III.ÚS 3176/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3176/19 ze dne 29. 10. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace RACIO, s. r. o., sídlem Národních hrdinů 3146/22b, Břeclav, zastoupené JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. července 2019 č. j. 10 As 96/2018-59 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. února 2018 č. j. 29 A 2/2016-68, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ústředního inspektorátu, sídlem Květná 504/15, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala, aby byla zrušena rozhodnutí označená v záhlaví, neboť je názoru, že jimi byly porušeny její základní práva a svobody zaručené v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 2 odst. 3 Ústavy a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Brně, stěžovatelce uložila pokutu ve výši 250 000 Kč za spáchání dvou správních deliktů dle § 17 odst. 2 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o potravinách"). Stěžovatelka byla jako provozovatelka potravinářského závodu pokutována za to, že uváděla do oběhu potravinu škodlivou pro zdraví určité skupiny spotřebitelů. Konkrétně šlo o potravinu Raciolky fit snack příchuť cheddar, u nichž byl překročen povolený obsah lepku, ačkoli byly označeny jako bezlepkové. Stěžovatelčino odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítla vedlejší účastnice a napadené rozhodnutí potvrdila. 3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") zamítl stěžovatelčinu žalobou proti rozhodnutí vedlejší účastnice rozsudkem ze dne 13. 2. 2018 č. j. 29 A 2/2016-68. Uvedl, že ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka uváděla na trh potravinu Raciolky fit snack příchuť cheddar, která byla označena piktogramem "bez lepku". V potravině však byl obsah lepku vyšší než 20 mg/kg, což je nejvyšší limit pro potraviny, jež je možno označovat výrazem "bez lepku" dle čl. 3 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 41/2009 o složení a označování potravin vhodných pro osoby s nesnášenlivostí lepku (dále jen "nařízení č. 41/2009"). Pochybení bylo zjištěno u dvou šarží výrobku. U jedné byl zjištěn obsah lepku ve výši 99,5 mg/kg, resp. 98,2 mg/kg, u druhé ve výši 134 mg/kg, resp. 166,3 mg/kg. Krajský soud objasnil, že k naplnění skutkové podstaty správního deliktu, za který byla stěžovatelka postižena, se nevyžaduje zavinění. Nebyly dle jeho názoru splněny ani podmínky liberace vázané dle § 17i odst. 1 zákona o potravinách na vyložení veškerého úsilí, které bylo možno požadovat, aby bylo porušení povinnosti zabráněno. Nepřisvědčil argumentaci, že stěžovatelka nemůže garantovat 100% nezávadnost potravin. Jako provozovatelka potravinářského závodu měla přijmout dostatečná opatření. Krajský soud připustil, že stěžovatelčin systém kontroly byl na vysoké úrovni, v daném případě se však ukázal jako nedostatečný. Stěžovatelka následně uznala, že není schopna zaručit od svých dodavatelů odběr nezávadné vstupní suroviny. Dle soudu však ani skutečnost, že zajištění nezávadnosti vyráběných potravin je obtížné a nákladné, neznamená, že by takové úsilí po stěžovatelce nebylo možno požadovat. 4. Dále krajský soud uvedl, že konzumace potraviny označené jako bezlepková, u níž je překročen maximální možný obsah lepku (20 mg/kg), může u osob s nesnášenlivostí na lepek (celiaků) vyvolat zdravotní komplikace, zejména průjem a zažívací potíže. Maximální hranice byla několinásobně překročena. Nebylo přitom třeba zkoumat, jaké účinky na zdraví mohla míra překročení množství lepku mít. U potravin označených jako bezlepkové spotřebitelé předpokládají dodržení maximálního povoleného obsahu lepku. Byl-li ve stěžovatelčině produktu maximální povolený obsah lepku několikrát překročen, mohla tato skutečnost mít pro celiaky nepříznivý vliv na zdraví. Nebyl tak dodržen požadavek na zdravotní nezávadnost potravin. Dle soudu nebyla vedlejší účastnice povinna nechat vyhotovit znalecký posudek o možných zdravotních komplikacích. 5. Krajský soud nepřisvědčil námitce, jíž stěžovatelka zpochybňovala, že šlo o dva skutky. Stěžovatelka tvrdila, že šlo o pokračující delikt. Dle krajského soudu je jedním ze znaků pokračující správního deliktu existence jednotného záměru, kterým jsou vedeny všechny dílčí útoky. Pokračování tak nepřichází v úvahu u činů nedbalostních, kde nelze vysledovat společný záměr. Tím méně je pokračování možné u správních deliktů, u nichž je stanovena objektivní odpovědnost. 6. Nejvyšší správní soud zamítl stěžovatelčinu kasační stížnosti rozsudkem ze dne 18. 7. 2019 č. j. 10 As 96/2018-59. Ani dle jeho názoru nebyly dány podmínky pro liberaci. Ve správním řízení bylo prokázáno, že stěžovatelka prováděla kontroly na lepek často a za vynaložení velkých nákladů. Nebylo však kontrolováno každé balení. Sama stěžovatelka podotkla, že kukuřičné pelety není možné homogenizovat, aby se dala ověřit případná nezávadnost balení jako celku. Nakonec proto výrobu ukončila, neboť nenašla dodavatele, který by byl schopen zaručit bezlepkovou kvalitu výchozí suroviny. Slabinu stěžovatelčiny argumentace Nejvyšší správní soud spatřoval v tom, že v jejím rámci vybízela správní orgán a krajský soud k tomu, aby jí sdělily, jak má za těchto okolností bezpečně vyrábět Raciolky z kukuřičných pelet. Nejvyšší správní soud připustil, že to dost možná ani nelze. Jde však o podnikatelské rozhodnutí, které za stěžovatelku nemůže přijmout nikdo jiný. Hodlala-li obohatit svůj sortiment o bezlepkové potraviny z kukuřičných pelet, vzala tím na sebe i odpovědnost za vysokou setrvalou kvalitu všech vstupních surovin a riziko, že jí nedostojí. 7. Nejvyšší správní soud korigoval závěr krajského soudu k pokračujícímu správnímu deliktu. Uvedl, že u správních deliktů, které jsou založeny na objektivní odpovědnosti, se zavinění nezkoumá. Zavinění zde být může i nemusí, pro odpovědnost za správní delikt to však nehraje roli. I mezi správními delikty založenými na objektivní odpovědnosti budou takové, které byly způsobeny 1) jednáním vědomým a úmyslným, 2) jednáním vědomým se srozuměním s následkem, 3) jednáním vědomým, u nějž pachatel neuvážil následek, 4) jednáním nevědomým, u nějž pachatel měl vědět, k čemu povede, a 5) situace, kdy pachatel nevěděl a vědět nemohl, k čemu jeho jednání povede, a přesto se mu odpovědnost přičítá. Jednotný záměr je možné zkoumat jen u prvních dvou zmíněných případů a u nich je pak možné pokračování ve správním deliktu, jehož jedním znakem je společný úmysl pro dílčí útoky. Ve stěžovatelčině případě nešlo o pokračující delikt, neboť nebylo dáno stěžovatelčino vědomé přičinění. Jednotný záměr se nezkoumá k úmyslu vyrábět na stejných strojích typově stejný výrobek, jak dovozovala stěžovatelka, ale k protiprávnímu jednání. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka poukázala na to, že i soudy připustily, že její jednání nemělo škodlivý následek. Přesto jí byla uložena nemalá pokuta 250 000 Kč, jež nemůže plnit preventivní funkci, jelikož stěžovatelka výrobu kukuřičných Raciolek zcela zastavila. Pokuta tak má jen sankční charakter, který nemůže obstát, a pokuta zde figuruje jen jako nástroj k získání prostředků do státního rozpočtu. 9. Za rozpornou s logikou věci stěžovatelka považuje úvahu Nejvyššího správního soudu, že i kdyby šlo o pokračující delikt, nezměnilo by to nic na hodnocení závažnosti, způsobu, okolností a následků takového jednání, tudíž i na výši pokuty. Mnohost deliktů správní orgány totiž výslovně uvedly jako přitěžující okolnost. 10. Tvrzení Nejvyššího správního soudu, že jednání, za něž byla stěžovatelka potrestána, vzniklo bez jejího vědomého přičinění opomenutím dodržet požadavky na bezpečnost potravin, nemá dle jejího názoru oporu ve správních rozhodnutích ani spise. Byl-li by názor Nejvyššího správního soudu správný, muselo by být ve výroku pregnantně uvedeno, jakou povinnost stěžovatelka opomněla plnit. 11. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že by šlo o dva delikty, neboť se domnívá, že šlo o jeden delikt pokračující. Na trh totiž uvedla potraviny stejného druhu prakticky ve stejném období (časový rozdíl mezi jednotlivými šaržemi byl 6 dní). Je pouhou technikálií, že potraviny byly rozděleny do dvou šarží, pro