III.ÚS 2456/24 – Ústavní soud

III.ÚS 2456/24 ze dne 4. 6. 2025 Náklady řízení ve sporu o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti P. T., zastoupeného Mgr. Bc. Vladimírem Volným, advokátem, se sídlem náměstí Míru 40, Domažlice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2024, č. j. 30 Cdo 756/2024-405, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. listopadu 2023, č. j. 13 Co 272/2023-374, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Výrokem I rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. listopadu 2023, č. j. 13 Co 272/2023-374, v rozsahu potvrzujícím výroky IV a V rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. března 2023, č. j. 8 C 183/2021-316, bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrokem II rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. listopadu 2023, č. j. 13 Co 272/2023-374, bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. III. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. listopadu 2023, č. j. 13 Co 272/2023-374, se v uvedeném rozsahu ruší. IV. Ve zbývajícím rozsahu se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Stěžovatel projížděl ve čtvrtek 26. 1. 2017 jako řidič vozidla křižovatkou. Stěžovatel jel v čele kolony rozjíždějících se vozidel a věděl, že za ním jede další vozidlo. Přesto začal na křižovatce bezdůvodně prudce brzdit a téměř zastavil. Hrozilo tak, že do jeho vozidla narazí za ním jedoucí vozidlo. Krátce poté stěžovatel toto jednání ještě dvakrát obdobným způsobem zopakoval. O několik chvil později začal stěžovatel předjíždět kolonu vozidel, přejel do levého jízdního pruhu, a když na silnici vjíždělo nákladní vozidlo, nevyužil možnosti se vrátit do pravého pruhu a do nákladního vozidla narazil. 2. Policejní orgán v souvislosti s následným jednáním stěžovatele vůči němu zahájil trestní stíhání pro přečin pojistného podvodu (§ 210 odst. 2 a 4 trestního zákoníku) v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci (§ 228 odst. 1 trestního zákoníku). Stěžovateli hrozil trest odnětí svobody od jednoho do pěti let, zákaz činnosti nebo propadnutí věci. Soud však stěžovatele po dvou letech a jedenácti měsících trestního stíhání zprostil obžaloby. Žalovaný skutek podle soudu nebyl trestným činem [§ 226 písm. b) trestního řádu]. 3. Stěžovatel uplatnil u Ministerstva spravedlnosti nárok na náhradu újmy ve výši 1 088 493 Kč, která se skládala z náhrady nákladů zastoupení, stěžovatelova cestovného, hotových výdajů a nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. 4. Stěžovatel následně podal proti ministerstvu žalobu na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím, která mu podle něj vznikla nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání a nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení. 5. Ministerstvo spravedlnosti na základě stěžovatelovy žádosti konstatovalo, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo nezákonné, a přiznalo mu nárok na 82 685,67 Kč. Tato částka se skládala z náhrady nákladů obhajoby (66 488,14 Kč), náhrady cestovného (6 197,53 Kč) a přiměřeného zadostiučinění (10 000 Kč). 6. Okresní soud zastavil řízení o stěžovatelově žalobě ohledně jistiny ve výši 10 000 Kč (výrok I) a uložil Ministerstvu spravedlnosti povinnost zaplatit stěžovateli 90 000 Kč s příslušenstvím (výrok II). Žalobu ohledně jistiny ve výši 900 000 Kč zamítl (výrok III). Okresní soud zároveň uložil stěžovateli povinnost nahradit Ministerstvu spravedlnosti náklady řízení ve výši 4 302,92 Kč (výrok IV) a nahradit Okresnímu soudu v Sokolově náklady řízení ve výši 944,78 Kč (výrok V). 7. Krajský soud rozhodnutí okresního soudu v napadené části (tedy kromě výroku I) potvrdil (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 8. Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl (výrok I) a uložil mu povinnost zaplatit Ministerstvu spravedlnosti na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč (výrok II). II. Argumentace stěžovatele 9. Stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozhodnutím krajského a Nejvyššího soudu. Napadená rozhodnutí podle něj porušila jeho právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a na ochranu vlastnictví (čl. 11 Listiny). 10. Napadená rozhodnutí jsou podle stěžovatele protiústavní z těchto důvodů: a) Soudy chybně rozhodly o nákladech řízení. Stěžovatel v řízení prokázal základ nároku na zadostiučinění, a proto mu měla být podle judikatury Ústavního soudu přiznána plná náhrada nákladů řízení, protože výše přiznaného plnění závisela na úvaze soudu (§ 142 odst. 3 občanského soudního řádu). Na tuto judikaturu stěžovatel v řízení opakovaně poukazoval a soudy její nedodržení neodůvodnily. Ministerstvo spravedlnosti navíc projednalo jeho nárok až po uplynutí šestiměsíční zákonné lhůty, což samo o sobě zakládá právo na náhradu nákladů řízení. b) Soudy neprovedly důkaz dozorovými spisy státního zastupitelství a nedostatečně odůvodnily neprovedení svědeckých výslechů. Tyto důkazní návrhy měly prokázat existenci excesů a závažnost zásahu do stěžovatelovy osobnostní sféry. Nejvyšší soud se s touto otázkou ve svém rozhodnutí řádně nevypořádal. c) Soudy neprovedly srovnání s podobnými případy týkajících se jiných druhů nemajetkových újem (viz nález sp. zn. II. ÚS 417/21). Omezily se pouze na srovnání s rozhodnutím o stěžovatelově předchozím nezákonném trestním stíhání. Nynější případ je však kvůli opakované nezákonnosti trestních stíhání, jejich délce, množství a míře chyb a opakovaným zásahům do osobnostní sféry natolik extrémní, že jeho posouzení vyžadovalo větší pozornost. Soudy hodnotily věc formálně, nezohlednily rozsah skutečné újmy a existenci dvou právních titulů pro její náhradu (nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup), nehodnotily případ důsledně, individualizovaně a podle řádně zjištěného skutkového stavu. Nejvyšší soud se s touto otázkou ve svém rozhodnutí řádně nevypořádal. III. Vyjádření ostatních účastníků řízení a replika stěžovatele 11. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření Nejvyššímu soudu, krajskému soudu a Ministerstvu spravedlnosti. 12. Nejvyšší soud navrhl ústavní stížnosti nevyhovět, protože podle něj není důvodná ani přípustná. Námitka opomenutých důkazů není důvodná proto, že obecné soudy řádně odůvodnily, proč navrhované důkazy neprovedly. Námitkou chybějícího srovnání s případy jiných náhrad nemajetkových újem se Nejvyšší soud nemohl zabývat, protože směřuje proti skutkovým zjištěním. Nejvyšší soud navíc zasahuje do výše přiznané náhrady až tehdy, pokud by byla zcela zjevně nepřiměřená, k čemuž nyní nedošlo. Námitka proti rozhodnutí o nákladech řízení je sice důvodná, ale Nejvyšší soud se jí v dovolacím řízení nemohl věcně zabývat. 13. Krajský soud uvedl, že nevyužije možnosti se k ústavní stížnosti vyjádřit. 14. Ministerstvo spravedlnosti navrhlo ústavní stížnost odmítnout. Nejvyšší soud odůvodnil své rozhodnutí stručně proto, že stěžovatel neuvedl přípustné dovolací důvody. Okresní soud řádně vysvětlil, proč neprovedl některé navržené důkazy. V odvolacím řízení přitom žádné další důkazy navrženy nebyly. Stěžovatel si v otázce porovnání případů protiřečí, protože svůj označuje případ za jedinečný, ale zároveň kritizuje nedostatečné srovnání s jinými případy. Okresní soud navíc zohlednil nejen stěžovatelův dřívější případ, který byl v dané věci nejpříhodnější, ale i další rozhodnutí - včetně toho, které navrhl sám stěžovatel. 15. Stěžovatel v replice setrval na své argumentační pozici. Nejvyšší soud podle něj uznal, že soudy rozhodly o nákladech řízení chybně. Přiznaná náhrada je nespravedlivá a nepřiměřeně nízká. Orgány činné v trestním řízení se dopustily závažných a neobvyklých excesů a nezákonností a stěžovatel byl stíhán pro více skutků, které od počátku nebyly trestným činem. Nejvyšší soud nereagoval na námitku neprovedené komparace s jinými případy (nález sp. zn. II. ÚS 379/23). Vyjádření Ministerstva spravedlnosti podporuje napadená rozhodnutí bez další argumentace a nezabývá se otázkou nákladů řízení. Ve zbytku stěžovatel zopakoval svou dosavadní argumentaci. IV. Posouzení opodstatněnosti a důvodnosti ústavní stížnosti 16. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí s ohledem na stěžovatelovy námitky a dospěl k závěru, že je zčásti důvodná a zčásti zjevně neopodstatněná. 17. Ústavní stížnost je zčásti důvodná ve vztahu k nákladovým rozhodnutím (viz část IV.1) a zjevně neopodstatněná ve vztahu k námitce opomenutých důkazů (viz část IV.2) a námitce protiústavnosti přiznanéh