III.ÚS 2622/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2622/19 ze dne 10. 9. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Ctislava Hakla, zastoupeného JUDr. Vladimírem Vaňkem, advokátem, sídlem Karlovo náměstí 559/28, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. května 2019 č. j. 8 As 92/2019-32, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. března 2019 č. j. 44 A 15/2019-7, rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 13. února 2019 č. j. 221/2019-160-SPR/4, rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 4. dubna 2016 č. j. MHMP 577587/2016 a rozhodnutí Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 13. února 2016 č. j. GE/2014 E 2542675, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Praze, Ministerstva dopravy, Magistrátu hlavního města Prahy a Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal, aby byla zrušena rozhodnutí označená v záhlaví, neboť je názoru, že jimi byly porušeny jeho základní práva a svobody zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v blokovém řízení byla stěžovateli uložena pokuta 100 Kč za to, že dne 13. 2. 2016 nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem, jak ukládá § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Dle pokutového bloku spáchal stěžovatel porušením této povinnosti přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Zmíněné rozhodnutí vydané v blokovém řízení je napadeno ústavní stížností. 3. Na základě tohoto rozhodnutí byly stěžovateli zaznamenány tři body v registru řidičů, čímž dosáhl dvanácti bodů. Proti provedení záznamu bodů podal stěžovatel námitky, které Magistrát hlavního města Prahy zamítl a potvrdil záznam dvanácti bodů v registru řidičů svým rozhodnutím ze dne 4. 4. 2016 č. j. MHMP 577587/2016, jež je napadeno ústavní stížností. Ke stěžovatelovu odvolání potvrdilo Ministerstvo dopravy zmíněné rozhodnutí o námitkách svým rozhodnutím ze dne 13. 2. 2019 č. j. 221/2019-160-SPR/4, které stěžovatel rovněž napadl ústavní stížností. 4. Proti rozhodnutí o uložení pokuty 100 Kč v blokovém řízení (bod 2.) stěžovatel podal žalobu, jíž odmítl Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 8. 3. 2019 č. j. 44 A 15/2019-7. Šlo o nepřípustnou žalobu dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále je "s. ř. s."). Žaloba byla nepřípustná pro nevyčerpání řádných opravných prostředků v řízení před správním orgánem. Rozhodnutí v blokovém řízení lze vydat, jen je-li přestupek spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten zaplatit pokutu (§ 84 odst. 1 zákona České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 30. 6. 2017; dále jen "zákon o přestupcích"). Je-li v důsledku souhlasu obviněného věc skončena uložením pokuty v blokovém řízení, nelze o přestupku vést správní řízení, proti jehož výsledku by se bylo možno odvolat. Je-li žaloba nepřípustná i tam, kde žalobce nepodal odvolání, musí být na základě argumentu a maiori ad minus nepřípustná i proti rozhodnutí v blokovém řízení, kde byla věc vyřešena v důsledku vědomého souhlasu žalobce, že přestupek nebude projednáván v "klasickém" správním řízení, jehož předmětem by bylo skutkové i právní posouzení jeho jednání. Nadto krajský soud poznamenal, že i kdyby stěžovatelova žaloba byla přípustná (což ovšem nebyla), byla by opožděná, neboť rozhodnutí v blokovém řízení stěžovatel napadl žalobou až po uplynutí dvou měsíců poté, co mu bylo doručeno. 5. Proti zmíněnému rozsudku krajského soudu brojil stěžovatel kasační stížností, již Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 15. 5. 2019 č. j. 8 As 92/2019-32, který je napaden ústavní stížností. Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že žalobu nebylo možno podat přímo proti rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení. Připomněl, že úspěšně se domoci zrušení takového rozhodnutí je možné v podstatě jen žádostí o obnovu řízení dle § 100 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"), tvrdí-li dotčená osoba, že nesouhlasila s uložením pokuty v blokovém řízení ať již proto, že došlo k záměně s jinou osobou, že byl její podpis zfalšován nebo že byla k podpisu donucena násilím či pohrůžkou násilí (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013 č. j. 1 As 21/2010-65; č. 2838/2013 Sb. NSS; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z http://www.nssoud.cz). Stěžovatel přitom nevyužil možnosti podat žádost o obnovu řízení. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel připustil, že v době, kdy byl kontrolován policejní hlídkou, nebyl ve voze připoután. Povinnost poutat se bezpečnostními pásy na něj ovšem nedopadala, jelikož se nemohl poutat ze zdravotních důvodů [§ 6 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu]. Stěžovatel však nemohl nalézt lékařské potvrzení dokládající, že se ze zdravotních důvodů nemohl poutat. Dle § 6 odst. 6 zákona o silničním provozu musí mít řidič takové potvrzení při jízdě u sebe a na požádání policisty je při kontrole předložit. Stěžovatel tvrdí, že mu policisté sdělili, že mu bude uložena bloková pokuta za to, že nemá potvrzení u sebe, což akceptoval a pokutu zaplatil. Stěžovatel tak dle svých slov souhlasil s blokovou pokutou za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu (porušení jiné povinnosti stanovené daným zákonem) ve spojení s § 6 odst. 6 tohoto zákona, tj. s pokutou za to, že u sebe neměl lékařské potvrzení. V pokutovém bloku však policisté jako důvod uložení pokuty uvedli § 125c odst. 1 písm. k) ve spojení s § 6 odst. 1 písm. a) daného zákona, tj. ustanovení, dle něhož má být řidič za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Stěžovatel tvrdí, že mu policisté k jeho dotazu ohledně dané nesrovnalosti sdělili, že na pokutovém bloku není dostatek místa a že akceptovali jeho ústní vysvětlení a pokutu ukládají za to, že nemá u sebe lékařské potvrzení. Lékařské potvrzení, jež svojí platností pokrývá i den, kdy byl stěžovatel policejní hlídkou kontrolován, stěžovatel přiložil k ústavní stížnosti. 7. Stěžovatel tvrdí, že celkového počtu dvanácti bodů v registru řidičů by nedosáhl, byla-li by mu uložena pokuta za nepředložení lékařského potvrzení [§ 125c odst. 1 písm. k) ve spojení s § 6 odst. 6 zákona o silničním provozu]. Za tento přestupek se totiž body neudělují na rozdíl od přestupku spočívajícího v porušení povinnost být za jízdy připoután [§ 125c odst. 1 písm. k) ve spojení s § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu], za nějž jsou tři body. 8. V postupu policistů při vyplňování pokutového bloku stěžovatel spatřuje porušení svých práv. Policisté totiž v pokutovém bloku neuvedli to, o čem mezi ním a policejní hlídkou nebylo sporu, tj. že u sebe neměl lékařské potvrzení. Stěžovatel se neztotožňuje s tím, že by se souhlasem se zaplacením pokuty vzdal projednání věci v "klasickém" správním řízení, neboť byl policejním orgánem v blokovém řízení uveden v omyl. Nesouhlasí ani s tím, že v jeho případě bylo možno podat návrh na obnovu řízení, neboť to dle jeho názoru § 114 odst. 1 s. ř. s. zapovídá. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem a posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní stížností bylo napadeno celkem pět rozhodnutí. Pro účely posouzení procesních předpokladů řízení před Ústavním soudem je vhodné tato rozhodnutí rozdělit do tří skupin podle jejich povahy, která se u jednotlivých skupin zřetelně liší. Do první skupiny (část III. A.) patří rozsudek Nejvyššího správního soudu a usnesení krajského soudu, které se zabývaly přípustností žaloby. Usnesením krajského soudu byla pro nepřípustnost odmítnuta žaloba proti rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení. Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti aproboval závěr o nepřípustnosti podané žaloby. Do druhé skupiny (část III. B.) se řadí samotné rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek dle zákona o silničním provozu. Do třetí skupiny (část III. C.) spadají rozhodnutí Magistrátu hlavního města Praha a Ministerstva dopravy ve věci stěžovatelových námitek proti záznamu bodů do registru řid