III.ÚS 2566/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2566/24 ze dne 18. 12. 2025 Nezávaznost závěru o existenci veřejně přístupné účelové komunikace z řízení o odstranění pevné překážky pro další řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miroslava Macka, zastoupeného Mgr. Jakubem Beránkem, advokátem, sídlem Děčínská 361/7, Česká Lípa, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. července 2024 č. j. 3 As 185/2023-48 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 19. července 2023 č. j. 59 A 20/2023-34, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci jako účastníků řízení a Krajského úřadu Libereckého kraje a obce Stružnice, zastoupené Mgr. Markem Špačkem, advokátem, sídlem Masarykovo náměstí 191/18, Děčín, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Obci Stružnice se přiznává postavení vedlejší účastnice řízení. II. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 11. července 2024 č. j. 3 As 185/2023-48 a rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 19. července 2023 č. j. 59 A 20/2023-34 bylo porušeno základní právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. III. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. července 2024 č. j. 3 As 185/2023-48 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 19. července 2023 č. j. 59 A 20/2023-34 se ruší. IV. Obci Stružnice se nepřiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Se stěžovatelem bylo již podruhé vedeno správní řízení o odstranění pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace, která podle správních orgánů vede přes stěžovatelovy pozemky. Správní orgány a poté správní soudy se odmítly věcně zabývat stěžovatelovou argumentací, že se na jeho pozemcích veřejně přístupná účelová komunikace nenachází, podle jejich názoru totiž byla existence veřejně přístupné účelové komunikace pravomocně určena již v prvním řízení o odstranění pevné překážky z komunikace. Ústavní soud se v tomto nálezu zabývá otázkou, zda tím správní soudy neporušily právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). II. Skutkové okolnosti věci a průběh předchozích řízení 2. Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti, jejích příloh, spisů správních soudů a z rozhodnutí správních orgánů následující skutečnosti. II.1 První řízení o odstranění pevné překážky 3. V lednu 2021 podala obec Stružnice (vedlejší účastnice v tomto řízení, viz bod 16 níže) žádost, aby stěžovateli bylo nařízeno odstranit ztracené bednění a dřevěné sloupy z pozemků v jeho vlastnictví. Podle obce totiž šlo o pevnou překážku na veřejně přístupné účelové komunikaci, která v daném místě zasahuje i na pozemky stěžovatele. 4. Městský úřad Česká Lípa proto zahájil první řízení o odstranění pevné překážky podle § 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Rozhodnutím ze dne 5. 11. 2021 ve výrokové části stěžovateli nařídil, aby ve lhůtě tří dnů od oznámení rozhodnutí "zajistil odstranění pevné překážky tvořené ztraceným bedněním a dřevěnými sloupy z průjezdního profilu [účelové komunikace], jenž se nachází na [čtyřech pozemcích označených v rozhodnutí], kdy uvedená překážka by umístěna na částech [dvou pozemků označených v rozhodnutí, které vlastní stěžovatel], a je nutné její odstranění, aby došlo k zachování průjezdu pro vozidla v celé šíři [účelové komunikace]". 5. V odůvodnění městský úřad vyložil, že na uvedených pozemcích včetně pozemků stěžovatele vede veřejně přístupná účelová komunikace, pro jejíž vznik byly naplněny všechny čtyři znaky - jde o cestu patrnou v terénu, která plní účel vymezený zákonem o pozemních komunikacích, v minulosti byl dán souhlas vlastníků pozemků k veřejnému užívání pozemků, po kterých cesta vede, a tato cesta plní nutnou komunikační potřebu. Stěžovatelem umístěná překážka brání v užívání komunikace a musí být odstraněna. 6. Stěžovatelovo odvolání Krajský úřad Libereckého kraje rozhodnutím ze dne 7. 3. 2022 zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil. Stěžovatel se proti tomuto rozhodnutí nebránil žalobou ve správním soudnictví. II.2 Druhé řízení o odstranění pevné překážky 7. V srpnu 2022 podala obec Stružnice další žádost, aby bylo stěžovateli nařízeno odstranění překážky z komunikace, tentokrát ztraceného bednění spojeného červenobílou páskou. 8. Městský úřad proto zahájil druhé řízení o odstranění pevné překážky podle § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích a rozhodnutím ze dne 13. 12. 2022 stěžovateli nařídil uvedenou překážku odstranit. V odůvodnění uvedl, že již v předchozím řízení bylo rozhodnuto, že na daných pozemcích vede veřejně přístupná účelová komunikace, a jelikož nová překážka opět brání v jejím užívání, musí ji stěžovatel odstranit. 9. Odvolání stěžovatele krajský úřad rozhodnutím ze dne 26. 1. 2023 zamítl a potvrdil rozhodnutí městského úřadu. Krajský úřad se odmítl věcně zabývat námitkami stěžovatele, že nebyly splněny znaky pro vznik veřejně přístupné účelové komunikace na jeho pozemcích a že došlo k porušení jeho vlastnického práva. Existence veřejně přístupné komunikace totiž podle krajského úřadu byla "pravomocně deklarována" v prvním správním řízení, v nynějším řízení tato otázka nebyla řešena ani jako předběžná a předmětem řízení již bylo výlučně posouzení, zda stěžovatel na komunikaci umístil nepovolenou pevnou překážku. K tomu podle krajského úřadu došlo. Stěžovatel se tentokrát rozhodl bránit správní žalobou. II.3 Řízení před správními soudy 10. Ve správní žalobě stěžovatel jen stručně namítl, že na jeho pozemcích "nemůže být" veřejně přístupná účelová komunikace. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2012, čj. 1 As 32/2012-42, č. 2826/2013 Sb. NSS, který se zabývá znaky veřejně přístupné účelové komunikace, a uvedl, že rozhodnutí správních orgánů porušuje jeho vlastnické právo. Později v řízení poukázal na to, jak jsou tyto pozemky vedeny v katastru nemovitostí. 11. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem označeným v záhlaví žalobu stěžovatele zamítl. Podle krajského soudu správní orgány vycházely z toho, že existence veřejně přístupné účelové komunikace byla pravomocně deklarována rozhodnutími vydanými v předešlém správním řízení (body 3-6 výše), a stěžovatel proti tomuto závěru "žádnou konkurující argumentaci nevznesl". Tvrdil pouze, že veřejně přístupná komunikace se nemůže nacházet na pozemku v jeho soukromém vlastnictví. Tato stěžovatelova argumentace se míjí s odůvodněním správních rozhodnutí. Pro úplnost krajský soud dodal, že soukromé vlastnictví pozemku ani to, jak je veden v katastru nemovitostí, nebrání tomu, aby se na něm nacházela veřejně přístupná účelová komunikace. 12. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost. V ní mimo jiné zopakoval, že na jeho pozemcích se nemůže nacházet veřejně přístupná účelová komunikace. Podrobněji uvedl, proč podle něj nebyl splněn žádný ze čtyř znaků nutných pro vznik veřejně přístupné účelové komunikace: příslušnou část pozemků užívá více jak 30 let pro parkování, a na daném místě tedy není cesta patrná v terénu, která by plnila zákonný účel, souhlas k veřejnému užívání těchto pozemků nikdy nedal a případná cesta na nich by ani nesloužila k uspokojení nutné komunikační potřeby, neboť obec Stružnice se ke svým pozemkům může dostat i bez využití stěžovatelových pozemků. 13. Nejvyšší správní soud rozsudkem označeným v záhlaví zamítl kasační stížnost. Stěžovatelovy námitky, že na jeho pozemcích se nenachází veřejně přístupná účelová komunikace, se podle Nejvyššího správního soudu míjí s předmětem řízení před správními orgány. Tím bylo toliko odstranění pevné překážky z komunikace. Že se na pozemcích stěžovatele nachází veřejně přístupná účelová komunikace, totiž bylo postaveno na jisto v prvním řízení o odstranění překážky (body 3-6 výše), v tomto řízení vydaná rozhodnutí jsou pravomocná a závazná. Správní orgány v nynějším, druhém řízení o odstranění pevné překážky mohly z těchto rozhodnutí vycházet a nemusely již řešit jako předběžnou otázku to, zda se na pozemcích stěžovatele vůbec veřejně přístupná účelová komunikace nachází. Stěžovatel podle Nejvyššího správního soudu "nevznesl žádné argumenty, které by závěry [správních rozhodnutí z prvního řízení o odstranění překážky] mohly otřást". Nakonec Nejvyšší správní soud zopakoval, že správní orgány již nyní posuzovaly pouze to, zda stěžovatel na komunikaci umístil nepovolenou pevnou překážku. III. Argumentace stěžovatele 14. Rozhodnutí správních soudů stěžovatel napadl ústavní stížností. Tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno zejména jeho základní právo na ochranu majetku a na soudní ochranu podle čl. 11 a čl. 36 o