III.ÚS 2344/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2344/24 ze dne 11. 3. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Špačka, zastoupeného Mgr. Petrem Zemlákem, advokátem, sídlem Jiráskovo náměstí 121/8, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2024 č. j. 24 Cdo 1125/2024-614, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. srpna 2022 č. j. 10 Co 578/2021-520 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. září 2021 č. j. 99 D 3442/2009-502, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a 1) Anny Špačkové a 2) Jaroslavy Pavlíkové, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny a právo na zaručené dědění ve smyslu čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny. 2. V řízení o pozůstalosti po otci stěžovatele Jaroslavu Špačkovi zemřelém dne 19. 11. 2009 (dále též "zůstavitel") se stěžovatel návrhem ze dne 29. 7. 2021 domáhal vydání neodkladného opatření podle § 175e zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 11. 2009 (dále jen "o. s. ř."). Stěžovatel požadoval vydání takového rozhodnutí, které umožní správci daně vyřídit žádost stěžovatele, jako pokračovatele v živnosti zůstavitele, o vrácení přeplatku na dani z podnikatelských daňových účtů zůstavitele a současně jím mělo být stěžovateli umožněno disponovat s podnikatelským bankovním účtem zůstavitele. Vydání navrhovaného rozhodnutí odůvodňoval tím, že je ohrožena hodnota děděného majetku, neboť na spor o dodávku elektrické energie, který vede, nemá finanční prostředky a přerušení její dodávky negativně dopadá na nemovitost patřící do pozůstalosti. 3. Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") usnesením vydaným notářským kandidátem, jako pověřeným zástupcem soudního komisaře, ze dne 30. 9. 2021 č. j. 99 D 3442/2009-502 návrh stěžovatele na vydání neodkladného opatření zamítl. 4. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 25. 8. 2022 č. j. 10 Co 578/2021-520 usnesení okresního soudu potvrdil. Ve shodě s okresním soudem (i rozhodnutím správce daně, který řízení o žádosti stěžovatele o vrácení přeplatku na dani zastavil) dospěl k závěru, že žádosti o vrácení přeplatku na dani nelze vyhovět, neboť zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění, nestanoví po dobu pozůstalostního řízení žádnou osobu, která by takovou žádost mohla podat. Dále doplnil, že otázka pokračovatele v živnosti byla vyřešena v rámci správního řízení podle § 13 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), v rozhodném znění. V situaci, kdy si stěžovatel nepřál být ustanoven správcem dědictví, nemůže soud absenci této zákonné úpravy jakýmkoliv svým rozhodnutím nahradit. Co se týče dispozice s bankovním účtem zůstavitele, krajský soud konstatoval, že stěžovatel požadoval umožnění dispozice za účelem vedení soudních a správních řízení. Takovou činnost ovšem nelze považovat za úkony směřující k ochraně a zachování majetku patřícího do dědictví a nelze dovodit obecný zájem nebo důležitý zájem všech účastníků řízení (tedy i obou vedlejších účastnic řízení) k vydání neodkladného opatření, jak má na mysli § 175e o. s. ř. Účelem neodkladného opatření je vyloučení možnosti ztráty či poškození majetku, avšak nelze jím řešit užívání věcí (nakládání s účtem) jednotlivými dědici do skončení dědického řízení. Závěrem poukázal krajský soud na § 175r o. s. ř., podle něhož je pro nakládání s majetkem zůstavitele přesahujícím rámec obvyklého hospodaření při pokračování v živnosti třeba svolení dědického soudu. 5. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 5. 2024 č. j. 24 Cdo 1125/2024-614 odmítl jako nepřípustné, neboť závěry krajského soudu byly v souladu s ustálenou rozhodovací praxí. Nejvyšší soud konstatoval, že zvláštní úprava neodkladných opatření podle § 175e o. s. ř. a povaha řízení o dědictví jako nesporného soudního řízení vylučují, aby soud vydával předběžná opatření ve smyslu § 74 a násl. o. s. ř. a aby rozhodoval o tom, jak má být majetek patřící do dědictví užíván, tj. aby umožňoval nebo zakazoval některému z dědiců takový majetek užívat. Z tvrzení stěžovatele přitom vyplynulo, že nepožadoval přijetí opatření, které by vyloučilo možnost poškození nebo ztráty majetku zůstavitele, ale ve skutečnosti se domáhal toho, aby mohl nejméně do skončení pozůstalostního řízení výlučně užívat část majetku zůstavitele pro svoji potřebu. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel nejprve rekapituluje průběh řízení a obsah napadených rozhodnutí. Vysvětluje, že vydání přeplatků na dani a dispozice s bankovním účtem jsou nutné k tomu, aby mohl zabezpečit aktiva dědictví, tzn. i práva, která brání soudní cestou a která slouží k zachování hodnoty dědictví. Nejvyššímu soudu vytýká, že nezkoumal skutečný obsah jeho podání a nezohlednil jeho tvrzení, že podstatou jeho návrhu je ochrana veřejných zájmů a vyloučení možnosti poškození nebo ztráty majetku zůstavitele. Veřejný zájem spočívá podle stěžovatele v potřebě finančních prostředků na zabezpečení distribuce elektrické energie v podniku zůstavitele. Rovněž namítá nedostatečnost odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu. Dále uvádí, že netvrdil a neprokazoval, že by chtěl majetek z pozůstalosti užívat pro svou potřebu, ale naopak jednal výhradně ve veřejném zájmu, aby byly ochráněny majetkové hodnoty po zůstaviteli. Napadenými rozhodnutími je mu odpíráno právo disponovat s bankovním účtem a daňovými přeplatky, které mají sloužit ve prospěch ochrany veřejných zájmů a za účelem odvrácení nebezpečí vzniku škody. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. 9. Ústavní soud si podle § 42 odst. 3 zákona o Ústavním soudu vyžádal příslušný spis okresního soudu (sp. zn. 99 D 3442/2009). 10. Stěžovatel napadá soudní rozhodnutí, jimiž nebylo vyhověno jeho návrhu na vydání neodkladného opatření. Podle § 175e odst. 1 o. s. ř. platí, vyžaduje-li to obecný zájem nebo důležitý zájem účastníků, učiní soud i bez návrhu neodkladná opatření, zejména zajistí dědictví, svěří věci osobní potřeby manželovi zůstavitele nebo jinému členu domácnosti, postará se o prodej věcí, které nelze uschovat bez nebezpečí škody nebo nepoměrných nákladů, popřípadě ustanoví správce dědictví nebo jeho části. Zajištění dědictví se provede zejména jeho uložením u soudu nebo u schovatele, zapečetěním v zůstavitelově bytě nebo na jiném vhodném místě, zákazem výplaty u dlužníka zůstavitele nebo soupisem na místě samém (§ 175e odst. 2 o. s. ř.). Účelem neodkladných opatření je tedy pouze vyloučit v důležitém zájmu účastníků řízení nebo v obecném zájmu možnost poškození nebo ztráty majetku zůstavitele dříve, než se řádně zjistí jeho stav. Prostřednictvím neodkladných opatření ale nelze řešit užívání věci jednotlivými dědici do skončení dědického řízení. 11. Nejvyšší soud judikuje (srov. usnesení ze dne 30. 1. 2008 sp. zn. 21 Cdo 1923/2007), že usnesení soudu vydané v řízení o dědictví o neodkladném opatření podle 175e o. s. ř. (včetně zamítnutí návrhu účastníka na takové opatření) není usnesením ve věci samé. Z uvedeného lze dovodit, že neodkladná opatření aplikovaná ve smyslu § 175e o. s. ř. jsou svojí povahou a účelem (byť se samozřejmě používají v jiném