III.ÚS 2279/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2279/19 ze dne 2. 6. 2020 N 112/100 SbNU 282 Právo na zákonného soudce a otázka věcné příslušnosti   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti obchodní korporace WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, sídlem Kamenná 835/13, Brno, zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, sídlem Sokolovská 5/49, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2019 č. j. Ncp 146/2019-1531, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a obchodní korporace LLAINFAIR CARAINION CWNI DALIANNOL Ltd., sídlem Suite 319-3, 32 Threadneedle Street, EC2R8AY Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, jako vedlejší účastnice řízení, zastoupené JUDr. Martinem Selokou, advokátem, sídlem Zvonárska 139/8, Košice, Slovenská republika, takto: I. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2019 č. j. Ncp 146/2019-1531 bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. ´ II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2019 č. j. Ncp 146/2019-1531 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo vyjádřit se k věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") rozhodoval o žalobě stěžovatelky (v řízení u obvodního soudu vystupující jako žalobkyně) podané dne 20. 6. 2014 na zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 2. 6. 2014 č. j. Rsp 286/14 (dále jen "rozhodčí nález"). Tímto rozhodčím nálezem jediný rozhodce doc. JUDr. Milan Kindl, CSc., ve výroku I určil, že vedlejší účastnice řízení (v době vydání rozhodčího nálezu pod názvem TROWMART LIMITED; v řízení u obvodního soudu vystupující jako žalovaná) je ke dni 10. 5. 2013 vlastníkem pohledávek v rozhodčím nálezu blíže specifikovaných včetně jejich příslušenství a práv s nimi spojených (zejména v podobě zástavních práv k movitým a nemovitým věcem). Výrokem II byla stěžovatelce uložena povinnost vydat vedlejší účastnici řízení veškerou originální smluvní a jinou dokumentaci (zejména originály zástavních a jiných zajišťovacích smluv, originály předmětů zajištění, originály blankosměnek, směnek, akcií či jiných cenných papírů sloužících k zajištění pohledávek), vztahující se k pohledávkám, jejichž určení vlastnictví bylo předmětem rozhodnutí, a poskytnout součinnost v souvislosti s provedením zápisu změn věcných a jiných práv souvisejících s uvedenými pohledávkami. Výrokem III byla stěžovatelce uložena povinnost nahradit náklady rozhodčího řízení. 3. Obvodní soud v průběhu řízení o zrušení rozhodčího nálezu dospěl k závěru, že není soudem věcně příslušným pro rozhodnutí věci, a proto postupem podle § 104a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "o. s. ř.") předložil věc vrchnímu soudu k posouzení věcné příslušnosti. Důvodem pro změnu věcné příslušnosti byla podle obvodního soudu novela § 41 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, (dále jen "zákon o rozhodčím řízení"), provedená zákonem č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, (dále jen "zákon č. 296/2017 Sb."). Podle § 41 zákona o rozhodčím řízení ve znění účinném v době podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu (tj. ke dni 20. 6. 2014) byl k řízení o neplatnosti rozhodčí smlouvy a k řízení podle tohoto zákona v prvním stupni příslušný soud, který by byl příslušný k řízení ve věci podle zvláštního předpisu (§ 9 o. s. ř.), kdyby nebylo rozhodčí smlouvy. Podle § 41 zákona o rozhodčím řízení ve znění účinném od 30. 9. 2017 pak platí, že k řízení o neplatnosti rozhodčí smlouvy a k řízení o zrušení rozhodčího nálezu podle části čtvrté zákona o rozhodčím řízení je v prvním stupni příslušný krajský soud. 4. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 4. 4. 2019 č. j. Ncp 146/2019-1531 určil, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy (výrok I) a po právní moci jeho usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud"). Vyšel z toho, že věcnou příslušnost soudů v projednávané věci (návrh na zrušení rozhodčího nálezu) neupravuje občanský soudní řád, nýbrž zákon o rozhodčím řízení, přičemž jde o úpravu speciální. Novelou provedenou zákonem č. 296/2017 Sb. byla změněna dosavadní úprava tak, že k řízení o zrušení rozhodčího nálezu jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy. Podotkl, že sice občanský soudní řád vychází ze zásady perpetuationis fori, podle které jsou pro věcnou a místní příslušnost až do skončení civilního procesu rozhodující okolnosti, které tu byly v době zahájení řízení (§ 11 odst. 1 o. s. ř.), s tím, že takto určená věcná příslušnost platí po celé řízení bez ohledu na změny v postavení účastníků či předmětu řízení. V posuzované věci však došlo ohledně věcné příslušnosti ke změně zákonné úpravy. Je pak zcela věcí zákonodárce, jak tyto změny promítne do probíhajícího řízení. Vzhledem k tomu, že zákonodárce v přechodných ustanoveních nikterak změnu věcné příslušnosti do probíhajících soudních řízení nepromítl, dovodil vrchní soud, že je třeba respektovat aktuální stav. Pro již zahájená řízení proto platí, že nadále bude v prvním stupni věcně příslušný krajský soud. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Nejprve popisuje skutkové okolnosti případu a rekapituluje obsah napadeného usnesení. Poukazuje na to, že ohledně věcné příslušnosti argumentovala již před vrchním soudem usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2019 č. j. 23 Cdo 4101/2018-13, v němž bylo mj. vysloveno, že "[u]vedená novela procesního předpisu (pozn. novela provedená zákonem č. 296/2017 Sb.) tak nemohla způsobit změnu soudu věcně příslušného k projednání žaloby, jestliže konkrétní řízení již bylo zahájeno žalobou u věcně příslušného soudu podle znění § 41 zákona o rozhodčím řízení účinného v době podání žaloby. Opačný závěr by představoval prolomení obecného pravidla nepravé zpětné účinnosti procesních předpisů; jednalo by se totiž o pravou retroaktivitu (správně ovšem o nepřípustnou retrospektivu) procesního předpisu, která je v rozporu s principy demokratického právního státu, zejména s požadavkem na právní jistotu účastníků řízení ...", avšak vrchní soud k jejímu vyjádření nepřihlédl, čímž porušil stěžovatelčino právo zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny. Svým postupem (a tím, že nerespektoval rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně věcné příslušnosti) vrchní soud rovněž porušil stěžovatelčino právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. Názor vrchního soudu, že změna právní úpravy prolamuje při určení věcné příslušnosti zásadu perpetuationis fori, považuje za nesprávný a protiústavní. Z mlčení zákonodárce, který v přechodných ustanoveních nestanovil pravidla pro určení věcné příslušnosti, nelze dovozovat nerespektování výše uvedené zásady. Aby došlo ke změně věcné příslušnosti, musel by zákonodárce svoji vůli výslovně projevit. Podle stěžovatelky je třeba, nebylo-li v zákoně řečeno nic jiného, respektovat věcnou příslušnost založenou na počátku řízení. Stěžovatelka dále namítá, že napadené usnesení porušuje její právo na ochranu legitimního očekávání a na projednání věci bez zbytečných průtahů. Vrchní soud rozhodl o věcné příslušnosti s odstupem pěti let od zahájení řízení, a to na základě (podle stěžovatelky) mylného výkladu procesních pravidel. Změna věcné příslušnosti v důsledku novely provedené zákonem č. 296/2017 Sb. v průběhu řízení podle stěžovatelky znamená i nepřípustnou retroaktivitu. III. Vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení 6. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zaslal ústavní stížnost k vyjádření vrchnímu soudu a vedlejší účastnici řízení a vyžádal si příslušný spis (u obvodního soudu vedený pod sp. zn. 65 C 101/2014; nyní po změně věcné příslušnosti v důsledku rozhodnutí vrchního soudu vedený u městského soudu pod sp. zn. 1 Cm 23/2019). 7. Vrchní soud jako účastník řízení ve vyjádření uvedl, že k zásahu do žádného z ústavně zaručených práv stěžovatelky nedošlo,