III.ÚS 2853/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2853/07 ze dne 30. 4. 2008 N 83/49 SbNU 197 K důvodnosti přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 občanského soudního řádu z důvodu rychlejšího projednání věci   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaj) - ze dne 30. dubna 2008 sp. zn. III. ÚS 2853/07 ve věci ústavní stížnosti P. V. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. září 2007 č. j. Ncd 523/2007-20, kterým byla věc dosud vedená u Okresního soudu v Chomutově z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Karlových Varech, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a V. V. jako vedlejší účastnice řízení. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. září 2007 č. j. Ncd 523/2007-20 se zrušuje pro rozpor s článkem 37 odst. 3 a článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Odůvodnění I. Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona o Ústavním soudu], napadá stěžovatel usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2007 č. j. Ncd 523/2007-20, kterým byla věc dosud vedená u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 24 C 89/2007 z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Karlových Varech. Důvodem nesouhlasu s napadeným rozhodnutím je přesvědčení stěžovatele, že jím bylo porušeno jeho základní právo na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že vedlejší účastnice podala k Okresnímu soudu v Chomutově žalobu o rozvod manželství se stěžovatelem (vedenou pod sp. zn. 24 C 89/2007), jakož i návrh na úpravu poměrů nezletilého syna stěžovatele a vedlejší účastnice - A. V. pro dobu před a po rozvodu manželství (vedený pod sp. zn. 14 Nc 45/2007). Vedlejší účastnice však navrhla, aby oba návrhy (v projednávané věci se jedná o řízení vedené pod sp. zn. 24 C 89/2007) byly delegovány k Okresnímu soudu v Karlových Varech z toho důvodu, že u tohoto soudu jsou termíny jednotlivých jednání nařizovány v přiměřených lhůtách. Vrchní soud v Praze, jako soud nejblíže nadřízený, přikázal ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř.") předmětnou věc k projednání a rozhodování Okresnímu soudu v Karlových Varech, a to přesto, že stěžovatel s delegací vhodnou nesouhlasil. Stěžovatel tvrdí, že místní příslušnost soudu v předmětné věci je stanovena podle ustanovení § 88 písm. a) o. s. ř., neboť k řízení byl příslušný soud, v jehož obvodu měli manželé poslední společné bydliště, bydlí-li v obvodu tohoto soudu alespoň jeden z manželů. Tato podmínka byla v předmětném řízení splněna, neboť vedlejší účastnice v obvodu Okresního soudu v Chomutově i nadále bydlí. Stěžovatel zdůrazňuje, že nesouhlasí s delegací věci k Okresnímu soudu v Karlových Varech především proto, že se v obvodu tohoto soudu "nevyskytuje", přičemž nikoli nepodstatný je i nárůst nákladů účastníků řízení, jejich právních zástupců a případných svědků spojených s cestou k označenému soudu, k němuž byla předmětná věc delegována. Odůvodnění, které Vrchní soud v Praze použil ve svém rozhodnutí, je podle názoru stěžovatele irelevantní, neboť není podstatné, zda ten který věcně příslušný soud rozhoduje "lépe či rychleji". Stěžovatel navíc zdůrazňuje, že ve věcech rozvodu manželství je mnohdy potřeba provádět místní šetření či zjišťovat stanoviska místně příslušných orgánů státní správy. Spolu s návrhem na zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud podle ustanovení § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. II. Ústavní soud si vyžádal zapůjčení spisu vedeného nyní Okresním soudem v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 336/2007, z něhož zjistil následující skutečnosti. V roce 2007 podala vedlejší účastnice řízení - V. V. (v dřívějším řízení v procesním postavení žalobkyně) proti stěžovateli návrh na zahájení řízení o rozvod manželství s tím, že pokud se jedná o místně příslušný soud ve smyslu ustanovení § 88 písm. a) o. s. ř., je podle jejího názoru tímto soudem Okresní soud v Chomutově, neboť oba účastníci společně žili v obvodu tohoto okresního soudu a vedlejší účastnice zde má dosud evidováno trvalé bydliště. Současně s tímto návrhem vedlejší účastnice podala návrh na úpravu práv a povinností k jejich nezletilému synovi, a to pro dobu před a po rozvodu manželství. Později se vedlejší účastnice obrátila na Okresní soud v Chomutově s návrhem "na delegaci předmětné věci k Okresnímu soudu v Karlových Varech z důvodu vhodnosti", neboť podle jejího názoru není předpoklad, že by u stávajícího okresního soudu bylo ve věci sp. zn. 24 C 89/2007 v "dohledné době nařízeno jednání". Oproti tomu Okresní soud v Karlových Varech není prý příliš vzdálen "od místa trvalého bydliště a termíny jednání tohoto soudu jsou nařizovány v přiměřených lhůtách" (č. l. 10). Stěžovatel po výzvě Okresnímu soudu v Chomutově sdělil, že s přikázáním předmětné věci jinému soudu nesouhlasí, neboť oba účastníci řízení měli poslední společné bydliště v obvodu Okresního soudu v Chomutově, přičemž vedlejší účastnice v obvodu tohoto soudu i nadále bydlí a stěžovatel, i když bydlí v současné době v Litvínově, své aktivity i návštěvy syna realizuje rovněž v obvodu Okresního soudu v Chomutově. Stěžovatel dále poukázal na náklady, které v souvislosti s dojížděním do Karlových Varů pro oba účastníky a případné svědky neúměrně vzrostou, a konstatoval, že za této situace není přikázání věci jinému soudu jen z důvodu jeho menší "zahlcenosti", a tedy i rychlosti při vyřizování napadlých věcí, dostatečným důvodem pro vyhovění návrhu vedlejší účastnice řízení. Podle jeho názoru nelze zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení uplatňovat ve vztahu k poměrům jednotlivých soudů, ale k poměrům účastníků řízení (č. l. 15-16). Po předložení výše označeného spisu ve smyslu ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. soudu nejblíže společně nadřízenému rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 9. 2007 č. j. Ncd 523/2007-20 tak, že "věc vedená u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 24 C 89/2007 se přikazuje Okresnímu soudu v Karlových Varech". V odůvodnění svého rozhodnutí Vrchní soud v Praze konstatoval, že podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti, přičemž tento důvod může být různý, a to v závislosti jak na předmětu řízení, tak i na postavení účastníků, jakož i jiných okolnostech. Podle jeho názoru jde v takovém případě především o takové okolnosti, z nichž je možné dovodit, že jiným než místně příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Vrchní soud v Praze dále zdůraznil, že prolomení základního práva, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny), znamená, že uplatňování této výjimky musí vycházet z natolik podstatných a závažných důvodů, které nepochybně odůvodňují odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu. V tomto směru vyslovil Vrchní soud v Praze své přesvědčení, že v předmětné věci je návrh vedlejší účastnice řízení důvodný, neboť existují důvody vhodnosti ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. spočívající v tom, že příslušný soud nemůže předmětnou věc z objektivních důvodů projednat bez delších období nečinnosti. Oproti tomu Okresní soud v Karlových Varech má podle šetření Ministerstva spravedlnosti předpoklady předmětnou věc projednat a rozhodnout v kratší době než jiné okresní soudy v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem, aniž by při projednání věci docházelo ke zbytečným průtahům. Jestliže tedy vedle sebe existuje právo účastníka řízení, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů (článek 38 odst. 2 Listiny), a právo na zákonného soudce (článek 38 odst. 1 Listiny), pak má Vrchní soud v Praze za to, že i přes nesouhlas jednoho z účastníků řízení v předmětné věci je třeba dát přednost právu na projednání věci bez zbytečných průtahů, jak to umožňuje ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. III. Ústavní soud požádal o vyjádření k projednávané ústavní stížnosti účastníka i vedlejší účastnici řízení. Vrchní soud v Praze jako účastník řízení ve svém vyjádření ze dne 3. 4. 2008 odkázal zcela na odůvodnění předmětného usnesení. Vedlejší účastnice řízení, ač vyzvána, se k ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Ústavní soud se souhlasem účastníka řízení a vedlejší účastnice řízení a s konkludentním souhlasem stěžovatele od ústního jednání upustil, neboť od jednání nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). IV. Po zvážení námitek stěžovatele i ob