III.ÚS 2772/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2772/20 ze dne 26. 1. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky M. S., zastoupené Mgr. Eliškou Faltýnkovou Rytířovou, advokátkou, sídlem Trnkova 555/16, Olomouc, proti neoprávněnému omezení osobní svobody ve věci vedené u Okresního státního zastupitelství v Olomouci pod sp. zn. 3 ZT 139/2019, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního státního zastupitelství v Olomouci, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá vyslovení toho, že postupem uvedeným v záhlaví došlo k porušení čl. 8 odst. 1 a čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i s čl. 5 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Ústavní soud si za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal spis vedený u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru Olomouc, Oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") pod sp. zn. KRPM-7890/TČ-2019-140581-13. Ze spisového materiálu, z vyjádření účastníků řízení, z repliky stěžovatelky a z ústavní stížnosti se podávají následující skutečnosti. 3. Policejní orgán zahájil proti stěžovatelce dne 28. 11. 2019 usnesením č. j. KRPM-7890-230/TČ-2019-140581-13 trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 trestního zákoníku. Uvedeného přečinu se stěžovatelka měla dopustit tím, že v době minimálně od srpna 2016 do 28. 11. 2019 v P. provozovala formou spolku sociální zařízení X (dále jen "spolek"), a to jako předsedkyně spolku. Spolek byl založen již dne 22. 9. 2014 a mělo se tak stát z důvodu, aby se stěžovatelka vyhnula daňovému systému a investicím do legálního provozu zařízení sociální péče, které by na její straně vyvstaly. Tímto jednáním se stěžovatelka údajně zamýšlela vyhnout kontrole ze státních orgánů. Stěžovatelka takto měla organizovat chod a činnost spolku a řídit jej ve všech oblastech, tj. v oblasti personální, provozní i finanční, přičemž neoprávněně poskytovala sociální služby v rozsahu, který odpovídá domovu pro seniory a pro osoby zdravotně postižené. Stěžovatelka poskytovala péči klientům spolku, kteří byli v jeho prostorách i ubytováni. Vlastní činnost spolku spočívala v poskytování péče o klienty, zahrnovala pomoc při osobní hygieně, resp. pomoc při zvládání úkonů péče o vlastní osobu, spolek zajišťoval klientům i stravování, jakož i pomoc při uplatňování jejich práv a při obstarávání jejich osobních záležitostí. V případě všech činností spolku šlo o činnosti uvedené v § 35 odst. 1 písm. a), b), c), d), j) a l) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o sociálních službách"), přičemž stěžovatelka tyto služby poskytovala, aniž by k tomu měla řádnou registraci, jak to vyžaduje § 78 odst. 1 a 2 zákona o sociálních službách. Touto činností si stěžovatelka neoprávněně vytvářela zisk jako zdroj svých trvalých příjmů. 4. Dne 24. 6. 2020 byla v prostorách spolku provedena domovní prohlídka, v jejímž průběhu bylo zjištěno, že se v sídle spolku toho času nacházelo 15 klientů a že tedy stěžovatelka dále provozuje činnost, pro niž je již trestně stíhána. Na základě těchto zjištění byla stěžovatelka téhož dne v 12,35 hodin zadržena policejním orgánem podle § 75 trestního řádu, neboť orgány činné v trestním řízení seznaly, že je u ní dán důvod tzv. předstižné vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu. Následně byla stěžovatelka umístěna do policejní cely. Usnesením policejního orgánu ze dne 24. 6. 2020 č. j. KRPM-7890-314/TČ-2019-140581-13 proti ní bylo zahájeno trestní stíhání pro další přečin neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 trestního zákoníku. 5. Dne 25. 6. 2020 bylo na 13:00 hodin naplánováno vazební zasedání před Okresním soudem v Olomouci (dále jen "okresní soud"). Obhájkyně stěžovatelky se v této souvislosti dostavila na okresní soud, kde přibližně v 12:30 hodin osobně mluvila se soudkyní, jež měla konat vazební zasedání, která jí však sdělila, že proti stěžovatelce nebude podán návrh na vzetí do vazby, neboť byl soudkyni nakonec státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Olomouci (dále jen "okresní státní zastupitelství") podán toliko návrh na uložení předběžného opatření zákazu konkrétně vymezené činnosti. Z vyjádření Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "krajské státní zastupitelství") se podává, že státní zástupce okresního státního zastupitelství návrh na uložení předběžného opatření k okresnímu soudu podal v 11:05 hodin dne 25. 6. 2020, přičemž předmětný policejní spis, na základě jehož obsahu zpracoval tento návrh na uložení předběžného opatření, obdržel v 8:45 hodin téhož dne. 6. Stěžovatelka byla z policejní cely propuštěna dne 25. 6. 2020 v 15:15 hodin, tj. bezprostředně poté, co jí bylo doručeno usnesení okresního soudu č. j. 0 Nt 4501/2020-3, kterým byl stěžovatelce uložen ve formě předběžného opatření zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti v oblasti sociálních a pobytových služeb spojených s ošetřovatelskou péčí, a to s účinností od 10. 7. 2020. 7. Stěžovatelka podala dne 29. 6. 2020 ke krajskému státnímu zastupitelství podnět k výkonu dohledu nad postupem okresního státního zastupitelství, v němž zejména namítala, že poté, co bylo postaveno najisto, že nebude podán návrh na vzetí do vazby, tj. nejpozději ve 12:30 hodin dne 25. 6. 2020, kdy tato skutečnost byla soudkyní okresního soudu sdělena právní zástupkyni stěžovatelky, měla být stěžovatelka neprodleně propuštěna ze zadržení, neboť byla takto nejméně po dobu tří hodin neoprávněně omezována na osobní svobodě, když propuštěna z cely předběžného zadržení byla až v 15:15 hodin dne 25. 6. 2020 poté, co jí bylo okresním soudem doručeno usnesení o uložení předběžného opatření. Podnět stěžovatelky byl krajským státním zastupitelstvím shledán nedůvodným, neboť důvod pro zadržení stěžovatelky odpadl až vydáním soudního rozhodnutí, a tudíž byl tento podnět dne 21. 8. 2020 pod č. j. 5 KZT 281/2020-30 odložen. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka namítá, že státní zástupce okresního státního zastupitelství, který sám v návrhu na uložení předběžného opatření uvedl, že vzetí stěžovatelky do vazby by bylo za dané situace opatřením nepřiměřeně přísným, a tudíž se rozhodl podat toliko návrh na uložení předběžného opatření, v němž spatřoval jedinou možnost, jak stěžovatelce zabránit v dalším páchání trestné činnosti, zasáhl do ústavně zaručeného práva stěžovatelky na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1 Listiny a čl. 5 odst. 3 Úmluvy, když ji neprodleně po této své úvaze nepropustil ze zadržení. Pokud tedy státní zástupce spatřoval jedinou možnost ve vydání předběžného opatření, když vzetí do vazby by bylo nepřiměřeně přísné, je tak zřejmé, že ani v případě, že by okresní soud nevydal předběžné opatření, tak státní zástupce by ani za této situace nezamýšlel podat návrh na vzetí do vazby, a další omezení osobní svobody stěžovatelky tak pozbylo jakéhokoliv zákonného důvodu. Nelze tedy za pomoci argumentu a minori ad maius přijmout argumentaci okresního státního zastupitelství, že zadržení stěžovatelky bylo "pojistkou" pro případné neuložení předběžného opatření soudem. Postup státního zástupce je ostatně i v rozporu s čl. 5 odst. 3 Úmluvy, z něhož vyplývá, že základním právem zadrženého je být ihned (bez zbytečných průtahů) předveden před soudce. Jakmile je tedy zřejmé, že takové předvedení před soudce realizováno nebude, a že tudíž důvody zadržení pominuly, má být zadržený ihned propuštěn na svobodu. 9. Krajské státní zastupitelství, jako dohledový orgán, které neshledalo postup okresního státního zastupitelství závadným, taktéž zasáhlo do práva stěžovatelky podle čl. 8 odst. 1 Listiny, resp. čl. 5 odst. 3 Úmluvy. Nadto zasáhlo i do práva stěžovatelky dle čl. 36 odst. 3 Listiny domáhat se náhrady škody, která jí byla způsobena nesprávným úředním postupem. 10. Stěžovatelka se domnívá, že postupem účastníků řízení byl porušen i princip presumpce neviny, když stěžovatelka byla zadržena pro jednání, z něhož byla sice již obviněna, avšak její jednání jí do té doby nebylo nikým zakázáno, přičemž zdůrazňuje, že samotné obvinění není předzvěstí odsuzujícího rozsudku. Stěžovatelka je přesvědčena, že jedná po právu, což v soudním řízení nadále prokáže, když její jednání spočívající v provozování zařízení sociálních služeb je vrcholem lidské empatie, solidarity a sebeobětování, a není tedy nijak společensky škodlivé. III. Vyjádření účastníků řízení a replika stěžovatelky 11.