III.ÚS 3088/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3088/25 ze dne 18. 12. 2025 Uložení náhrady nákladů řízení Nejvyšším soudem bez zákonné pravomoci   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Gabriely Černé, zastoupené JUDr. Filipem Černým, advokátem, sídlem Slavíčkova 372/2, Praha 6 - Bubeneč, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 644/2025-1586 ze dne 30. července 2025, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 14 Co 199/2023-1442 ze dne 22. září 2023 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 14 C 262/2015-1288 ze dne 17. června 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti SuRes, s. r. o., sídlem Podskalská 2046/14, Praha 2 - Nové Město, zastoupené Mgr. Helenou Kohoutovou, advokátkou, V Jámě 699/1, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Výrokem II usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 644/2025-1586 ze dne 30. července 2025 bylo porušeno stěžovatelčino právo podle čl. 2 odst. 2 ve spojení s čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok II usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 644/2025-1586 ze dne 30. července 2025 se proto ruší. III. Ve zbylém rozsahu se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí podstaty nálezu 1. Ústavní soud nálezem zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu v části, kterou Nejvyšší soud rozhodl o nákladech dovolacího řízení, ač mu k tomu chyběl zákonný podklad (§ 151 odst. 1 ve spojení s § 243b občanského soudního řádu), čímž uložil stěžovatelce povinnost, aniž by k tomu existovalo zákonné zmocnění a porušil tak její ústavně zaručené základní právo podle čl. 2 odst. 2 ve spojení s čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Listina). II. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 2. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení shora označených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv podle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 3. Stěžovatelka s vedlejší účastnicí uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí kupní. Strany se zavázaly uzavřít kupní smlouvu, jíž by vedlejší účastnice na stěžovatelku převedla konkrétně určenou bytovou jednotku a stěžovatelka za ni zaplatila kupní cenu. K uzavření kupní smlouvy nedošlo. Žalobou se stěžovatelka domáhala nahrazení projevu vůle vedlejší účastnice. V průběhu řízení stěžovatelka opakovaně upravovala předmět řízení změnou žaloby a částečným zpětvzetím žaloby. 4. Napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodoval ve věci potřetí. Jeho předchozí rozsudky byly k odvolání stěžovatelky zrušeny. Obvodní soud zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle i eventuální návrhy na zaplacení částek 6 212 670 Kč s příslušenstvím, 498 250 Kč, 87 290 Kč s příslušenstvím a 311 105,22 Kč (vše výrok I). Dále zamítl žalobu na zaplacení částky 685 000 Kč (výrok II), zastavil řízení ohledně částky 34 500 Kč s příslušenstvím (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV). 5. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze napadeným rozsudkem zrušil rozsudek obvodního soudu ve výroku I v rozsahu zamítnutí žaloby na zaplacení částky 1 417 670 Kč s příslušenstvím a v tomto rozsahu věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení, ve zbytku rozsudek obvodního soudu ve výroku I potvrdil (vše výrok I). Dále městský soud zrušil rozsudek obvodního soudu v nákladovém výroku IV a v tomto rozsahu věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení (výrok II). Výrok III rozsudku obvodního soudu o zastavení řízení nebyl odvoláním napaden. Řízení o odvolání proti výroku II rozsudku obvodního soudu bylo zastaveno usnesením obvodního soudu č. j. 14 C 262/2015-1332 ze dne 29. prosince 2022 pro nezaplacení soudního poplatku. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením městského soudu č. j. 14 Co 63/2023-1370 ze dne 20. dubna 2023. 6. Ohledně primárního žalobního požadavku (nahrazení projevu vůle) měl městský soud žalobu za nedůvodnou jednak proto, že závazek převést bytovou jednotku na stěžovatelku zanikl pro nemožnost plnění v okamžiku, kdy vedlejší účastnice bytovou jednotku převedla na třetí osobu, a jednak proto, že strany si sjednaly závazek uzavřít kupní smlouvu tak, že k uzavření kupní smlouvy musí dojít do 8. ledna 2014. Po tomto datu již vedlejší účastnice neměla povinnost uzavřít smlouvu se stěžovatelkou. Uzavření kupní smlouvy se třetí osobou dne 24. dubna 2015 neměl městský soud za rozporné s dobrými mravy. 7. Ohledně eventuálního žalobního požadavku, jímž stěžovatelka požadovala nároky z titulu náhrady škody a vydání bezdůvodného obohacení, městský soud usoudil, že včas byly uplatněny požadavky na zaplacení 1 417 670 Kč (záloha kupní ceny zaplacená stěžovatelkou), 311 105,22 Kč (jistina a úroky z hypotečního úvěru zaplacené stěžovatelkou) a 498 250 Kč (náhrada škody). Ostatní částky požadované eventuálním žalobním požadavkem byly uplatněny opožděně a vedlejší účastnice důvodně namítla promlčení. Námitka promlčení podle městského soudu nebyla v rozporu s dobrými mravy. Žaloba byla však podle městského soudu i ohledně částek 311 105,22 Kč a 498 250 Kč nedůvodná, neboť vedlejší účastnice neporušila právní povinnosti a nevznikla jí tak povinnost nahradit stěžovatelce škodu. Rozsudek obvodního soudu byl shledán nepřezkoumatelným ohledně částky 1 417 670 Kč a z toho důvodu byl v tomto rozsahu a v akcesorickém nákladovém výroku zrušen. 8. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl stěžovatelčino dovolání (výrok I) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení tak, že stěžovatelce uložil zaplatit vedlejší účastnici 45 000 Kč (výrok II). Stěžovatelka předložila v dovolání 12 otázek. Podle Nejvyššího soudu otázky 1, 2 a 3 byly založeny na stěžovatelčině vlastní verzi skutkového stavu. Při řešení otázek 10 a 11 se městský soud neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu a dovolání tak nebylo pro jejich řešení přípustné. Pro otázky 5, 9 a 12 stěžovatelka nevymezila, který ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání má za splněný. Otázkami 4, 6, 7 a 8 podle Nejvyššího soudu stěžovatelka uplatnila námitky jiných vad řízení, k nimž nebylo možno přihlédnout, nebylo-li dovolání přípustné. 9. V návaznosti na výrok II napadeného rozsudku městského soudu obvodní soud rozsudkem č. j. 14 C 262/2015-1619 ze dne 2. října 2025 znovu rozhodl o stěžovatelčině žalobě v rozsahu částky 1 417 670 Kč s příslušenstvím tak, že žalobě vyhověl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Proti tomuto rozsudku podala vedlejší účastnice odvolání, o němž nebylo ke dni rozhodnutí Ústavního soudu dosud rozhodnuto. III. Argumentace stěžovatelky 10. Stěžovatelka vytýká obvodnímu soudu, že nejprve dvakrát svévolně nepřipustil změnu žaloby, a později, když změnu žaloby připustil, konstatoval, že stěžovatelka právo uplatnila opožděně a je tak promlčeno. Dále stěžovatelka obvodnímu soudu vytýká, že ignoroval či bagatelizoval většinu stěžovatelčiných důkazních návrhů. Obvodní soud stěžovatelku rovněž měl poškodit tím, že při posuzování námitky promlčení vznesené vedlejší účastnicí přihlížel ke stěžovatelčině profesi advokátky. 11. Obvodnímu i městskému soudu stěžovatelka vytýká chybný skutkový závěr, že bytová jednotka byla řádně dokončena. 12. Stěžovatelka namítá, že jí nebylo doručeno vyjádření vedlejší účastnice ke stěžovatelčinu dovolání, čímž byla zbavena možnosti se s ním seznámit a vyjádřit se k němu. 13. Obvodnímu soudu stěžovatelka vytýká, že její dovolání řádně nezažurnalizoval, čímž došlo ke zpoždění v jeho předložení Nejvyššímu soudu k rozhodnutí. 14. Nejvyššímu soudu stěžovatelka vytýká, že ji odňal zákonnému soudci tím, že dovolání nejprve bylo přiděleno senátu 23 Cdo a následně z důvodu změny specializace senátu 33 Cdo. Stěžovatelka však již ve věci jednou podala dovolání, o němž Nejvyšší soud rozhodoval v senátu 33 Cdo. Podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu měl o stěžovatelčině druhém dovolání rozhodovat znovu týž senát. Dostala-li se k němu věc v podstatě náhodou z jiného důvodu, spatřuje v tom stěžovatelka porušení svého ústavně zaručeného základního práva. 15. Soudům stěžovatelka vytýká formalistické uplatňování práva, jež vedlo k legitimizaci porušení zásady pacta sunt servanda, a rovněž k tomu, že vedlejší účastnice, která zmařila splnění smlouvy, zneužila námitku promlčení. 16. Výroku o nákladech řízení o dovolání stěžovatelka vytýká, že nebyl řádně odůvodněn a že Nejvyšší soud přiznal vedlejší účastnici právo na náhradu nákladů řízení, ač ji k podání vyjádření k dovolání nikdo nevyzýval a dovolání bylo shledáno nepřípustným. Náklady vedlejší účastnice tak podle stěžovatelky nebyly vynaloženy účelně. Rovněž je podle stěžovatelky nepřípustné přiznat náhradu nákladů, byla-li porušena zásada kontr