III.ÚS 3023/23 – Ústavní soud

III.ÚS 3023/23 ze dne 22. 5. 2024 Povinnost odvolacího soudu řádně odůvodnit své rozhodnutí a vypořádat se s námitkami Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele L. K., zastoupeného Mgr. Anetou Ryvolovou, advokátkou, sídlem Horácké náměstí 1467/5, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. srpna 2023, č. j. 37 Co 104/2023-621, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a L. K., zastoupené JUDr. Bc. Stanislavem Brunckem, Ph.D., advokátem, sídlem Plotní 332/73, Brno, a nezletilých M. K. a J. K., zastoupených opatrovníkem Magistrátem statutárního města Brna, sídlem Dominikánské náměstí 196/1, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. srpna 2023, č. j. 37 Co 104/2023-621, bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. srpna 2023, č. j. 37 Co 104/2023-621, se ruší. III. První vedlejší účastnici se náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem nepřiznává. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud"), vedeného pod sp. zn. 121 P 50/2023, vyplývá, že jeho usnesením ze dne 26. 4. 2023, č. j. 121 Nc 2601/2021-605, byl zamítnut návrh stěžovatele (otce) na výkon rozhodnutí ve věci úpravy péče o nezletilé vedlejší účastníky (I. výrok) a bylo mu uloženo zaplatit první vedlejší účastnici (matce) na náhradě nákladů řízení částku 2 541 Kč (II. výrok); současně byl pro řízení o výkonu rozhodnutí nezletilým jmenován opatrovník (III. výrok). 2. Proti usnesení městského soudu podal stěžovatel odvolání. V něm rozváděl, z jakých důvodů se domnívá, že soudkyně městského soudu, rozhodující v jeho věci, vůči němu postupuje předpojatě. Mimo jiné mu neumožnila seznámit se s podáními matky a jí navrženými důkazy, a znemožnila mu tak se k matkou tvrzeným skutečnostem vyjádřit. Jeho podání, o němž městský soud rozhodoval, nebylo novým návrhem na výkon rozhodnutí, nýbrž doplněním dříve podaného odvolání, městský soud tak rozhodoval o návrhu, který fakticky nebyl podán, a je proto třeba jeho rozhodnutí zrušit. Další stěžovatelovy námitky směřovaly proti skutečnosti, že městský soud ve věci nenařídil jednání a že nezjišťoval stanovisko nezletilých k dané záležitosti. V další části odvolání stěžovatel podrobně napadal pravdivost jednotlivých skutečností, z nichž městský soud při rozhodování vycházel, s tím, že zjištění soudu nemají oporu v provedeném dokazování. Stěžovatel též vznesl námitky proti rozhodnutí o nákladech řízení, o nichž mělo být podle jeho názoru rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. 3. Napadeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") usnesení městského soudu potvrdil (I. výrok) a stěžovateli uložil nahradit matce náklady odvolacího řízení ve výši 1 271 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího právního zástupce (II. výrok). 4. V odůvodnění svého usnesení krajský soud uzavřel, že odvolání není důvodné. Městský soud při posouzení stěžovatelova návrhu na výkon rozhodnutí podle jeho názoru postupoval procesně správně a u konkrétních případů nerealizace styku dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům (pozn. Ústavního soudu: V posuzované věci jsou nezletilí svěřeni do střídavé péče rodičů, v období prázdnin byl upraven zvláštní režim střídavé péče a nikoliv styk, který tedy nemohl být ani předmětem výkonu rozhodnutí. Rozhodnutími obecných soudů tedy bylo rozhodováno o návrhu na výkon rozhodnutí o péči o nezletilé, nikoliv o návrhu na výkon rozhodnutí o styku se stěžovatelem, jak nesprávně uvádějí obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí). Krajský soud plně odkázal na odůvodnění usnesení městského soudu a souhlasil s jeho závěrem, podle něhož nebyl důvod pro nařízení výkonu rozhodnutí. Dále dodal, že mohl posuzovat pouze argumentaci v odvolání týkající se konkrétních styků, pro které byl návrh podán. K rozhodnutí o nákladech řízení uvedl, že i toto rozhodnutí považuje za správné; jde o opakovaný neúspěšný návrh na výkon rozhodnutí a není zde důvodu, proč by matka měla takovým návrhům čelit bez možnosti náhrady nákladů řízení; i zde krajský soud zcela odkázal na odůvodnění usnesení městského soudu. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že napadeným usnesením došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 2 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"); rovněž namítá porušení práv nezletilých podle čl. 9 odst. 2 a čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte. 6. V prvé řadě stěžovatel namítá, že usnesení krajského soudu je natolik obecné a kusé, že nemůže obstát. Přesto, že stěžovatel vznesl v odvolání řadu námitek - procesní pochybení městského soudu (nenařízení jednání, neseznámení stěžovatele s matčinou argumentací, nezjišťování názoru nezletilých), nepravdivost matčiných tvrzení, která uvedený soud bez dalšího převzal, atd. - krajský soud se s nimi nevypořádal, a odůvodnění jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. 7. Městský soud se dle stěžovatele dopustil řady pochybení, která krajský soud nenapravil. V této souvislosti stěžovatel poukazuje mimo jiné na skutečnost, že nezletilým byl ustanoven opatrovník až v rozhodnutí, kterým se řízení končilo; sám opatrovník byl zcela pasivní. Krajský soud stejně jako předtím městský soud při posouzení věci pouze nekriticky převzal skutkovou verzi matky, s jejímiž vyjádřeními se stěžovatel nemohl seznámit, což se promítlo i do nesprávného rozhodnutí o nákladech řízení. III. Procesní předpoklady řízení a průběh řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. 9. Usnesením ze dne 19. 2. 2024, č. j. III. ÚS 3023/20-13, Ústavní soud ustanovil nezletilým opatrovníka Magistrát statutárního města Brna, neboť ústavní stížností bylo napadeno rozhodnutí, jehož závěry se dotýkají zájmů nezletilých, kteří mají v řízení postavení vedlejších účastníků. Stěžovatel petitem ústavní stížnosti navrhuje konstatování porušení i jejich práv. Zákonné zastoupení nezletilých však z důvodu možné kolize jejich zájmů se zájmy rodičů v daném rozsahu nevykonává stěžovatel, ale právě ustanovený opatrovník, který byl případně oprávněn podat v jejich zájmu i ústavní stížnost (k tomu viz blíže např. usnesení ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2492/22, nebo ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. II. ÚS 640/22, a tam odkazovanou judikaturu; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). IV. Vyjádření k věci 10. Ústavní soud si pro posouzení věci vyžádal od městského soudu spis a dále vyjádření krajského soudu, matky a opatrovníka nezletilých. 11. Krajský soud uvedl, že je přesvědčen, že svým rozhodnutím nevybočil z běžné soudní praxe (nejen tohoto soudu). K odvolacím námitkám stěžovatele dodává, že z podstatné části byly totožné s tvrzeními obsaženými v návrhu na výkon rozhodnutí, případně se týkaly skutečností nastalých až po rozhodnutí městského soudu, jimiž se krajský soud nemohl zabývat. Městský soud se podle něho zabýval vším podstatným a věc správně posoudil. Krajský soud k jeho posouzení neměl připomínek, a proto na něj zcela odkázal; případné delší odůvodnění rozhodnutí o odvolání by na podstatě věci nic nezměnilo. Vzhledem k uvedenému krajský soud navrhl, aby byla ústavní stížnosti odmítnuta, případně zamítnuta. 12. Matka uvedla, že ústavní stížnost považuje za zjevně neopodstatněnou. Odůvodnění usnesení krajského soudu je dostatečné, neboť městský soud dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům, které stěžovatelova odvolací argumentace nemohla zpochybnit. Právní závěr o potvrzení rozhodnutí městského soudu vycházel přímo ze zákona, a proto nebylo zapotřebí podrobnějšího odůvodnění. Rozhodnutí obou soudů jsou podle matčina názoru v souladu s nejlepším zájmem nezletilých, přičemž zjišťování jejich názoru na stěžovatelův návrh na výkon rozhodnutí by bylo nadbytečné a nijak by nemohlo ovlivnit výsledek řízení. Matka zároveň navrhla, aby Ústavní soud uložil stěžovateli povinnost nahradit jí náklady tohoto řízení ve výši 3 146 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jejího právního zástupce, neboť se ze strany stěžovatele jedná o bezdůvodný tlak na její osobu, což je pro ni značně zatěžující. 13. Opatro