III.ÚS 2761/23 – Ústavní soud

III.ÚS 2761/23 ze dne 19. 12. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky INTAR, a. s., se sídlem Bezručova 81/17a, Brno, zastoupené JUDr. Filipem Černým, Ph.D., advokátem, se sídlem Slavíčkova 372/2, Praha 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2023, č. j. 33 Cdo 1995/2022-216, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2021, č. j. 28 Co 335/2021-183, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2021, č. j. 28 Co 335/2021-188, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. března 2021, č. j. 8 C 297/2016-137, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníků řízení a Masák & Partner, s. r. o., se sídlem Rooseveltova 39/575, Praha 6, zastoupené Mgr. Ninou Valešovou, advokátkou, se sídlem Kamenická 304/41, Praha 7, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Stěžovatelka a vedlejší účastnice uzavřely smlouvy o dílo. Stěžovatelka se touto smlouvou zavázala zhotovit projektovou dokumentaci k rekonstrukci budovy Státní opery. Vedlejší účastnice se smlouvou zavázala zaplatit stěžovatelce cenu za toto dílo. Podle stěžovatelky jí však vedlejší účastnice za dílo nezaplatila, a proto vůči ní podala žalobu na zaplacení částky 968 000 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené ceny. 2. Obecné soudy však dospěly k závěru, že vedlejší účastnice není v řízení pasivně věcně legitimovaná. Během prvostupňového řízení totiž prošla přeměnou a vztahy z uvedené smlouvy přešly na její právní nástupkyni. Stěžovatelka o tom sice věděla, ale nahrazení vedlejší účastnice její nástupkyní nenavrhla. Obvodní soud proto stěžovatelčinu žalobu zamítl, městský soud toto rozhodnutí potvrdil a Nejvyšší soud její dovolání odmítl jako nepřípustné. Stěžovatelka nyní podala proti všem třem rozhodnutím ústavní stížnost. II. Argumentace stěžovatelky 3. Stěžovatelka tvrdí, že obecné soudy porušily její právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1, 2 a 4 Listiny základních práv a svobod), právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny) a právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny). 4. Napadená rozhodnutí jsou podle stěžovatelky protiústavní z následujících důvodů: a) V prvním stupni měl rozhodovat krajský soud, nikoli obvodní soud. Stěžovatelka se domáhala zaplacení peněžní částky za vyhotovení autorského díla (v podobě projektové dokumentace, která se týkala rekonstrukce budovy Státní opery). Ve sporech vyplývajících z práva duševního vlastnictví přitom rozhodují jako soudy prvního stupně krajské soudy [§ 9 odst. 2 písm. g) občanského soudního řádu]. Obecné soudy se však věcnou příslušností obvodního soudu nezabývaly. b) Obvodní soud měl po prokázání přeměny stěžovatelkou uplatněný nárok nehledě na její tvrzení sám právně kvalifikovat, resp. ji poučit (podle § 118a odst. 2 občanského soudního řádu) o tom, že podle něj lze věc posoudit nikoli jako pohledávku za dlužníkem, ale jako pohledávku za ručitelem (podle § 258 zákona o přeměnách), a případně ji vyzvat k doplnění rozhodných skutečností a poučit o následcích nesplnění této výzvy. Obecné soudy se však absencí tohoto poučení řádně nezabývaly a řádně ho nezdůvodnily, čímž jednaly překvapivě a v rozporu s nálezy Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 1599/13-1 a I. ÚS 654/03). c) Městský soud chybně a bez řádného odůvodnění znemožnil stěžovatelce uplatnit v odvolacím řízení vůči vedlejší účastnici plnění z titulu ručení. Soud měl uplatnění tohoto nároku umožnit, protože předmětem řízení je zaplacení dlužné částky ceny díla a k její úhradě byla vedlejší účastnice povinna po celou dobu řízení - nejprve jako dlužnice, následně jako ručitelka. d) Nejvyšší soud se řádně nezabýval předloženými dovolacími otázkami - ve vztahu k některým z nich chybně uvedl, že na jejich řešení rozhodnutí městského soudu nezávisí, některé zcela nebo zčásti nepřevzal do rozhodnutí, u některé nedostatečně zdůvodnil její nepřípustnost, u některé nesprávně konstatoval, že městský soud při jejím řešení nepochybil a u některé odkázal na nepřiléhavou judikaturu. e) Napadená rozhodnutí jsou z výše uvedených důvodů překvapivá a neobsahují přezkoumatelné odůvodnění. Soudy odmítly poskytnout ochranu stěžovatelčině nároku z formálních důvodů, čím jíž odepřely spravedlnost. III. Vyjádření vedlejší účastnice a replika stěžovatelky III. 1 Vyjádření vedlejší účastnice 5. Vedlejší účastnice zaslala Ústavnímu soudu z vlastního podnětu své vyjádření, v němž navrhla ústavní stížnosti z následujících důvodů nevyhovět. Námitku věcné nepříslušnosti stěžovatelka poprvé vznesla až v ústavní stížnosti. K řízení byl věcně příslušný obvodní soud, neboť o spor vyplývající z práva duševního vlastnictví nejde. Skutečnost, že se vedlejší účastnice stala ručitelem za dluhy nástupnické společnosti, nemění nic na tom, že není pasivně legitimovaná. Stěžovatelka se v řízení před obvodním soudem existence ručení nedomáhala, nikdy nevyzvala nástupnickou společnost k úhradě dluhu a ani se neobrátila na vedlejší účastnici jako na ručitelku. Stěžovatelka v řízení neuvedla žádné skutkové tvrzení, z něhož by šlo usuzovat na existenci a domáhání se nároku z titulu ručení. Stěžovatelka opomíjí, že je zejména na účastníku řízení, aby soudu poskytl skutková tvrzení v dostatečném rozsahu, až poté nastupuje právní hodnocení soudem. Soud je vázán vymezeným skutkovým stavem a nemůže ani nesmí domýšlet skutkový stav pro alternativní právní hodnocení. Stěžovatelčin procesní postup soudům neumožňoval jí poskytnout požadovanou asistenci, aniž by jí tím oproti vedlejší účastnici zvýhodnil. III. 2 Replika stěžovatelky 6. Stěžovatelka v replice setrvala na své argumentační pozici. Předmětem řízení byl nepochybně spor vyplývající z práva duševního vlastnictví, o čemž svědčí obsah smlouvy o dílo i judikatura k věcné příslušnosti. I kdyby s tím však Ústavní soud nesouhlasil, jsou napadená rozhodnutí vadná jednak proto, že přesvědčivě neodůvodňují odchylku od této praxe, a jednak proto, že byl v řízení věcně příslušný krajský soud z toho důvodu, že jeho předmětem byl spor o dodávku nezbytnou k provedení smlouvy na stavební práce [viz § 9 odst. 2 písm. o) občanského soudního řádu]. Vedlejší účastnice se s odkazem na svou právní jistotu domáhá vyloučení ochrany stěžovatelčiných ústavních práv, čímž minimalizuje jejich význam. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Podstatou řízení o této ústavní stížnosti je, zda v řízení rozhodoval věcně příslušný soud, zda obvodní soud neporušil zásadu "soud zná právo", zda stěžovatelce nebylo protiústavně znemožněno uplatnit v odvolacím řízení plnění z titulu ručení, zda se Nejvyšší soud řádně zabýval dovolacími námitkami a zda nejsou napadená rozhodnutí překvapivá, nepřezkoumatelná a formalistická. 8. Ústavní soud je jako orgán ochrany ústavnosti oprávněn posuzovat pouze to, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení není zatíženo vadou, která je natolik závažná, že porušila stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo či svobodu [viz čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. IV. 1 Námitka věcné nepříslušnosti obvodního soudu 9. Stěžovatel je obecně povinen vyčerpat všechny podstatné argumenty ještě předtím, než se obrátí na Ústavní soud. Námitka, kterou stěžovatel poprvé uvede až v ústavní stížnosti - ačkoli ji mohl uplatnit již před obecnými soudy - je v řízení o ústavní stížnosti obecně materiálně nepřípustná (blíže viz nález sp. zn. I. ÚS 3287/23, bod 15; IV. ÚS 1126/22, bod 29; III. ÚS 377/20, bod 23). To přitom platí i pro argumenty, které musí obecný soud zvážit i bez tomu odpovídající námitky (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 1259/24, bod 13; I. ÚS 2305/24, bod 14). 10. Právě námitka věcné nepříslušnosti obvodního soudu je z tohoto pohledu materiálně nepřípustnou. Stěžovatelka totiž tuto námitku poprvé vznesla až v ústavní stížnosti, ačkoli jí nic nebránilo tak učinit již před obecnými soudy. O tom, že by vznesla námitku věcné nepříslušnosti, se nezmiňují ani napadená rozhodnutí, ani zbytek spisu. Závěr, že stěžovatelka tuto námitku před obecnými soudy nevznesla, navíc potvrzuje i tvrzení vedlejší účastnice, které stěžovatelka nijak nezpochybňuje. 11. Povinnost uplatnit všechny relevantní ústavněprávní argumenty dříve než v ústavní stížnosti lze prolomit jen ve výjimečných případech. Jedinou výjimkou, která by v posuzovaném případě mohla připadat v úvahu, je ta, podle níž "nová" námitka fakticky tvrdí porušení podstatných náležitostí demokratického právního státu (podrobněji viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1259/24, bod 17). 12. Argumentaci pro tento závěr však stěžovatelka nepředkládá a nedospěl k němu ani Ústavní soud. Rozhodnutí, zda má ve sporech "z práva duševního vlastnictví" a "ze smluv na stavební práce, které jsou nadlimitními veřejnými zakázkami" v prvním stupni rozhodovat