375), ze dne 3. 3. 2005 sp. zn. III. ÚS 501/04 (N 42/36 SbNU 445), ze dne 15. 9. 2005 sp. zn. III. ÚS 606/04 (N 177/38 SbNU 421), ze dne 12. 7. 2006 sp. zn. III. ÚS 151/06 (N 132/42 SbNU 57), ze dne 7. 11. 2006 sp. zn. IV. ÚS 369/06 (N 206/43 SbNU 303), ze dne 1. 11. 2007 sp. zn. III. ÚS 677/07 (N 179/47 SbNU 371) a další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. 11. Ústavní soud připomíná závěry své ustálené judikatury, podle níž je nutné možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud je povolán korigovat pouze excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Vyjádřeno jinými slovy, jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončenéh